Soluň

Soluň (Tesalonika, přepisováno jako Thessaloniki, někdy též Saloniki z tureckého Selânik) je neoficiální metropolí řecké Makedonie, správní středisko oblasti Střední Makedonie a prefektury Soluň. S předměstími zde žije přes jeden milion obyvatel a je druhým největším řeckým městem. Několik staveb ve městě z období raného křesťanství a Byzantské říše je od roku 1988 zapsáno na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Geografická poloha

Soluň se nachází na Balkánském poloostrově v kraji Makedonie. Na západě poloostrova Chalkidiki v Soluňském zálivu. +more Vzniklo v deltě řek Vardar a Aliákmon. Město se nachází v malé nížině, která je obklopena horami, které je přirozeně chránily. Hluboký záliv poskytoval výborné podmínky pro přístav. Město mělo díky své poloze velký strategický význam.

Historie

Období Řecka a Říma

Antické divadlo Město založil v roce +more_n. _l. '>312 př. n. l. Kassandros, král Makedonský, nedaleko dnes historického města Therma. Pojmenoval jej po své manželce Thessalonice, sestře Alexandra Velikého. Město rychle rostlo, v druhém století př. n. l. již byly vybudovány hradby. Soluň byla centrem v té době autonomní makedonské provincie se svým parlamentem (Εκκλησία του Δήμου). Po pádu Makedonské říše v roce 146 př. n. l. se město stalo součástí Římské říše, na důležité spojnici mezi Římem, Dyrrhaciem (dnešní Dračí v Albánii) a Konstantinopolí. Přesto mu zůstaly všechny výsady z dob Makedonského království - Soluň totiž stále byla správním městem jedné ze čtyř římských částí Makedonie, pod správou prétora, který v ní sídlil. V této době byl vybudován také přístav (Σκαπτός Λιμήν), jehož části se dochovaly dodnes. V roce 55 př. n. l. byla vybudována Akropolis, která měla město chránit před Thráckými nájezdy, které nedlouho předtím město vážně poškodily. V časech po přelomu letopočtu tu existovala početná židovská komunita a začali se tu objevovat i první křesťané. Při své misii svatý Pavel zde založil první církevní sbor, avšak zanedlouho musel město opustit, právě kvůli rozepřím s početnou již zmíněnou židovskou komunitou. Až roku 306 přijala Soluň svého patrona, svatého Demetria.

Byzantské a osmanské období

+more_století_v_kostele_Hagios_Demetrios. _Příchod_císaře,_zřejmě_Justinián_II. '>Justiniána II. , do města Po rozdělení římské říše na východní a západní význam Soluně, která byla jedním z největších východořímských měst, vzrostl. Od konce 6. století byl však Balkán vystaven ničivým barbarským nájezdům (Slované, Avaři), v roce 620 postihlo město zničující zemětřesení, které zdevastovalo mnoho budov, většinou veřejných. Roku 586 oblehli Avaři zřejmě společně se Slovany Soluň poprvé, ale město bylo chráněno masívním opevněním a náporu útočníků odolalo. Obležení se pak ještě několikrát opakovalo, například v letech 675-681 se ji Slované neúspěšně pokusili dobýt celkem čtyřikrát. V té době byla již Soluň druhým největším městem byzantské říše (po ztrátě Antiochie a Alexandrie). Roku 826/7 resp. 813 (nebo 815) se zde narodili slovanští věrozvěstové Cyril a Metoděj. Roku 904 vyplundrovali město Arabové, odvezli z něj bohatou kořist a odvlekli na třicet tisíc zajatců.

Byzantská Soluň se postupně stala prosperujícím městem, významnou obchodní křižovatkou i centrem tehdejší učenosti. Roku 1185 byla dobyta jihoitalskými Normany, kteří se pokoušeli zmocnit byzantských držav na Balkáně. +more Po vzniku latinského císařství v roce 1204 se Soluně a části Makedonie a Thessálie zmocnil protikandidát Balduina Flanderského na císařský trůn Bonifác z Montferratu a založil zde soluňské království. To však existovalo pouze do roku 1224, kdy ho na synovi Bonifáce z Montferratu Demetriovi dobyl epeirský despota Theodoros Angelos, jeden z byzantských exilových vládců, a nechal se korunovat císařem Římanů. Později se Soluň oddělila od epeirského despotátu a roku 1246 se stala součástí nikájského císařství a po roce 1261 obnovené byzantské říše. V době občanské války vypuklo v letech 1342-1349 tzv. povstání zélótů, rozsáhlé sociální hnutí, vyvolané složitými poměry v tehdejší Byzanci. Ve druhé polovině 14. století bylo byzantské území silně okleštěno osmanskými Turky. Soluň byla jednou z mála držav, které zůstaly císaři, ale již roku 1387 a znovu 1384 se jí dočasně zmocnili Osmani.

Roku 1430 bylo město definitivně dobyto osmanským sultánem Muradem II. +more a přejmenováno na Selânik, a vydrželo v tureckých rukou až do roku 1912 - téměř 500 let. V roce 1901 byl vystavěn moderní přístav. Bylo zde také centrum hnutí Mladoturků, navíc se zde v roce 1881 narodil pozdější prezident Turecké republiky Mustafa Kemal Atatürk. Právě v této době byla Soluň značně multikulturním městem. Jak uvádí Ottův slovník naučný, žilo zde v r. 1900 téměř 118 000 obyvatel, z toho na 55 000 Židů, 26 000 Turků, 16 000 Řeků, 10 000 Bulharů, 2 500 Romů, a dále Albánci, Srbové, Francouzi, Italové aj. Podíl židovské komunity v Soluni byl vysoký po celou dobu 19. století (v roce 1842 to bylo 51 %, od 2. pol. 60. do 90. let 19. stol. to bylo 56 % a na začátku 20. stol. 49 %). Teprve s nástupem druhé balkánské války, respektive v průběhu první světové války, klesl podíl Židů pod 40 %, ovšem pouze z důvodu nárůstu nežidovského (především řeckého) obyvatelstva. Skutečnou ranou byla až druhá světová válka, po které se podíl židovského obyvatelstva radikálně snížil a v roce 2000 zde žilo už jen 1000 obyvatel hlásících se k židovství.

