Národní park Skuleskogen

Technology

12 hours ago

Author

Národní park Skuleskogen (švédsky Skuleskogens nationalpark) je národní park ležící v kraji Västernorrland na pobřeží Baltského moře v severním Švédsku. Zaujímá plochu 30,62 km2 a tvoří východní část lesa Skule.

Park se vyznačuje velmi nerovným povrchem s mnoha skalnatými vrcholy, z nichž nejvyšší je Slåttdalsberget s nadmořskou výškou 280 m, stoupající přímo od moře. Topografie je také poznamenána přítomností hlubokých rozsedlin a jeskyní. +more Podobnou topografii terénu lze nalézt na celém Höga kusten (Vysokém pobřeží), regionu Švédska, který získal takové jméno, protože představuje nejvyšší část pobřeží Baltského moře. Tento region je v dnešní době známý především jako oblíbené místo pro pozorování postglaciálního vzestupu. Většina oblasti byla před méně než 10 000 lety pod mořem poté, co roztál ledový příkrov, který ji zakrýval. Díky odtání této hmoty ledu, která na něj tlačila, se země trvale zvedá, v současné době rychlostí 8 mm/rok.

Lidé v parku zanechali své stopy, ačkoli se tu pravděpodobně nikdy nevyskytovali ve větším počtu. Při hranici tehdejšího dávného pobřeží jsou stále vidět četné pohřební mohyly z doby bronzové. +more Později byl les využíván hlavně jako pastvina. Situace se změnila v polovině 19. století, kdy se těžební průmysl rozšířil po celém Švédsku a ovlivnil téměř celý les parku. Tato těžba však skončila koncem století, takže v současném lese už dominují stromy starší 100 let. Les tak dokázal obnovit část svého bohatství předků a stal se domovem důležité fauny a flóry s několika ohroženými druhy, jako je lišejník , který je symbolem parku. Toto geologické a biologické bohatství vedlo v roce 1984 k vytvoření národního parku, po kterém následovalo v roce 2000 zařazení parku i s celým pobřežím Höga kusten do seznamu světového dědictví UNESCO.

Dnes je park navzdory své vzdálenosti od míst s velkou hustotou obyvatelstva relativně důležitým místem cestovního ruchu s 20 000 návštěvníky ročně. Hlavní atrakcí parku je 40 metrů hluboká trhlina Slåttdalskrevan, k níž se dá snadno dojít četnými turistickými stezkami, včetně dálkové trasy Höga kustenleden, která vede po celém pobřeží Höga kusten.

+more images (11)

Geografie

Poloha a hranice

Národní park Skuleskogen se nachází na území kommun Örnsköldsvik a Kramfors, obě v kraji Västernorrland, obě v historické švédské provincii Ångermanland. Park leží 27 km jižně od města Örnsköldsvik a 40 km severně od města Kramfors, centrálních obcí obou zmíněných komun. +more Rozkládá se na ploše 3062 ha, z nichž 282 je na moři, jelikož park leží podél pobřeží Baltského moře.

Topografie

Mapa parku Park je součástí území zvaného Höga kusten (Vysoké pobřeží), zóny velmi drsného reliéfu, tvořící terén trhlinových údolí (švédsky sprickdalslandskap): krajina je zahloubená mnoha malými údolími, která vznikla erozí trhlin a poruch v podloží. +more Höga kusten je obecně definována jako část východního pobřeží Švédska mezi městy Härnösand a Örnsköldsvik. Název tohoto regionu pochází ze skutečnosti, že se jedná o nejvyšší část pobřeží Baltského moře, četné vrcholky vystupující z moře, dosahující nadmořské výšky 200 až 250 metrů. Tento členitý terén se táhne i pod hladinou moře; takže právě v této oblasti najdeme nejhlubší bod Botnického moře, Ulvödjupet, s hloubkou 293 m. Samotný park pokrývá východní část lesa Skule, který se vyznačuje terénem, který tvoří jakousi zeď oddělující sever a jih. Trollporten ("Trolí" dveře) Topografii parku charakterizují malá údolí , některé dokonce vypadají jako svislé trhliny, nejpůsobivější je Slåttdalskrevan (40 m hluboká, 200 m dlouhá a 8 metrů široká), významná je také Trollporten („Trolí dveře“), malá trhlina proslulá skalou, která spočívá na vrchu. Dalším charakteristickým prvkem je přítomnost mnoha jeskyní, i když nejslavnější Skulegrottan na hoře Skuleberget již leží za hranicí parku. Nejvyšším bodem parku je Slåttdalsberget s nadmořskou výškou 280 metrů.

