Mychajlo Horyn

Mychajlo Mykolajovič Horyn (* 17. června 1930, Kniselo - 13. ledna 2013, Lvov) byl ukrajinský psycholog, učitel a vědec, zastánce lidských práv, disident, člen Ukrajinské Helsinské skupiny, politický vězeň, poslanec prvního Parlamentu nezávislé Ukrajiny, předseda Republikánské strany Ukrajiny a předseda organizace Ukrainian World Coordination Council (UUC).

Život

Rodina Mychailo Horyna žila ve vesnici Kniselo (zkratka názvu původní obce Knížecí dvůr), která byla v té době součástí Polského vojvodství. Otec Mykola Horyn (1905-1988) byl předsedou lokální pobočky národně osvětové organizace "Prosvita", aktivista Organizace ukrajinských nacionalistů a člen UPA, matka Stefania Horyn (1911-2003) s řeckými kořeny byla dcerou místního statkáře. +more Měl dva mladší bratry - Bohdana (*1936) a Mykolu (*1945). Otce poprvé zatkli v době represí roku 1933 a podruhé polští vojáci roku 1938. Byl zbit a odsouzen k smrti, ale podařilo se mu uniknout, když vězení bombardovala německá Luftwaffe. Michajlo ještě před válkou absolvoval tři roky základní školy. Otec roku 1944 odešel k partyzánům a ve vsi docházelo k pravidelným přestřelkám mezi ruskými vojáky a partyzány, které trvaly až do roku 1945. V prosinci 1944 Michaila s matkou zatkla NKVD aby je deportovala na Sibiř, ale během cesty přes Halič jim strážný umožnil utéct. Rodina se pak až do roku 1945 skrývala a po válce se usadila v obci Chodoriv, aby nemusela vstoupit do kolchozu.

Mychailo Horyn studoval v letech 1949-1955 na oddělení logiky a psychologie Univerzity ve Lvově. Byl v kontaktu s ukrajinským politickým podzemím OUN a distribuoval pohlednice. +more Roku 1953 odmítl vstoupit do Komsomolu a byl ze studia vyloučen, ale na přímluvu rektora mohl dostudovat. V letech po absolvování Univerzity pracoval jako učitel, metodik a školní inspektor a založil první ukrajinskou laboratoř psychologie a fyziologie práce ve lvovské továrně Forklift, vyrábějící vysokozdvižné vozíky. Publikoval články z oboru psychologie, napsal disertaci a složil kandidátské minimum.

Počátkem 60. let se podílel na aktivitách nezávislé inteligence v prostředí tzv. +more "Šedesátníků". Ve Lvově založil klub kreativní mládeže Prolisok, šířil samizdat a organizoval vydávání ukrajinských publikací v zahraničí. 26. srpna 1965 byl zatčen a obviněn z "antisovětské agitace a propagandy". Lvovský regionální soud ho v dubnu 1966 na uzavřeném jednání odsoudil na 6 let v pracovním táboře. Spolu s ním byl souzen jeho bratr Bohdan, Ivan Hel, Mychailo Osadči a Myroslava Zvaryčevska, kterou při výslechu KGB krutě mučila. Bratři Horynové byli předvoláni jako svědci v procesu s Mychailo Masyutkou. Trest odpykával v pracovních táborech v Mordovii, ale roku 1967 byl obviněn že v táboře šíří samizdat a trest mu byl změněn na tři roky ve Vladimirské věznici. Ivan Hel vydal roku 1971 samizdatem Horynovu knihu Dopisy zpoza mříží (Letters frm behind bars).

