Oleksandr Barvinskyj

Technology

12 hours ago

Author

Oleksandr Barvinskyj, cyrilicí Олександр Барвінський (8. června 1847 Šljachtynci - 25. prosince 1926 Lvov), byl rakouský pedagog, historik a politik rusínské (ukrajinské) národnosti z Haliče, na přelomu 19. a 20. století poslanec Říšské rady.

Biografie

Byl synem duchovního řeckokatolické církve Hryhorije Barvinského. Vystudoval filozofii na Lvovské univerzitě. +more Působil jako pedagog a historik. Od mládí se angažoval v národním hnutí. Byl členem spolku Akademická hromada ve Lvově. Od roku 1867 přispíval do listu Pravda. Vypracoval učebnice pro rusínské školy, zejména čítanku ukrajinsko-rusínské literatury. Napsal řadu studií o pedagogice. Zasadil se o reformu pravopisu. Působil jako středoškolský pedagog na gymnáziu v Berežanech, později v Ternopilu. Od roku 1888 vyučoval na učitelském ústavu ve Lvově. Byl veřejně a politicky aktivní. Byl členem Ruské besedy, organizace Prosvita (v letech 1889-1895 působil jako její viceprezident), Ukrajinské pedagogické společnosti (v letech 1891-1896 jejím prezidentem). Podílel se na reformě Ševčenkovy společnosti, v níž byl řádným členem od roku 1899.

V období let 1894-1904 zasedal jako poslanec Haličského zemského sněmu. Od roku 1893 až do roku 1918 byl členem haličské zemské školní rady.

Byl i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1891 za kurii venkovských obcí v Haliči, obvod Brody, Kamionka atd. Mandát zde obhájil ve volbách roku 1897 a volbách roku 1901 . +more V poslanecké sněmovně setrval do své smrti roku 1905. Pak ho nahradil Włodzimierz Kozłowski-Bolesta. Ve volebním období 1891-1897 se uvádí jako Alexander Barwiński, profesor na c. k. učitelském ústavu ve Lvově, bytem Lvov.

Po volbách roku 1891 se uvádí jako rusínský kandidát. V roce 1893 je zmiňován jako člen poslaneckého Rusínského klubu. +more Ve volbách roku 1897 byl označován za umírněného rusínského kandidáta. Zasedl pak do poslaneckého klubu Slovanský křesťansko národní svaz. Byl předsedou tohoto klubu. I ve volbách roku 1901 byl popisován coby umírněný Rusín. Zasedl potom do klubu Slovanský střed. V květnu 1906 se uvádí jako jeden z osmi členů poslaneckého Rusínského klubu na Říšské radě.

Odmítal rusofilskou orientaci, ale udržoval kontakty s Ukrajinci v Ruském impériu a měl styky s představiteli dalších slovanských národů v Rakousku-Uhersku. Podporoval obnovení slovanské spolupráce v rámci monarchie v roce 1890 včetně nerealizovaného smíru mezi Poláky a Ukrajinci v Haliči. +more Později patřil mezi zakladatele Křesťansko sociální strany mezi Rusíny v Haliči. Od roku 1897 do roku 1914 vedl redakci listu Ruslan, tiskového orgánu tohoto politického proudu.

Od roku 1917 zasedal jako člen Panské sněmovny (nevolená horní komora Říšské rady).

Politicky se angažoval i po rozpadu monarchie. V letech 1918-1919 zastával po dobu několika měsíců post ministra školství Západoukrajinské republiky. +more Po jejím ovládnutí Polskem se stáhl z politického dění.