Nâzım Hikmet

Nâzım Hikmet Ran nebo Nâzım Hikmet Borzecki (15. ledna 1902 Soluň - 3. června 1963 Moskva) byl pokrokový turecký básník, dramatik a prozaik narozený na území dnešního Řecka.

Patřil k nejvýznamnějším představitelům avantgardy v Turecku. Je považován za zakladatele moderní turecké poezie a jednoho z nejvýznamnějších básníků turecké literatury. +more Jeho básně mají silný politický a sociální odkaz. Pro své levicové názory a politické aktivity byl vystaven represím ze strany vládních orgánů, mnoho let strávil ve vězení a po propuštění žil od roku 1951 trvale v exilu v Sovětském svazu. Jeho dílo bylo přeloženo do více než padesáti jazyků a získalo mezinárodní uznání. Báseň Kız Çocuğu (Dívčí dítě) se stala předlohou několika písní s protiválečným poselstvím.

Příjmení Ran přijal, když v rámci Attatürkových reforem byl vydán zákon o příjmeních, podle něhož si turečtí občané volili rodinná jména evropského typu. Po emigraci se stal občanem Polska a přijal příjmení Borzecki po svých předcích z matčiny strany. +more V Turecku publikoval pod různými pseudonymy, světově proslul jako Nâzım Hikmet.

Život

Život v Turecku

Narodil se 15. +more ledna 1902 v Soluni, kde jeho otec sloužil jako vládní úředník. Pocházel z aristokratické rodiny. Z otcovy strany měl turecké předky, z matčiny čerkesské, polské, gruzínské a německé. K poezii se dostal již v raném věku prostřednictvím své matky umělkyně a dědečka básníka. Své první básně publikoval, když mu bylo sedmnáct. Vystudoval vojenskou námořnickou školu v Istanbulu a byl jmenován důstojníkem na cvičné školní lodi. V roce 1919 onemocněl těžkým zánětem pohrudnice a ze zdravotních důvodů byl z armády propuštěn. Ve 20. letech se zúčastnil turecké války za nezávislost. V roce 1921 odešel do Anatolie, pracoval jako učitel v Bolu a zapojil se do národně osvobozeneckého hnutí. Jeho radikální názory a komunistické přesvědčení ho vedly k rozhodnutí odejít na podzim 1921 do Batumi, aby poznal změny, které přinesla Říjnová revoluce. V letech 1922-1924 studoval ekonomii a sociologii na univerzitě v Moskvě, kde se seznámil s Majakovským, Mejercholdem a dalšími futuristy. To bylo důležité pro jeho ideový a tvůrčí vývoj. V roce 1924 vyšla v Moskvě jeho první básnická sbírka 28 Kanunisani.

V prosinci 1924 se vrátil do nově vzniklého Turecka jako přesvědčený komunista. Zúčastnil se aktivit komunistické strany, publikoval v různých novinách a časopisech. +more V srpnu 1925 byl v nepřítomnosti odsouzen k 15 letům nucených prací za členství v ilegální komunistické straně Turecka. Trest mu byl později zmírněn. Znovu odjel do Sovětského svazu, odkud usiloval o povolení návratu.

V Sovětském svazu se Hikmet dvakrát oženil: první manželství s tureckou ženou Nyuzhet Khanymovou netrvalo dlouho a později se oženil s ruskou lékařkou Jelenou Jurčenkovou. V roce 1928 se s využitím amnestie rozhodl vrátit do Turecka. +more Jeho žena nemohla jít s ním a brzy zemřela.

Pro své levicové přesvědčení byl pak v Turecku pod neustálým dohledem tajné policie a několikrát byl vězněn. Kvůli různým vykonstruovaným obviněním strávil pět z následujících deseti let ve vězení. +more Po propuštění se stal vůdcem turecké avantgardy jako autor inovativních básní, her a filmových scénářů. Psal do novin pod různými pseudonymy články, povídky, eseje. Jeho básnická kniha 835 Satır vzbudila v literárních kruzích širokou odezvu. Navzdory represím ze strany státu si spisovatel rychle získal veřejné uznání. V Turecku vydal devět básnických knih - pět sbírek a čtyři dlouhé básně. V roce 1936 vyšla poslední kniha vydaná v Turecku za jeho života - Báseň o šejku Bedreddinu Šimavnovi.

