Semjon Byčkov

Semjon Majevič Byčkov (* 30. listopadu 1952 Petrohrad; ) je dirigent a hudební pedagog narozený v Sovětském svazu, který v roce 1974 emigroval do Rakouska a přes Itálii odjel do Spojených států amerických, kde roku 1983 získal americké občanství.

Od sezóny 2018/2019 je šéfdirigentem a hudebním ředitelem České filharmonie, s úvazkem do roku 2028. Mezi lety 1985-1989 působil jako hudební ředitel Buffalo Philharmonic Orchestra a v období 1997-2010 pak řídil z pozice šéfdirigenta Symfonický orchestr WDR v Kolíně nad Rýnem.

Životopis

Mládí

Narodil se roku 1952 v Leningradě (dnes Petrohrad), tehdejším Sovětském svazu, do židovské rodiny. Jeho bratr Jakov Kreizberg (1959-2011) byl také americko-ruský dirigent. +more Jejich prapraděd působil jako dirigent Oděského národního akademického divadla opery a baletu. Semjon Byčkov studoval deset let na hudebně zaměřené sborové škole Michaila S. Glinky, ve třídě u pedagoga dirigování Poltavceva a učitelky hry na klavír Kurnavinové. Po ukončení studia pokračoval na leningradské Konzervatoři N. A. Rimského-Korsakova ve třídě profesora Ilji Musina. První dirigentskou zkušenost učinil během studií v devatenácti letech.

Při studiu konzervatoře hrál také volejbal za Dynamo Leningrad. Roku 1973 vyhrál Rachmaninovu dirigentskou soutěž, ovšem úřady mu po jeho žádosti o výjezdní víza zakázaly uplatnit cenu pro vítěze - příležitost dirigovat Leningradskou filharmonii. +more Jeho rodina negativně snášela antisemitský přístup státu, a tak se Byčkov v důsledku svých kritických postojů vůči sovětskému komunistickému režimu rozhodl v roce 1974 zemi opustit, se stodolarovým obnosem. Odcestoval tak do Vídně.

Studia a kariéra ve Spojených státech

V roce 1975, ve věku dvaceti dvou let, opustil Vídeň a v emigraci pokračoval přes Itálii do Spojených států amerických. Následně absolvoval newyorskou konzervatoř Mannes School of Music na Upper West Side, jednu ze součástí univerzity The New School. +more V univerzitním ansámblu Mannes College Orchestra se ujal role dirigenta.

V letech 1980-1985 pracoval jako hudební ředitel lokálního tělesa Grand Rapids Symphony v michiganském Grand Rapids a zároveň působil na pozici hlavního hostujícího dirigenta Buffalo Philharmonic Orchestra. Americký debut za dirigentským pultem učinil v newyorské městské opeře New York City Opera, kde 30. +more září 1981 řídil Bizetovu Carmen. Celkem odehrál šest představení.

V roce 1985 se stal hudebním ředitelem Buffalské filharmonie a na této pozici setrval další čtyři roky. Americké občanství přijal 4. +more července 1983. Působení na buffalské scéně mu přineslo mezinárodní ohlas. V roce 1986, kdy obdržel pozvání k dirigování Newyorské filharmonie, Berlínských filharmoniků a amsterdamského Královského orchestru Concertgebouw a podepsal desetiletou nahrávací smlouvu s vydavatelstvím Philips Classics Records. První vydanou deskou se pro něj stala Šostakovičova Symfonie č. 5, op. 47 ve spolupráci s Berlínskými filharmoniky. V newyorské Metropolitní opeře nastudoval opery Boris Godunov (2004) a Othello (2007, 2012).

Evropská dráha

V letech 1989-1998 působil na pozici hudebního ředitele pařížského tělesa Orchestre de Paris, založeného v roce 1967. Roku 1990 se stal hlavním hostujícím dirigentem Petrohradské filharmonie, o dva roky později byl do stejné funkce jmenován na florentském hudebním festivalu Maggio Musicale Fiorentino, v roce 1997 pak přijal místo šéfdirigenta kolínského Symfonického orchestru WDR a v další sezóně šéfderigenta drážďanské Semperovy opery. +more V Kolíně nad Rýnem setrval do roku 2010 a během německého angažmá nahrál Brahmsovy stěžejní Symfonie č. 1-4, Šostakovičovy Symfonie č. 4, 7, 8, 10 a 11, Mahlerovu Symfonii č. 3, Rachmaninovy Zvony a Tři symfonické tance, Straussův Život hrdinův a Alpskou symfonii, Verdiho Requiem, stejně jako Straussovy opery Elektra, Daphne a Wagnerova Lohengrina, jenž se stal nejlepší nahrávkou roku 2010 v hodnocení časopisu BBC Music Magazine.

