Kim Hjon-hi

Kim Hjon-hi (* 27. ledna 1962, Kesong, KLDR) je bývalá severokorejská agentka, která 29. listopadu 1987 provedla spolu s dalším agentem Kim Song-ilem atentát na jihokorejské letadlo Korejských aerolinií (KAL). Na jeho palubě tehdy zahynulo 115 lidí. Dne 26. dubna 1989 byla za tento teroristický čin odsouzena k trestu smrti. Později jí byla udělena milost. Kim veřejně nad svým činem vyjádřila lítost.

Severní Korea odmítá, že by se Kim narodila na jejím území a tvrdí, že celá její biografie je fabulací ze strany jihu. Některé japonské distrikty sponzorují severokorejské školy, které tvrdí, že Kim byla agentem Jižní Koreji. +more Podle její výpovědi jí japonsky (což bylo nezbytné pro její misi) učila Yaeko Taguchi, jedna z nejméně třinácti japonských občanů unesených Severní Koreou.

O pozadí svého činu napsala autobiografickou knihu, kterou v ČR vydalo Naše vojsko pod názvem Slzy mé duše .

Život

Kim se narodila 27. ledna 1962 v Kesongu, ale její rodina se později přestěhovala do hlavního města země, Pchjongjangu. +more Její otec byl diplomatem na severokorejském velvyslanectví, v důsledku čehož rodina do roku 1967 žila na Kubě. Po návratu do KLDR absolvovala základní a střední školu a nastoupila na Kim Ir-Senovu univerzitu. Jako obor si vybrala studium japonštiny. Zároveň vstoupila do Nodongtangu - Strany práce.

V roce 1980 byla vybrána agentkou KLDR, opustila rodiče a školu a odjela do speciálního výcvikového střediska v horách. Od té doby byla její činnost přísně tajná. +more O prázdninách směla jet k rodičům na prázdniny, ale nesměla jim o sobě nikdy nic prozradit.

Špionážní výcvik

Po připojení-se ke špionážní agentuře bylo Kim dáno nové jméno, Ok Hwa, a byla odeslána do uzavřeného areálu mimo Pchjongjang. Tam se Kim sedm let učila letecké špionáži. +more Její výcvik zahrnoval bojová umění, fitness cvičení a tři roky japonštiny, kterou jí učila Yaeko Taguchi, která je jednou z japonských občanů unesených KLDR. Později Kim vypověděla, že Taguchi jí byla známa jako Lee Un-hae (李恩惠, 리은혜). Na konci výcviku byla Kim pečlivě otestována. Jednou z částí její závěrečné zkoušky bylo proniknout do (předstírané) ambasády a přečíst a zapamatovat si určitý dokument tam uložený.

Poté byla Kim poslána do Macaa, aby se naučila kantonštinu a mohla v případě potřeby vystupovat jako Číňanka. Také byla cvičena v nakupování v supermarketech, používání platebních karet a návštěv diskoték, jelikož nic takového v její domovské zemi neexistuje.

Kim poté vycestovala do Evropy se starším mužem, kterého znala jako Kim Song-il (金勝一). Napřed vycestovali z Pchjongjangu do Moskvy, odkud jeli do Budapešti. +more Tam jim byly předány falešné japonské pasy a začali představovat otce a dceru společně cestující po Evropě. Poté odletěli do Bagdádu, aby se připravili na bombový útok na letadlo.

Let Korean Air 858

27. října 1987 byla Kim předvolána šéfem zpravodajského oddělení a byla informována o podrobnostech akce uložení bomby do letu Korean Air 858. +more Bylo jí řečeno, že rukou psaný rozkaz pochází přímo od Kim Ir-sena a že v případě úspěchu se bude moci vrátit, žít se svou rodinou a nebude muset nadále působit jako agent.

Cestovala na falešný japonský pas na jméno Mayumi Hachiya spolu s Kim Seung-ilem, který představoval jejího otce a používal jména Shinichi Hachiya. Na krytí výdajů během cesty dostali oba 10 000 amerických dolarů. +more Zpovzdálí měli akci řídit dva vyšší důstojníci, užívajících jmen náčelník Čche a instruktor Čche. Plán akce byl takový, že všichni 12. listopadu 1987 v 8:30 odletí běžným linkovým letadlem Aeroflotu do Moskvy. Výbušné zařízení při kontrole na letišti Šeremetěvo bude mít u sebe náčelník Čche - jako držitele diplomatického pasu nemusí mít celní prohlídku. Z Moskvy poté pokračují do Budapešti k soudruhovi Čonovi, pracujícím na Severokorejském velvyslanectví a je agentem státní bezpečnosti. 18. listopadu 1987 pokračují již odděleně do Vídně, od Rakouska se již prokazují falešnými japonskými pasy a hrají roli zámožných turistů.

