Cesko.wiki Martin B-10
Author
Albert FloresMartin B-10 byl první celokovový jednoplošný bombardér amerického letectva. Do služby vstoupil v roce 1934. Byl to také první americký bombardér, který měl v době svého zavedení do služby lepší výkony, než tehdejší stíhací letouny. B-10 byl základem i pro další modifikace, označené B-12, B-13, B-14, A-15 a O-45. Konstrukce B-10 obsahovala několik zásadních technických novinek a proto typ v roce 1932 vyhrál cenu Collier Trophy.
Vývoj
Typ B-10 byl revolucí v konstrukci bombardovacích letounů. Byl celokovový, posádka byla kryta před nepřízní počasí, měl otočnou střeleckou věž pro obranu, zatahovací podvozek, vnitřní pumovnici a plně kapotované motory, což se stalo standardem na celé další desetiletí. +more V porovnání s B-10 byly ostatní v té době sloužící bombardéry ihned zastaralé. Prototyp také při zkouškách svou rychlostí 317 km/h ve výšce 1 830 m překonal platný rychlostní rekord.
Vývoj B-10 začal pod označením Model 123 jako soukromá iniciativa firmy Glenn L. +more Martin Company. Posádka letounu byla čtyřčlenná a tvořil ji pilot, druhý pilot, přední a zadní střelec. Novinkou bylo, že letoun měl hluboký trup s pumovnicí a zatahovací podvozek. Prototyp ještě neměl kryté prostory pro posádku, ale během sériové výroby už byly překryty zavedeny. Poháněly ho dva motory Wright SR-1820-E Cyclone o výkonu 600 hp. První let proběhl 16. února 1932 a už 20. března 1932 byl letoun předán letectvu pro další testy.
U sériových B-10 došlo oproti prototypu XB-10 k některým změnám. Zatímco prototyp měl motory kryté prstenci NACA, sériové kusy měly motory plně kapotované, aby se snížil aerodynamický odpor. +more Posádka byla zmenšena na tři členy. Dostal také plně otočnou prosklenou střeleckou věž, překryty kabin posádky, silnější motory Wright R-1820-19 s výkonem 675 hp a větší rozpětí křídla. Americká armáda objednala 17. ledna 1933 stavbu 48 kusů B-10. Prvních 14 z nich bylo označeno YB-10 a dodáno na letiště Wright Field.
Nasazení
V roce 1935 byla objednána druhá série mírně vylepšených B-10B. Jejich dodávky začaly v červenci 1935. +more Sloužily u 2. bombardovací skupiny na základně Langley Field, 9. bombardovací skupiny na základně Mitchel Field, 19. bombardovací skupiny na základně March Field, 6. bombardovací skupiny v Panamě a u 28. bombardovací skupiny na Filipínách. Část původních YB-10 a B-10A dostala dva velké plováky a sloužila pro pobřežní patroly.
Exportní verzí B-10 byl Martin Model 139. V roce 1936 dostala firma povolení vyvézt do zahraničí část produkce B-10. +more Například v dubnu 1937 dostalo Thajsko šest kusů varianty Model 139W a v prosinci 1937 koupilo Turecko 20 kusů.
V době jejich vzniku byly B-10 o polovinu rychlejší než soudobé dvouplošné bombardéry a také rychlejší než soudobé stíhačky. V době svého zavedení do služby byly ostatní bombardéry rázem zastaralé. +more Ovšem i samotné B-10 koncem třicátých let začaly také zastarávat a ještě před začátkem druhé světové války nahrazeny typy Douglas B-18 Bolo a Boeing B-17 Flying Fortress. V době vypuknutí války už byly zcela zastaralé, což potvrzuje rychlost, s jakou japonská Zera sestřelovala holandské B-10 při japonské invazi do Nizozemské východní Indie.
Pokus o další vývoj
Firma Martin se ještě pokusila o velkou modernizaci svého B-10, když vstoupila se svým projektem Model 146 do soutěže na nový dálkový bombardér USAAC. Zde se střetl s letouny Douglas B-18 a Boeing B-17. +more V soutěži neuspěl, protože jeho konstrukce a výkony nebyly výrazně lepší, než u B-10.
Varianty
B-10B při cvičném letu +morejpg|náhled'>B-10 z boku * Martin Model 123 - Předchůdce prototypu XB-10, postavený firmou z vlastní iniciativy.
* XB-907 - Armádní označení Modelu 123 během jeho vývoje.
* XB-907A - Prototyp XB-907 vylepšený po prvním kole armádních zkoušek.
* XB-10 - První prototyp postavený pro armádu. Měl kryty motorů, plně otočnou přední věž, výkonnější motory a větší rozpětí.