V sezóně 2003 debutoval na londýnské scéně Royal Opera House v Covent Garden nastudováním opery Richarda Strausse Elektra. Téhož roku zde navíc dirigoval Musorgského dílo Boris Godunov. +more V Covent Garden postupně řídil operní díla Piková dáma (2006), Lohengrin (2009), Don Carlos (2009), Tannhäuser (2010), Bohéma (2012) a Žena beze stínu (2014). Na prknech milánské Scaly realizoval Toscu (1996) a Elektru (2007), v Turínu pak řídil Dona Carlose (2006). Během festivalu Maggio Musicale Fiorentino uvedl vítěznou produkci Janáčkovy opery Její pastorkyňa (1993), Schubertovu jedinou operu Fierrabras (1995) a Šostakovičovu Lady Macbeth Mcenského újezdu (1997). V Pařížské národní opeře se poprvé představil uvedením Verdiho Maškarního plesu (2007) a za dirigentský pult se vrátil Tristanem a Isoldou (2009). Ve Vídni doprovodil představení Elektry (2000), Tristana a Isoldy (2001), Daphne (2003) a Lohengrina (2005). Konečně na letním Salcburském festivalu se podílel na realizaci Růžového kavalíra od Richarda Strausse (2004).

Roku 2012 Byčkov vystoupil k 60. životnímu jubileu s Vídeňskými filharmoniky na koncertech ve Vídni a Tel Avivu. +more Ve stejném roce pak přijal nově zřízenou dirigentskou pozici u Symfonického orchestru BBC, s nímž se opakovaně objevil na festivalu BBC Proms.

Na londýnské konzervatoři Royal Academy of Music drží učitelské křeslo Otty Klemperera pro výuku dirigování. V roce 2015 získal ocenění „dirigent roku“ v rámci Mezinárodních operních cen (International Opera Awards) udílených časopisem Opera.

V letech 2016-2017 se v rámci 121. sezóny České filharmonie stal jedním z hostujících dirigentů českého hudebního tělesa s plánem uvedení dvou programů. +more U příležitosti nedožitých 80. narozenin Václava Havla nastudoval s Českou filharmonii Dvořákovu Symfonii č. 9 (Novosvětskou), kterou dirigoval 5. října 2016 na slavnostním večeru v Rudolfinu. Pro vydavatelství Decca Records byl jmenován uměleckým ředitelem Čajkovského projektu, s cílem natočení kompletního seznamu symfonií ruského skladatele.

Dne 16. října 2017 podepsal s generálním ředitelem České filharmonie Davidem Marečkem smlouvu, na jejímž základě se stal šéfdirigentem a hudebním ředitelem České filharmonie na pětileté období, s účinností od sezóny 2018/2019. +more Hlavními hostujícími dirigenty byli jmenováni Jakub Hrůša a Tomáš Netopil. V září 2022 prodloužil smlouvu do roku 2028. S Českou filharmonií nahrál kompletní cyklus symfonických děl Petra Iljiče Čajkovského. Nejdéle působící americký časopis v oblasti klasické hudby, Musical America Worldwide, jej v roce 2022 v rámci Musical America Awards vyhlásil Dirigentem roku.

Soukromý život

Druhou manželkou Byčkova se stala francouzská klavíristka a členka sesterského klavírního dua Marielle Labèque, která s ním žije v Paříži. Manželka také obývá spolu se sestrou část římského paláce, v němž sídlí jejich hudební vydavatelství KML Recordings.

Reference

Externí odkazy

[url=http://www. semyonbychkov. +morecom]Semjon Byčkov[/url] - oficiální stránky * [url=http://www. allmusic. com/artist/semyon-bychkov-mn0000804198]Semjon Byčkov[/url] na AllMusic * [url=https://operaplus. cz/tag/semjon-byckov/]Semjon Byčkov[/url] v archivu OperaPlus *.

Kategorie:Američtí dirigenti Kategorie:Ruští dirigenti Kategorie:Ruští emigranti a exulanti Kategorie:Sovětští Židé Kategorie:Narození v Petrohradu Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Narození 1952 Kategorie:Muži