Podnebí

V národním parku je subpolárnímu podnebí (Dfc podle Köppenovy klasifikace). Vliv na moře vysvětluje, proč jsou jeho časná léta chladnější než ve vnitrozemí, ale jeho podzim je naopak mírnější. +more Topografie způsobuje důležité místní variace. Klima je vlhké s asi 700 mm srážek ročně, z toho více než třetina ve formě sněhu, což vytváří sněhovou pokrývku v průměru 175 dnů. Jaro je nejsušším obdobím a v určitých letech má tato relativní suchost důležité důsledky pro životní prostředí, zejména proto, že tenká půdy špatně udržuje vlhkost. V regionech, které byly nejvíce zasaženy kyselým deštěm, průzkumy naznačily, že se situace zlepšuje, pH srážek se mírně zvyšuje.

Hydrologie

Malý vodopád na potoce Skravelbäcken Parkem protéká řada potoků, které napájí několik jezer. +more Hlavní jezera jsou Tärnättvattnen (7,9 ha) a Stocksjön (6,1 ha), které patří do povodí potoků Skravelbäcken a také Långtjärnen (3,9 ha), který patří do povodí Nylandsbäcken. Nezanedbatelná část parku (125 ha) je tvořena slatiništi.

Geologie

Skalní podloží

Pohled z Slåttdalsbergetu. +more V popředí je jasně vidět charakteristická barva žuly Nordingrå. Hlavní horninou parku je žula Nordingrå, park patří k masivu Nordingrå. Skládá se z žuly typu rapakivi, vytvořené asi před 1,5 miliardou let. Má charakteristickou jasně červenou barvu a snadno eroduje. Na severovýchodě parku se nachází také dolerit, který byl vytvořen před 1,2 miliardou let v poruchách masivu Nordingrå. Žula tvoří substrát velmi chudý na živiny, naopak dolerit tvoří velmi úrodné podloží, který umožňuje bohatší vegetaci.

Národním parkem vede několik zlomů, jako zbytků vysokého pobřeží. Tyto zlomy byly vyplněny ložisky, která mořská eroze někdy později odstranila. +more Jedním z nejpůsobivějších příkladů tohoto jevu je Slåttdalsskrevan na východní straně parku: průrva 40 metrů hluboká a 200 m dlouhá, je jedním z nejnavštěvovanějších míst parku. Tato trhlina byla zlomem vyplněnou žílou doleritu, který však byl později erodován, zčásti mořem.

Höga kusten (Vysoké pobřeží)

(hora se zalesněným vrcholem) při pohledu od Slåttdalsbergetu, je jeden z projevů postglaciálního vzestupů Ve vrcholné období poslední doby ledové před 20 000 lety měla ledová pokrývka, která pokrývala celou severní Evropu, své centrum v moři poblíž Höga kusten. +more Tloušťka ledu dosahovala 3 km, vyvíjející velký tlak na podloží, které bylo tak situováno 800 metrů pod aktuální úrovní Höga kusten. Když led roztál, země se postupně zvedala zpátky, což je fenomén zvaný postglaciální vzestup, rychlostí (v současnosti) 8 mm za rok. Oblast byla zbavena ledu před 9 600 lety. Jak se země vynořila z Ancylového jezera (předchůdce Baltského moře), vlny ovlivnily terén dnešního parku. Pobřeží této éry lze nyní nalézt v nadmořské výšce 285 m, měřeno na Skulebergetu, jihozápadně od národního parku, což představuje absolutní rekord. Vrcholy parku byly v té době ostrovy. Dávné pobřeží je zvláště zviditelněné vegetačními čepičkami, které pokrývají oblasti, které nebyly při ústupu ledovců ponořeny, což vysvětluje název („horská čepice“) dávaná určitým horám regionu a parku. Tyto čepice vegetace se dokázaly vytvořit, protože na těchto místech nebyly morény erodované vlnami, a tak tvořily místa, kde se mohla vegetace zapojit.