Moderní období

Přístaviště v Soluni v roce 1917 V první balkánské válce roku 1912 byla Soluň obsazena řeckými vojsky, po vypuknutí první světové války zde došlo v roce 1915 k vylodění jednotek Dohody. +more Ještě před podepsáním míru, roku 1917, byla celá zničena požárem, jehož příčina není dodnes objasněna. Francouzský architekt Ernest Hebrard Soluň přestavěl, což vedlo ke ztrátě jejího orientálního, tureckého rázu a jejímu architektonickému návratu Evropy. Po válce kromě této obnovy došlo i k ohromnému stěhování obyvatelstva, často se mu také říkalo „hlavní město uprchlíků“; byli sem přesídleni Řekové ze západní Anatolie, kdežto Židé naopak odešli do Palestiny nebo do USA. Krátce po vzniku Jugoslávie tu vzniklo Jugoslávské pásmo svobodného obchodu jako výsledek jejích snah o anexi oblasti. Za druhé světové války byla Soluň v letech 1941-1944 obsazena německými vojsky. Okupace zničila poslední zbytky židovské komunity, zůstalo jen necelých 1000 židů. Po válce bylo město rychle obnoveno, v roce 1978 je ale opět poškodilo zemětřesení. Roku 1997 byla Soluň vyhlášena Evropským městem kultury.

Výroba

V Soluni se vyrábí ocel, chemické výrobky a stavební materiály.

Doprava

Díky přístavu a svojí poloze je její význam veliký pro celou jihovýchodní Evropu, hlavně pro země bývalé Jugoslávie a Bulharsko. V 70. +more letech byla zprovozněna první dálnice, dnes je zde velká dálniční křižovatka. V Soluni je mezinárodní letiště, které mimo jiné obsluhuje i pravidelnou linku z/do Prahy. Začalo se stavět i metro, které městské dopravě velmi pomůže.

Sport

Ve městě sídlí multisportovní (především fotbalové a basketbalové) kluby PAOK, Aris a Iraklis.

Partnerská města

Alexandrie, Egypt, od 12. července 1993 * Boloňa, Itálie, od 20. +more října 1984 * Bratislava, Slovensko, 23. duben 1986 * Kolín nad Rýnem, Německo, 3. května 1988 * Constanţa, Rumunsko, 5. července 1988 * Hartford, Connecticut, USA, 5. březen 1962 * Kalkata, Indie, 1. leden 2005 * Korçë, Albánie, 14. říjen 2005 * Lipsko, Německo, 17. října 1984 * Limassol, Kypr, 30. červen 1984 * Melbourne, Austrálie, 19. březen 1984 * Nice, Francie, 20. březen 1992 * Plovdiv, Bulharsko, 27. únor 1984 * San Francisco, Kalifornie, USA, 6. srpna 1990 * Tel Aviv, Izrael, 24. listopad 1994 * Tchien-ťin, Čína, 4. březen 2002 * Tung-kuan, Čína, 24. října 2008 * Bergen, Norsko, 24. října 2008.

Galerie

Soubor: Rotonde vue sud est 00359. JPG|Rotunda sv. +more Jiří Soubor: 20160516 331 thessaloniki. jpg|Rotunda sv. Jiří, interiér Soubor: Abside Acheiropoietos 00559. JPG|Chrám Acheiropoiétos Soubor: Church of the Acheiropoietos4. JPG|Chrám Acheiropoiétos, interiér Soubor: Macedonian Museums-85-Arx Leukos Pyrgos-376. jpg|Bílá věž Soubor: 20160516 147 thessaloniki. jpg|Lázně Bey Hamam Soubor: 07Thessaloniki Galerius3. jpg|Galeriův triumfální oblouk Soubor: 07Thessaloniki Galerius4. jpg|Reliéfy Soubor: 07Thessaloniki 12 Apostel01. jpg|Chrám Dvanácti apoštolů Soubor: Panagia Chalkeon in Thessaloniki. jpg|Chrám Panagia Chalkeon Soubor: Panagia Halkeon Fresco 02. jpg|Chrám Panagia Chalkeon, freska (14. stol. ) Soubor: Trianglethess. jpg|Středověké hradby Soubor: Royal Theatre of Thessaloniki. jpg|Královské divadlo.

Odkazy

Reference

Literatura

Ottův slovník naučný nové doby, heslo Soluň. Sv. 11, str. 111 * Thessaloniki and the Bulgarians.History. Memory. Present. [https://www.solunbg.org/en/]

Externí odkazy

[url=https://web.archive.org/web/20070927020700/http://www.sonbaski.com/selaniki.htm]solun Photo[/url]

Kategorie:Světové dědictví (Řecko) Kategorie:Archeologické lokality v Řecku Kategorie:Sídla ve Střední Makedonii Kategorie:Soluň (regionální jednotka) Kategorie:Přístavní města Egejského moře Kategorie:Přístavní města v Řecku Kategorie:Evropská hlavní města kultury