Mozaika

Skleněná mozaika Poslední soud na Zlaté bráně katedrály sv. Víta (1372) Giovanni Castrucci: Ideální město Nebeský Jeruzalém, Praha kolem 1610 Jaguár z Huičolu, střední Mexiko, 18.-19. století

Anton Hanak, Vila Primavesi, 1918, Olomouc +morejpg|thumb'>Viktor Foerster: Panna Marie Sněžná, na západním průčelí kostela P. M. Sněžné v Praze.

Mozaika ( "věnované múzám") je plošná výzdoba, ornamentální nebo figurální, sestavená z drobných různobarevných kostiček, kolíčků nebo destiček z kamene, keramiky, nebo skla. Upevňují do měkké omítky nebo tmelu.

Materiály a technika

Základním prvkem je čtyřboká kostička, zpravidla hranolek, nazývaný tessera (mn. č. +more tesserae ze starořečtiny) nebo destička různých tvarů, a to z kamene, keramiky, organických materiálů (mušle, dřevo), později z barevného skla, někdy podloženého zlatou fólií. Upevňují do měkké omítky nebo tmelu. Povrch nástěnných a nástropních mozaik bývá voskován.

Historie

Starověk: Počátky kamenné mozaiky bývají spatřovány v jižní Mezopotámii (Sumeru) a datují se do poloviny 4. tisíciletí před naším letopočtem. +more Z dochovaných celků to dokumentuje obklad stěn a polosloupů kamennými kolíčky (válečky ) z kaple královského paláce v Uruku, převezené do Pergamonského muzea v Berlíně. Technika se rozvíjela zejména v antickém Řecku od 6. století př. n. l. (například na podlahách a stěnách paláce krále Kassandra v makedonské Pelle z konce 3. století př. n. l. ) a v mnoha provinciích Říma v helénském období od 1. do 4. století. Užívaly se kamenné mozaiky z kaménků malého formátu, zejména k výzdobě podlah (např. v Pompejích, a Herculaneu nebo v tuniském Bardu), také k obkladům stěn v interiérech, například v Hadriánově vile v Tivoli (např. Villa Romana del Casale nedaleko Piazza Armerina na Sicílii). * Středověk: Monumentální sloh skleněné figurální mozaiky se vyhranil na stěnách a klenbách starokřesťanských bazilik v Římě (např. v chrámě Santa Prassede), v Jeruzalémě, v Betlémě a byzantských chrámů z 5. a 6. století, odkud se dostal i do italské Ravenny. Od 12. století se mozaiky šířily na Sicílii, kde je do paláců a chrámů dodávali mozaikáři císařských dílen Nobiles officinae (Palermo, Cefalù, aj. ).

Skleněné mozaikové hranolky a kolíčky se nejdříve vyráběly na benátském ostrově Torcellu, a to od 7. až 8. +more století a ve 13. století se výrazně uplatnily ve výzdobě baziliky sv. Marka. V klimaticky méně příhodných podmínkách se výjimečně uplatnila exteriérová mozaika za Karla IV. na Zlaté bráně pražské katedrály, pro niž byli povolání benátští mozaikáři.

* Renesance: V Evropě se objevila nová technika řezání a skládání destiček z pestrobarevných mramorů a polodrahokamů různých tvarů, nazvaná podle místa původu Florentská mozaika. Destičky se řezaly pilkou. +more Tamní dílna, nazvaná Opificio delle pietre dure je činná dodnes. Založila ji rodina Castrucciů. Dva její členové Cosimo a Giovanni Castrucciové pracovali na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze. Zhotovovali závěsné destičky s podobiznami, desky stolů, či obklady dvířek kabinetů. Některé mozaiky byly krajinnýmn pozadím pro figurální malbu. V reliéfech a ve šperku tuto techniku zdokonalila milánská rodina Miseroniů.

Arabské mozaiky s motivy islámského geometrického dekoru a nápisy se prováděly často z glazovaných keramických dlaždic i minaturních dlaždiček a rozšířily se od střední Asie (Buchara, Samarkand), přes Sýrii a Palestinu (Damašek, Jeruzalém) až po maurské oblasti Španělska.

