Rudolf Sikora

Rudolf Sikora (* 17. dubna 1946, Žilina) je slovenský malíř, kreslíř, grafik, fotograf, sochař a bývalý pedagog. Je jednou z hlavních postav současného konceptuálního umění na Slovensku, a jedním z nejvýznamnějších postav českého a slovenského výtvarného umění 20. století. Během normalizace byl aktivní na neoficiální - alternativní umělecké scéně. Pedagogicky působil na několika vysokých školách, byl jedním z iniciátorů vzniku Veřejnosti proti násilí. V roce 2016 byl oceněn Pribinovým křížem I. třídy.

Životopis

Mládí a studium

Narodil se 17. +more dubna 1946 v Žilině do rodiny matematika a úřednice. Vyrůstal na Spiši, později se s rodinou přestěhoval zpátky do Žiliny, kde studoval na střední všeobecně vzdělávací škole. V letech 1963-1969 studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, dva roky paralelně studoval scénografii na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Studium na VŠVÚ absolvoval pod vedením profesora Petra Matějky na Oddělení monumentálního malířství a gobelinu.

Raná tvorba

Sikora vstoupil na výtvarnou scénu v politicky uvolněném období, koncem 60. let 20. +more století. Po absolování VŠVU debutoval v roce 1969 na vlastní výstavě Topografie v Galerii mladých na Mostové ulici v Bratislavě, kde vystavovali například i Július Koller či Juraj Meliš. V Topografiích Sikora zužitkoval specifický druh informací jako topografické náčrty, mapy a plány, s nimiž pracoval během studia. Už v tomto díle se začal projevovat jeho zájem o ekologická témata. Po srpnu 1968 Galerii mladých zavřeli a po přestavbě ji dostal pod zprávu Socialistický svaz mládeže.

70. léta

V létě roku 1977 se setkal s českým spisovatelem a jedním z organizátorů Charty 77 Eugenem Brikciem, který ho požádal o podpis. Sikora nabídku odmítl, protože se nechtěl vystavit nutnosti emigrovat.

V roce 1979 se Sikora s dalšími výtvarníky zúčastnil generační výstavy v Ústavu technické kybernetiky Slovenské akademie věd. Výstava se stala základem pro vznik umělecké skupiny AR, jejímž členem se však Sikora nestal.

1. otevřený ateliér

Významnou aktivitou umělecké scény byla výstava nazvaná 1. otevřený ateliér +more_listopad'>19. listopadu 1970 v ateliéru v jeho domě na Tehelné ulici č. j. 32 v Bratislavě, která předznamenala nástup silné generace tvůrců. Šlo o vědomý protestní projev proti mocenským zásahům, který vznikl jako spontánní akce z iniciativy samotných výtvarníků. Zúčastnilo se ho 19 umělců se zákazem veřejně vystavovat: Milan Adamčiak, Peter Bartoš, Václav Cigler, Robert Cyprich, Milan Dobeš, Igor Gazdík, Viliam Jakubík, Julius Koller, Ivan Kříž-Vyrubiš , Vladi, Marián Mudroch, Jana Shejbalová-Želibská, Rudolf Sikora, Ivan Štěpán, Dezider Tóth a Miloš Urbásek. Vernisáže se zúčastnil i český teoretik umění Jindřich Chalupecký.

Ateliér byl otevřen 19. listopadu 1970 v 17. +more00, druhý den přišla Státní bezpečnost a Sikoru kvůli nepovolenému setkání od rána vyslýchali. Záminkou byla i provokativní instalace prázdných konzerv s nápisem Atmosféra 1970 - nedýchatelné, která však byla společným dílem Jakubíka, Kordoše a Murdocha.

Incidentem začalo postupné přesouvání uměleckých aktivit z veřejných prostor do soukromí ateliérů. Událost se stala známou a konceptuální autoři se na Tehelné ulici v rámci neoficiální scény nadále setkávali, což vedlo ke vzestupu konceptuálního umění na Slovensku. +more Sikoru také vyloučili z kandidátství do Svazu výtvarných umělců, v období normalizace dostal zákaz vystavovat a neustále jej vyšetřovali příslušníci StB.

Sikorův bratislavský dům na Tehelné ulici byl v roce 1975 zbourán kvůli výstavbě nemocnice. Sikora s rodinou dostal od státu náhradní byt, ale výstavy v něm už neorganizoval. +more V roce 1976 zorganizoval u příležitosti ekologické konference na Smolenickém zámku veřejnou výstavu. Na konferenci přednesl příspěvek o podílu umělecké tvorby na formování ekologického myšlení. Nadále se podílel na tvorbě oficiální "závadné tvorby", například na kolaboračním albu Symposion III in memoriam Miloš Laky (1976).

