Miroslav Horňák

Technology

12 hours ago

Author

Miroslav Horňák (18. března 1931, Skalica - 4. června 1994, Bratislava) byl slovenský filmový scenárista, dramaturg a režisér. Byl významnou postavou období rozkvětu slovenské dokumentaristiky v letech 1955 až 1960. V sedmdesátých letech 20. století však jeho tvorba podlehla normalizačnímu tlaku a Miroslav Horňák se podílel na režii hraných titulů poplatných komunistické ideologii.

Tvorba

Od druhé poloviny 50. let 20. +more století působil Miroslav Horňák ve „Studiu dokumentárních filmů“ (Štúdio dokumentárnych filmov) v ateliérech na Kolibě, kde zastával pozici vedoucího dramaturga. Byl duchovním otcem dokumentaristické skupiny, do které mimo jiné patřili i mladí absolventi FAMU v Praze Štefan Uher, Peter Solan a Martin Hollý ml. V roce 1959 byl z ideologických důvodů neostalinismu ze svého postu sesazen a na jeho místo nastoupili začínající Pavol Sýkora a Rudolf Urc.

Dokumentární tvorba 60. let 20. století

Jako autor námětu a scénáře spolupracoval se Štefanem Uherem na třech jeho dokumentárních filmech. Prvním byl Uherův dokumentární debut Prvá brázda (První brázda, 1955), který se reportážním způsobem usiluje zachytit situaci slovenských přesídlenců v českém pohraničí. +more Spolupráce pokračovala filmem Ľudia pod Vihorlatom (Lidé pod Vihorlatem, 1956), který je výpovědí o osudech lidí v zapadlé vesnici na východním Slovensku, o jejich všední a úmorné každodenní práci. Třetím, tematicky nejodvážnějším dílem Štefana Uhera a Miroslava Horňáka je film Tu kráčajú tragédie (Zde kráčí tragédie, 1957), otevírající tabuizované téma mladistvých delikventů. Zveřejnění filmu bylo považovalo za otevřenou kritiku politiky Komunistické strany Československa.

V roce 1960 přešel Miroslav Horňák na pozici režiséra ve svém díle Bez konca (spolupráce na námětu a scénáři Štefan Uher), který je ztvárněním tématu „člověk a práce“. Film rezignoval na přímočarou konstrukci vztahů slova a obrazu, funkci komentáře převzaly autentické ruchy, vyjadřující dynamiku úkonů skupiny dělníků při bezstykovém spojování kolejnic. +more Příběh je zatlačen do pozadí, minimum situací je inscenováno a zdůrazněno jsou reportážní prvky. Odpor proti ideologickým schématům doby zde vyústil v odmítnutí dramaturgického diktátu fabulace.

Po dokončení filmu Bez konca se Horňák autorsky na delší dobu odmlčel, až v roce 1968 režíroval experimentální Údolie večných karaván (Údolí věčných karavan). V této bezdialogové taneční pohádce se problémem stal nedostatek civilnosti pro autentickou poezii jako nezbytnou podmínku hodnoty pohádkového stylizovaného světa. +more Po neúspěšném přijetí filmu Horňák na experiment rezignoval. Rok 1969 znamenal návrat k dokumentu ve formě krátkometrážního filmu Dáma v čiernom (Dáma v černém). Tato černobílá metafora svobody a pocitu zrady patřila pro svůj „negativní obsah“ k filmům staženým z distribuce.

Hraná tvorba 70. let 20. století

V období normalizace sedmdesátých let, které ukončilo slibný vývoj slovenské kinematografie a pro mladé novátorské tvůrce znamenaly pozastavení kariéry, režíroval Miroslav Horňák celkem čtyři tituly. Prvním byla Noc s mačkou (Noc s kočkou) z roku 1970, tragikomedie o náhodném setkání mladého muže s neznámou dívkou, vyprávění o lidských vztazích, důvěře a zklamání. +more Následovalo vojenské modelové drama Hľadači svetla (Hledači světla) z roku 1971, kde se skupina odsouzených a popravčí četa společně ocitnou v zavalené šachtě. Díky tlaku ideologie zůstal tento film zúžen pouze na schematickou ilustraci třídních pouček.

Titulem, který reprezentuje dobově příznačné snížení elementárních profesionálních kritérií v celé slovenské kinematografii, jsou Ohnivé križovatky (Ohnivé křižovatky) z roku 1974, na kterých Horňák spolupracoval se scenáristou Paľo Gejdošem. +more Pracovní tematika se zde stává příležitostí k oslavné ilustraci „vítězné cesty“ socialismu na východním Slovensku.

Posledním Horňákovým režijním počinem byl film Bludička z roku 1977, natočený ve spolupráci se scenáristou Ernestem Štricem. Film se vrací k roku 1968 i problémům emigrace, tuto naučnou moralitu o zvrácenosti kapitalismu se autoři neúspěšně snažili zatraktivnit detektivní zápletkou. +more Západ je zde představen jako umakartový svět plný umělého lesku, stejně neživý jako černobílé schematizované postavy.