Mráz M-3 Bonzo

Mráz M-3 Bonzo byl československý cvičný a sportovní letoun. V roce 1948 společnost Automobilové závody, n.p., závod 7 Choceň (dřívější Továrna letadel Ing. J. Mráz resp. Beneš-Mráz, pozdější Orličan Choceň) postavila prototyp čtyřmístné verze letounu Mráz M-3 Bonzo, který vycházel z koncepce letadel Mráz M-1 Sokol a M-2 Skaut. Letoun M-3 Bonzo konstruktéra ing. Zdeňka Rubliče měl v té době všechny znaky moderního turistického letounu. Konstruktér Zdeněk Rublič v kokpitu letounu M-3 Bonzo (Letectví, 24/1949)

Vznik a vývoj

M-3 Bonzo (1948) Konstruktér Zdeněk Rublič, který byl po znárodnění společnosti Ing. +more J. Mráz, továrna na letadla Choceň v roce 1945 jmenován jejím hlavním konstruktérem, prokázal konstrukcí letadla M-1 Sokol neobyčejnou všestrannost a pro potřeby moderního sportovního letectví navrhl kompletní řadu sportovních a turistických letadel. Na první z nich, na Sokola z roku 1946, navázaly v roce 1948 dvousedadlový M-2 „Skaut“ a čtyřmístný M-3 „Bonzo“. Letoun Mráz M-3 Bonzo vycházel z koncepce letounu M-1 Sokol, avšak s přepracovaným křídlem a podstatnými změnami trupu. Měl prodloužený trup, který umožnil umístění druhé řady sedadel do kokpitu. Pilot a tři cestující v elegantní kabině měli vynikající všestrannou viditelnost. Letoun s dobrým výhledem a snadným vstupem měl v kabině dvojité řízení (hlavní volantové a vypínatelné druhé řízení), na přídi byl vybaven tříkolým zatahovacím podvozkem, zavazadlový prostor byl umístěn za zadními sedadly.

Prototyp byl zalétán pilotem Alfonsem Kobližkem v dubnu 1948 a v roce 1949 byl mezi 29. dubnem a 15. +more květnem vystavován na 18. ročníku aerosalonu v Paříži a následně byl představen československé veřejnosti. Uvažovalo se o zahájení jeho sériové výroby v roce 1950 a o použití výkonnější kompresorové verze motoru Walter Minor 6-III-S o výkonu 136 kW (185 k). K sériové výrobě však již nedošlo, protože uzavřením hranic po převratu v únoru 1948 byl export letounu na západní trhy zcela nemožný, a proto byly plány na sériovou výrobu zastaveny.

Tento letoun se stal základem pro pozdější letouny XLD-40 Mír a L-40 Meta-Sokol.

Popis letounu

Bonzo M-3 byl čtyřsedadlový, samonosný jednomotorový dolnoplošník celodřevěné konstrukce s tříkolovým zatahovacím podvozkem příďového typu. Nosný systém byl dimenzován na násobek zatížení n = 7.

Třídílné křídlo lichoběžníkového půdorysu o štíhlosti 7,1 a vzepětí 7° mělo vlastní "choceňský" profil, který byl použit rovněž na Sokolu. Základní systém tvořily hlavní skříňový nosník, diagonální pomocný nosník, dřevěná žebra a překližková náběžná hrana. +more Spojení s centroplánem zajišťovaly tři horizontální čepy. Na hlavním nosníku to byly 2 expanzivní čepy, na pomocném 1 obyčejný. Celé křídlo bylo potaženo diagonální březovou překližkou různé tloušťky. Štěrbinové vztlakové klapky a podobně řešená křidélka byly vzájemně propojeny předlohou. Při maximálním vychýlení klapek o 40° se křidélka sklopila až o 19°. Polohu klapek udával ukazatel na palubní desce. Křidélka i klapky měly zadýhovanou náběžnou část a plátěný potah.

Dřevěný trup jednoduché příhradové konstrukce s překližkovým potahem měl oválný průřez se zploštělým dnem. Vpředu přecházel plynule do krytu motoru, jehož dolní část byla mírně prohloubena, čímž byla vytvořena štěrbina pro odtok teplého vzduchu od motoru. +more Centroplán jako organická součást trupu nesl hlavní palivové nádrže, podvozkové nohy a kování pro připojení vnějších částí křídla. Všechny přechody byly pečlivě tvarovány. Ocasní plochy byly jednoduché konstrukce. Kýlovka i vodorovný stabilizátor byly s potahem překližkovým, pohyblivé plochy (kormidla) s potahem plátěným. Ploška na směrovce byla stavitelná na zemi, výškové kormidlo s vyvažovací ploškou ovládal pilot za letu. Kabina M-3 Bonzo (1948) Prostorná, zvukově a tepelně izolovaná kabina s kostrou z ocelových trubek byla velkoryse prosklena. Vstup do kabiny byl přes široké dveře na pravé straně. Překryt kabiny byl odklopný směrem nahoru. Zavazadlový prostor o objemu 0,5 m³ byl přístupný po odklopení opěradel zadních sedadel.

