Seznam osob na čestném pohřebišti III. odboje

Ďáblického hřbitova (celkový pohled, rok 2022) Informační tabulka s plným názvem pietního místa Detail památníku obětem komunistického režimu s plastikou ostnatými dráty propletených rukou Zřizovatel pietního místa Stanislav Stránský Stanislava Stránského - představitele politických vězňů ČR a zřizovatele Čestného pohřebiště III. odboje

Seznam osob na Čestném pohřebišti III. odboje zahrnuje soupis symbolických hrobů nacházejících se na +more_odboje'>pietním místě v severní části Ďáblického hřbitova v Praze 8. Pietní místo nese oficiální název „Čestné pohřebiště popravených a umučených z padesátých let - třetí odboj“.

Stručný popis

Čestné pohřebiště III. odboje je tvořeno symbolickými náhrobními deskami vesměs jednotného formátu. +more Desky jsou uspořádány v několika segmentech. Segmenty jsou odděleny nízkými živými ploty. Náhrobky jsou seřazeny podle data úmrtí. Celkem je zde uvedeno 247 jmen politických vězňů s daty narození a úmrtí. Celkové provedení instalace čestného pohřebiště svým způsobem odkazuje na nepietní pohřbívání tělesných ostatků do hromadných neoznačených šachtových hrobů.

Historický exkurs

Roky 1948 až 1961

Během prvních let po nastolení komunistické diktatury (po únoru 1948) bylo popraveno mnoho skutečných či domnělých odpůrců nového nastupujícího režimu. V letech 1948 až 1968 se uskutečnilo 414 poprav, z toho 226 až 244 poprav mělo politické pozadí. +more První popravy proběhly již v únoru a květnu 1949, posledním popraveným politickým vězněm byl v roce 1960 Vladivoj Tomek.

V prvních letech po únoru 1948 byla těla obětí politických procesů zpopelňována ve strašnickém krematoriu a jejich popel byl vydáván pozůstalým či uschován přímo v krematoriu. V letech 1951 až 1952 byla těla podrobena pitvě a poté porůznu pohřbívána např. +more i do společných hrobů na Ďáblickém hřbitově, kam byly někdy ostatky ukládány ještě i v roce 1960. Maximální počet uložení těl „agentů a teroristů usmrcených v boji s bezpečnostními orgány“ do společných hrobů na Ďáblickém hřbitově se uskutečnil v letech 1950 až 1953.

Od roku 1954 se popravy prováděly tajně, bez pitvy a popel po kremaci v motolském krematoriu byl uschováván v urnách skladovaných v pankrácké věznici.

Pohřbívání ostatků různých skupin osob do společných hrobů na Ďáblickém hřbitově pokračovalo až do roku 1961. Celkem zde vzniklo 72 šachtových hrobů. +more Každý měl délku asi 5 metrů, šířku 2 metry a hloubku 2,5 metru. Jedna šachta pojala až 40 beden či rakví uspořádaných do 4 vrstev po 10 položkách. Do jedné rakve či bedny mohly být současně umístěny ostatky vícera lidí (někdy šlo jen o části těl). Odhaduje se, že ďáblické pohřebiště může obsahovat ostatky 14 až 20 tisíc osob.

Kromě těl popravených „agentů a teroristů“ byly do společných hrobů primárně pohřbívány ostatky pocházející z Ústavu soudního lékařství, patologických a anatomických ústavů či některých nemocnic a také každého, kdo během výkonu trestu ve vězení zemřel a jehož tělo nesmělo být vydáno rodině dle soudního příkazu nebo jen proto, že o něj pozůstalí neprojevili zájem.

Skutečný počet obětí politických perzekucí pohřbených do společných hrobů není znám. Odhaduje se, že je zde pohřbeno asi 139 osob (96 popravených a 43 zemřelých ve výkonu trestu odnětí svobody v pankrácké či ruzyňské věznici) z rozpětí let 1948 až 1961. +more Na základě různých zdrojů (např. spisy Městské prokuratury Praha) byl sestaven seznam 250 osob, které měly být v letech 1948 až 1961 pochovány do společných hrobů na Ďáblickém hřbitově, ale ne všechny je možno považovat za politické vězně. (Spisy některých politických vězňů jsou například uloženy na Slovensku. ) I tak se jedná přibližně jen o desetinu z celkového odhadovaného množství cca 20 tisíc osob zde anonymně pohřbených.

