Salhausenové

Panství rodu

zámku Wurzen.

Wehlen

Sídlem Saalhausenů, kteří po roce 1245 sloužili u míšeňských markrabat, byl hrad Wehlen v saské části Labských pískovců poblíž českých hranic. Od roku 1547 nebyl hrad obýván a postupně chátral.

Schieritz

Zámek Schieritz v údolí Ketzerbach u Míšně vlastnil rod v letech 1409-1513.

Děčín

V roce 1515 prodal Mikuláš III. Trčka z Lípy za 70 000 kop českých grošů bratřím Hanušovi, Volfovi a Bedřichovi ze Salhausenu Děčínské panství v severních Čechách s hradem Vrabincem, Českou Kamenicí a pustým hradem Ostrý. +more Po rozdělení majetku v roce 1522 připadl Děčín Hanušovi ze Salhausenu, který jej v roce 1534 prodal Rudolfovi z Býnova.

Benešov nad Ploučnicí a Bynovec

Benešově nad Ploučnicí Kolem roku 1515 získal Hanuš ze Salhausenu na Wehlenu (Hans von Salhausen) od Mikuláše III. +more Trčky také panství Benešov nad Ploučnicí (dříve Scharfensteinské panství). Nový majitel na svém panství zavedl reformaci. Přesvědčil katolického teologa Balthasara Resinaria z Děčína jako jednoho z prvních českých kněží ke konverzi na luterskou víru. Benešově nad Ploučnicí V roce 1522 sdílel Hanuš majetek se svými bratry Bedřichem a Volfem ze Salhausenu. Bedřich nechal v Benešově nad Ploučnicí v letech 1522-1524 postavit Horní zámek. Volfovi ze Salhausenu byl jeho podíl vyplacen. Bedřich ze Salhausenu, který se kvůli stavbě Dolního zámku v letech 1540-1544 dostal do finančních potíží, v roce 1545 zastavil svou část panství bratrům Hanušovi a Mikulášovi, kterým dlužil 2600 kop českých grošů.

Po Bedřichově smrti v roce 1562 bylo dědictví rozděleno mezi jeho syny Hanuše a Bedřicha a založeno nové panství Bynovec. Obec Růžová patřilo do dědictví Hanuše ze Salhausenu.

V roce 1575 vypukl mezi pány ze Salhausenu spor o dědictví, který trval až do roku 1583.

Od roku 1594 se coby majitelé panství střídali Salhausenové s páni z Hagenu a Starschedely. V roce 1612 koupil Bynovecké panství Jan z Vartenberka na Kamenici. +more V roce 1631 Panství Benešov nad Ploučnicí získala hrabata z Thun-Hohensteinu.

Oba zámky Benešov nad Ploučnicí jsou považovány za zvláště cenné renesanční památky.

Kamenice

Město Česká Kamenice na Osterském panství zakoupili Salhausenové v roce 1515 od Vartenberků, kteří měli velké válečné dluhy. V roce 1535 si Saalhausenové rozdělili panství, ze kterého vzniklo panství Kamenice, které existovalo do roku 1850 a od roku 1614 patřilo českému rodu Kinských. +more Spolu s výstavbou kamenického zámku a kaple Panny Marie došlo v 17. století k rozvoji Kamenice do reprezentativního města barokního období.

Eulenfeld

V roce 1534 koupil Volf ze Salhausenu od správce saského Eilenburgu Thomase Rudolpha panství Eulenfeld s hradem Eilenburg. Salhausenové panství vlastnil osm let, než se roku 1542 na základě převodu saského kurfiřta +more_Saský'>Jana Bedřicha I. stalo lénem Jakuba z Koseřic.

Rodový erb

V rodovém erbu je červená zvířecí hlava ve tvaru draka nebo bájné bytosti ve zlatém poli. Přikryvadla přilby jsou červená a zlatá. +more Klenot je táž zvířecí hlava, avšak zezadu probodnutá šípem, který vyčnívá z úst.

Význační členové rodu

V roce 1262 byl dvůr u Ožice poprvé zmíněn jako sídlo Petra de Zalesen (Peter von Saalhausen). Mezi významné osobnosti rodu patří také míšeňský biskup +more_ze_Saalhausenu'>Jan VI. († 1518).

Gottfried Konstantin ze Salhausenu, který vykonával úřad hejtmana Litomeřického kraje, byl císařem Leopoldem I. +more dne 18. března 1662 povýšen do stavu svobodného pána.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Literatura

Reichsfreiherren von Salhausen auch Sahlhausen. In: Leonhard Dorst: Allgemeines Wappenbuch, Band 2. +more [url=https://books. google. de/books. id=W03ctaS3DLEC&pg=PA170]S. 170-171[/url]; [url=https://books. google. de/books. id=W03ctaS3DLEC&pg=PT261]Tfl. 268[/url]. * Salhausen in: Otto Titan Hefner: Stammbuch des blühenden und abgestorbenen Adels in Deutschland, Band 3. [url=https://books. google. de/books. id=vwNCAAAAcAAJ&pg=PA284]S. 284[/url] * v. Salhausen (Sahlhausen), auch Freiherren. In: Ernst Heinrich Kneschke: Die Wappen der deutschen freiherrlichen und adeligen Familen, Band 3. [url=https://books. google. de/books. id=z3NfAAAAcAAJ&pg=PA391]S. 390-392[/url] * v. Salhausen. In: Walter von Boetticher: Geschichte des Oberlausitzer Adels und seiner Güter, Band 2. [url=http://digital. ub. uni-duesseldorf. de/ihd/content/zoom/8992684]S. 679-681[/url] * Johann Siebmacher: New Wappenbuch, Band 1. [url=https://books. google. de/books. id=GQdnAAAAcAAJ&pg=PA154]Tfl. 155[/url] * Otto Titan von Hefner: J. Siebmacher’s großes und allgemeines Wappenbuch, Ungarischer Adel. [url=https://books. google. de/books. id=IeUsAAAAYAAJ&pg=PA557]S. 557[/url], [url=https://books. google. de/books. id=IeUsAAAAYAAJ&pg=PT4]Tfl. 398[/url].

Kategorie:Saské šlechtické rody Kategorie:České šlechtické rody