Most (opera)

Technology
12 hours ago
8
4
2
Avatar
Author
Albert Flores

Most je opera o třech jednáních, kterou složil íránský skladatel Behzad Ranjbaran. Libreto vytvořil nezávislý americký spisovatel Ferešteh Meškini, která byla inspirována sekvencí z filmu Ženy bez mužů režiséra Širína Néšata. Opera se zabývá tématickými otázkami jako jsou svoboda, emancipace žen a politická nadvláda. Děj opery se odehrává v íránském městě Mah a sleduje příběh tří žen - Mani, Hadjare a Mahi. Tyto ženy se setkávají na jednom místě - jedné z regulérních mostů ve městě. Prostřednictvím vzájemné komunikace se pomalu odhaluje jejich touha po svobodě a emancipaci, které jsou v konzervativním islámském prostředí značně omezovány. Opera vyobrazuje vnitřní boj těchto žen a zároveň oslavuje jejich sílu a odvahu, kterou projevují ve snaze získat svobodu. Premiéra opery se konala v roce 2012 v Chicagu a od té doby záznamy opery byly uvedeny na různých divadelních festivalech a vystoupeních po celém světě. Most se stal významným dílem íránské operní hudby a získal uznání jak od diváků, tak od kritiků.

Most je antiopera ve dvou dílech (odděleních) českého skladatele Jarmila Burghausera na libreto Josefa Pávka (1919-1989).

Vznik a charakteristika

Skladatel Jarmil Burghauser se od konce 50. let 20. +more století odvrátil od původního málo výbojného neoklasicismu, ve kterém byly složeny i jeho předchozí tři opery Alladina a Palomid, Lakomec a Karolinka a lhář. Začal vstřebávat vlivy tzv. Nové hudby a nakonec roku 1964 formuloval vlastní kompoziční systém, který nazval „harmonický serialismus“. Jedním z nejvýznamnějších děl tohoto období, které je považováno za vrchol Burghauserovy tvorby, je experimentální opera - autor sám ji nazval „antiopera“ - Most.

Libreto Josefa Pávka má námět emigrace. S částečným využitím prvků absurdního divadla uvádí na scénu dva paralelně probíhající příběhy (toto řešení vzniklo z iniciativy skladatele): jeden je příběhem pobělohorského exulanta, druhý poúnorového emigranta, oba se obtížně a nakonec neúspěšně pokoušejí o návrat do vlasti. +more V historickém příběhu vystupují zpěváci, v příběhu ze současnosti herci. V hudbě vedle svého „harmonického serialismu“ - který charakterizuje historický příběh - používá Burghauser i aleatoriky, elektronické hudby a příležitostně jazzu, které naopak charakterizují epochu současnou. Burghauser to v divadelním programu ke své opeře popsal takto: „Zvolil jsem kompoziční metodu, která má na jedné straně oporu v pevném řádu harmonického serialismu, který formuje tónový obsah skladby, a na druhé straně uvolňuje celé velké plochy rytmicky a metricky v tzv. malé aleatorice, která umožňuje interpretům co největší vlastní tvůrčí přínos. “.

Opera byla uvedena v Národním divadle v Praze 30. března 1967 pod taktovkou dirigenta Alberta Rosena s Alenou Míkovou a Viktorem Kočím v hlavních rolích. +more Opera se setkala s rezervovaným přijetím kritiky a nezájmem obecenstva. Do května se konaly tři reprízy a čtvrtá 8. října 1967 při příležitosti kongresu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (4. - 10. 10. 1967). Podle muzikologa Viléma Pospíšila „nesplnila očekávání a s pořadů opery brzy zmizela“. Vícekrát antiopera Most hrána nebyla.

Osoby a první obsazení

osobahlasový oborpremiéra (31. března 1967)
JiřítenorViktor Kočí
AlenasopránAlena Míková
Šenkýřka / Barová zpěvačkaaltIvana Mixová
KornetbarytonRudolf Jedlička
JeronýmbasDalibor Jedlička
JanbasJaroslav Horáček
JakubbasVladimír Jedenáctík
SamueltenorJaroslav Stříška
První muž v hospoděbasMiroslav Šindelář
Druhý muž v hospoděbasKarel Macho
Třetí muž v hospoděKarel Bláha
Mužmluvená roleJiří Němeček
Ženamluvená roleMarta Kučírková
Mixérkamluvená roleZdena Hadrbolcová
Číšníkmluvená roleNorbert Stallich
Neznámýmluvená roleJaroslav Kaňkovský
Chuligánmluvená roleJosef Tarant
Protagonistamluvená roleVáclav Vydra mladší
Dirigent: Albert RosenDirigent: Albert RosenDirigent: Albert Rosen
Režie: Ladislav ŠtrosRežie: Ladislav ŠtrosRežie: Ladislav Štros
Scéna: Vladimír NývltScéna: Vladimír NývltScéna: Vladimír Nývlt
Kostýmy: Adolf WenigKostýmy: Adolf WenigKostýmy: Adolf Wenig
Choreografie: Vlastimil JílekChoreografie: Vlastimil JílekChoreografie: Vlastimil Jílek

Děj opery

Odehrává se v Praze na Malé Straně souběžně roku 1648, v době švédského obléhání Prahy, a v době vzniku opery (tj. roce 1966).