80. léta

V roce 1983 byl Sikora spolu s dalšími bývalými posluchači Petra Matejku vyloučen z výstavy k Matejkovu jubileu na půdě Slovenské národní galerie. Událo se tak z podnětu Ľubomíra Podušela, který byl náměstkem ředitele SNG.

V roce 1988 Sikora s mladými postmoderními autory Gabrielem Hošovským, Martinem Knutom a Milošem Novákem založil uměleckou skupinu Sysygie. Tvorba sdružení směřovala k "redukci expresivních motivů, uplatňování strategií vyprazdňování a sociální vybledlosti se snahou o definování problémů souvisejících s identitou. +more " Skupinu postupně akceptovali oficiální galerie a po listopadu 1989 vystavovali zejména v Galerii M+ na Laurinské ulici v Bratislavě. Seskupení ukončilo svou činnost v roce 1990.

Sikora byl v roce 1988 přijat do Svazu slovenských výtvarných umělců na příkaz předsedy a bývalého ministra kultury Miroslava Válka.

Vznik Veřejnosti proti násilí

Během studentských demonstrací 17. +more listopadu 1989 byl doma a pracoval. 19. listopadu se na popud informací o policejních zásazích vůči protestujícím rozhodl svolat několik přátel do výstavní síně Umělecké besedy v Bratislavě, kde měl tehdy výstavu. Po telefonátu s Miroslavem Cipárem, tehdejším předsedou městské organizace svazu umělců se nejprve setkal s více výtvarníky a dalšími osobnostmi v ateliéru v Kyparově bytě, kde společně sepsali kritické prohlášení. Následně zúčastnění pozvali další osobnosti do Umělecké besedy, kde se nakonec setkalo přibližně 500 osob. Téměř 400 z pozvaných nakonec podepsalo i připravené veřejné prohlášení z Cíparova bytu. Po různých organizačních záležitostech bylo ve večerních hodinách založeno hnutí Veřejnost proti násilí.

Sikora deklaroval lítost, že o vzniku VPN nedali hned vědět lidem v Praze, což mohlo zabránit pozdější nedůvěrě vůči VPN ze strany Občanského fóra.

90. léta a současnost

V porevolučních letech Sikora pracoval jako poradce prvních polistopadových ministrů kultury, Ladislava Chudíka a Ladislava Snopka. V dubnu 1990 z ministerstva az VPN odešel, důvodem bylo rozhodnutí věnovat se naplno výtvarné tvorbě.

Od roku 1990 působil jako profesor na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, kde učil až do roku 2004. V letech 2003 až 2011 přednášel na Fakultě umění Technické univerzity v Košicích. +more Externě vyučoval také na Akademii výtvarných umění (AVU) a Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU) v Praze.

Soukromý život

Jeho manželkou a celoživotní partnerkou byla historička umění Eugénia Sikorová (1946-2019), která pedagogicky působila na Vysoké škole múzických umění, i jako asistentka scénografa prof. Ladislava Vychodila.

V roce 2020 se oženil podruhé, vzal si novinářku Tinu Čornou.

Rudolf Sikora má tři sourozence, jeho bratrem je historik PhDr. Stanislav Sikora, CSc.

Ceny a ocenění

1991, cena na Trienále grafiky, Krakov, Polsko * 2012, Cena Nadace Tatra banky za umění * 2016, Pribinův kříž I. třídy

Tvorba

Náměty

Sikora se už v 70. letech věnoval ekologickým a kosmickým námětům. +more Jako jeden z prvních umělců v Československu upozorňoval na ekologické ohrožení světa, ovlivnil jej Eugen Gindl, který mu doporučoval knihu Limity růstu Massachusettského technologického institutu z roku 1972. Ta obsahovala prognózy čerstvě vzniklého Římského klubu, s Gindlovou pomocí knihu získal v podobě polského samizdatového překladu. Svou osobitou kosmologickou vizi opřel o vědecké poznatky z teorie vzniku a existence vesmíru, přičemž vytvořil originální uměleckou paralelu k vědě.

V mnoha svých dílech pracuje s podobnými symboly - hvězdička a křížek, plus a minus, narození a smrt, negativ a pozitiv, dobro a zlo.

Několik svých děl věnoval ruskému revolučnímu avantgardistovi Kazimirovi Malevičov i (Hrob pro Maleviče I-III (1996), Epitaf pro Maleviče (1998).

