Moisej Samuilovič Vajnberg

Technology

12 hours ago

Author

Moisej Samuilovič Vajnberg (též Mieczysław Weinberg, Моисей Самуилович Вайнберг, Mojsze [Mieczysław] Wajnberg; 8. prosince 1919 Varšava - 26. února 1996 Moskva) byl sovětský skladatel polského původu. Od série koncertů na festivalu Bregenzu v Rakousku v roce 2010 je jeho hudba stále více označována za „jednu z nejoriginálnějších a nejpůsobivějších hudebních počinů dvacátého století“. Vajnbergova tvorba byla rozsáhlá, zahrnovala 26 symfonií, 17 smyčcových kvartet, téměř 30 sonát pro různé nástroje, 7 oper a řadu filmových partitur.

Život

Moisej Samuilovič Vajnberg absolvoval v roce 1939 klavírní oddělení konzervatoře ve Varšavě. O dva roky později ukončil studium skladby na Běloruské státní konzervatoři v Minsku. +more Po napadení Sovětského svazu přesídlil do Taškentu, kde skládal pro místní operu. Poprvé se tu též setkal s Dimitrijem Šostakovičem. Na jeho popud pak od roku 1943 žil v Moskvě.

Ke konci svého života trpěl Vajnberg Crohnovou nemocí a poslední tři roky života nevycházel z domácnosti, ač jinak stále pokračoval v komponování. Necelé dva měsíce před smrtí konvertoval k pravoslavnému vyznání. +more Jeho pohřeb se konal v Kostele Vzkříšení Slova. V roce 2004 jej jeden ruský kritik označil za „třetího největšího sovětského skladatele, spolu s Prokofjevem a Šostakovičem“.

Dílo

Vajnbergova tvorba zahrnuje dvacet dva symfonií (z toho za pozoruhodnou lze označit zejména symfonii č. +more 21 "Kadish" věnovanou obětem povstání ve varšavském židovském ghettu za druhé světové války) další díla pro orchestr (včetně čtyř komorních symfonií a dvou sinfoniett), sedmnáct smyčcových kvartet, osm houslových sonát (tři pro sólové housle a pět pro housle a klavír), dvacet čtyři preludií pro violoncello a šest sonát pro violoncello (dvě s klavírem a čtyři pro sólový nástroj), čtyři violové sonát, šest klavírních sonát, a také hudbu k více než 40 hraným a animovaným filmům (včetně filmu Jeřábi táhnou, který obdržel Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes, 1958). Napsal sedm oper, přičemž za jednu z nejdůležitějších prací je považována opera Pasažérka (Passazhirka) (napsaná v letech 1967-68, premierovaná v roce 2006). Britská nahrávací společnost Olympia byla mezi prvními, které na konci 90. let 20 století zvýšily obecné povědomí o Vajnbergovi a to prostřednictvím série sedmnácti nahrávek jeho hudby na CD. Od té doby Vajnbergovu hudbu nahrálo mnoho dalších hudebních nakladatelství (včetně Naxos, Chandos, ECM a Deutsche Grammophon.

Vajnbergova díla mají někdy v sobě silný prvek vzpomínky, s odkazem na jeho formativní roky ve Varšavě a na válku, která ukončila tento dřívější život. V jeho hudebním stylu je též patrná tato po harmonii. +more Lyudmilla Nikitina zdůrazňuje u Vajnbergových děl „neoklasickou, racionální jasnost a proporci“.

Obecněji lze Vajnbergův kompoziční styl popsat jako moderní, ale přístupný. Jeho harmonický jazyk je obvykle založen na rozšířené/ volné tonalitě smíchané s příležitostnou polytonalitou (např. +more jako ve dvacáté symfonii) a atonalitou (např. jako v dvanáctém smyčcovém kvartetu nebo 24 preludiích sólové violoncello). Jeho dřívější díla vykazují neoromantické tendence a výrazně čerpají z lidové hudby, zatímco jeho pozdější díla, která přicházejí se zlepšenými sociálními podmínkami a větší kompoziční zralostí, jsou složitější a střízlivější. Avšak i v těchto pozdějších experimentálních dílech z konce šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let (např. Třetí houslová sonáta nebo desátá symfonie) si Vajnberg zachovává živý smysl pro tradici, který se projevuje v používání klasických forem, omezenější tonalitě nebo lyricky melodických pasáží. Mnohá z jeho instrumentálních děl obsahují vysoce virtuózní místa, která kladou na umělce značné technické požadavky.

Opery

Pasažérka, Op. 97 (1967/68, podle knihy Zofia Posmysz) * Madonna a voják («Мадонна и солдат», Op. +more 105 na libreto Alexandra Medveděva, 1970) * Láska k d'Artagnanovi («Любовь Д’Артаньяна», 1971) * Pozdravuji («Поздравляем. », Op. 111 podle divadelní hry Mazel Tov jejímž autorem je Šolom Alejchem (1975) * Lady Magnesia («Леди Магнезия», Op. 112 podle George Bernarda Shawa, 1975) * Portret (opera) (Op. 128 podle Nikolaje Gogola, 1980) * Idiot (Op. 144 podle Dostojevského, 1985).