Livonský řád

Livonský řád (latinsky Fratres militiae Christi de Livonia; německy Brüder der Ritterschaft Christi von Livland) byl v letech 1237-1525 autonomní větví Řádu německých rytířů, od roku 1435 též člen tzv. Livonské konfederace. Livonský řád vznikl po katastrofální porážce Řádu mečových bratří Žmuďany a Zemgalci v bitvě u Saule (1236), po níž se zbytky mečonošů pod podmínkou uchování autonomie spojily s německými rytíři.

Livonská větev Řádu německých rytířů

Po sloučení přeživších mečových bratří s Řádem německých rytířů obrátil nový Livonský řád svoji pozornost na východ, k územím ruských knížectví, která byla v té době ohrožena mongolskou expanzí. Současně se snažili proniknout do novgorodské země Švédové, aby získali pod svoji kontrolu zdejší obchodní cesty. +more Útočníci se pokusili svoje vojenské akce zkoordinovat.

Roku 1240 se Švédové vylodili pod vedením jarla Birgera v ústí Něvy. Současně zaútočili na Rus také němečtí rytíři z Livonska a zmocnili se pevnosti Izborsk. +more Poté jim otevřel svoje brány Pskov, neboť vládnoucí bojaři byli ochotni uznat svrchovanost řádu místo Novgorodu. Rytíři odsud podnikali další výpravy, na nichž se nebezpečně blížili k Novgorodu. Novgorodský kníže Alexandr Něvský, který již dříve porazil Švédy na Něvě, nyní vyrazil urychleně na sever. Tady dobyl křižáckou pevnost Koporje a nechal ji rozbořit (1241). Poté vyhnal řádovou posádku z Pskova. Křižácké vojsko, které mělo vtrhnout na novgorodskou půdu severně od Čudského jezera, zastavil Alexandr na jaře roku 1242 v tzv. „ledové“ bitvě, která se odehrála na zamrzlé jezerní ploše.

„Ledová“ bitva ukončila s definitivní platností pokusy livonských rytířů proniknout na východ a německou východní expanzi ve středověku vůbec. Základním posláním obou rytířských řádů ve východním Pobaltí měla být christianizace dosud pohanského obyvatelstva. +more V polovině 13. století začala papežská kurie počítat s livonskými rytíři (a také se Švédy) jako s prostředníky pokatoličtění pravoslavných Rusů, jimž se za to mělo dostat pomoci proti Tatarům.

Tato myšlenka však nebyla nikdy uskutečněna. Roku 1283 dokončili němečtí rytíři podmanění Prusi a obrátili svoji pozornost na Žmuď, kterou jim odstoupil litevský král Mindaugas roku 1253. +more Z druhé strany na ni zaútočili livonští rytíři, kteří právě opanovali území Zemgalů. Žmuď měla pro řád zásadní význam. Její opanování by znamenalo územní spojení obou řádových států, pruského i livonského.

+more9|vlevo'>Země řádu kolem roku 1350 Proti rozpínavosti livonských rytířů se později postavil litevský velkokníže Gediminas, který získal roku 1322 spojence přímo na území Livonska, a to samosprávu města Rigy a rižského arcibiskupa Fridricha z Pernštejna, kteří měli s rytíři vážné spory. Jejich prostřednictvím se obrátil roku 1323 na papeže Jana XXII, důležitá německá přístavní a obchodní města, františkány a dominikány v Sasku. Dosud pohanský vládce je informoval o svém úmyslu nechat se pokřtít a zval do své země duchovní i kolonisty. Zároveň obvinil livonské rytíře, že svým jednáním zprofanovali křesťanství v takové míře, že ho nyní Gediminasovi poddaní nenávidí. Papež požádal livonské rytíře, aby uzavřeli s Litvou mír (1323), a vyslal na Litvu své poselstvo (1324).

Papežští legáti však brzy zjistili, že Gediminas bude sice nadále na svém území křesťany tolerovat, sám však křest nepřijme, smysl jeho dopisů byl prý v tomto ohledu zkreslen a nebude v tom ani nikoho povzbuzovat. V důsledku tohoto vývoje událostí nepovažoval řád smlouvu s Litvou za závaznou a ještě koncem roku 1324 proti ní obnovil útoky. +more Válka se protáhla až do roku 1338 a v jejím průběhu zaútočili proti Litvě také němečtí rytíři z Prus, kteří počátkem roku 1329 napadli v koordinované akci s českým vojskem Jana Lucemburského Žmuď.