Postglaciální vzestup pokračuje dodnes: ostrov Tärnättholmarna, ležící uvnitř parku, se pomalu stal poloostrovem a záliv Salsviken je nyní jezero izolované od moře malým pruhem písku. Soubor:Skuleskogen Salsviken. +morejpg|Písečná oblast oddělující záliv Salsviken od moře. Soubor:Skuleskogen view Tärnättholmarna. jpg|Ostrovy Tärnättholmarny, v pozadí, jsou nyní ve skutečnosti poloostrovy. Soubor:Skuleskogen National Park - field of stone rubble. jpg|Suť leštěná vlnami, než ho postglaciální zvestup zvedl z vody.

Important

Národní parky ve Švédsku

Životní prostředí

Fauna

Rys ostrovid Park je domovem mnoha druhů savců charakteristických pro severní Švédsko, zejména rysa ostrovida a medvěda hnědého , které jsou v zemi ohroženy. +more Kromě těchto dvou druhů je možné najít i lišku obecnou , jezevce lesního , kunu skalní , losa , bobra evropského , tuleně kuželozubého a ondatru pižmovou . Žijí tady i drobní savci, jako je veverka obecná , norek americký a lasice hranostaj . Území rysa je mnohem rozsáhlejší než samotný park, což proto nestačí k ochraně těchto zvířat. Populace rysa v širším regionu skutečně klesá, pravděpodobně kvůli fragmentaci stanovišť v důsledku přítomnosti dálkové silnice E4.

Pokud jde o ptáky, mnoho druhů je ve Švédsku také na seznamu ohrožených druhů jako je sojka zlověstná , datlík tříprstý , potáplice malá , včelojed lesní , káně rousné , budníček zelený , lejsek malý , ťuhýk obecný , ořešník kropenaný , hýl rudý a strnad zahradní . V parku jsou také významné populace žlun šedých , jeřábů popelavých , volavek popelavých , střízlíka obecného , krutihlava obecného a jeřábka lesního .

Říčky a jezera v parku jsou relativně chudé. Jsou domovem hlavně okounů a pstruha hnědého , potok Skravelbäcken je navíc domovem sivena amerického . +more V moři žije sleď obecný , ale také štika severní , pstruzi a okouni, jelikož Baltské moře má nízkou slanost.

O hmyzu v parku je málo známo. Jde o nejbohatší místo na výskyt brouků v celé provincii.

Flóra

Les v národním parku Skuleskogen se nachází na severní hranici výskytu několika druhů rostlin. +more V parku se tak nachází několik druhů listnatých dřevin, jako je lipa malolistá , líska obecná , kalina obecná a javor mléč . Přítomnost těchto druhů je považována spíše za relikt teplejší éry než za rys současné doby. Jejich přežití bylo umožněno neobvyklými podmínkami, se kterými se setkáváme na úpatí některých hor zvaných (doslova „hora jižní vegetace“): orientace skalní stěny ke slunci a vlhkost zadržovaná horou nabízejí příznivé mikroklima, které ve spojení s úrodnou půdou umožňuje přežít rostlinám, kterým se obvykle nedaří na tak vysoké rovnoběžce.