V roce 1935 se oženil s Piraye Altinoglu. Hikmet měl vždy velké úspěchy u žen. Byl pohledný muž vysoké postavy, říkalo se mu obr s modrýma očima. S manželkou se rozvedl v roce 1951.  

V roce 1938 byl odsouzen k 28 letům vězení za velezradu a podněcování ke vzpouře. Hikmetova tvůrčí činnost však pokračovala i ve vězení: za mřížemi přeložil Vojnu a mír L. +moreN. Tolstého, napsal cyklus básní Dopisy z vězení, epos Lidské panoráma z mé země, drama Legenda o lásce. V roce 1949 pokrokoví turečtí právníci a intelektuálové zahájili kampaň za propuštění Nazima Hikmeta. Jejich úsilí podpořily známé osobnosti v zahraničí. Pod vedením Tristana Tzary byl v Paříži založen Výbor pro záchranu Nâzıma Hikmeta a šíření jeho děl. Mezinárodní výbor za jeho osvobození vedli roku 1949 například Pablo Picasso či Jean-Paul Sartre. Známá byla též jeho hladovka ve vězení, na niž navazovala solidární řetězová hladovka tureckých básníků (Orhan Veli, Melih Cevdet, Oktay Rıfat).

Na nátlak světového veřejného mínění byl v roce 1951 propuštěn. Ještě ve vězení se rozvedl a znovu se oženil. +more Narodil se mu syn Mehmet, kterého měl s Münevver Andaç (Berk), dcerou svého strýce.  .

Život v exilu

Nazim Hikmet v Berlíně (1951) Po propuštění nemohl najít práci, dostal předvolání do armády, i když mu bylo téměř 50 let a měl problémy se srdcem. +more Z obavy o svůj život opustil Turecko a od té doby žil v Sovětském svazu. Když ho Turecká vláda zbavila občanství, požádal o občanství v Polsku a přijal příjmení Borzęcki po předkovi z matčiny strany. Sovětská vláda mu poskytla materiální zajištění. V Moskvě se Hikmet stal celebritou v intelektuálních kruzích. I když byl přesvědčeným komunistou, netajil se svými kritickými názory na některé metody tehdejšího režimu a Stalinova kultu osobnosti. Hikmetův hrob v Moskvě Angažoval se v mezinárodním mírovém hnutí a v rámci své činnosti hodně cestoval, zejména po zemích socialistického tábora. V roce 1951 byl Nazim Hikmet oceněn Mezinárodní cenou míru a o rok později byl zvolen za člena předsednictva Světové rady míru. Pobýval také v Československu, byl přítelem V. Nezvala. Praze věnoval cyklus básní Pobyt v Praze (1959), hra Pražský orloj (1956) je inspirována dvěma pražskými legendami. Na motivy jeho divadelní hry Legenda o lásce byl v roce 1956 natočen stejnojmenný film v československo-bulharské koprodukci.

V roce 1959 se oženil se sovětskou scenáristkou a filmovou střihačkou Věrou Tuljakovou. Po jeho smrti o něm napsala knihu vzpomínek Poslední rozhovor s Nazimem, která byla později několikrát vydána v turečtině a  jiných jazycích.

Nazim Hikmet zemřel na infarkt 3. června 1963 v Moskvě. +more Byl pohřben na Novoděvičím hřbitově. Na náhrobku z černé žuly byla zvěčněna postava Muže jdoucího proti větru, což je jedna z jeho slavných básní.  .

