Nikolaj Bucharin

Nikolaj Ivanovič Bucharin (rusky Николай Иванович Бухарин, 9. října 1888, Moskva - 15. března 1938, Moskva) byl bolševický revolucionář, sovětský politik, filosof, žurnalista a spisovatel. Byl členem politbyra (1924-1929), ústředního výboru (1917-1937), předsedou kominterny (1926-1929) a šéfredaktorem stranických novin Pravda.

Napsal knihy Imperialismus a světové hospodářství (1918), ABC komunismu (1919), Ekonomika z přechodného období (1920), Historický materialismus (1921) a další. Zpočátku velký přítel Stalina se stal nejznámější obětí Stalinových čistek.

Někdy kreslil karikatury (např. Lenin, Stalin).

Před revolucí 1917

Bucharin se narodil v Moskvě učitelům národní školy (své dětství vylíčil v životopisném románu, Jak to všechno začalo, napsaném krátce před smrtí.) Jeho politický život začal v šestnácti letech, kdy se společně se svým celoživotním přítelem Iljou Erenburgem účastnil studentských aktivit na Lomonosovově univerzitě v souvislosti s Ruskou revolucí z roku 1905.

V roce 1906 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany, konkrétně do bolševické frakce. S Grigorijem Sokolnikovem svolal Bucharin v roce 1907 národní mládežnickou konferenci v Moskvě, která později byla považována za předchůdce Komsomolu. +more V té době, byl úzce spjat s Vladimirem Smirnovovem a setkal se se svou budoucí manželkou, Naděždou Lukinovou, sestrou Nikolaje Lukina. Vzali se brzo před jeho odchodem do exilu.

V roce 1911, po krátkém vězení, byl Bucharin deportován do Archangelsku, ale brzy utekl do Hannoveru, kde zůstal na rok. V roce 1912 se odstěhoval do Krakova, kde se poprvé setkal s Leninem. +more Během exilu pokračoval ve svém vzdělání a napsal několik knih, které mu vynesly označení „významný bolševik“. Jeho kniha Imperialismus a světové hospodářství během první světové války ovlivnila Lenina, který z ní volně čerpal ve své větší a lépe známější práci, Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu. Lenin měl nicméně s Bucharinem často horké spory o teoretických problémech a Bucharinově spojenectví s evropskou levicí. Bucharin vyvinul zájem o práci rakouských marxistů a marxističtí ekonomičtí teoretici, jako Alexandr Bogdanov, se od Leninových pozic raději odchýlili.

V roce 1913 se ve Vídni seznámil s rodákem z Gruzie a bolševikem Josifem Stalinem, kterého si ihned oblíbil a kterému pomohl napsat článek "Marxismus a národní otázka", a to na Leninovu žádost. Stalin a Bucharin se rychle spřátelili a říkali si „Koba“ a „Kolja“. +more Bucharin byl také jediný, kdo mohl později Stalinovi tykat.

V říjnu 1916 odešel Bucharin do New Yorku, kde editoval noviny Novyj Mir (Nový svět) se Lvem Trockým, který pobýval v Evropě, a Alexandrou Kollontajovou.

Revoluce 1917

Když se Bucharin v roce 1917 dozvěděl, že v Rusku probíhá revoluce, která svrhla cara, vrátil se přes Japonsko do Ruska a stal se jedním z vedoucích bolševiků v Moskvě. Během říjnové revoluce uvedl, že bránil revoluční výnosy moskevského sovětu a že přispěl k vyhnání menševiků a prozatímní vlády v čele s Kerenským do vyhnanství. +more Bucharin poté reprezentoval moskevskou společnost v revoluční vládě v Petrohradě po revoluci a stal se editorem stranických novin Pravdy.

V roce 1918, kdy první světová válka skončila, neskrýval Bucharin opovržení vůči Brestlitevské smlouvě a Leninovu podpisu pod ní. Bucharin smlouvu viděl jako zradu německého proletariátu. +more Naopak podporoval Komunistickou stranu Německa (KPD) za německé revoluce, tehdy se inspiroval celosvětovou proletářskou revolucí. V té době se Bucharinův pohled na Rusko a na jeho novou dosud nepřipravenou politiku v jejím politicko-ekonomickém stupni odlišoval.

