Cesko.wiki Polybiův čtverec
Author
Albert FloresPolybiův čtverec je metoda kódování, která převádí zprávu přirozené znakové sady na menší sadu znaků. V základní verzi se objevuje již ve starověkém Řecku, kde ji zdokumentoval učenec Polybios.
Základní podoby
Pro řeckou abecedu má Polybiův čtverec následující podobu.
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | |
|---|---|---|---|---|---|
| 1 | Α | Β | Γ | Δ | Ε |
| 2 | Ζ | Η | Θ | Ι | Κ |
| 3 | Λ | Μ | Ν | Ξ | Ο |
| 4 | Π | Ρ | Σ | Τ | Υ |
| 5 | Φ | Χ | Ψ | Ω |
Písmeno je následně reprezentováno svými souřadnicemi, tedy například ΕΓΩ je převedeno na 15 13 54. Jedno políčko zůstává nevyužito, protože standardní řecká abeceda má jen 24 písmen. +more Pro latinku může vypadat Polybiův čtverec například takto:
. 1 2 3 4 5 1 A B C D E 2 F G H I/J K 3 L M N O P 4 Q R S T U 5 V W X Y Z
přičemž při abecedě o 26 písmenech nezbývá než v kódování přestat rozlišovat dvě písmena (v tomto případě byla volba I a J, další používaná možnost je sloučení C a K). Ještě složitější je situace v případě cyrilice, která má typicky podstatně víc než 26 písmen, například 33. +more V takovém případě je buď použit čtverec se stranou délky 6:.
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | А | Б | В | Г | Д | Е |
| 2 | Ё | Ж | З | И | Й | К |
| 3 | Л | М | Н | О | П | Р |
| 4 | С | Т | У | Ф | Х | Ц |
| 5 | Ч | Ш | Щ | Ъ | Ы | Ь |
| 6 | Э | Ю | Я |
nebo je místo „čtverce“ použit „obdélník“:
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | А | Б | В | Г | Д | Е/Ё |
| 2 | Ж | З | И/Й | К | Л | М |
| 3 | Н | О | П | Р | С | Т |
| 4 | У | Ф | Х | Ц | Ч | Ш |
| 5 | Щ | Ы | Ь/Ъ | Э | Ю | Я |
Využití
Podobně jako Morseova abeceda sloužil Polybiův čtverec především k usnadnění komunikace pomocí technologií, které umožňovaly přenášet jen velmi omezený počet znaků. Sám Polybius předpokládal signalizaci pochodněmi, ale kód je využitelný i na kouřové signály nebo na vysílání pomocí bubnů. +more Jako „klepací“ kód jej používali vězni ke vzájemné komunikaci. Na rozdíl od Morseovy abecedy je méně efektivní, neboť Morseova abeceda přiřazuje krátké kódy častým písmenům a dlouhé vzácnějším. Na druhou stranu je při obecně známém pořadí písmen v abecedě o hodně snazší naučit se Polybiův kód než Morseovu abecedu. Další výhodou Polybiova kódu je potřeba jen jednoho druhu signálu, který lze reprezentovat například údery, což u Morseovy abecedy jednoduše nelze.
Využití pro chráněný přenos informace je omezené - z hlediska kryptografie se jedná spíš o kód než o šifru a i v komplikovanějších variantách s nepředvídatelně zpřeházenou tabulkou by se jednalo jen o monoalfabetickou substituční šifru, kterou je snadné rozluštit. Přesto je použití možné a samo kódování bylo součástí několika složitějších šifer, které byly historicky využívány (ADFGVX, nihilistická šifra, . +more). Také je možné využít kód steganograficky.