Motorovou skupinu představoval invertní vzduchem chlazený řadový šestiválec Walter Minor 6-III o vzletové výkonnosti 118 kW (160 k) s pevnou dřevěnou vrtulí o průměru 1950 mm. Později byla nahrazena stavitelnou vrtulí V-410. +more Hlavní palivové nádrže o celkovém obsahu 150 l byly v centroplánu, v náběžné hraně trupového nástavce a pomocná, spádová (15 l) před kabinou. Prostor motoru byl oddělen od kabiny protipožární stěnou. Olejová nádrž o obsahu 10 l byla přímo na motoru. Součástí motorového lože byl také kozlík příďové podvozkové nohy se zatahovacím mechanismem. Motor byl startován elektrickým spouštěčem.

Přistávací zařízení tvořil tříkolový podvozek s řiditelným příďovým kolem. Zatahování se dělo prostřednictvím torzních trubek, šneků a ozubených segmentů. +more Ovládací skříňku v kabině propojoval s torzními trubkami Gallův řetěz. Všechny podvozkové nohy měly olejo-pneumatické tlumiče PAL. Hlavní podvozek byl v zatažené poloze zcela zakryt, příďové kolo částečně vystupovalo z obrysu. Před ním byl umístěn aerodynamický plechový kryt. Rozměry kol 420×150 a 380×150. Podélné a příčné řízení bylo táhlové. Volant na levé straně i řídící páku na pravé určenou pro přeškolování bylo možno vzájemně vyměnit. Převod pohybu z pedálů na směrovku zajišťovala lanka. Vztlakové klapky se ovládaly pákou podvozku.

Operační nasazení

Walter Minor 6-III v letounu Mráz M-3 Bonzo (1948) Do leteckého rejstříku byl prototyp zapsán 20. +more4. 1949 a byla mu přidělena registrační značka OK-CIZ.

Prototyp počátkem roku 1950 převzal Slovenský zeměměřičský a kartografický ústav v Bratislavě, který jej provozoval až do roku 1952. Využíval jej pro různé geofyzikální průzkumné práce. +more V dalších letech sloužil pro výcvik v aeroklubech Svazarmu v Kralupech nad Vltavou a později ve Vrchlabí.

Největším důkazem jeho kvalit se stala řada rekordů z roku 1961. Zahájila ji Věra Šlechtová 19. +more října na Vrchlabském trojúhelníku. Překonala národní rekordy v rychlosti na uzavřené trati 100 a 500 m výkony 243 km/h, 237 km/h a zároveň ve vzdálenosti na uzavřené trati 500 km. Václav Bäuml na něm 23. října 1961 dosáhl na základně 3 km rychlosti 271 km/h a Jiří Černý na základně 15-25 km rychlosti 285 km/h. Tyto dva rekordy zapsaly Bonzo do tabulek světových rekordů. Tentýž den padl na základně 3 km také ženský rekord výkonem 264 km/h. A posléze Věra Šlechtová vytvořila 2. 11. 1961 ženský rekord na základně 15-25 km rychlostí 254 km/h a uzavřela tuto rekordní sérii.

Zanedlouho potom byl jediný exemplář M-3 Bonzo zrušen. Z leteckého rejstříku byl vymazán v říjnu 1963.

Uživatelé

Specifikace

Třípohledový nákres M-3 Údaje pro verzi s motorem Walter Minor 6-III dle

Technické údaje

Osádka: 1+3 * Rozpětí: 10,6 m * Délka: 7,72 m * Výška: 2,50 m * Nosná plocha: 15,9 m² * Hmotnost prázdného letadla: 580 kg * Vzletová hmotnost: 1 100 kg * Plošné zatížení: 69 kg/m² * Pohonná jednotka: pístový invertní vzduchem chlazený šestiválec Minor 6-III o vzletové výkonnosti 118 kW (160 k) při 2500 ot/min * Vrtule: pevná dřevěná vrtule o průměru 1950 mm

Výkony

Cestovní rychlost: 235 km/h * Max. rychlost u země: 265 km/hod * Min. +more rychlost letu (přistávací rychlost): 80 km/h * Praktický dostup: 5 000 m * Dolet: 1 000 km * Délka vzletu: 220 m * Délka přistání: 140 m.

Odkazy

Reference

Literatura

PAVLŮSEK, Alois. Sportovní a cvičná letadla. +more I. vyd. Praha, Albatros media, 2016, 128 s. * Czechoslovak aircraft and aero engine, KOVO Limited, Prague XVII - Jinonice, March 1949, p. 40 * MARJÁNEK, Pavel. Bonzo M-3, L+K 1978, číslo 3.

Související články

Walter Minor 6 * Beneš-Mráz

Externí odkazy

[url=https://www. valka. +morecz/M-3-Bonzo-t8939]M-3 Bonzo[/url] na stránkách valka. cz * [url=https://www. gonzoaviation. com/clanok/cs-aeroplany-m-2-skaut-a-m-3-bonzo]Čsl. aeroplány M-2 Skaut a M-3 Bonzo[/url] na gonzoaviation. com * [url=http://www. airwar. ru/enc/la/m3. html]M3 Bonzo[/url] na Уголок неба * [url=https://1000aircraftphotos. com/Contributions/Shumaker/12436. htm]Mráz M. 3 Bonzo[/url] na 1000. aircraftphotos. com.

M-3 Bonzo Kategorie:Československá a česká cvičná letadla Kategorie:Československá a česká sportovní letadla Kategorie:Letecké prototypy