Linduška lesní
Author
Albert FloresLinduška lesní (Dryopteris carthusiana) je druh kapraďovité rostliny, která je endemická ve střední Evropě. Je to robustní kapradina s výškou až 1,5 metru, která preferuje vlhké lesy, lesní svahy a břehy potoků. Její listy jsou peřeně dělené a mají tmavězelenou barvu. Linduška lesní je jedním z nejhojnějších druhů kapradin v Česku a je chráněna jako ohrožená rostlina. Je možné ji pěstovat i v zahradách, kde je vhodná pro zamokřená místa s polostínem.
Linduška lesní (Anthus trivialis) je malý pěvec z čeledi konipasovitých.
Taxonomie
U lindušky lesní se rozlišují 2 poddruhy. * A. +more t. trivialis - linduška lesní evropská obývá celou Evropu a západní Sibiř. * A. t. haringtoni - linduška lesní turkestánská žije ve střední Asii jižně po Afghánistán.
Popis
Délka těla: 16 cm * Rozpětí křídel: 25-27 cm * Hmotnost: 24 g
Svrchu je šedohnědá s olivovým nádechem a černými čárkami, zespodu bílá s teple žlutavou, hustě černě čárkovanou hrudí. Končetiny má růžové. +more Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Od velice podobné lindušky luční se liší hlavně následujícími znaky: o něco silnějším zobákem, výraznější kresbou hlavy, nápadnějším kontrastem mezi teple žlutavou hrudí a bílým břichem, tenkými čárkami na bocích (u lindušky luční stejně silné jako čárky na hrudi), růžovým kořenem zobáku a krátkým zahnutým zadním drápem.
Hlas
Zpívající samec lindušky lesní v letu Vábí drsným „psip“. +more Při zvučném zpěvu složeném z několika odlišných hlasitých trylků vzlétá z vrcholu stromu, stoupá do výše, a poté s šikmo nahoru rozevřeným ocasem a volně visícíma nohama padá na jiný strom.
Rozšíření
Má palearktický typ rozšíření. V Evropě areál sahá od severního Španělska, jižní Itálie a Řecka až po Skandinávii, v Asii od severu Malé Asie přes západní Sibiř východně až po Bajkal a Jakutsk. +more Přísně tažný druh, zimující v tropické Africe a Indii, s hlavními zimovišti na území západní a východní Afriky. Evropská populace je odhadována na 27-42 milionů párů a v posledních letech vykazuje mírně klesající trend.
Výskyt v Česku
V Česku hnízdí na většině území od nížin až po subalpínský stupeň hor (nejvýše na Sněžce do 1500 m n. m. +more). Její stavy pomalu klesají; v letech 1985-89 byla celková početnost odhadnuta na 500 000-1 000 000 párů, v období let 2001-03 na 450 000-900 000 párů. Přílet na naše území probíhá od poloviny března do konce dubna, odlet od srpna do září.
Prostředí
Hnízdí ve světlých lesích, na jejich okrajích, mýtinách, pasekách, v polních lesících i v otevřené krajině s rozptýlenými stromy a keři.
Potrava
V potravě převládá hmyz, hlavně motýli a dvoukřídlí, a dále jiní bezobratlí, včetně pavouků a drobných měkkýšů. Na jaře a na podzim jsou v potravě zastoupena také semena a plody rostlin. +more Potravu hledá na zemi nebo v nízké vegetaci, někdy též na stromech (na rozdíl od podobné lindušky luční).
Hnízdění
+more2010. 11. 150. 18. jpg|náhled'>Cuculus canorus canorus + Anthus trivialis Anthus trivialis trivialis Hnízdí jednotlivě, monogamně. Na hnízdiště se jako první vracejí víceletí samci, následovaní víceletými samicemi a jednoročními samci. Samci vykazují značnou míru věrnosti k hnízdišti; podle studií se do stejného teritoria vrací 70-79 % samců, přičemž ostatní hnízdí ve vzdálenosti do 1300 m. Hnízdo staví samotná samice dobře skryto na zemi, často na svahu, u drnu apod. Postaveno je ze suchých trav, mechu, kořínků a listí a vystláno jemným rostlinným materiálem. Hnízdo má stříšku, takže není seshora vidět. Hnízdí většinou 2×, vzácně i 3× ročně od května do července. Úplná snůška čítá nejčastěji 5, řidčeji 4 nebo 6 variabilně zbarvených, tmavě skvrnitých vajec o rozměrech 20,4 × 15,4 mm. Inkubace trvá 12-14 dnů, sedí samotná samice. O mláďata, která hnízdo opouštějí ve věku 10-12 dnů, pečují oba rodiče. Pohlavně dospívají kolem 1. roku života. Z 52 československých hnízd byla mláďata úspěšně vyvedena ze 73 % hnízd, zbylých 27 % bylo zničeno. Hnízdní parazitismus ze strany kukačky obecné byl v Evropě z 380 snůšek zaznamenán u 7,5 % hnízd, z 52 československých hnízd pak ve 2 hnízdech.
Odkazy
Reference
Literatura
Bezzel, E. (2007): Ptáci. Rebo Productions.