Zápas o moc

Po Leninově smrti v roce 1924 se stal Bucharin členem Kominterny a politbyra. V roce 1925 změnil svou pozici a přijal Leninův důraz na přežití a zesilování sovětského státu jako bašty budoucí světové revoluce. +more Bucharin se stal hlavním propagátorem Nové ekonomické politiky (NEP), nikoli jako ústupku, jako dočasné fáze, ale jako modelu dlouhodobého období soužití s rolnickým hospodařením, volným obchodem se zemědělskými produkty a tolerováním drobného soukromého podnikání. To znamenalo soustředit se na zemědělství s dvaceti pěti miliony rolnických hospodářství a dodávat podnikavějším rolníkům odvahu k práci s výhledem prosperity. „Enrichissez - vous“, heslo, které Bucharin propagoval: „Obohať se, rozvíjej své hospodářství a neboj se, že budeš předmětem restrikce“.

V následujícím zápasu o moc mezi Trockým, Zinovjevem, Kameněvem a Stalinem se spojil Bucharin se Stalinem, i přesto, že Stalin chtěl rychle industrializovat zemi, vystupňovat třídní boj proti kulakům a neusiloval o světovou revoluci. Bucharin, který byl zásadně proti násilné kolektivizaci a združstevňování, vydal knihu Socialismus v jedné zemi, která argumentovala, že socialismus by mohl být vyvinutý v jediné zemi, dokonce i v tak zaostalé jako je Rusko. +more Tato nová teorie přestala potřebovat celosvětovou revoluci, nebyla již déle povzbuzována v kapitalistických zemích, Rusko mohlo a mělo by dosáhnout socialismu samo.

Trockij, největší Stalinův nepřítel, byl poražen triumvirátem Stalin, Zinovjev a Kameněv, s podporou Bucharina a byl poslán do vyhnanství v Kazachstánu a později do Mexika, kde zemřel roku 1940, dostižen nájemnými vrahy.

Zinovjev a Kameněv byli v roce 1928 vyhozeni ze strany, a Bucharin se těšil ze stále větší Stalinovy podpory. Byl dosazen do významných funkcí, a to i na úkor jiných členů strany, kteří museli své funkce chtě nechtě opustit. +more Například Alexej Rykov, Leninův následník jako předseda rady lidových komisařů, a Michail Tomskij, hlava odborů a předseda Kominterny. Tyto funkce převzal Bucharin. Nedostatek obilí v roce 1928 pobídl Stalina zrychlit industrializaci a přitvrdit v kolektivizaci, protože věřil, že NEP nefungovala. Stalin náhle přijal politiku od svých poražených nepřátel - Trockého, Zinovjeva a Kameněva.

Pád

Bucharin Bucharinův pád začal již konfrontací mezi Leninovými dědici. +more Konfrontace se rozdělila na čtyři fáze. První začala již v roce 1923, kdy byl Lenin ještě stále naživu, ale byl ochrnutý, a skončila roku 1925. V ní stál triumvirát Zinovjev, Kameněv a Stalin proti Trockému.

Ve druhé fázi, 1925 až 1926, soupeřili Stalin a Bucharin s Kameněvem a Zinovjevem. V období 1926 až 1927 čelili Stalin s Bucharinem spojené opozici Zinovjeva, Kameněva a Trockého.

Posledním dějstvím konfrontace, 1928-1929, byla již opozice Zinovjeva, Kameněva a Trockého poražena. Stalin se však poté obrátil proti svým spojencům. +more V den svých 50. narozenin v roce 1929 Stalin vyhnal z politbyra Zinovjeva, Kameněva, Bucharina, Trockého a Tomského, s nimiž začal soupeřit. Šestý, Rykov, zůstal v politbyru trpěn z milosti. Bucharin a ostatní byli politicky nečinní až do roku 1932, kdy se do politiky vrátili. Bucharin poté Stalinovi odpustil.

