Maximilian Csicserics von Bacsány

Maximilian Csicserics von Bacsány ( Maksimilijan Čičerić, Csicserics Miksa bacsányi) (3. března 1865 Arad - 18. listopadu 1948 Záhřeb) byl rakousko-uherský generál chorvatského původu. V c. k. armádě sloužil od roku 1884, byl štábním důstojníkem u různých jednotek, uplatnil se také jako pedagog. Za první světové války byl náčelníkem štábu 4. armády v Srbsku, poté velel armádním sborům na východní frontě a v Itálii. Díky znalosti ruštiny se uplatnil také v diplomacii a zastupoval Rakousko-Uhersko při uzavření Brestlitevského míru (1918). V roce 1918 dosáhl hodnosti generála pěchoty a byl účastníkem porážky rakousko-uherských vojsk v Itálii. Po rozpadu monarchie žil jako penzionovaný důstojník ve Vídni a později v Záhřebu, kde také zemřel.

Životopis

Maximilian Csicserics von Bacsány Pocházel z Chorvatska, jeho rodina měla původ v oblasti Vojvodiny. +more Byl synem Ignáce Csicsericse (1828-1882), plukovníka uherské královské zeměbrany. První vojenskou průpravu získal na jezdecké kadetní škole v Hranicích, v letech 1881-1884 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Do armády vstoupil v roce 1884 jako poručík k 38. pěšímu pluku, s nímž sloužil ve Vídni a Budapešti. V letech 1887-1889 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K. u. k. Kriegsschule) ve Vídni a jako nadporučík (1889) byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Jako nižší štábní důstojník poté působil u 7. armádního sboru v Temešváru (1889-1892), v roce 1892 byl v hodnosti kapitána přeložen ke zpravodajské službě na generální štáb. Na rok odjel do Kazaně, aby se zdokonalil v ruštině, po návratu sloužil u 85. pěšího pluku v Levoči. V roce 1898 byl povýšen na majora a znovu působil u generálního štábu.

Po roce 1900 byl pedagogem na Válečné škole a v roce 1902 v hodnosti podplukovníka převzal velení roty u 46. pěšího pluku v Szegedu. +more Za rusko-japonské války byl vyslán do Mandžuska jako člen rakousko-uherské pozorovatelské mise (1904-1905). Po návratu získal hodnost plukovníka (1905) a stal se šéfem štábu 13. armádního sboru v Záhřebu (1905-1907). V letech 1907-1908 byl znovu přidělen ke generálnímu štábu a od roku 1908 byl šéfem štábu 11. armádního sboru ve Lvově. V roce 1911 byl povýšen na generálmajora a převzal velení 30. pěší brigády v Miskolci. V letech 1912-1914 byl ředitelem důstojnické školy ve Vídni a ve spolupráci s náčelníkem generálního štábu Franzem Conradem usiloval o modernizaci pevností a těžkého dělostřelectva na základě zkušeností, které získal v Rusku.

První světová válka

Na začátku první světové války byl k datu 1. srpna 1914 jmenován náčelníkem štábu 4. +more armády generála Franka na srbské frontě. Po fiasku invaze do Srbska byl na podzim 1914 jmenován velitelem jednotek na Dunaji od Tullnu až po Prešpurk a k datu 1. listopadu 1914 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála. V dubnu 1915 byl povolán na východní frontu, kde převzal velení 14. pěší divize, která spadala pod 8. armádní sbor. Se svou divizí bojoval ve východní Haliči, zúčastnil se úspěšné bitvy u Gorlice a pronikl až k Brodům. Po Brusilovově ofenzívě a rozkladu rakousko-uherských jednotek byl v červenci 1916 pověřen velením 13. armádního sboru, s nímž dále bojoval na východní frontě. V červnu 1917 byl převelen na italskou frontu a stal se velitelem 23. armádního sboru v rámci sočské armáda generálplukovníka Wurma. V prosinci 1917 byl díky své znalosti ruštiny jmenován rakousko-uherským delegátem na jednání o Brestlitevském míru. Po uzavření míru s Ruskem se vrátil do Itálie a znovu jako velitel 23. armádního sboru měl účast v bojích na Piavě. Mezitím byl k datu 1. února 1918 povýšen do hodnosti generála pěchoty. Na italské frontě setrval až do konečné porážky Rakouska-Uherska v bitvě u Vittorio Veneta (listopad 1918).