Po 5 dnech ve Vídni pokračují do Bělehradu, kde po schůzce v hotelu s náčelníkem Čche od něj 27. listopadu 1987 převezmou bombu. +more Bomba byla ukryta zařízení, které vypadalo jako běžné tranzistorové rádio japonské výroby. Jakmile zanechali bombu, letadlo opustili a přesunuli se do Bahrajnu. Tam také byli oba dva 1. prosince 1987 ráno zadrženi, poté, co vyšetřovatelé odhalili, že cestovní pasy jsou falešné. Jak Kim Song-il, tak Kim Hjon-hi se pokusili otrávit-se kyanidem ukrytým v cigaretě, to se podařilo jen Kim Song-ilovi. Policista vytrhl cigaretu z úst Kim Hjon-hi předtím, než mohla jed plně vstřebat. Kirby, Michael Donald; Biserko, Sonja; Darusman, Marzuki (7 February 2014). [url=http://www. ohchr. org/Documents/HRBodies/HRCouncil/CoIDPRK/Report/A. HRC. 25. CRP. 1_ENG. doc]"Report of the detailed findings of the commission of inquiry on human rights in the Democratic People's Republic of Korea - A/HRC/25/CRP. 1"[/url]. United Nations Human Rights Council: 288-296-297 (Paragraph 928). [url=https://web. archive. org/web/20140227104633/http://www. ohchr. org/Documents/HRBodies/HRCouncil/CoIDPRK/Report/A. HRC. 25. CRP. 1_ENG. doc]Archived[/url] from the original on February 27, 2014. In 1987, two DPRK agents travelling on Japanese passports and passing themselves off as Japanese nationals planted a bomb in an overhead luggage compartment on Korean Air Flight 858 from Bagdad via Abu Dhabi and Bangkok to Seoul causing its explosion over the Andaman Sea, killing all 115 people on board. The two agents were arrested at the airport of Bahrain after which they attempted suicide. The male agent died, but the female agent, Ms Kim Hyon-hui, survived and later confessed that she and her partner were DPRK nationals and received orders to blow up the airplane from Kim Jong-il in an effort to disrupt the presidential election and 1988 Seoul Olympics. Kim byla hospitalizována a poté vyslýchána.

V ČSSR se o této tragédii moc nemluvilo. Pokud ano, přebíralo se oficiální stanovisko KLDR, že si letadlo zničili sami Jihokorejci.

Následky

Poté, co bylo prokázáno, že jde o severokorejku, byla svázaná a s roubíkem převezena 15. prosince 1987 do Soulu, hlavního města Jižní Koreji za pomoci silné ostrahy. +more Nejprve trvala na tom, že její jméno je Pai Chui Hui a je sirotkem ze severní Číny, která potkala staršího japonského muže, se kterým cestovala. Jediná forma čínštiny, kterou hovořila, kantonština, ale neodpovídala části Číny, ze které měla pocházet.

Podle výpovědi na zasedání Rady bezpečnosti OSN byla Kim několikrát vyvedena z vězení, aby viděla prosperitu Soulu. Také jí ukázali televizní programy a zprávy, aby mohla poznat životní styl jihokorejců. +more V Severní Koreji jí učili, že jih je korupcí prolezlé území ovládané Spojenými státy, ve kterém je velmi rozšířená chudoba.

Po devíti dnech přiznala, že skutečně je severokorejka a popsala detaily bombového útoku na let 858. Také uvedla, že akce byla provedená na přímý pokyn Kim Ir-sena.

7. března 1989 začalo veřejné přelíčení a 26. +more dubna 1989 byla odsouzena k trestu smrti. Jihokorejský prezident Ro Tche-u jí ale udělil milost a změnil trest na doživotní vězení, jelikož Kim byla obětí skutečného viníka, vlády Severní Koreji. V rozhovoru pro Washington Post Kim řekla, že byla vedena k tomu, aby věřila, že bombový útok je nezbytně nutný pro znovusjednocení poloostrova. Poté, co spatřila prosperitu Soulu si uvědomila, že „svým činem zabíjela krajany“.

V roce 1991 vydala paměti Nyní bych se chtěla stát ženou, ve kterých líčí celý dosavadní život. Kniha se stala bestsellerem, úspěšný byl i překlad do japonštiny. +more V roce 1993 napsala další autobiografii Slzy mé duše, výtěžek darovala pozůstalým po cestujících z letu 858. Třetí knihu napsala v roce 1995. Publishers Weekly Kim označil v recenzi knihy Shoot the Women First jako „podobnou robotu“ a „zcela poslušnou vůči mužské autoritě“.

Ve vězení se stala věřící křesťankou. Propuštěna z vězení byla v roce 1993, za honorář za svou knihu si koupila byt v Soulu. +more Povinně se ale musela do 31. 12. 1993 hlásit na policejní stanici. Od 1. 1. 1994 je zcela volná.

V prosinci 1997 si Kim vzala bývalého agenta Jižní Koreji, který také sloužil jako její bodyguard, se kterým má dvě děti.

V březnu 2009 se setkala s rodinnými příslušníky Yaeko Taguchi a zmínila tam, že Taguchi může být stále naživu. V návaznosti na to Japonsko v červenci 2010 navštívila. +more Po zemětřesení v Tóhoku v roce 2011 darovala jeden milion jenů (čtvrt milionu korun) obětem, jako dárek za péči, která ji při předchozí návštěvě byla dána.

Podle rozhovoru pro BBC z roku 2013 byl zbytek její rodiny v Severní Koreji zatčen a poslán do pracovního tábora. V rozhovoru pro BBC Kim řekla, že Severní Korea přátelskost při příležitosti olympijských her v roce 2018 pouze předstírá a že její prioritou stále je jaderný program.

Kim nyní žije na neznámém místě v Jižní Koreji a je stále chráněna z důvodu strachu před pomstou ze strany vlády KLDR.

Dílo

Kim, Hjon-hi. Slzy mé duše. William Morrow & Co, 1993,

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Severokorejští atentátníci Kategorie:Severokorejští spisovatelé Kategorie:Korejci odsouzení k trestu smrti Kategorie:Narození 1962 Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy Kategorie:Korejští masoví vrazi Kategorie:Severokorejští špióni Kategorie:Jihokorejští křesťané Kategorie:Narození 27. +more ledna Kategorie:Narození v Severní Koreji.