Žánr

Sikora se od začátku tvorby věnoval konceptuálnímu umění ; cykly Topografie (1969), Z města ven (1970) Řezy civilizací (1972), Čas… prostor (1971-1974), Habitat (1975) a Pyramidy (1976-1977). V roce 1981 se zúčastnil kolaborativního díla Senza titolo poštovního umělce Petra Meluzina.

Koncem 70. a začátkem 80. +more let se Sikora začal věnovat grafice, s využitím fotografických technik, ofsetu a serigrafie produkoval díla Černá díra - Bílá díra (1979), V souřadnicích času a prostoru (1981), cykly Energie (1982-198) Antropický princip (1985-1987). V sedmdesátých letech se zabýval i uměním akce, zejména v rámci kolektivních aktivit v 1. otevřeném ateliéru.

V 90. letech tvořil kombinací fotografie, kresby a malby cykly Hroby suprematistů (1993-1994), Erby (1991-1992, Vítězné oblouky (1992).

Dílo

Samostatné výstavy

1989, Výstavní síň ZSVU (Umělecká beseda slovenská), Bratislava, Sikora * 1993, ifa-Galerie, Berlín, Zerfall der Symbole * 2006, Národní galerie Praha, Praha, Sám proti sobě * 2008, Slovenská národní galerie, Bratislava, Sám proti sobě * 2016, Galerie Umělka, Bratislava, Sám s fotografií

Zastoupení ve sbírkách

Institut umění v Chicagu, Chicago, USA * Národní galerie ve Washingtonu, +more'>Washington DC, USA * Kupferstich Kabinett, Stadtsgalerie Dresden, Drážďany, Německo * Photosammlung Museum Ludwig, Kolín, Německo * Galerie der Stadt Esslingen, Museum Bochum, Bochum, Německo * Muzeum umění Houston, Houston, USA * Národní galerie v Praze, Praha, Česko * Slovenská národní galerie, Bratislava, Slovensko * [url=https://artandconcept. eu]Artandconcept Gallery, Praha[/url].

Odkazy

Reference

Literatura

DZIEWANSKA, Marta (ed. ) et al. +more: Mária Bartuszová. Provisional Forms. Museum of Modern Art : Warszaw, 2015. * FOWKES, Maja: Green Block. Neo-avant-garde Art and Ecology pod Socialism. Budapest - New York : Central European University Press, 2015,s. 151-195 * GRUŇ, Daniel: Red Planet: Kosmické Imaginery of the Slovak Neo-Avant-Garde. In: RODUNDA, Łukasz - FARQUHARSON, Alex - PIWOWARSKA, Barbara (eds. ): Star City. The Future Under Comunism. Nottingham : Mammal Foundation, Nottingham Contemporary, tranzit. at, 2011, s. 18 52-68 * GRUŇ, Daniel: Der Kosmos der Slowaksichen Neoavantgarde zwichen Utopie, Fiktion und Politik. In. Crossing 68/89. Eds. Jurgen Danyel - Jennifer Schevardo - Stephan KRUHL. Berlín : Metropol Verlag, 2008, s. 1 136-155. * KEMP-WELSCH, Klara: Antipolitics in Central European Art: Reticence jako DissidenceUnder Post-totalitarian Rule 1956-1989. IB London - New York : Tauris, 2014. * SUDAC, Marinko (ed. ) et al. : Područje zastojí. Kolekce Marinko Sudac / Standstill. Marinko Sudac Collection. Zagreb : Institut za istraživanje avantgarde, 2011, s. 1 250 - 255. * STRAUSS, Thomas: Zwischen Ostkunst und Westkunst. Von der Avantgarde zur Postmoderne. München " scaneg Verlag, 1995. * PIOTROWSKI, Piotr : Ve Shadow of Yalta: Art and the Avant-garde in Eastern Europe 1945-1989. London : Reaktion Books Ltd. , 2009. * KRŠŇÁK, Boris a kol. : UME. NE. příběh sbírky Artandconcept, Bratislava, Petrus, 2020.

Externí odkazy

[url=https://www. artandconcept. +moreeu/rudolf-sikora]Artandconcept Gallery - Rudolf Sikora[/url] * [url=https://www. webumenia. sk/katalog. author=Sikora%2C+Rudolf]Zdigitalizovaná díla Rudolfa Sikory na www. webumenia. sk[/url].

Kategorie:Slovenští fotografové Kategorie:Konceptuální umělci Kategorie:Slovenští grafici Kategorie:Slovenští malíři Kategorie:Lidé ze Žiliny Kategorie:Absolventi Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě Kategorie:Vyučující na Technické univerzitě v Košicích Kategorie:Vyučující na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě Kategorie:Slovenští profesoři Kategorie:Slovenští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Narození 1946 Kategorie:Narození 17. +more dubna Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži.