Karl Georg Huyn

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Karel Jiří Otto Maria hrabě Huyn ( Karl/Carl Georg Otto Maria Graf Huyn) (18. listopadu 1857 Vídeň - 21. února 1938 Bolzano) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1879, uplatnil se jako štábní důstojník i jako diplomat. Za první světové války převzal velení armádního sboru na východní frontě, kvůli neúspěchům byl ale odvolán ještě v roce 1914. Po nástupu císaře Karla I. byl znovu povolán do aktivní služby, dosáhl hodnosti generálplukovníka (1917) a v letech 1917-1918 byl posledním rakousko-uherským místodržitelem v Haliči. Po roce 1918 žil v soukromí. Jeho mladším bratrem byl pražský arcibiskup Pavel Huyn.

Životopis

Generálplukovník hrabě Karl Georg Huyn (1917) Pocházel ze šlechtického rodu Huynů, narodil se jako třetí syn generála hraběte Jana Karla Huyna (1812-1889) a jeho manželky Natalie, rozené hraběnky Sarntheinové (1826-1904). +more První vojenské vzdělání získal na kadetní škole v Sankt Pölten, poté studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. V roce 1879 nastoupil jako poručík k dragounskému pluku č. 2. později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K. u. k. Kriegschule) ve Vídni (1881-1883), mezitím získal titul c. k. komořího (1883). Jako štábní důstojník poté sloužil v Mariboru a ve Lvově. V roce 1887 byl povýšen na kapitána a sloužil v Přemyšlu. V roce 1892 působil krátce jako vojenský attaché v Bukurešti a v hodnosti majora byl pak jmenován šéfem štábu v Krakově. V roce 1899 byl povýšen na plukovníka a byl velitelem 2. hulánského pluku v Tarnówě, kde pak sloužil do roku 1905. V roce 1905 dosáhl hodnosti generálmajora a stal se velitelem jezdecké brigády ve Vídni. Za plnění služebních povinností byl mnohokrát oceněn svými nadřízenými, vrchní velitel armády arcivévoda Bedřich vyzdvihl jeho účast na manévrech v roce 1910. V roce 1910 byl Huyn povýšen na polního podmaršála a převzal velení jezdecké divize v Krakově.

První světová válka

Před první světovou válkou zastával funkci generálního inspektora jezdectva a k datu 1. května 1914 dosáhl hodnosti generála jezdectva. +more Na začátku první světové války byl jmenován velitelem nově zformovaného 18. armádního sboru a s ním byl začleněn do 4. armády generála Auffenberga na východní frontě. Jako sborový velitel obdržel také titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Po prvních neúspěších u Komarówa byl již v září 1914 zbaven velení a odvolán do Vídně.

V roce 1917 byl znovu povolán do aktivní služby, byl povýšen do hodnosti generálplukovníka a stal se místodržitelem v Haliči, protože s místními poměry byl dobře seznámen díky dlouholeté předchozí službě u posádek v Krakově. Z titulu této funkce byl zároveň ředitelem zemského finančního ředitelství a zemské školní rady ve Lvově. +more V úřadu haličského místodržitele setrval do konce první světové války, po uzavření Brestlitevského míru ale propukly národnostní spory mezi Poláky a Ukrajinci a v oblasti Haliče měly rakousko-uherské úřady stále menší vliv. Haličský zemský sněm 30. října 1918 odhlasoval připojení Haliče k Polsku, navzdory tomu Huyn předal správu regionu do rukou ukrajinských úřadů, což vedlo k dalším konfliktům. K datu 1. prosince 1918 byl penzionován a od té doby žil v soukromí.

Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání. Byl rytířem Leopoldova řádu a nositelem Řádu železné koruny II. +more třídy, dále držitelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Několik ocenění získal také od zahraničních panovníků, byl nositelem pruského Řádu koruny I. třídy, velkokříže Řádu rumunské koruny, komandérem italského Řádu sv. Mořice a Lazara, rytířem Řádu nizozemského lva, velkodůstojníkem bulharského Řádu sv. Alexandra a nositelem perského Řádu lva a slunce. Od roku 1912 byl také čestným majitelem hulánského pluku č. 12 ve Varaždíně.

Rodina

Jeho manželkou byla od roku 1892 hraběnka Ignatia Lützowová (1871-1956), která byla později c. k. +more palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z manželství se narodili dva synové, starší Jan František (1894-1941) sloužil u rakousko-uherského námořnictva, mladší Karel Jiří (1898-1928) byl poručíkem v c. k. armádě.

V armádě sloužili také Karlovi bratři Ludvík Josef (1852-1931) a Otto Alois (1859-1928), oba dosáhli hodnosti generálmajora. Další bratr Rudolf (1855-1918) byl státním úředníkem a poslancem říšské rady. +more Nejznámější ze sourozenců byl nejmladší bratr Pavel (1868-1946), který byl biskupem v Brně (1904-1916) a poté arcibiskupem v Praze (1916-1919), po vzniku Československa pobýval ve Švýcarsku a v Římě.

Karlovým bratrencem byl tyrolský místodržitel a rakouský ministr vnitra hrabě Friedrich von Toggenburg (1866-1958).

Important

Halič

generálplukovník

Východní fronta (první světová válka)

Polní podmaršálek

Pavel Huyn

Seznam pražských biskupů a arcibiskupů

generálmajor

Lvov

Kategorie:Rakousko-uherští generálové

Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska

Krakov

Řád lva a slunce

Odkazy

Reference

Literatura

POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2005; Praha, 2005; 485 s. (heslo Huyn s. 167-172) ISBN 80-85955-29-6

Externí odkazy

[url=https://www. valka. +morecz/13745-Generalplukovnik-Karl-Graf-Huyn]Karl Huyn na webu valka. cz[/url] * [url=https://www. austro-hungarian-army. co. uk/biog/huyn. htm]Karl Huyn na webu austro-hungarian army[/url] * [url=https://www. biographien. ac. at/oebl/oebl_H/Huyn_Karl-Georg_1857_1938. xml. frames=yes]Karl Huyn in: Österreichisches Biographisches Lexikon[/url].