Peter Debye

Technology

12 hours ago

Author

Petrus Josephus Wilhelmus Debye nebo Peter Debye (24. března 1884, Maastricht - 2. listopadu 1966, Ithaca, New York, USA) byl nizozemský fyzik a teoretický chemik, nositel Nobelovy ceny.

Roku 1936 dostal Nobelovu cenu za chemii za výzkum stavby molekul, zejména za zkoumání dipólových momentů a rozptylů elektronů a rentgenového záření v plynech.

Život

Vystudoval Vysokou školu technickou v Cáchách. Zde ho nejvíce ovlivnily přednášky Arnolda Sommerfelda a Wilhelma Wiena. +more Ti ho nasměrovali k teoretické fyzice. V Cáchách absolvoval roku 1905. Rok poté nastoupil jako asistent k Sommerfeldovi na Mnichovskou univerzitu. Zde si roku 1908 udělal doktorát. Po odchodu Alberta Einsteina z Curyšské univerzity (do Prahy), zaujal jeho místo. Učil v Curychu v letech 1911-1912. V roce 1912 získal post profesora teoretické fyziky na univerzitě v Utrechtu. V roce 1913 stejný post získal na univerzitě v Göttingenu, kde spolupracoval s Paulem Scherrerem, zejména na výzkumu struktury látek. V roce 1920 se Debye vrátil do Curychu a začal studovat zejména termodynamiku, fyzikální chemii a statistickou fyzikou. Spřátelil se zde mj. s Erwinem Schrödingerem. V roce 1927 byl Debye jmenován ředitelem Fyzikálního ústavu v Lipsku a stal se profesorem Lipské univerzity. V roce 1935 stejné místo zaujal ve Fyzikálním ústavu císaře Viléma v Berlíně. Německo musel pod tlakem nacistů opustit v roce 1940 (dva měsíce před invazí Němců do jeho rodné země) a odešel do Spojených států. Učil na Cornellově univerzitě v Ithace. Roku 1946 získal americké občanství. V Ithace dožil.

Zajímavostí je, že roku 1966 získal čestný doktorát Karlovy univerzity v Praze.

Dílo

Začínal studiem měrné tepelné kapacity pevných látek, které v Curychu "zdědil" po Einsteinovi. Později navázal na Laueho studium difrakce rentgenového záření na krystalech. +more Zkoumal též vliv tepelných kmitů atomů na rozptyl rentgenového záření. Jeho Debye-Scherrerova prášková metoda dokáže určit atomovou strukturu krystalů pomocí rentgenového záření. Definoval relaxační vzorce, určil stálý elektrický dipólový moment i u složitých molekul. Především za tyto rentgenologické a molekulární objevy dostal Nobelovu cenu.

Později, ve svém americkém období, trochu změnil svůj předmět zkoumání. Věnoval se hlavně fyzice makromolekul a koloidních roztoků. +more Objevil dielektrické vlastností polymerů, zkoumal i termodifuzi v polymerních roztocích. Měřil také rozptyl světla na makromolekulách.