V armádě byl penzionován k datu 1. ledna 1919, po rozpadu monarchie žil nějakou dobu v Rumunsku na statcích rodiny své manželky, později bydlel ve Vídni a nakonec v roce 1942 přesídlil do Záhřebu, aby neztratil nárok na penzi přiznanou v Jugoslávii. +more V roce 1921 se oženil s Gabrielou Jagodićovou de Kernyécsa (1881-1967) ze staré chorvatské šlechtické rodiny. Posledních pět let života byl téměř slepý upoután na lůžko a odkázán na péči manželky. Zemřel v Záhřebu 18. listopadu 1948 ve věku 83 let. Oba manželé jsou pohřbeni na hřbitově Mirogoj v Záhřebu.

Tituly a ocenění

Po nobilitaci svého otce (1877) užíval od dětství šlechtický titul Edler von. S hodností generála pěchoty obdržel v únoru 1918 titul c. +more k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Během vojenské služby získal řadu ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.

Rakousko-Uhersko

60x60pixelů Vojenská záslužná medaile (1897) * +morepng'>60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) * 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž III. třídy (1902) * 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1905) * 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) * 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1909) * 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1915) * 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1916) * 60x60pixelů Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1917) * 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1917) * 60x60pixelů Leopoldův řád I. třídy s válečnou dekorací (1917).

Zahraničí

+moresvg'>60x60pixelů Řád svaté Anny III. třídy (1895, Rusko) * 60x60pixelů Řád svaté Anny II. třídy (1906, Rusko) * 60x60pixelů Pamětní medaile na rusko-japonskou válku 1904-1905 (1906, Rusko) * 60x60pixelů Řád červené orlice II. třídy (1907, Německo) * 60x60pixelů Železný kříž I. třídy (1916, Německo) * 60x60pixelů Řád slávy (1918, Osmanská říše) * 60x60pixelů Řád červené orlice I. třídy (1918, Německo).

Odkazy

Reference

Literatura

BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 105-107 (heslo Maximilian Csicserics) ISBN 978-963-446-585-0 [url=http://real-d. +moremtak. hu/652/7/dc_633_12_doktori_mu. pdf]dostupné online[/url].

Externí odkazy

[url=http://www. weltkriege. +moreat/Generalitaet/03%20General/General_der_Infanterie/Csicserics/csicser. htm]Profesní biografie Maximilina Csicsericse na webu weltkriege. at[/url] * [url=https://hbl. lzmk. hr/clanak/ciceric-maksimilijan]Maxilimian Csicserics in: Hrvatski biografski lexikon[/url] * [url=http://arhinet. arhiv. hr/details. aspx. ItemId=3_8025]Maximilian Csicserics na webu Chorvatského národního archivu[/url] * [url=https://hrvatski-vojnik. hr/maksimilijan-ciceric/]Maximilian Csicserics na webu Hrvatski vojnik[/url] * [url=https://www. oocities. org/veldes1/csicserics. html]Profesní biografie Maximilina Csicsericse[/url].

Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Chorvatští šlechtici Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Železného kříže Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Narození 3. +more března Kategorie:Narození v roce 1865 Kategorie:Narození v Aradu (Rumunsko) Kategorie:Úmrtí 18. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1948 Kategorie:Úmrtí v Záhřebu Kategorie:Pohřbení na hřbitově Mirogoj Kategorie:Muži.