NSU

Technology

12 hours ago

Author

první motocykl NSU Neckarsulmer první vozy NSU NSU HK101 (Sd.Kfz. 2, 1940-45) poválečné motocykly NSU NSU Max (1952-1963) NSU Prinz (1958-1962) NSU Sport Prinz (1959-1967) NSU Prinz 4 (1961-1973) NSU Wankel Spider (1964-1967) NSU Prinz 1000 (1964-1967) NSU 1000 (1967-1972) NSU Typ 110 (1965 - 1967)

NSU 1200 (1967-1973) NSU Ro 80 (1967-1977) +morejpg|náhled'>K 70 (1970-1975) NSU Motorenwerke AG byl německý výrobce pletacích strojů, motocyklů a osobních automobilů založený v roce 1873. Po 2. světové válce vyráběl nejvíce motocyklů na světě. Jako první začal v roce 1964 s výrobou vozů poháněných Wankelovým motorem. Nesmírně nákladné uvedení dalšího nového vozu s plně nevyvinutým Wankelovým motorem skončilo neúspěšně a NSU v roce 1969 převzal Volkswagen a připojil k Audi. .

+more images (11)

Začátky

Firmu založili Christian Schmidt a Heinrich Stoll v roce 1873 v Riedlingenu jako dílnu na výrobu pletacích strojů (Mechanische Werkstätte zur Herstellung von Strickmaschinen). V roce 1880 se výroba přesunula do Neckarsulmu. +more Od roku 1886 se společnost věnovala výrobě jízdních kol. V této době se jako firemní značka začala používat trojice písmen NSU (Neckarsulm Strickmaschinen Union). Po roce 1892 už továrna vyráběla jen bicykly. Od roku 1901 začala vyrábět motocykly a stala se jednou z vedoucích německých firem v oboru. V roce 1905 začala vyrábět nejrůznější automobily.

Po vypuknutí velké hospodářské krize NSU prodala v roce 1932 továrnu na automobily v Heilbronnu Fiatu. Aby se vyrovnala s poklesem prodeje svých motocyklů, plánovala v Neckarsulmu výrobu malého vozu. +more Jeho návrhem pověřila Ferdinanda Porscheho, který v roce 1934 představil prototyp v mnohém obdobný pozdějším VW Broukům. Vysoké investiční náklady ale NSU neumožnily zahájit sériovou výrobu a plně se soustředila na výrobu motocyklů. V roce 1936 odkoupila produkci motocyklů a jízdních kol Opel a stala se jedním z největších světových výrobců motocyklů.

Během druhé světové války NSU navrhla a vyráběla lehké polopásové vozidlo HK101 pod vojenským kódem Sd. Kfz. +more 2 s motorem vozu Opel Olympia určené pro řidiče a dva muže i jako tahač. .

Poválečné období

Těžce poškozená továrna NSU poměrně brzy obnovila výrobu předválečných motocyklů. Nedostatek peněz, paliva, vozidel i rozbité cesty a zvýšená potřeba jezdit při začínající obnově Německa upřednostňovaly motocykly. +more Se zcela novými modely Fox a Max vyráběla NSU v polovině padesátých let největší počet jednostopých vozidel na světě. NSU Max byl jedním z nejpopulárnějších německých 250 cm³ motocyklů 50. a 60. let. NSU dosáhla mnoha rychlostních rekordů a úspěchů v motosportu. V roce 1954 dominovala bezprecedentním vítězstvím v objemové třídě do 250 cm³ v nejnáročnějším a nejnebezpečnějším závodě světa Isle of Man TT ziskem prvních čtyř míst. S Felixem Wankelem NSU vyvíjela rotační kompresor pro motocykly a finančně podpořila vývoj Wankelova motoru.

Návrat k automobilům

Vzrůstající kupní síla za Německého hospodářského zázraku způsobila odklon od motocyklů. Místo motocyklů vybavených postranním vozíkem se kupovali jednoduchá vozítka s přinejmenším lepší ochranou před nepřízní počasí, jejichž výroba probíhala i v továrnách předtím vyrábějících zbraně. +more Ve velkém stoupal prodej tříkolových vozíčků Fuldamobil, kabinových tříkolek Isetta nebo Heinkel, kabinových tříkolek a čtyřkolek Messerschmitt, Zündapp a miniautomobilů Lloyd, Gutbrod nebo Glas a dramaticky klesal prodej motocyklů. NSU jako největší výrobce motocyklů na světě přepracovala v očekávání růstu prodeje rozměrnějších vozítek záď prototypu chystané 2+2místné tříkolky NSU Max-Kabine na čtyřmístný minitudor NSU Prinz.