Soudní proces

Bucharin roku 1928 V roce 1934 byl zastřelen leningradský vůdce komunistů Sergej Kirov. +more To byla záminka k odstartování tzv. Velkých čistek. 1. prosince 1936 vtrhli agenti NKVD do Bucharinova bytu v Kremlu s rozkazem, aby se vystěhoval. Když se s nimi dohadoval, zazvonil telefon. Byl to Stalin. „Nazdar, jak se máš, Nikolaji. “ zeptal se. Když mu Bucharin řekl, že jej právě vystěhovávají, Stalin do telefonu zařval: „K čertu, vyžeň je ven. “.

Brzy poté svolal Stalin tajnou schůzku ústředního výboru, na níž velitel NKVD Nikolaj Ježov navrhl obvinit Bucharina a Rykova, že jsou vůdci toho vůbec nejvážnějšího spiknutí proti Stalinovi. To byla generální zkouška na zasedání pléna v únoru a březnu 1937. +more Konalo se ve stínu odsouzení a popravy obviněných v Pjatakově procesu koncem ledna a Ordžonikidzeho sebevraždy. Když Bucharin obdržel pořad jednání a viděl, že hlavním bodem bylo rozhodnutí o něm a o Rykovovi, vyhlásil na protest hladovku. Když přišel na schůzi ústředního výboru, Stalin k němu přišel a otázal se: „Proti komu je namířena tvoje hladovka. Proti ústřednímu výboru strany. Podívej se na sebe, Nikolaji, vypadáš strašně vyhuble. Požádej plénum, aby ti tvou hladovku odpustilo. “ „Proč bych to dělal. “ odpověděl Bucharin. „Stejně se mne v každém případě chystáte vyloučit ze strany. “ „Nikdo tě ze strany nevyloučí,“ odpověděl Stalin. Když prohlásil: „Já nejsem Zinovjev nebo Kameněv, já nebudu lhát proti sobě samotnému“, Vjačeslav Molotov mu řekl: „Jestliže se nepřiznáte, pak to bude důkaz, že jste se zaprodal fašistům. Jejich noviny tvrdí, že naše procesy jsou provokace. My vás zatkneme a vy se doznáte“. Když padl návrh na Bucharinovo a Rykovovo zatčení, došlo k další bouřlivé scéně. V doprovodu stráží byli předvedeni Karl Radek a Grigorij Sokolnikov a ti podali důkaz o tom, že oba byli do spiknutí zapleteni. Ale Bucharin s Rykovem odmítli všechna obvinění. Ti však sklidili výsměch.

Později byla jmenována komise, která měla rozhodnout o Bucharinově a Rykovově osudu. Nikdo neprotestoval proti jejich vyloučení a postavení před soud. +more Vyvrcholení procesu byl jejich výslech. Bucharinovi byla vymezena role úhlavního nepřítele, který stál v pozadí všech zločinů a měl prsty v každém spiknutí. Každý z vězňů, když očerňoval sám sebe, si dal pozor, aby zároveň očerňoval i Bucharina. Bucharin tato obvinění odmítl, ale nakonec se k nim musel doznat, když mu hrozili, že zabijí jeho ženu a právě narozeného syna. Na rozdíl od Rykova se Bucharin nenechal zastrašit tyranskými pokusy prokurátora Andreje Vyšinského, naopak v celé řadě názorů zvítězil a provokoval Vyšinského tak, až se chvílemi přestal ovládat.

