Cesko.wiki Ludmila Macešková
Author
Albert Flores.jpg)
Život
Ludmila Macešková se narodila jako druhé ze dvou přeživších dětí v rodině Antonína a Anny Poprových. Brzy po jejím narození, v roce 1900 se rodina přestěhovala do Pardubic, kde se otec věnoval výrobě dřevěných modelů a součástek strojů (ty dodával i do ciziny). +more V roce 1918 odmaturovala na pardubickém 1. dívčím reálném gymnáziu.
V letech 1918 - 1921 studovala na Akademii výtvarných umění pod vedením Jakuba Obrovského a Maxe Švabinského. Školu nedokončila, protože se na nátlak rodiny (hlavně matky) vdala v roce 1921 za Josefa Róna (inženýr vodohospodář), s nímž se znala od roku 1912. +more Po svatbě se začal chovat despoticky, a tak jí např. zakázal pokračovat ve studiích. V roce 1923 se jim narodil syn Dalibor. V roce 1930 manželství skončilo rozvodem. Vzhledem k tomu, že při rozvodu přišla o veškerý majetek, přestěhovala se (bez syna, který zůstal u otce) do malého nebytového půdního prostoru v Nuslích a živila se příležitostným psaním do různých ženských časopisů, kreslením módních návrhů a střihů, atd. Následující období, které prožila v nuzotě, však paradoxně pokládala za nejkrásnější období svého života.
V lednu roku 1932 se jí narodil nemanželský syn Ivan, za jehož otce Jiřího Macešku se záhy poté provdala. V dalších letech se rodina mnohokrát stěhovala a žila v nuzných poměrech. +more Maceška nechtěl pracovat, zabýval se černou magií. A protože úřady neuznaly její maturitu získanou za Rakouska-Uherska, byla Ludmila Macešková nucena pracovat v Melantrišském závodě jako kreslička střihů v nejnižší platové kategorii dělnic. V roce 1941 její syn Dalibor onemocněl schizofrenií. Nepříliš šťastné manželství s Maceškou skončilo nejprve rozlukou v roce 1945 a pak rozvodem v roce 1950. Ve 40. letech se přestěhovala spolu se syny do bytu v Týnské ulici, kde vznikla většina jejích knih. V roce 1944 vyšla první její kniha Okna s anděly. Již pro tuto knihu si zvolila na popud Bedřicha Fučíka mužský pseudonym. Tento krok B. Fučík zdůvodňoval přetrvávajícími předsudky společnosti vůči spisovatelkám.
V roce 1947 se seznámila s literárně ambiciózním úředníkem Marcelem Kabátem (* 1927), s nímž se přátelila po zbytek svého života. Staral se o ni v její nemoci, na čas se stal jejím nájemníkem. +more Mezi její další přátele patřil např. již výše zmiňovaný Bedřich Fučík, Miloš Dvořák, Kamil Bednář (ten se k ní v 50. letech obrátil zády), Vladimír Vokolek, Jan Zahradníček („setkávali“ se pouze prostřednictvím dopisů), Ivan Diviš, Eva Formánková, Vladimír Justl, Radovan Lukavský.
Na konci 60 let byla přijata do Svazu československých spisovatelů a také se jí dostalo jisté satisfakce, když byl na její počest uspořádán ve Viole večer její poezie nazvaný Memento slov Jana Kameníka. Verše recitovali např. +more Věra Galatíková, Radovan Lukavský, Nina Divíšková.
Zemřela v Praze 3. května 1974 ve věku 76 let - na psychiatrii v Bohnicích, kam ji po nervovém záchvatu odvezla sanitka.
Dílo
Veškerá zralá Kameníkova tvorba je nesena mystickou zkušeností. Stylově vyšla Macešková ze starší české poezie, ovlivněna byla zejména jazykovou ekvilibristikou Jaroslava Vrchlického. +more Dalším neopominutelným impulzem byla Maceškové poezie Paula Valéryho, jejíž výsostnou překladatelkou se vedle Josefa Palivce stala. Dobová kritika řadila v době jejího debutu Maceškovou někam mezi intelektově vypjatý svět Vladimíra Holana a katolickou modernu Jana Zahradníčka. Byl to však soud na samém počátku Maceškové básnického vývoje. Zralé Kameníkovy básně charakterizuje specifická kombinace vázaného a volného verše a leckdy až bizarní obraznost používající výrazivo technické, případně si nasazující naivistickou masku. K tomu v některých případech přibývá výrazivo okultní, či mystické literatury anebo silný křesťanský podtext. Ke konci života se do Kameníkových veršů stále častěji otiskovala i doba, která autorce neumožňovala dostatečně se publikačně realizovat.