Po propuštění z vězení v srpnu 1971 mu úřady zamítly registraci ve Lvově a proto se přestěhoval do oblasti Rivne, kde našel práci jako strojník na stavbě továrny. V letech 1972-1977 pracoval jako topič a poté jako psycholog ve filmové produkci Kineskope ve Lvově. +more Po celou dobu se podílel na práci Ukrajinské Helsinské skupiny. Po zatčení zakládajících členů UGG převzal vydávání Informačního bulletinu (č. 4-7). Během roku 1981 u něj policie provedla šest domovních prohlídek a přitom v bytě nastražila falešné dokumenty o UGG. 3. prosince 1981, po domovní prohlídce která trvala 13 hodin, byl znovu zatčen. Na protest proti smyšleným obviněním zahájil ve vazbě hladovku a po deseti dnech prodělal infarkt. Za "protisovětskou propagandu" a neochotu svědčit v procesu s Ivanem Kandybou byl odsouzen na 10 let v pracovním táboře se zvláště přísným režimem a 5 let vyhnanství.

Trest si odpykával v táboře VS-389/36 poblíž obce Kučino v Permské oblasti, kde byli vězněni i další členové Ukrajinské Helsinské skupiny. Diskutoval zde o reformě UGG s J. +more Lytvynem a napsal psychologické portréty O. Tychy, V. Marčenka, V. Stuse a J. Lytvyna. Trpěl zánětem ledvin, hypertenzí a arytmií a roku 1984 prodělal další infarkt. V listopadu 1986 byl převezen do nemocnice ve Lvově. Přesto ho z nemocnice vrátili do pracovního tábora.

2. července 1987 byl během "perestrojky" amnestován a po návratu do Lvova se okamžitě zapojil do práce v Ukrajinské Helsinské unii a v Národní straně Ruch (Народний рух України). +more Na podzim 1987 spolu s V. Čornovilem poskytl rozhovor zahraniční novinářce Martě Kolomayets a oby čelili hrozbě vypovězení z Ukrajiny. Ještě v srpnu 1988 byl několikrát ve Lvově zadržen policí a při cestě za studenty do Černovice strávil v policejní vazbě 15 dní. KGB ho varovala před vyvíjením "antisovětských aktivit". V září 1988 organizoval pracovní skupinu na ochranu Ukrajinských politických vězňů.

Strana Ruch se stala nejvýznemnější opoziční silou. První kongres strany se konal v září 1989 v Kyjevě za účasti 1 109 delegátů a četných zahraničních hostů. +more Druhého kongresu roku 1990 se zúčastnilo 2 125 delegátů, kteří vyloučili z členství komunisty a jako hlavní cíl vyhlásili Prohlášení nezávislosti Ukrajiny. Michailo Horyn zprvu působil ve funkci sekretáře a předsedy Velké rady, po druhém kongresu jako první místopředseda strany Ruch. Po zvolení do Parlamentu byl předsedou poslanecké frakce strany Ruch.

Roku 1990 byl rehabilitován a uspěl jako kandidát v prvních volbách do Ukrajinského parlamentu a byl poslancem do roku 1994. Organizoval pochody k 500. +more výročí existence Záporožských kozáků (1. -5. 8. 1990) v "rudých" regionech Ukrajiny - Záporoží a Dněpropetrovsku, kterých se zúčastnilo 300-500 000 lidí, lidský řetěz mezi Kyjevem a Lvovem, kongres národnostních menšin v Oděse (1991), "dětskou diplomacii" - výměnu mezi západem a východem Ukrajiny během Vánoc a Velikonoc, Ligu politických stran Baltsko-Černomořského regionu nebo oslavu 50 výročí Rady svobodné Ukrajiny (1994). V roce 1990 byl také zakládajícím členem Ukrajinské republikánské strany (URP). Roku 1992 krátce zastával post místopředsedy Ruchu a od 1. dubna 1992 do října 1995 byl předsedou URP a poté čestným předsedou strany. V parlamentních volbách roku 1994 a 1998 neuspěl. Roku 1996 založil Centrum pro studium problémů občanské společnosti.