Vyšinskij: „Obžalovaný Bucharine, přiznáváte se, že jste prováděl špionáž?“

Bucharin: „Nepřiznávám.“

Vyšinskij: „Poté, co prohlašují Rykov a Šaragonovič?“

Bucharin: „Nepřiznávám se.“

Vyšinskij: „Když byla v Bělorusku vytvořena organizace pravičáků, byl jste v samém jejím srdci. Přiznáváte to?“

Bucharin: „Už jsem vám odpověděl.“

Vyšinskij: „Já se vás ptám, zdali to přiznáváte nebo ne?“

Bucharin: „O běloruské záležitosti jsem se vůbec nezajímal.“

Vyšinskij: „Zajímal jste se o záležitosti špionáže?“

Bucharin: „Ne.“

Vyšinskij: „A kdo se o ně zajímal?“

Bucharin: „Ohledně činnosti tohoto druhu jsem nedostával žádné informace.“

Vyšinskij: „Obžalovaný Rykove, dostával Bucharin nějaké informace ohledně činnosti takového druhu?“

Rykov: „O tom jsem s ním nikdy nehovořil.“

Vyšinskij, obraceje se k Bucharinovi: „Na základě svědectví, které zde proti vám zaznělo, se vás ptám ještě jednou: rozhodnete se, a přiznáte před sovětským soudem, která zpravodajská služba vás naverbovala - britská, německá, nebo japonská?“

Bucharin: „Žádná.“

Na základě Bucharinovy těsné spolupráce s Leninem připojil Stalin obvinění, že v roce 1918 zavraždil Bucharin bolševického předáka Sverdlova a později chtěl zabít samotného Stalina. Bucharin to tvrdě popřel, a když byl konfrontován se svědky, odmítl jejich svědectví jako nepravdivá.

Vyšinskij: „Jak vysvětlíte skutečnost, že nevypovídají pravdu?“

Bucharin: „Na to byste se měl zeptat raději jich.“

Stalin se soudního přelíčení nezúčastnil, ale stejně jako při předchozích procesech vedl ze soudní síně telefonický kabel, takže mohl v soukromí naslouchat soudnímu jednání. V závěrečné řeči Vyšinskij prohlásil:

„Historický význam tohoto procesu spočívá především ve skutečnosti, že bylo s výjimečnou svědomitostí a precizností ukázáno, prokázáno a zjištěno, že pravicové síly, trockisté, menševici, socialističtí revolucionáři a buržoazní nacionalisté nejsou ničím jiným než bandou vrahů, špionů a sabotérů bez jakýchkoli principů či ideálů… nejsou politickou stranou, politickou tendencí, ale tlupou zákeřných zločinců, kteří se zaprodali nepřátelským zpravodajským službám.“

Vyšinského přiváděla k zuřivosti zejména Bucharinova taktika - „toho proklatého křížence lišky a svině“ - a stejně tak Rykovova taktika, Rykov se totiž Vyšinskému také začal vzpírat. Oba se totiž odmítali přiznat ke Kirovově vraždě či k jakémukoli jinému konkrétnímu zločinu, ale přijímali obecnou politickou odpovědnost za veškerou činnost pohromadě.

Na samém konci procesu však Bucharin začal ustupovat a přiznal, že rozsudek, který očekává, je spravedlivý, a prohlásil, že zasluhuje smrt několikrát, neboť, jak sám řekl, zdegeneroval do nepřítele socialismu:

„Během pobytu ve vězení jsem přehodnotil svou vlastní minulost. Neboť když si položíte otázku: „Když už musíš zemřít, pro co umíráš. +more“, náhle se před vámi rozestře naprostá černá prázdnota. Není pro co umírat, jestliže člověk chce zemřít zatvrzelý. A naopak vše, co se v Sovětském svazu třpytí, dostává v lidské mysli nový rozměr. To mne nakonec naprosto odzbrojilo a vedlo mne, abych před stranou a zemí padl na kolena… Výsledkem je naprosté vnitřní morální vítězství Sovětského svazu nad jeho klečícími odpůrci. “.

Dne 13. března 1938 byl Bucharin se sedmnácti dalšími obžalovanými odsouzen k trestu smrti zastřelením. +more Za vinu mu bylo mezi jiným kladeno založení teroristických skupin, které měly zavraždit přední sovětské státníky a členy komunistické strany. Z osmnácti odsouzených k trestu smrti byla udělena milost čtyřem, Bucharin mezi nimi nebyl.