Zájmy německých rytířů v Prusích a livonské větve řádu se postupně začaly lišit. Livonští rytíři například nebojovali v bitvě u Grunwaldu, do války vstoupili až poté, co v bitvě zahynul výkvět pruského řádového rytířstva.

Samostatný livonský řád

Po roce 1525, kdy poslední pruský velmistr řádu Albrecht Braniborský přijal luteránskou reformaci a majetek řádu sekularizoval, se jeho livonská větev znovu osamostatnila. Po zahájení livonských válek (1558) se Livonská konfederace pod ruským náporem zcela zhroutila, a tak poslední velmistr Gotthard Kettler řád rozpustil, přešel k luteránství a smlouvou z 28. +more listopadu 1561 se poddal pod ochranu polsko-litevského soustátí. Za odměnu dostal do dědičné držby zbytek livonského státu v podobě Kuronsko-zemgalského vévodství.

Mistři Livonského řádu

Livonští mistři byli podobně jako velmistři německých rytířů voleni řádovými rytíři na doživotí. * Hermann Balk 1237-38 * Dietrich von Grüningen 1238-42 * Dietrich von Grüningen 1244-46 * Andreas von Stierland 1248-53 * Anno von Sangershausen 1253-56 * Burchard von Hornhausen 1256-60 * Werner von Breithausen 1261-63 * Konrad von Mandern 1263-66 * Otto von Lutterberg 1266-70 * Walther von Nortecken 1270-73 * Ernst von Rassburg 1273-79 * Konrad von Feuchtwangen 1279-81 * Wilken von Endorp 1281-87 * Konrad von Herzogenstein 1288-90 * Halt von Hohembach -1293 * Heinrich von Dinkelaghe 1295-96 * Bruno 1296-98 * Gottfried von Rogga 1298-1307 * Conrad von Jocke 1309-22 * Johannes Ungenade 1322-24 * Reimar Hane 1324-28 * Everhard von Monheim 1328-40 * Burchard von Dreileben 1340-45 * Goswin von Hercke 1345-59 * Arnold von Vietinghof 1359-64 * Wilhelm von Vrymersheim 1364-85 * R. +more von Eltz 1385-89 * Wennemar Hasenkamp von Brüggeneye 1389-1401 * Konrad von Vietinghof 1401-13 * Diderick Tork 1413-15 * Siegfried Lander von Spanheim 1415-24 * Zisse von Rutenberg 1424-33 * Franco Kerskorff 1433-35 * Heinrich von Bockenvorde 1435-37 * H. Vinke von Overbergen 1438-50 * Johann Osthoff von Mengede 1450-69 * Johann Wolthuss von Herse 1470-71 * Berndhard von der Borch 1471-83 * Johann Freitag von Loringhofen 1483-94 * Walter von Plettenberg 1494-1535 * Hermann Hasenkamp von Brüggeneye 1535-49 * Johann von der Recke 1549-51 * Heinrich von Galen 1551-57 * Johann Wilhelm von Fürstenberg 1557-59 * Godert (Gotthard) Kettler 1559-61.

Literatura

# Urban, William (2005). The Teutonic Knights: A Military History. +more str 259-273. . [http://books. google. com/books. id=zzwXIQAACAAJ&dq]. # Frucht, Richard C. (2005). Eastern Europe: An Introduction to the People, Lands, and Culture. ABC-CLIO. ss. pp. 69. . [http://books. google. com/books. id=lVBB1a0rC70C&pg=PA69&dq=%22Livonian+order%22&ei=CORZSO-qNZyMjAH29rG1Cw&sig=19vohCih2OzYTuGz2x64UwHxopQ#PPA69,M1] # Urban, William L (2004). Livonian Crusade. Lithuanian Research and Studies Center. ss. pp. 12,14. . [http://books. google. com/books. id=h9BTAAAACAAJ&dq].

Externí odkazy

Kategorie:Řád německých rytířů Kategorie:Rytířské řády Kategorie:Křížové výpravy