Cesko.wiki Národní zeměvid Rakouské říše dle Šafaříka
Author
Albert FloresNárodní zeměvid Rakouské říše dle Šafaříka je historická národopisná mapa vytvořená podle rukopisu Pavla Josefa Šafaříka v roce 1849. Zobrazuje hranice zemí, města, vodstvo a složení obyvatel v Rakouském císařství.
Popis
Mapa je na jediném nepodlepeném papíru o velikosti 44 x 36 cm. Obsahuje jednoduše zdobený název s tiráží, legendu, tabulku s počty obyvatel různých národností a samotný mapový rám. +more Měřítko a směrová růžice chybí.
Samotná mapa zabírá 33 x 24 cm z celého papíru. Kombinací černého i barevného značení jsou zde zakreslena důležitá města, říční síť a jednotlivé menší územní celky. +more Mapa zobrazuje Rakouské země, ale nechybějí zde ani popisy některých důležitých měst za hranicemi Říše (především z Německa), stejně jako zakreslení různých národností v bezprostřední blízkosti hranic.
Hranice jednotlivých zemí v Říši jsou znázorněny světle červenou čarou, která překrývá původní přerušovanou černou linii z originálního rukopisu, hranice národností či jazykové tečkovanou a vodstvo plnou černou čarou. Plochy s jednotlivými národnostmi jsou vyznačeny různými druhy šrafování a na rozdíl od původního rukopisu i různým vybarvením.
Legenda v pravém dolním rohu obsahuje pouze informace o tom, jaký typ čáry značí jaké typy územních celků a jaká barva znázorňuje jakou národnost. U každého národa je také uveden celkový počet obyvatel v Říši. +more Slovanů je 16 miliónů, Němců 7 miliónů, Vlaši či Italiané představují skupinu 5 miliónů, Valaši či Rumuni čítají 2 milióny a Maďaři či Uhři 5 miliónů. Tabulka v levém horním rohu se věnuje počtu obyvatel jednotlivých větví slovanských národů jak na mapě, tak i na celém světě, kde uvádí celkově 78 miliónů Slovanů.
Na mapě je mnoho různých popisků, které jsou podle typu odlišeny různými písmy. Velké tučné písmo popisuje národy (např. +more Čechové, Poláci), velké s nevyplněnými liniemi značí jednotlivé země (např. Uhry, Halič) a menší popisky podle své velikosti rozlišují velikost měst. Velké nápisy se přizpůsobují mapě tak, aby nekřížily hranice států či národů, a proto v nich občas vznikají větší mezery.
Co se týče názvů českých měst, můžeme si povšimnout některých zajímavostí. Z důvodů odlišnosti názvosloví od dnešního se můžeme setkat se jmény jako Karlovary (Karlovy Vary), Liberk (Liberec), Hradec (jak místo Jindřichova Hradce, tak místo Hradce Králové) a dalšími.
Kolorování mapy ukazuje, že národnostní osídlení ne vždy dosahuje až ke hranicím státu. V severozápadní oblasti Haliče jsou dokonce některá malá pole nevybarvena, protože zde pravděpodobně převažuje jiný národ. +more V legendě však chybí barevné označení pro národnost Maďarů, která je ale na mapě označena růžově. Červené značení hranic kopíruje kromě celé Říše i některé vnitřní hranice zemí, ne však všechny.
Historie
Mapa vznikla ke konci období, které je označováno jako národní obrození. Autor zeměvidu Pavel Josef Šafařík (1795-1861), syn slovenského evangelického kazatele, se na něm také podílel. +more Byl básník, jazykovědec, historik, profesor, ředitel, redaktor a editor. Za jeho největší přínos je považována jeho práce v oblasti jazykovědy, co se týče komparatistiky, pravopisu a terminologie. Věnoval se slovanským jazykům a jejich historii. Díky zásluhám v oblasti jazyka a literatury se stal členem královské Varšavské společnosti nauk.
Mapa byla zřejmě určena pro širší veřejnost, než předchozím dílo Ethnographische Karte der Österreichischen Monarchie, na kterém se podílel s Barghausem, Bernhardim a dalšími a které vyšlo v němčině. Zeměvid je méně podrobný. +more Uvádí zde také jen základní rozdělení - Slované, Němci, Vlaši, Valaši, Maďaři a Uhři a podrobněji rozvádí pouze Slovany. U zbylých národností uvádí jen počty zokrouhlené na miliony. Německá mapa obsahuje mnohem podrobnější legendu, zachycuje také poledníky a rovnoběžky, jsou zde vyznačeny hory šrafováním, železniční tratě černobílou linií. Zachycuje také podrobněji i okolní státy, ne jen území Rakouské říše jako Zeměvid.
Ve svém předcházejícím česky popsaném díle +more'>Čechové. Moravané. Šafařík ještě používá starý pravopis, kdy místo hlásky „h“ píše „g“ (stejně jako i v některých dalších dílech) a místo „v“ hlásku „w“. Je tam uvedena např. Praga místo Praha. V Slovanském zeměvidu a pozdějším Národním zeměvidu již používá nový pravopis s „h“ a „v“. Ve všech těchto třech dílech však užívá hlásku „j“ místo předchozího „g“ vyslovovaného jako „j“.
Tento zeměvid vyšel v 41. čísle v Prostonárodních Holomouckých novinách vydávaných Helceletem a Hanušem, které vycházely v letech 1848-1849. +more Ignác Jan Hanuš byl vysokoškolským profesorem filosofie ve Lvově a později v Olomouci a v Praze. MUDr. Jan Evangelista Helcelet pracoval jako lékař, profesor a poslanec a založil brněnský Sokol. Dále se na tisku mapy podílel Alois Škranicl, knihtiskař.
Odkazy
Externí odkazy
Digitalizovaná [url=http://digitool. is. +morecuni. cz/R/HE26BMMMUU1Q4KK8LX47EPYHBFT66V7VTJRTEB3EM66AHHPCSU-00355. func=dbin-jump-full&object_id=1039908&silo_library=GEN01&pds_handle=GUEST]mapa[/url] na serveru Digitální univerzitní repozitář * Ign. Jan Hanuš. Světozor. 6 1869, roč. 3, čís. 23, s. 190. [url=http://kramerius. nkp. cz/kramerius/PShowPageDoc. do. id=9076513&idpi=18320834]Dostupné online[/url]. * Korespondence a zápisky Jana Helceleta, Brno: Historická komise při Matici Moravské, 1910. 1 661 s. Prameny dějin moravských. [url=https://archive. org/details/korrespondencez00helcuoft]Dostupné online[/url]. * SABINA. Pavel Josef Šafařík: Nástin životopisný. Praha: Jana Spurného vdova, 1861. 39 s. [url=http://kramerius. nkp. cz/kramerius/MShowMonograph. do. id=24590]Dostupné online[/url]. * VEČERKA. Biograficko bibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů. 2. vyd. Brno: Department of Linguistics and Baltic Languages, Masaryk University, 2008. 199 s. ISSN 1801-5336. [url=http://www. phil. muni. cz/linguistica/art/vecerka/vec-medailonky2. pdf]Dostupné online[/url]. * [url=http://natura. baf. cz/natura/1995/4/9504-2. html]K vývoji českého pravopisu[/url].