Maceškové prózy snesou srovnání s pozdními prózami Richarda Weinera. V celkovém úhrnu se pak Maceškové básnické dílo jeví jako dílo solitéra, ba outsidera české literatury a autorka bývá dnes mnohými kritiky považována za největší českou básnířku 20. +more století. * 1944 - Okna s anděly - poezie * 1947 - Neviditelný let - poezie * 1947 - David králem - drama nevydáno * 1969 - Pubertální Henoch - poezie * 1970 - Učitelka hudby - próza * 1971 - Malá suita pro flétnu (napsána 1957) - poezie * 1993 - Zápisky v noci (vznikaly 1952 - 1972) - poezie * 1995 - Mystické deníky (z autorčiných deníků vybral a volně upravil Marcel Kabát) * 2014 - Básně (uspořádal, k vydání připravil a doslov a ediční poznámku napsal Jiří Opelík).
Ukázky
Nejtišší hlas …Však On šel se mnou po všech samotách a dýchal do mých jisker, zbylých pod popelem, nikde nedosažen, kamkoli jsem sáh. Kde jsi - tam ve tmě - jsi to Ty. +more Má vášni poslední a hrozná, s divokostí šelem trhající slabý závoj, nazvaný mým tělem, jsi to Ty. - Jen ozvěny: - to ty. - ty. - jsi to ty. - Ó, prch jsem jako zbabělec před strašným nepřítelem….
Jan Kameník: Okna s anděly. 1. vyd. Praha, Jos. R. Vilímek 1944. str. 19
Na okraj Běda, zmocním-li se slovy - ano. - mystického blaha, zesládne mi stylotvorná snaha občas do medových zářivek - Pak smutný kárně vyhlížím z pozadí na diváky: co by ještě chtěli. +more Vždyť zápal slova je ten tam, nelidské závodění s jiskrou, zápisem už se nedotýkám podstaty jevu, udýchaně honím mluno dávno uprchlé, v desetině vteřiny uhaslé po úderu trvání. Jako bych ošatil vázou uvadlé proutky vět, ulomené u kořene vědomí, kde tajně žily beze lži a svědomí jen mžik. Ale i když má cesta těmito zmetky značkována nebývá vždy jasně - vím to vím -, jsou mi úlevou a světu svědectvím, že tato Cesta je.
Jan Kameník: Pubertální Henoch, 1. vyd. Most, Dialog, 1968.
Kompletní dílo
(vše pod pseudonymem Jan Kameník) * Malá suita pro flétnu. 1. +more vyd. Praha: Vyšehrad 1971. * Mystické deníky. K tisku připr. a dosl. naps. Marcel Kabát; ilustr. Jindřich Zeithamml. 1. vyd. Praha: Trigon, 1995. 75 s. . * Neviditelný let. 1. vyd. Jos. R. Vilímek: Praha 1947.
* Neviditelný let. 2. +more vyd. Praha: Krásné nakladatelství, 1995. 71 s. . * Okna s anděly. 1. vyd. Jos. R. Vilímek, Praha 1944. * Prózy. sestavovatel Marcel Kabát, K vyd. připr. a ed. pozn. naps. Robert Krumphanzl; Dosl. Eva Formánková; Výtv. doprovod Adriena Šimotová. 1. vyd. v tomto uspoř. Praha: Triáda, 1995. 253 s. (Delfín, Dílo Jana Kameníka; Sv. 1, 2) * Překlady. Výtv. doprov. Věra Janoušková; K vyd. připr. , ed. komentář a dosl. naps. Jiří Pelán. 1. vyd. Praha: Triáda, 1996. 238 s. (Delfín, Dílo Jana Kameníka; Sv. 7, 5) . * Pubertální Henoch. 1. vyd. Most, Dialog 1968. * Pubertální Henoch. 2. vyd. Mnichov, 1982. * Pubertální Henoch. Vyd. 3, v nakl. Ursus 1. Praha: Ursus, 1996. 54 s. na vol. listech; (Vigilie; sv. 76) * Učitelka hudby. 1. vyd. České Budějovice, Růže 1970. * Zápisky v noci. 1. vyd. Praha: Český spisovatel, 1993. 83 s. . * Básně. (uspořádal, k vydání připravil a doslov a ediční poznámku napsal Jiří Opelík) 1. vyd. Praha: Torst, 2014. 539 s. (TORST ; váz. ).
Odkazy
Reference
Externí odkazy
[url=http://www. souvislosti. +morecz/archiv/kamenik3-91. htm]Soubor textů a vzpomínek[/url] - Revue Souvislosti. Archiv článků z let 1990-1995. * [url=http://www. czsk. net/svet/clanky/osobnosti/maceskova. html]Jan Kameník - královna české poezie[/url] - článek převzatý z MF Dnes 26. 9. 2005 * [url=https://dvojka. rozhlas. cz/pres-30-let-ovlivnovala-nas-kulturni-zivot-jako-muz-osudove-zeny-ludmila-7458776]Český rozhlas, Přes 30 let ovlivňovala náš kulturní život jako muž. Osudové ženy: Ludmila Macešková[/url].
Kategorie:Čeští básníci Kategorie:Narození v Liberci Kategorie:Narození 1898 Kategorie:Narození 22. +more března Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Úmrtí 1974 Kategorie:Úmrtí 3. května Kategorie:Ženy.