* YB-10 - Předsériová verze. Posádka zmenšena na tři muže, prostory posádky byly plně kryty, měl výkonnější motory. Část strojů přestavěna na plovákové. Postaveno 14 kusů.
* B-10 - Dva letouny ze zakázky z roku 1936.
* RB-10MA - Upravený nizozemský Model 139WH-3A, který v roce 1942 upoutal pozornost svým přeletem z Austrálie do USA.
* YB-10A - Od YB-10 se lišil jen motory Wright R-1820-31. Měl vyšší rychlost až 380 km/h. Nejrychlejší varianta B-10. Vyroben jen jeden testovací kus.
* B-10B - Hlavní sériová verze s motory Wright R-1820-33 o výkonu 775 koní. Vyrobeno 103 kusů.
* B-10M - Sériové B-10B upravené na cílové letouny.
* YB-12 - YB-10 vybavený novými motory Pratt & Whitney R-1690-11 Hornet. Měl podobné výkony jako B-10B. Vyrobeno 7 kusů.
* B-12A - Sériová verze YB-12. Mohla mít v pumovnici přídavnou nádrž o objemu 1 381 l. Letoun pak měl dolet až 1 995 km. Vyrobeno 25 kusů.
* YB-13 - YB-10 s motory Pratt & Whitney R-1860-17. Zrušeno před stavbou prototypu.
* XB-14 - Verze YB-10 s motory Pratt & Whitney YR-1830-9 Twin Wasp. Vyroben 1 kus.
* A-15 - Útočná verze YB-10. Nerealizována.
* YO-45 - Jeden kus YB-10 upraveny pro testy průzkumu při vysokých rychlostech.
* Martin Model 139 - Exportní verze pro Thajsko. Vyrobeno 6 kusů.
* Model 139WA - Předváděcí kus pro Argentinu.
* Model 139WAA - Exportní verze pro argentinskou armádu. Vyrobeno 22 kusů
* Model 139WAN - Exportní verze pro argentinské námořnictvo. Vyrobeno 12 kusů.
* Model 139WC - Exportní verze pro Čínu. Vyrobeno 9 kusů.
* Model 139WH - Exportní verze pro Nizozemsko. Měly sloužit v Nizozemské východní Indii. +more Postaveny série H-1 (13 kusů), H-2 (26 kusů) a H-3 (39 kusů). Martin 139WH-3 měl motory Wright R-1820-G102. Pak byla ještě 40 kusů mírně upravené varianty Model 139W-3A. Celkem vyrobeno 166 kusů.
* Model 139WS - Předváděcí verze pro Sovětský svaz. Vyroben 1 kus.
* Model 139WSM - Exportní verze pro Thajsko. Vyrobeno 23 kusů.
* Model 139WSP - Označení licenční verze, kterou měla ve Španělsku stavět továrna CASA. Nebyl vyroben ani jeden.
* Model 139WT - Exportní verze pro Turecko. Vyrobeno 20 kusů.
B-10 dnes
Jediný známý dochovaný kus letounu B-10 je dnes v muzeu amerického letectva na základně Wright-Patterson v Daytonu v Ohiu. Byl to kus prodaný v roce 1938 do Argentiny. +more Argentinská vláda ho v roce 1970 darovala do USA pro vystavení v muzeu. V letech 1973-1976 pak letoun prošel celkovou rekonstrukcí na texaské základně Kelly Air Force Base.
Na ostrově Borneo byla nalezena řada částí (například věže a křídla) z havarovaných nizozemských B-10. Ty jsou dnes vystaveny v nizozemském Militaire-Luchtvaartmuseum v Soesterbergu.
Specifikace
Dochovaný B-10 První prototyp Martin XB-907 v letu
Technické údaje
Osádka: 3 * Rozpětí: 21,5 m * Délka: 13,6 m * Výška: 4,7 m * Nosná plocha: 63 m² * Plošné zatížení: 106 kg/m² * Prázdná hmotnost: 4391 kg * Hmotnost prázdného letounu: 6680 kg * Max. vzletová hmotnost: 7 440 kg * Pohonná jednotka: 2× vzduchem chlazený přeplňovaný hvězdicový devítiválec Wright R-1820-33 Cyclone ** Výkon motoru: 775 hp (578 kW)
Výkony
Maximální rychlost: 343 km/h * Cestovní rychlost: 310,6 km/h * Dostup: 7 380 m * Stoupavost: 420 m/min * Dolet: 1 996 km
Výzbroj
3 × 7,62mm kulomet Browning * 1030 kg pum
Odkazy
Reference
Externí odkazy
[url=https://www.lockheedmartin.com/en-us/news/features/history/b-10.html]"Air Power Wonder": the B-10[/url] * *