Malé automobily

Po kladných reakcích na prezentaci v září 1957 zahájila NSU výrobu a roku 1958 prodej vozu NSU Prinz s heslem: "Řiďte Prince a budete král". Vzduchem chlazený čtyřdobý řadový 583 cm³ dvouválcový motor s 20 koni vzešlý z jednoválcových motocyklových motorů NSU Max byl uložen vzadu napříč. +more Moderní lehká samonosná karoserie, zkonstruovaná zásluhou "špionážních" setkání s dělníky zhotovujícími samonosné karoserie Fordu Taunus Transit po hospodách, umožnila maximální rychlost 105 km/h, a dělala z malého NSU Prinz skutečného konkurenta vozů VW Brouk. Při malém objemu produkce ne pořizovací cenou, ale provozními náklady.

V roce 1959 rozšířily nabídku lépe vybavený NSU Prinz II a výkonnější NSU Prinz 30 i kupé NSU Sport Prinz s karoserií navrženou Bertonem se synchronizovanými převodovkami. Z kupé vznikl první sériový vůz s Wankelovým motorem na světě, roadster NSU Wankel Spider. +more Byl poháněn jednorotorovým kapalinou chlazeným motorem o celkovém objemu komor 497,5 cm³ (porovnatelný zdvihový objem 995 cm³) o 50 k. Jakožto první sériový vůz s Wankelovým motorem nebyl na svou dobu levný. Plánované roční produkce 3000-5000 vozů s motorem jako víceméně zkušební laboratoří se nedosáhlo. Motor se složitým těsněním trpěl problémy. V letech 1964-1967 se jich vyrobilo 2 375. Kupé NSU Sport Prinz s 30 k se do roku 1967 vyrobilo ve 20 831 kusech. NSU Prinz III, který v září 1960 nahradil NSU Prinz I a II, měl výkon zvýšen na 23 k a vyráběl se do roku 1962. Od června 1961 s nástupcem NSU Prinz 4, který měl modernější pětimístnou karoserii a inovovaný 598 cm³ 30 k motor. Původně navržený styl podobný předchůdcům byl pro podobnost BMW 700 a Bertoneho Simce 1000 mírně přepracován. Prolisy Chevroletu Corvair, který poháněl vzduchem chlazený šestiválcový boxer vzadu dodaly dvouválcovému NSU Prinz 4 na působivosti. Chevrolet se kopírování právně nebránil, ačkoli se NSU Prinz prodával i v USA. Inovovaný motor se montoval i do starších modelů. V motocyklové továrně NSU se už zaběhala výroba automobilů a stoupla kvalita zvýšující prodej.

NSU prodávala v NSR sportovní vozy Alfa Romeo a na oplátku Alfa Romeo v Itálii vozy NSU. Itálie s historicky klikatými uličkami vhodnými pro malé vozy se stala nejdůležitějším exportním trhem NSU. +more Italský dovozce nechal u Betroneho zhotovit kombi, ale NSU Prinz byl už tak dost těžký na zadní nápravu. Plně naložené kombi by jí přetížilo, takže se sériově nevyrábělo. Italové si stejně jako Němci oblíbili živé a úsporné malé dvouválcové NSU Prinz ve všech čtyřech generacích. V letech 1958-1962 jich vzniklo 64 236 (1 648 + 31 910 + 30 678), NSU Prinze 4 v letech 1961-1973 625 032 a poskytly základ pro další růst. Licenčně se malý NSU Prinz vyráběl v Jugoslávském Sarajevu (cca 15 000) a Argentině (cca 2 500). Na jeho základě se vyráběl vůbec první egyptský vůz Ramses (cca 10 000).

NSU Prinz 1000 z roku 1963 s prodlouženým rozvorem a delší zádí s 40 k 996 cm³ čtyřválcovým motorem ze spojení dvou bloků dvouválcového motoru nevyráběné tříkolky NSU Max-Kabine už přímo konkuroval zastarávajícímu VW Brouku. Zdvojenými světlomety připomínal Chevrolet Corvair ještě více. +more Od února 1967 byl u NSU 1000 vypuštěn šlechtický titul.

Nižší střední třída

NSU Typ 110 s 1085 cm³ motorem o 53 k a ještě prodlouženějším rozvorem i delší přídí s imitací chladiče vyráběný od roku 1965 byl už představitelem nižší střední třídy. Objemem výroby byla NSU roku 1966 v NSR na pátém místě za Volkswagenem, Opelem, Fordem a Mercedesem. +more Daleko před BMW a Auto Union s DKW. Po zvětšení motoru na 1177 cm³ a výkonu na 55 k bylo NSU Typ 110 od června 1967 přejmenováno na NSU 1200. Čtyřválcových NSU vzniklo 207 628 + 62 502 + 267 600. A také 14 292 sportovních NSU TT a 49 327 NSU TTS s krátkou karoserií litrového modelu a objemnějšími motory s dvojitým karburátorem o 55, resp. 65 k. Navíc i 2 402 čistě závodních NSU TTS se 70 k s chladičem motorového oleje na místě předního nárazníku.