V kultuře Aztéků a Mixtéků se tradice středoamerické mozaiky zrodila koncem středověku. Vzácně dochované oblé tvary má pohřební maska boha ohně Huehuetotla z hrubě sekaných tyrkysů s perleťovýma očima a kostěnými zuby, datovaná do let 1400-1520, jindy bývá tyrkysovou mozaikou obložená lidská lebka, uctívaná při svátcích zemřelých. +more V Mexiku tuto techniku převzali Huičolové od raného 17. století, v etnografickém provedení existuje dosud. Běžné podlahové mozaiky se vyskytují v kulturách celého světa.

* Od baroka ke klasicismu Tradice italské mozaiky pokračovala v Římě i v dalších městech. Znalosti florentské mozaiky převzali mozaikáři v dalších zemích, francouzští marketéři královského dvora a němečtí marketéři v Augsburgu, také Španělé v Madridu. +more Zhotovovali zejména kabinety a stolky s vykládanou deskou v bronzovém rámu. V období osvícenství vyvolal zájem o mineralogii tvorbu mozaikových vzorníků, často řazených do šachovnice nebo do kruhu a zdobících široký sortiment výrobků od stolních desek až po víčka krabiček (specialistou byl například saský mistr Johann Christian Neuber.

* Historismus, secese a moderna V 19. a v 1. +more třetině 20. století byla oblíbená figurální mozaika fasádách a stěnách chrámů, veřejných budov, obytných domů i na hrobkách. K zakladatelům obnovené výtvarné techniky patřila v Rakousko-Uhersku velká firma Luigi Solerti v Innsbrucku, jejíž mozaicista Albert Neuhauser vytvořil v Praze například podle předloh Františka Urbana mozaiky na fasádě Živnobanky nebo bývalé Pražské městské pojišťovny na Staroměstském náměstí 6. V téže době se v Praze etablovala italská kamenická firma Giovanni Ciani. Vídeňské umělecké dílny Wiener Werkstätte prováděly mnohé mozaiky v době secese a rané moderny. Uplatnili se také čeští návrháři (jako Anton Hanak) a mozaicisté Viktor Foerster (1867-1915), Marie Foersterová nebo Jan Tumpach (1883-1937), kteří většinou pracovali podle předloh významných malířů (v Thunovské kapli a v kapli Bartoňů z Dobenína katedrály sv. Víta v Praze mozaiky navrhl František Kysela, který jako pedagog na Uměleckoprůmyslové škole v Praze zavedl studium mozaiky. K jeho žákům patřili v Olomouci Karel Svolinský). V roce 1937 získali Jan Nušl s Antonínem Heythumem a Antonínem Procházkou stříbrnou medaili za mozaiky na Světové výstavě v Paříži. Posledním mezinárodním úspěchem byla skleněná mozaika Josefa Kaplického a obklady Československého pavilonu na Světové výstavě v Bruselu roku 1958 z jantarového skla. * Socialistický realismus Sedmdesátá a osmdesátá léta 20. století v Československu přinesla spoustu zakázek na mozaiky ve stylu socialistického realismu ve veřejném prostoru. Například pro pražské stanice metra byly vytvořeny velkoformátové kompozice, po roce 1989 zakryté. Pro stanici Sokolovská na trase C (nyní Florenc) vytvořil profesor AVU Sauro Ballardini za spolupráce Oldřicha Oplta v roce 1974 kamennou mozaiku Bitva o Sokolovo. Pro stanici Moskevská na trase B (nyní Anděl) byla ze Sovětského svazu dovezena dvojdílná mozaika s tematikou symbolů komunismu (Dělník a kolchoznice, Kreml), sestavená z různobarevných mramorových desek velkého formátu. Radomír Kolář vytvořil roku 1981 v bývalém kulturním domě sovětské armády v Milovicích kamennou figurální mozaiku "Přátelství ČSSR a SSSR".