Poprava

Není možné říci, do jaké míry bylo Bucharinovo podrobení ovlivněno zjištěním, že pokud nedodrží smlouvu se Stalinem, jeho žena a dítě budou trpět. Nebo jak hodně pociťoval, že pouze oběť pro stranu dá smysl jeho životu a dovolí mu zemřít s nadějí v lepší budoucnost.

Stalina motivy nezajímaly. Říkal, že pokud se Bucharin a ostatní přiznají, může vše ostatní vyřešit smrt. +more Obvinění byli shledáni vinnými ve všech bodech obžaloby a s výjimkou tří odsouzeni k smrti. Mezi odsouzenými k smrti byl Bucharin a také Rykov. V předvečer popravy požádal Bucharin o tužku a kus papíru a napsal Stalinovi krátký vzkaz. „Kobo, proč potřebuješ, abych zemřel. “ Žádné odpovědi se již nedočkal, ale tento vzkaz byl po Stalinově smrti nalezen mezi jinými dokumenty v zásuvce jeho psacího stolu.

Rozsudek smrti byl vykonán 15. +more března 1938 a pro jistotu byly přepsány i dějiny Sovětského svazu: Bucharin z nich byl vymazán.

Ale z dlouhodobého hlediska Bucharin spor vyhrál. Výzva k budoucí generaci, k níž se obrátil v dopise nadiktovaném své ženě, nebyla marná. +more V osmdesátých letech začaly jeho ideje přitahovat stále větší pozornost těch, kteří se snažili o „socialismus s lidskou tváří“ a v roce 1988, přesně padesát let po jeho procesu, „budoucí generace stranických vůdců“ Sovětského svazu Bucharinovo jméno rehabilitovala a odsoudila Stalina.

Bucharin v Praze

V únoru 1936 cestoval Bucharin, který tehdy zastával funkci šéfredaktora Izvestijí, oficiálního deníku sovětské vlády, do Francie, kde měl v archivech studovat dokumenty týkající se historie socialismu a dělnického hnutí, především Pařížské komuny. Na cestě do Paříže se zastavil na několik dní v Praze. +more Při té příležitosti uspořádala Společnost pro kulturní a hospodářské sblížení se Sovětským svazem pro své členy a pozvané hosty večer, který se konal 29. února 1936 a na němž Bucharin přednesl dvouhodinovou přednášku, v níž se zabýval duševní a materiální kulturou tehdejší doby.

Karikatury

Karl Radek, 1929 Bucharin byl také kreslíř a karikaturista. +more Na každém sjezdu, když nestál na řečnickém pultu, vzal papír a kreslil podobizny těch, kteří v danou dobu hovořili. Bucharinovy kresby jsou dnes uchovány v Puškinově muzeu umění v Moskvě.

Citáty

Odkazy

Reference

Literatura

Alan Bullock: Hitler a Stalin - paralelní životopisy, Levné knihy KMa, 2005

Externí odkazy

http://www. marxists. +moreorg/glossary/people/b/u. htm#bukharin-nikolai * https://web. archive. org/web/20071121180524/http://www. yale. edu/annals/Reviews/review_texts/Walden_on_Getty_Ass. _Newspapers_10. 22. 99. html.

Kategorie:Ruští politici Kategorie:Staří bolševici Kategorie:Ruští revolucionáři Kategorie:Rusové odsouzení k trestu smrti Kategorie:Ruští filosofové Kategorie:Ruští novináři Kategorie:Ruští karikaturisté Kategorie:Filozofové 20. +more století Kategorie:Sovětští politici Kategorie:Oběti Velké čistky Kategorie:Osobnosti Moskevských procesů Kategorie:Narození 1888 Kategorie:Narození 9. října Kategorie:Narození v Moskvě Kategorie:Úmrtí 1938 Kategorie:Úmrtí 15. března Kategorie:Úmrtí v Moskvě Kategorie:Popravení politici Kategorie:Pohřbení na polygonu Kommunarka Kategorie:Muži.