Cesko.wiki Lutyšské knížecí biskupství
Author
Albert FloresLutyšské knížecí biskupství , označováno někdy také jako Lutyšské knížectví, byl církevní stát ve Svaté říši římské na území dnešní Belgie. Statut knížecího biskupství získali lutyšští biskupové již někdy mezi lety 980-985 (samotná lutyšská diecéze byla územně rozsáhlejší než knížecí biskupství), k tomu se právo účasnit se říšského sněmu. Diecéze vznikla kolem roku 340. Roku 1500 bylo knížecí biskupství lutyšské zahrnuto do Dolnorýnsko-vestfálského kraje v rámci nového uspořádání Svaté říše římské do říšských krajů. Tehdejší území dosahovalo velikosti dnešních provincií Lutych a Limburk. Lutyšské knížecí biskupství se nikdy nestalo součástí Sedmnácti provincií, Španělského ani Rakouského Nizozemí.
+more9|vlevo'>Palác knížecích biskupů v Lutychu V 16. století byla politika knížecího biskupství silně pod vlivem burgundských vévodů a později Habsburků. Knížecí biskupství bylo krátce přerušeno v letech 1789-1791 lutyšskou revolucí podle brabantského vzoru, během níž bylo církevní knížectví nahrazeno republikou. Do věci se vložila rakouská armáda, potlačila revoluci a na místo dosadila zpět uprchlého biskupa Césara de Hoensbroeck. V letech 1792-1793 je Lutyšsko okupováno Francouzi, také lid se rozhodl pro anexi Francií, ale v bitvě u Neerwindenu jsou Francouzi poraženi a vítězní Rakušané opět vrací do čela státu knížecího biskupa. Roku 1794 Francouzi vítězí nad Rakušany v bitvách u Fleurus a Sprimontu, což se znovu odráží na budoucím směřování Lutyšska. V roce 1795 bylo Knížecí biskupství lutyšské definitivně anektováno Francií, čímž zanikl církevní stát a s ním politická moc biskupů.