Mozaiková dlažba

Mozaikovou dlažbu z drobných kaménků tří barev (černo-červeno-bílou), skládanou do ornamentů, rozvinuli italští kameníci rodiny Cosmati, kteří působili v Římě i v dalších městech severní a střední Itálie od 11. století do 13. +more století. * Mozaiková dlažba z drobných kaménků geometrických tvarů a později z režné keramiky byla ve středověku typická pro chrámové podlahy klášterních kostelů řádu cisterciáků. * Mozaikové obklady stěn či dlažba z pestrobarevně glazovaných různě tvarovaných keramických dlaždic se rozšířila v jižní a západní Evropě od pozdní renesance. V 19. století se přenesla také do koupelen a na chodby činžovních domů. * Mozaiková dlažba z dlaždic většího formátu se od 19. století rozšířila také na chodníky ve městech. Nejčastější jsou čtvercové či obdélné kostky, nebo do sebe zapadající tvarovky, tzv. zámková dlažba.

Mikromozaika

Tato speciální technika byla vyvinutá koncem 18. století ve Florencii s inspirací v antických vzorech. +more Praktikovala se zejména během 19. století také v Římě, ale k výrobě upomínkových předmětů slouží dosud. Užívají se miniaturní sekaná sklíčka pestrých barev o rozměrech 1-2 milimetry. Skládají se z nich plošky o velikosti od 1 x 1 cm do 10 x 5 cm, medailony šperků (prsteny, brože, náramky, náhrdelníky), destičky s náměty římských památek se aplikují na oltářní kříže, drobná dekorace zdobí náprsní křížky, suvenýry v podobě hudebních nástrojů (zvláště miniatury louten či kytar) nebo víčka krabiček. V literatuře jsou popsány různé technicky a regionálně odlišné druhy.

Galerie

Soubor:Pergamonmuseum Inanna 01. jpg | Uruk Mezopotámie, 4. +more tisíciletí př. n. l. Soubor:GR-pella-kieselmosaik. jpg | Oblázková mozaika, Pella, Makedonie, 3. stol. př. n. l. Soubor:Herculaneum Neptune And Amphitrite. jpg |Neptun a Amfitrité Herculaneum, 1. století Soubor:P1170845 Louvre jugement de Pâris Ma3443 rwk. jpg | Paridův soud Antiochie, 2. století Soubor:PiazzaArmerina-Mosaik-Bikini. jpg | Sportovkyně (Villa Romana del Casale, 4. století Soubor:Byzantinischer Mosaizist des 5. Jahrhunderts 002. jpg | Císařský palác (Konstantinopol, 5. stol. Soubor:Saint Apollenaris. jpg |Sv. Apolinář, Ravenna, 6. stol. Soubor:Ravenna Basilica of Sant'Apollinare Nuovo mosaic (2). jpg |Mozaiky v chrámu San Apollinare nuovo, Ravenna, 6. stol. Soubor:TerracinaDuomoInternoPavimentoCosmatesco1. jpg |Dlažba katedrály v Terracině, Cosmati, kolem 1150 Soubor:Christ Pantocrator mosaic from Hagia Sophia 2240 x 3109 pixels 2. 5 MB. jpg |Hlava Krista, Hagia Sofia, Istanbul, 1261 Soubor:British Museum Aztec or Mixtec mask. jpg |Maska Aztéků nebo Mixtéků, 15. století Soubor:Antwerpen Jugendstil Waterloostraat Herfst, Winter, Zomer en Lente 07. jpg|Alegorie podzimu, Antverpy kolem 1900.

Odkazy

Reference

Literatura

Alvar Gonzáles Palacios: Mosaici e pietre dure Milano 1981

Související články

Cosmati * fotografická mozaika * František Tesař (mozaikář) * Antonín Klouda * Viktor Foerster

Externí odkazy

Kategorie:Ruční práce Kategorie:Dekorativní umění Kategorie:Architektonické prvky Kategorie:Perské umění Kategorie:Byzantské výtvarné umění Kategorie:Umělecké techniky Kategorie:Umělecká řemesla