V letech 2000-2006 vedl Ukrainian World Coordination Council (UUC) - zastřešující organizaci 382 ukrajinských i zahraničních nevládních a dobrovolnických organizací. Navštívil ukrajinské menšiny žijící v evropských zemích i Ukrajince na Sibiři až po Kamčatku a Sachalin. +more Usiloval o obnovení ukrajinštiny v silně rusifikované Ukrajině a zřízení ukrajinských tříd pro téměř 3 miliony Ukrajinců v Ruské federaci.

Roku 2006 vážně onemocněl a stáhl se z veřejného života. Zemřel 13. ledna 2013 ve Lvově, ve věku 82 let.

Horynova žena Olga byla roku 1952 za kontakty s opozicí odsouzena na 25 let vězení, zbavení občanských práv na 5 let a ke konfiskaci majetku. Byla propuštěna po odhalení Stalinových zločinů a uvolnění režimu roku 1957. +more Jejich děti Oksana (*1964) a Taras (*1972) se narodily v době mezi Horynovým vězněním.

Bohdan Horyna byl v letech 1965-1968 vězněn. V letech 1990-1998 byl poslancem Ukrajinského parlamentu. Mykola Horyna byl v letech 1992-1996 předsedou Reginální rady ve Lvově.

Ocenění

1992 polský Řád za zásluhy * 1998 ukrajinský Řád za zásluhy 3. stupně * 2000 Řád knížete Jaroslava Moudrého 5. +more stupně * 2005 ukrajinský Řád za zásluhy 2. stupně * 2006 Řád za odvahu 1. stupně * 2009 Řád svobody.

Bibliografie (výběr)

Mykhailo Horyn, Vidhuk na stattiu M. Ilnytskogo v zhurnali ‘Kyiv’. +more Visti z Kuchinskogo osoblyvogo [to M. Ilnytsky’s article in the journal “Kyiv”. News from the Kuchino Special Regime camp. ] - Ukrainskiy Visnyk, 1987, No. 7. * Mykhailo Horyn, Spisok Ukrainskikh politvyazniv stanom na 25 veresnia [List of Ukrainian political prisoners as of 25 September], Ukrainskiy Visnyk 1987, No. 8, September. * Mykhailo Horyn, P. Skočok, Reyd do tabory smerti [Into a camp of death] - Ukrainsky Visnyk 1988, No. 13, pp. 113-118. * Mykhailo Horyn, Zapalyty svichu u pitmi / Light a candle in the dark. Myths, realities and our tasks. Articles, speeches, interviews. Stop and ed. V. Shklyar. - K. : URP, 1994. - 88 p. * Mykhailo Horyn, We had a big mission // Bogumila Berdykhovska, Olya Hnatiuk. Rebellion of a generation. Conversations with Ukrainian intellectuals. - K. : Spirit and Letter, 2004. - P. 185-234. * Mykhailo Horyn, Lysty z-za grat / Letters from behind bars. - Kharkiv: Kharkiv human rights group, "Folio", 2005. - 288 p. , photo. (The first, typewritten edition - self-published by Ivan Hel, 1971). * Mykhailo Horyn, Light a candle / Kharkiv human rights group; Compiled by V. V. Ovsienko; Artist-designer B. E. Zakharov - Kharkiv: Human Rights, 2009 - 328 p. , photo. * Mykhailo Horyn, selected [Lviv, 2010, without publication data]. - 460 p. * [url=https://www. heritage. org/europe/report/building-independent-and-democratic-ukraine]Mykhailo Horyn, Building an Independent and Democratic Ukraine, The Heritage Foundation, 29. 8. 1990[/url].

