Národní a univerzitní knihovna Bosny a Hercegoviny

Národní a univerzitní knihovna Bosny a Hercegoviny (Nacionalna i univerzitetska biblioteka Bosne i Hercegovine, NUBBiH, původně budova místní radnice) je historická budova sarajevského zastupitelstva, zemského sněmu a nakonec národní knihovny v centru Sarajeva, hlavního města Bosny a Hercegoviny. Violoncellista Vedran Smailović hraje ve zničené knihovně, 1992

Historie

Budova se nachází se přímo v centru města u řeky Miljacky. Postavena byla v pseudomaurském slohu za rakousko-uherské vlády. +more Vznikla na místě původního náměstí Mustaj-pašin mejdan, a částečně na pozemku, který patřil Hajdar-begovi Čengićovi z Istanbulu. Myšlenka výstavby moderní radnice byla schválena už v roce 1880, ale realizace stavby byla odsouhlasena až o deset let později. Projekt stavby se objevil již v sarajevské katastrální mapě z roku 1882, a to na svém budoucím trojúhelníkovém půdorysu.

Na výstavbě, probíhající mezi lety 1892 a 1896, se podílelo několik architektů a projektantů -  Čech Karel Pařík, chorvatský Čech Alexander Wittek a Chorvat Ćiril Metod Iveković - inspirací jim byla Kajtbájova mešita v Káhiře, podle níž byla především realizována barevná podoba fasády i dekorativních oken v průčelí v prvním patře. První ideové řešení stavby představil v roce 1880 Pařík, narazil však na odpor ministra Benjámina Kállaye. +more Kállay chtěl, aby byl projekt změněn, Pařík však toto nepřipustil. Další architekti původní projekt přepracovali, zůstala však podoba budovy s trojúhelníkovitým půdorysem a šestiúhelníkovým prostorem uvnitř. Budova byla také navýšena o druhé patro. Projekt nakonec dokončil Chorvat Iveković, neboť Alexander Wittek v roce 1894, kdy ještě probíhaly práce na stavbě, zemřel. Monumentální stavba měla být symbolem rakouské moci nad balkánským městem. Symbol odporu proti ní představovala Inat kuća - dům, který měl být údajně z lokality staveniště přemístěn cihlu po cihle na druhou stranu řeky Miljacky. Vznik takto velké stavby kritizoval také český architekt Josef Pospíšil.

Stavba se stala významnou dominantou města a je dobře vidět i z okolních kopců. Nedaleko Radnice, konkrétně u Latinského mostu, došlo roku 1914 k atentátu na Františka Ferdinanda d’Este. +more Ještě před dokončením stavby byly již některé hotové prostory využívány sarajevskou radnicí a obvodním soudem.

V letech 1910-1915 v Radnici rovněž zasedal zemský sněm (Sabor). Roku 1949 byla budova přeměněna na Národní a univerzitní knihovnu Bosny a Hercegoviny (Nacionalna i univerzitetska biblioteka Bosne i Hercegovine). +more Knihovna zde sídlila až do roku 1992.

Mezi lety 1992 a 1995, během obléhání Sarajeva, Radnice vyhořela (příčinou byla palba z granátometů ze strany Jugoslávské lidové armády). Došlo ke zničení tisíců někdy i velmi starých knih. +more Dnes tento akt připomíná před knihovnou pamětní cedule umístěná bosňáckým obyvatelstvem města, označující Srby za zločince.

Po uklidnění situace a uzavření míru se začalo s obnovou, ta však postupovala velmi pomalu. Na obnově se finančně podílelo Maďarsko a Rakousko, původně se počítalo s dokončením rekonstrukce do roku 2010. +more Nakonec byla Radnice slavnostně otevřena až 9. května 2014.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://digitaljournalist. org/issue0302/images/sarajevo/038. +morejpg]Interiér knihovny po válce[/url] * [url=http://www. rozhlas. cz/leonardo/historie/_zprava/knihy-hori--880602]Český rozhlas: Knihy hoří[/url].

Kategorie:Knihovny v Bosně a Hercegovině Kategorie:Stavby v Bosně a Hercegovině Kategorie:Kultura Bosny a Hercegoviny Kategorie:Vzdělávání v Bosně a Hercegovině knihovna knihovna Kategorie:Postaveno v Bosně a Hercegovině 1896 Kategorie:Národní knihovny Kategorie:Univerzitní knihovny