(1. obraz - Hospoda u Kamenného mostu roku 1648, pozdě večer) Ve sledu švédských vojsk se do Prahy navrátil pobělohorský exulant Jiří. +more V hospodě pijí vedle švédských žoldnéřů místní a válečné útrapy i útisk habsburského režimu je učinily zahořklými a nevraživými. Jiří se od nich povahou liší, a tím upoutá pozornost Aleny. Jiří a Alena se dávají do rozhovoru.

(2. obraz - Noc nad jezem u Karlova mostu, roku 1966) Muž přijel do Prahy z ciziny po dlouhé emigraci. +more Téměř nikoho už zde nezná. Sotva před dvěma hodinami se spřátelil se Ženou a už jí vypráví o milostném příběhu, který kdysi zažil za mostem, na druhé straně Vltavy. Teprve návrat do vlasti v něm vzbudil zpět k životu vzpomínky na dávnou, zapomenutou lásku.

(3. obraz - Stejné místo, roku 1648) Jiří vypráví Aleně o bitvě na Bílé hoře s o jejích následcích, které ho donutily k exilu. +more Z druhého břehu Vltavy je slyšet hluk: Staré Město se opevňuje proti Švédům, kteří se na ně chystají zaútočit. Jakýsi muž náhle Jiřího přepadne a ten by přišel o život, kdyby ho nezachránil zásah švédského korneta. Boj katolických Pražanů se Švédy, jež podporuje malá skupina českých evangelíků, začíná.

(4. obraz - V baru Praga Grill, roku 1966) V Praga Grillu se tančí, barová zpěvačka k tomu zpívá. +more Muž přivádí Ženu k tanci a vyptává se personálu na svou bývalou lásku, se kterou sem kdysi chodíval. V tom mu číšník nemůže být nápomocen, zato má pro něj vzkaz, že ho hledal jakýsi muž (Neznámý). Ten se vzápětí objeví sám a napadá muže za to, že mu přebral jeho dívku. Díky zásahu personálu zůstane u výhrůžek.

(5. obraz - Malostranský plácek, roku 1648) V ovzduší napjatém probíhajícím konfliktem probíhá soud. +more Samuel je obviněn ze zákeřného přepadení Jiřího. Jiří přednáší svou žalobu a nabízí žalovanému za obhájkyni Alenu. Samuel se však chce rovněž hájit vlastními slovy. Když ho soudci obviní, že byl ke zločinu zjednán a uplacen jezuity, rozhněvá se a naopak ostře napadá Jiřího a vůbec všechny, kteří se v pobělohorské době odebrali do ciziny, místo aby snášeli dobré a zlé se svou vlastí. Mezi přihlížejícími se najdou zastánci i odpůrci tohoto názoru, takže se soud nakonec zvrhne ve rvačku.

(6. obraz - Ulice před Praga Grillem, roku 1966) Žena a Muž vycházejí z baru. +more Žena si Muže odvádí do bytu. Cestou je přepadne skupina chuligánů a oba spoutá; ukáže se, že jednají na pokyn Neznámého, Ženina bývalého milence. Hluk však přivolá číšníka a mixérku, kterým se podaří chuligány zahnat a Muže a Ženu osvobodit.

(7. obraz - dělená scéna, pokoj v roce 1648 a v roce 1966) Žena s Mužem i Alena s Jiřím prožijí noc lásky - první, ale i poslední. +more Stejně jako Samuel je totiž i Alena přesvědčena, že opuštění vlasti nelze ospravedlnit, a odchází od Jiřího navždy pryč, přestože ho miluje. Jiří se ji marně snaží zadržet. I Muž musí Ženě přiznat, že prostředí a lidé v jeho staré vlasti se mu nenapravitelně odcizili: bude se muset vrátit do svého stávajícího domova.

(Epilog - dělená scéna, poblíž Karlova mostu v roce 1648 a v roce 1966) Jiří se zapojuje do boje o most na straně Švédů a chce proniknout na druhý břeh. Ale švédský útok je odražen a Jiří přitom padne. +more I Muž odchází, doprovázen Ženou, bez toho, aby po stopách své bývalé lásky přešel přes most do svého dávného domova. I když nekončí tragicky jako Jiří, jemu i Jiřímu se návrat do minulosti - symbolizované druhou stranou mostu - nezdařil.

5 min read
Share this post:
Like it 8

Leave a Comment

Please, enter your name.
Please, provide a valid email address.
Please, enter your comment.
Enjoy this post? Join Cesko.wiki
Don’t forget to share it
Top