Listnatý les však zabírá pouze 42 ha, což je jen 1,4 % rozlohy parku. Les je tedy tvořen z drtivé většiny jehličnatým lesem, charakteristický pro skandinávský a ruský bioregion tajga. +more Roste tu hlavně smrk ztepilý , ale na hranici s bezlesím je hlavní druh borovice lesní . Smrk tu převažuje, protože lesní požáry jsou méně časté než dříve; ve skutečnosti bříza a borovice lesní jsou prvními druhy, které by se se po požáru vrátily. Zdá se, že k požárům dříve docházelo přirozeně v průběhu století, ale nebyl tu už dvě stě let, jelikož lidé aktivně bojují proti jejich šíření. Maximální věk stromů v lese je 100 let, ale některé borovice dosáhly věku 500 let, pokud byly zvláště nepřístupné, a tak ušetřené dřevorubci. Během posledních 100 let však les částečně obnovil své bohatství, které charakterizují různověké stromy. Mokřad v parku V jehličnatých lesích roste několik druhů keřů a květin, z nichž nejčastější jsou brusnice borůvka , brusnice brusinka , černýš lesní a zlatobýl obecný . V bohatší půdě roste jaterník podléška , mléčivec alpský , mléčka zední , stejně jako několik druhů kapradin, jako je kapraď samec a papratka samičí .

Velká část parku (36 %) je tvořena holými skalami, které jsou špatným substrátem pro vegetaci. Hlavními stromy jsou zakrslé borovice, které nebyly postiženy těžbou dřeva a které tak mohou být až 500 let staré. +more Kromě těchto malých stromů je vegetace téměř zcela keřovité povahy, s vřesem obecným , jalovcem obecným nebo medvědicí lékařskou . Tyto oblasti jsou také domovem velkého počtu druhů mechů a lišejníků.

Mnoho mechů a lišejníků v parku je ve Švédsku považováno za ohrožené, zejména , která je nyní symbolem parku.

Cestovní ruch

Pohled na souostroví z vrcholu Slåttdalsberget Park je velmi dobře přístupný a jeho umístění v centru Höga kusten, místa zapsaného v seznamu světového dědictví, láká 20 000 návštěvníků ročně, což je poměrně hodně, vzhledem k jeho umístění na severu země, v Norrlandu.

Park má tři vstupy, ze severu, jihu a západu, severní vstup je hlavní. Tyto tři vstupy se nacházejí v blízkosti evropské silnice E4, která je hlavní silnicí v severním Švédsku a která prochází celou zemí od jihu k severu. +more V blízkosti těchto vstupů jsou parkoviště a informační panely o parku. V parku je možné strávit noc v jedné z pěti chat (Norrsvedjebodarna, Tärnettvattnen, Tärnettholmarna, Tärnettsundet a Näskebodarna), což byly před založením parku soukromé domy. Je také možné kempovat na vyhrazených místech, vesměs v okolí výše zmíněných chat.

Parkem prochází mnoho turistických stezek, převážně jeho východní třetinou. Parkem od severu k jihu v délce 8,7 km prochází dálková turistická trasa Höga kustenleden (Stezka vysokým pobřežím). +more Tato stezka se dá využít pro pěší přístup do parku z vesnic Docksta a Bjästa, které jsou samy dostupné veřejnou dopravou. Kromě pěší turistiky je možné v parku v zimě lyžovat; jeho topologie dokonce umožňuje sjezdové lyžování. Je také možné jet na kajaku podél pobřeží a plavat, zejména na písečných plážích jezera Tärnättholmarna nebo v laguně Salsviken v severní části, kde voda může dosáhnout vyšších teplot. Na stezce podél pobřeží je povolena jízda na kole.

Nejnavštěvovanějším místem v parku je pravděpodobně soutěska Slåttdalsskrevan, ale také populární jsou výhledy na souostroví z nedalekého vrcholu Slåttdalsberget, stejně jako pohřební mohyly z doby bronzové. Soubor:Skuleberget. +moreJPG|V návštěvnickém centrum Naturum Höga kusten jsou umístěny stálé exponáty o vysokém pobřeží. Soubor:Skuleskogen Tärnättholmarna stugan. jpg|Chatka Tärnättholmarna. Soubor:Tärnetvattnet. JPG|Jezero Tärnetvattnen.

Odkazy

Reference

Johansson, Sven K.-J.; Simonsson, Per; Wallin, Bertil Charlie (1984). CeWe-förl. (ed.). "Skuleskogen, nationalparken i Höga kusten" (in Swedish). Bjästa. .

Související články