Most (opera)

Most je antiopera ve dvou dílech (odděleních) českého skladatele Jarmila Burghausera na libreto Josefa Pávka (1919-1989).

Vznik a charakteristika

Skladatel Jarmil Burghauser se od konce 50. let 20. +more století odvrátil od původního málo výbojného neoklasicismu, ve kterém byly složeny i jeho předchozí tři opery Alladina a Palomid, Lakomec a Karolinka a lhář. Začal vstřebávat vlivy tzv. Nové hudby a nakonec roku 1964 formuloval vlastní kompoziční systém, který nazval „harmonický serialismus“. Jedním z nejvýznamnějších děl tohoto období, které je považováno za vrchol Burghauserovy tvorby, je experimentální opera - autor sám ji nazval „antiopera“ - Most.

Libreto Josefa Pávka má námět emigrace. S částečným využitím prvků absurdního divadla uvádí na scénu dva paralelně probíhající příběhy (toto řešení vzniklo z iniciativy skladatele): jeden je příběhem pobělohorského exulanta, druhý poúnorového emigranta, oba se obtížně a nakonec neúspěšně pokoušejí o návrat do vlasti. +more V historickém příběhu vystupují zpěváci, v příběhu ze současnosti herci. V hudbě vedle svého „harmonického serialismu“ - který charakterizuje historický příběh - používá Burghauser i aleatoriky, elektronické hudby a příležitostně jazzu, které naopak charakterizují epochu současnou. Burghauser to v divadelním programu ke své opeře popsal takto: „Zvolil jsem kompoziční metodu, která má na jedné straně oporu v pevném řádu harmonického serialismu, který formuje tónový obsah skladby, a na druhé straně uvolňuje celé velké plochy rytmicky a metricky v tzv. malé aleatorice, která umožňuje interpretům co největší vlastní tvůrčí přínos. “.

Opera byla uvedena v Národním divadle v Praze 30. března 1967 pod taktovkou dirigenta Alberta Rosena s Alenou Míkovou a Viktorem Kočím v hlavních rolích. +more Opera se setkala s rezervovaným přijetím kritiky a nezájmem obecenstva. Do května se konaly tři reprízy a čtvrtá 8. října 1967 při příležitosti kongresu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (4. - 10. 10. 1967). Podle muzikologa Viléma Pospíšila „nesplnila očekávání a s pořadů opery brzy zmizela“. Vícekrát antiopera Most hrána nebyla.

Osoby a první obsazení

Děj opery

Odehrává se v Praze na Malé Straně souběžně roku 1648, v době švédského obléhání Prahy, a v době vzniku opery (tj. roce 1966).

(1. obraz - Hospoda u Kamenného mostu roku 1648, pozdě večer) Ve sledu švédských vojsk se do Prahy navrátil pobělohorský exulant Jiří. +more V hospodě pijí vedle švédských žoldnéřů místní a válečné útrapy i útisk habsburského režimu je učinily zahořklými a nevraživými. Jiří se od nich povahou liší, a tím upoutá pozornost Aleny. Jiří a Alena se dávají do rozhovoru.

(2. obraz - Noc nad jezem u Karlova mostu, roku 1966) Muž přijel do Prahy z ciziny po dlouhé emigraci. +more Téměř nikoho už zde nezná. Sotva před dvěma hodinami se spřátelil se Ženou a už jí vypráví o milostném příběhu, který kdysi zažil za mostem, na druhé straně Vltavy. Teprve návrat do vlasti v něm vzbudil zpět k životu vzpomínky na dávnou, zapomenutou lásku.

(3. obraz - Stejné místo, roku 1648) Jiří vypráví Aleně o bitvě na Bílé hoře s o jejích následcích, které ho donutily k exilu. +more Z druhého břehu Vltavy je slyšet hluk: Staré Město se opevňuje proti Švédům, kteří se na ně chystají zaútočit. Jakýsi muž náhle Jiřího přepadne a ten by přišel o život, kdyby ho nezachránil zásah švédského korneta. Boj katolických Pražanů se Švédy, jež podporuje malá skupina českých evangelíků, začíná.

(4. obraz - V baru Praga Grill, roku 1966) V Praga Grillu se tančí, barová zpěvačka k tomu zpívá. +more Muž přivádí Ženu k tanci a vyptává se personálu na svou bývalou lásku, se kterou sem kdysi chodíval. V tom mu číšník nemůže být nápomocen, zato má pro něj vzkaz, že ho hledal jakýsi muž (Neznámý). Ten se vzápětí objeví sám a napadá muže za to, že mu přebral jeho dívku. Díky zásahu personálu zůstane u výhrůžek.

(5. obraz - Malostranský plácek, roku 1648) V ovzduší napjatém probíhajícím konfliktem probíhá soud. +more Samuel je obviněn ze zákeřného přepadení Jiřího. Jiří přednáší svou žalobu a nabízí žalovanému za obhájkyni Alenu. Samuel se však chce rovněž hájit vlastními slovy. Když ho soudci obviní, že byl ke zločinu zjednán a uplacen jezuity, rozhněvá se a naopak ostře napadá Jiřího a vůbec všechny, kteří se v pobělohorské době odebrali do ciziny, místo aby snášeli dobré a zlé se svou vlastí. Mezi přihlížejícími se najdou zastánci i odpůrci tohoto názoru, takže se soud nakonec zvrhne ve rvačku.

(6. obraz - Ulice před Praga Grillem, roku 1966) Žena a Muž vycházejí z baru. +more Žena si Muže odvádí do bytu. Cestou je přepadne skupina chuligánů a oba spoutá; ukáže se, že jednají na pokyn Neznámého, Ženina bývalého milence. Hluk však přivolá číšníka a mixérku, kterým se podaří chuligány zahnat a Muže a Ženu osvobodit.

(7. obraz - dělená scéna, pokoj v roce 1648 a v roce 1966) Žena s Mužem i Alena s Jiřím prožijí noc lásky - první, ale i poslední. +more Stejně jako Samuel je totiž i Alena přesvědčena, že opuštění vlasti nelze ospravedlnit, a odchází od Jiřího navždy pryč, přestože ho miluje. Jiří se ji marně snaží zadržet. I Muž musí Ženě přiznat, že prostředí a lidé v jeho staré vlasti se mu nenapravitelně odcizili: bude se muset vrátit do svého stávajícího domova.

(Epilog - dělená scéna, poblíž Karlova mostu v roce 1648 a v roce 1966) Jiří se zapojuje do boje o most na straně Švédů a chce proniknout na druhý břeh. Ale švédský útok je odražen a Jiří přitom padne. +more I Muž odchází, doprovázen Ženou, bez toho, aby po stopách své bývalé lásky přešel přes most do svého dávného domova. I když nekončí tragicky jako Jiří, jemu i Jiřímu se návrat do minulosti - symbolizované druhou stranou mostu - nezdařil.

Instrumentace

Tři flétny, dva hoboje, tři klarinety, dva fagoty, tři lesní rohy, tři trubky, tři pozouny, tuba, tympány, bicí souprava, elektrická kytara, harfa, klavír, smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy).

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Opery Jarmila Burghausera Kategorie:Opery v češtině Kategorie:Opery z roku 1967 Kategorie:Opery poprvé uvedené v Praze