Posmrtný odkaz

Pro svou politickou činnost byl v Turecku prohlášen za zrádce a jeho jméno i dílo bylo odstraněno ze všech knihoven i školních učebnic. On sám se nikdy nezřekl turecké národnosti a nepřestal psát turecky. +moreTeprve koncem roku 1964 byly v pokrokovém časopise Yón uveřejněny tři Hikmetovy básně. V roce 2009 mu turecká vláda posmrtně vrátila občanství. Jeho díla byla publikována a široce čtena a stal se básníkem lidu a revolučním hrdinou turecké levice. Dnes je Hikmet v Turecku vnímán jako národní klasik. Jeden z nejznámějších tureckých hudebních skladatelů Fazil Say složil k 47. výročí Hikmetovy smrti v roce 2010 oratorium nazvané Nazim.

Dílo

Hikmetovo dílo je proslulé svou vášní a emocionální intenzitou. Ve všech svých verších, od prvotiny Zajatec čtyřiceti loupežníků (1920) až po verše z vězení a exilu vyjadřoval své politické přesvědčení, bojoval za svůj lid, mír a socialismus. +more Napsal ale také mnoho básní dojímajících hlubokou lidskostí, něhou a láskou k ženě, k přátelům a k přírodě. Mezi jeho nejznámější básnické sbírky patří Píseň pijáků slunce (verše z let 1921-1928), 835 řádků (1929), satirické Portréty (1935), Listy z vězení (verše z let 1942-1950), cyklus Lidský osud, Dva kousky cukru, Lidské krajiny.

Své verše psal srozumitelnou formou v duchu turecké lidové poezie a hovorovou turečtinou. Turecké poezii dal moderní charakter, odrážející soudobý svět. +more Vytvořil formu básně, která má nepřerušenou gradaci, ale střídá rytmus verše. Jeho poezie byla zpočátku formálně klasická, sylabická, ale ve 20. letech byl silně ovlivněn zejména Vladimirem Majakovským a futurismem, načež se uchýlil k volnému verši. Hodně jeho básní zhudebnil Zülfü Livaneli. Úspěšné byly i jeho divadelní hry, zejména Ferhad ile Şirin, která vznikla na základě lidové legendy o milenecké dvojici Ferhada a Širín. Roku 1956 ji pod názvem Legenda o lásce zfilmoval v československo-bulharské koprodukci český režisér Václav Krška. Antologie poezie Nazima Hikmeta v esperantu .

Knihy vydané v češtině (výběr)

Zpěv za mřížemi. Z ruštiny, angl. +more a franc. přel. Jaroslav Bouček a Adolf Kroupa. Praha: Mladá fronta, 1951. (poezie) * Pobyt v Praze. Z ruštiny přel. Jiří Taufer. Praha: Československý spisovatel, 1959. (poezie) * Listí ze šesti stromů. Z ruštiny přel. Jiří Taufer. Praha: SNKLU, 1963. (poezie) * Romantika. Z ruštiny přel. Jiří Taufer. Praha: Československý spisovatel, 1966. (poslední próza) * divadelní hry Josef a jeho bratři (1956), Byl Filip Filípek nebo nebyl. (1956), Damoklův meč (1959), Kráva (1958), Legenda o lásce (1954), Vzpoura žen (1976).

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://www. rozhlas. +morecz/leonardo/svet/_zprava/nazim-hikmet-muz-ktery-stal-u-zakladu-moderniho-turecka--777622]Portrét Českého rozhlasu[/url] * [url=http://www. poets. org/poet. php/prmPID/285]Portrét na Poets. org[/url] * [url=http://www. britannica. com/EBchecked/topic/265653/Nazim-Hikmet]Heslo v encyklopedii Britannica[/url].

Kategorie:Turečtí spisovatelé Kategorie:Turečtí básníci Kategorie:Turečtí dramatici Kategorie:Komunisté Kategorie:Narození v roce 1902 Kategorie:Úmrtí v roce 1963 Kategorie:Muži Kategorie:Vězni svědomí Amnesty International Kategorie:Narození 15. +more ledna Kategorie:Úmrtí 3. června Kategorie:Pohřbení na Novoděvičím hřbitově Kategorie:Narození v Soluni.