Vozy NSU s motorem vzadu, vhodným zatížením hnací nápravy, nízkou hmotností, slušným výkonem, výdrží a vysokou spolehlivostí dosáhly mnoha úspěchů v závodech do vrchu i na okruzích. Několikrát se umístily na prvním místě ve skupině v Rallye Monte Carlo. +more Měly ale neprakticky dělený zavazadlový prostor a s nárůstem výkonu a rychlosti vyšší nároky na řidiče. Moderní malé levné vozy s předním pohonem jako Fiat 127 snížily prodej vozů NSU s motorem vzadu a jejich výroba skončila v roce 1972 i proto, aby nekonkurovaly stejně řešeným vozům VW.

Vstup do vyšších tříd

Západní Německo bohatlo a klesl zájem o motocykly, jejichž výrobu NSU ukončila roku 1968. Velký počet ojetých vozů střední třídy současně snižoval zájem o malé a rostla poptávka po větších. +more Spíše menší automobilka NSU jakožto vlastník většiny patentů Felixe Wankela získala prodejem licencí na Wankelův motor značný finanční kapitál. Ve snaze vymanit se z role výrobce ekonomických vozů založila se společností Citroën podnik Comotor na výrobu Wankelových motorů a poptávku ve vyšších třídách plánovala uspokojit svým vrcholným a následně posledním modelem.

Vyšší střední třída

Inovativní futuristický sedan vyšší střední třídy NSU Ro 80, srovnatelný s vozy o třídu výš, poháněný 115 k kapalinou chlazeným dvourotorovým Wankelovým motorem s celkovým objemem komor 2 x 497,5 cm³ (porovnatelný zdvihový objem 1990 cm³) umístěným vpředu a pohonem předních kol získal v roce 1968 titul "Automobil roku" a stal se ikonou, jejíž designový styl se považuje stále za určující trend.

Nákladný vývoj vozu a drahé záruční opravy dosud plně nevyvinutých motorů s nízkou životností způsobily astronomické ztráty, se kterými se NSU nedokázala vyrovnat. Nenašla vhodného partnera na spolupráci a v roce 1969 ji převzal koncern VW. +more Sloučil s Auto Union a celek přejmenoval na Audi NSU Auto Union AG, ze kterého se postupně vyvinulo Audi. .

Střední třída

Sedan střední třídy K 70 s motorem vpředu a pohonem předních kol vyvinula NSU ve spěchu nákladně jako levnější doplněk NSU Ro 80, aby zpeněžila technologické halo Ro 80 v prodávanější třídě a zaplnila mezeru v nabídce. Měl moderní karoserii ve stejné linii, ale jednoduše hranatou a snadněji vyrobitelnou, stejně tak pokrokový podvozek a promyšlenou pasivní bezpečnost. +more A kapalinou chlazený 1605 cm³ motor vzešlý ze vzduchem chlazených motorů NSU 1200. Průzkum trhu v roce 1967 totiž ukázal, že zákazníci střední třídy jsou konzervativní a Wankelu nedůvěřují. Draze zaplacenou výstavní plochu na Ženevském autosalonu 1969 ale NSU K 70 navzdory zveřejnění reklam nevyužil. Jedinou hvězdou výstavy muselo být podle VW výkonnější Audi 100. K 70 se začal vyrábět až od září 1970 v továrně Volkswagen se znakem VW. Znamenal nový začátek, dotehdy Volkswagen vyráběl pouze vozy se vzduchem chlazeným motorem vzadu. Základní verzi se 75 k doplňovala výkonnější 90 k s dvojitým karburátorem. Ač velkolepě navržen stejným designérem s prolisem evokujícím NSU Prinz 4 jako NSU Ro 80, pro zmenšenou péči věnovanou aerodynamice měl velmi nepříznivý odpor vzduchu a nízkou maximální rychlost. Zato při vyšších rychlostech značnou spotřebu. Hranatá karoserie a dlouhý rozvor s krátkými převisy však poskytovaly rozměrný interiér a VW K 70 si jako nedrahý komfortní vůz oblíbili taxikáři ve městech. I pro velký zavazadlový prostor neomezovaný konstrukcí pohonu zadních kol dražších a těžších vozů konkurence, které měly ve městě vyšší spotřebu. V roce 1972 nahradil 100 k 1807 cm³ motor s větším vrtáním a jednoduchým karburátorem 90 k. Lehce přitom klesla spotřeba. Úpravou blatníků se mírně snížil odpor vzduchu i u vozu s 1605 cm³ motorem. Za NSU už připravenou verzi kombi VW nevyráběl. Uvedení menšího VW Passatu a růst cen ropy snížily o K 70 zájem a VW výrobu vozu, jehož díly nevyužíval žádný jiný vůz koncernu v květnu 1975. První VW Golf poháněl aspoň motor konstrukčně téměř identický K 70.

Menší pohrobci

Vývoj menšího nástupce řady NSU 1200 začal od roku 1968 pod označením NSU Projekt K 50. Po sloučení s Auto Union se od léta 1974 začal vyrábět malý vůz Audi 50 stejně lehké stavby jako vozy NSU těžící z vývoje motocyklů. +more Volkswagen začal od března 1975 s výrobou jeho levnějšího dvojníka VW Polo v továrně Wolfsburg. V době energetické krize šlo o potřebný vůz.