Ryan X-13 Vertijet

Ryan X-13 Vertijet na startovací plošině. v Národním muzeu USAF, Dayton, Ohio. Ryan X-13 Vertijet, zkušební let. Edwardsově letecké základně. Ryan X-13 Vertijet (továrním označením Model 69) byl americký experimentální proudový letoun se schopností VTOL (kolmý vzlet a přistání) postavený pro výzkumné účely společností Ryan Aeronautical Company v 50. letech 20. století. Hlavním účelem proudového stroje bylo uplatnit schopnost kolmého startu a přistání, režimu visení, přechodu z vertikálního do horizontálního letu a opačně.

Byly postaveny pouze 2 prototypy X-13 Vertijet, oba se nachází v muzeích a jsou dostupné veřejnosti: * X-13 sériovým číslem 54-1619 je v San Diego Air & Space Museum v San Diegu v Kalifornii. * X-13 sériovým číslem 54-1620 se nachází v National Museum of the United States Air Force na Wright-Pattersonově letecké základně poblíž Daytonu v Ohiu.

Vývoj

V 50. letech +more_století'>20. století se začaly vyvíjet těžké proudové bombardéry, které nebyly o mnoho pomalejší než soudobé stíhací letouny. Uhlídat všechny potenciální příletové trasy těchto bombardérů nebylo v silách tehdejších záchytných stíhačů, kteří startovali z dlouhých betonových letišť. Jako zajímavé řešení se jevil letoun schopný kolmého startu a přistání (VTOL), tudíž nezávislý na startovacích drahách. O tento typ stroje se začalo nejprve zajímat americké námořnictvo (US Navy), pro které představoval ideální letoun k ochraně plavidel. Konkursu vypsaného námořnictvem v roce 1950 se zúčastnily firmy Convair s typem XFY-1 Pogo a Lockheed s typem XFV-1 Salmon. Oba vrtulové experimentální letouny ale zaostávaly v nosnosti a rychlosti a nebyly tedy přijaty do výroby.

Proudová technologie mezitím pokročila a námořnictvo se své myšlenky nevzdávalo. Zadalo firmě Ryan Aeronautical Company projekt na proudový demonstrátor VTOL. +more Společnost měla dost zkušeností s různými koncepcemi letadel a dokonce již pracovala na svém projektu VTOL. O program se začalo zajímat americké letectvo (USAF), které převzalo financování poté, co námořnictvo o projekt ztratilo zájem. Problém byl s pohonnou jednotkou, neboť v USA nebyl jediný výrobce, který by nabídl dostatečně výkonný a přitom rozměrově nevelký motor. Nakonec se musel pořídit motor Rolls-Royce Avon RA. 29 Mk. 49 o tahu 44,46 kN z Velké Británie, který patřil mezi špičku. Přesto se však muselo dbát na to, aby poměr hmotnosti stroje k tahu motoru byl co nejnižší. Proto byla zvolena koncepce krátkého trupu bez vodorovných ocasních ploch. Výsledkem byl letoun s poměrem tahu motoru ke vzletové hmotnosti cca 3 400 kg 1,33:1.

10. prosince 1955 zahájil firemní pilot Ryanu Peter Girard letové zkoušky ponejprv s konvenčním vzletem a přistáním. +more X-13 byl proto vybaven tříkolovým podvozkem příďového typu. 28. května 1956 podnikl Girard první opatrný kolmý vzlet a vyzkoušel režim visu v malé výšce nad zemí. 28. května 1956 poprvé úspěšně vyzkoušel (po konvenčním startu) přechod z dopředného letu do režimu visení a naopak. X-13 se tak stal prvním letounem světa, který tuto fázi zvládl. Poté přistál klasickým způsobem.

Pak se přistoupilo ke kolmým startům z mobilní odpalovací rampy, což byl úkol mnohem těžší (zejména přistání). Tento proces i s přechodem do vodorovného letu a zpět k přistání a zaháknutí se do svislé plošiny byl úspěšně absolvován 11. +more dubna 1957. 30. července 1957 X-13 Vertijet úspěšně představil své schopnosti během oficiální prezentace ve Washingtonu, D. C. .

Zkoušky probíhaly až do roku 1958, kdy byl program zastaven. Přednost dostaly protivzdušné raketové systémy země-vzduch.

Konstrukce

Ryan X-13 Vertijet byl celokovový jednomotorový proudový letoun s trojúhelníkovým křídlem (tzv. delta křídlo). +more Šlo o jednomístný bezocasý hornoplošník s atypickým přistávacím zařízením tvořeným zejména částečně zatahovatelným hákem pod trupem. Na koncích nosného křídla byly instalovány malé pomocné plochy (zvané winglety) a malé otočné trysky (puffery) pro vektorování tahu. Tyto prvky napomáhaly stabilizaci v režimu visení a během přechodové fáze z vertikálního do horizontálního letu a naopak, kdy byly klasické řídící prvky neúčinné. Palivová nádrž se nacházela uvnitř střední části nosné plochy. Trup byl poměrně krátký, za přídí vybavenou hubicí s měřícími přístroji a pomocnou ovládací tryskou se nacházel pilotní kokpit vybavený katapultovací sedačkou. Sedačka byla teoreticky schopna úspěšné katapultáže i v nulové výšce a při nulové rychlosti. Při svislém letu se nakláněla o 45° dopředu pro zajištění pilotova lepšího výhledu. Hned za pilotní kabinou byly na bocích trupu nasávací otvory vzduchu pro motor. Na zádi trupu byla výfuková roura.

Uživatelé

USA * USAF

Specifikace

Technické údaje

Pohon: 1× proudový motor Rolls-Royce Avon; 44,5 kN * Délka: 7,4 m * Výška: 4,65 m * Rozpětí křídla: 6,4 m * Nosná plocha: 17,74 m² * Prázdná hmotnost: 2 422 kg * Maximální vzletová hmotnost: 3 320 kg * Posádka: 1 pilot

Výkony

Maximální rychlost: 777 km/h * Dolet: 330 km * Dynamický dostup: 9 150 m

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Letectví a kosmonautika, 1969/9 * Letectví a kosmonautika, 2004/5 * David Donald, Encyklopedie letadel světa, Ottovo nakladatelství, 1999, * Světová encyklopedie letadel, IMP

Externí odkazy

[url=http://www. military. +morecz/usa/air/post_war/X-13-Vertijet/vertijet. htm]Ryan X-13 Vertijet[/url], Military. cz * [url=https://web. archive. org/web/20130530005523/http://www. vstol. org/VSTOLWheel/RyanX-13Vertijet. htm]Ryan X-13 Vertijet[/url], VSTOL. org * [url=http://www. aviastar. org/air/usa/ryan_vertijet. php]Ryan X-13 Vertijet[/url], Aviastar. org * [url=http://books. google. com/books. id=JD8EAAAAMBAJ&printsec=frontcover&source=gbs_hp#v=onepage&q=vertijet&f=false]Google books - Ryan X-13[/url].

Kategorie:Letadla VTOL X-13 Vertijet Kategorie:Americká experimentální letadla Kategorie:Bezocasá letadla