Reference

Literatura (výběr)

Georgy Kasyanov. Dissent: Ukrainian intelligentsia in the resistance movement of the 1960s-1980s. +more - K. : Lybid, 1995. - P. 10, 23, 47, 51, 55, 56, 73, 91, 94, 173, 174, 195, 198, 201 * Taras Batenko. Mykhailo Horyn's candle. Strokes to the portrait. Library of the magazine "Republika". Series: political portraits. - K. : URP, 1995, No. 2. - 64 p * Berdychowska, Bogumiła; Hnatiuk, Ola (eds). ‘U nas bula velyka misiia: Rozmova z Mykhailom Horynem’ in Bunt pokolinnia: Rozmovy z ukraïns'kymy intelektualamy (Kyiv 2004) * Ukrainian Helsinki Group: To the 20th anniversary of its creation. - K. : URP, 1996. - P. 12-13. * Anatoly Rusnachenko. National liberation movement in Ukraine. - K. : Edition named after O. Telighi. - 1998. - P. 116, 142, 146, 152, 154, 155, 156, 165, 182, 184, 262, 263, 269, 271, 274, 275. * Ukrainian Public Group for Promoting the Implementation of the Helsinki Agreements: Documents and materials. In 4 volumes. Kharkiv human rights group; Compilers E. Yu. Zakharov and V. V. Ovsienko; Kharkiv: Folio, 2001. - Volume 1. - 8, 14-16, 26, 31, 33, 37-40, 45, 47, 51, 64-66, 81, 172, 174; T. 2. - 114; Volume 3 - 150, 176, 221, 239-244; T. 4 - 221. 239-242. * Boris Zakharov. Essay on the history of the dissident movement in Ukraine (1956-1967). Kharkiv human rights group; Industrial design B. Zakharov. - Kharkiv: Folio, 2003. - P. 30, 72, 80, 83-87, 89, 119, 126-127. * International biographical dictionary of dissidents of the countries of Central and Eastern Europe and the former USSR. T. 1. Ukraine. Part 1. - Kharkiv: Kharkiv human rights group; "Human Rights". - 2006. - P. 160-163. * The resistance movement in Ukraine: 1960-1990. Encyclopedic reference / Prev. Osyp Zinkevich, Oles Obertas. - K. : Smoloskip, 2010. - P. 160-162; 2nd edition - 2012. - P. 176-178 * Myroslav Shkandrij, Ukrainian Nationalism: Politics, Ideology, and Literature, 1929-1956, Yale University Press 2015.

Externí odkazy

[url=https://www. encyclopediaofukraine. +morecom/display. asp. linkpath=pages%5CH%5CO%5CHorynMykhailo. htm]Internet encyclopedia of Ukraine: Horyn, Mykhailo[/url] * [url=https://museum. khpg. org/1113893831]віртуальний музей, ДИСИДЕНТСЬКИЙ РУХ В УКРАЇНІ: HORYN, Mykhailo Mykolayovych[/url] * [url=https://maidan. org. ua/2013/01/pohasla-svichka-myhajla-horynya/]Погасла свічка Михайла Гориня (Mykhailo Horyn's candle went out), MAIDAN. ORG. UA[/url] * [url=https://www. istpravda. com. ua/articles/2013/01/13/107912/]Василь Овсієнко, In Memoriam. Михайло Горинь, ІСТОРИЧНА ПРАВДА[/url] * [url=https://museum. khpg. org/1454600686]Bohumila Berdykhovska: We had great mission. Conversation with Mykhailo HORYN’, Virtual museum. Dissident Movement in Ukraine[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20181014172015/http://museum. khpg. org/en/index. php. id=1454600328]And here is what I’ll tell you… M. Horyn’s interview recorded by V. Kipiani and V. Ovsienko, Virtual museum. Dissident Movement in Ukraine, 2016[/url] * [url=https://www. istpravda. com. ua/eng/dissidents/articles/618fe83007049/]ІСТОРИЧНА ПРАВДА: Mykhailo Horyn, 13. 11. 2021[/url].

Kategorie:Ukrajinská Helsinská skupina Kategorie:Ukrajinští disidenti Kategorie:Ukrajinští aktivisté Kategorie:Ukrajinští političtí vězni Kategorie:Vězni gulagů Kategorie:Nositelé Řádu za odvahu (Ukrajina) Kategorie:Nositelé Řádu knížete Jaroslava Moudrého V. +more třídy Kategorie:Ukrajinští politici.