Roky 1968 až 1909

Nově v Praze ustavená (31. března 1968) organizace Klubu bývalých politických vězňů (K-231) sdružující bývalé politické vězně komunistického režimu se o lokalitu na hřbitově v Ďáblicích začala zajímat v období pražského jara. +more Výpis z obou polohových knih a z indexové knihy se pokusili sestavit zakladatel Klubu 231 a bývalý politický vězeň Ota Rambousek a Ladislav Gruber, ale prorežimní síly zajistily včasné „preventivní“ vytrhání listů z těchto knih. Badatelské úsilí bylo nadlouho přerváno invazí vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 a definitivně znemožněno úmyslně založeným požárem v kanceláři správy hřbitova z počátku 70. let 20. století, při kterém shořely matriční záznamy.

V souvislosti s lokalizací umístění ostatků číhošťského faráře Josefa Toufara se v roce 1968 zabývala pohřbíváním do společných hrobů na hřbitově v Ďáblicích i Komise ministerstva vnitra. Při té příležitosti byl vyslechnut Jaroslav Křáp - vedoucí hrobník Ďáblického hřbitova v letech 1948 až 1958, který zavedl evidenci způsobu pohřbívání, kdy se vedl záznam o jménu osoby, místu původu ostatků, datumu uložení do hrobu. +more Dále každý záznam obsahoval číslo rakve v rámci šachty. A byl to právě Jaroslav Křáp, kdo prosadil umísťování kovových štítků s čísly na víka rakví. (Samotné hromadné hroby - šachty - byly původně označeny kovovými tabulkami s černými čísly na bílém podkladu. ) Komise ministerstva vnitra již v roce 1968 kritizovala neutěšený stav hromadného pohřebiště, náletové křoviny, povalené a poházené identifikační tabulky s nečitelnými (zrezivělými) čísly a dezolátní stav většiny propadajících se hrobů.

Po roce 1989

Po sametové revoluci, v souvislosti s pátráním po ostatcích Zdeny Mašínové starší (leden 1990), o místu hromadného pohřbívání Ďáblicích a jeho stavu informoval v tisku spisovatel, historik a publicista Petr Placák. V polovině roku 1990 vznikl první seznam 31 osob údajně na místě pohřbených a v roce 1990 se začala zabývat tehdejší městská prokuratura případem „pohřbívání do hromadných hrobů v Ďáblicích“. +more Na konci roku 1993 byla státní prokuratura zrušena a vyšetřování převzal policejní Úřad pro dokumentaci a vyšetřování činnosti StB (pozdější Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu - ÚDV). Byly provedeny výslechy řady svědků (např. hrobník Karel Vlnas) a výpisy z knih úmrtí v pankrácké věznici (seznam 444 osob zemřelých v rozmezí od 1. ledna 1950 do 31. prosince 1959).

Vznik pietního pohřebiště

Pietní úpravě pohřebiště se začala věnovat pražská pobočka nově ustavené organizace - Konfederace politických vězňů (KPV) - vedené Stanislavem Stránským. Členové KPV v letech 1990 až 1992 provedli vykácení náletových porostů, úklid oblasti a osazení dřevěného kříže. +more V červenci 1992 zničili úpravu dosud neoficiálního pietního místa pracovníci odstraňující polomy. Členové KPV si stěžovali, místo uvedli do původního stavu a každoročně o něj pečovali. Na počátku 90. let 20. století byl v místě pohřbení kněze Josefa Toufara umístěn litinový kříž. Nadace pro uctění památky obětí komunismu vznikla v Praze 30. června 1993 z iniciativy KPV, hlavního města Prahy a městských částí 1, 4, 5 a 8. Předsedou se stal Stanislav Stránský. Účelem této nadace byla úprava 4 pietních míst v Praze s důrazem na pohřebiště v Ďáblicích.

Součástí úprav pietního pohřebiště na Ďáblickém hřbitově byla nivelace povrchu, jeho zatravnění a instalace 247 symbolických kamenných desek se jmény zemřelých politických vězňů (některé desky byly doplněny dodatečně). Dále přibyl mramorový pomník - památník z dílny autora architekta Karla Gronwaldta s bronzovou plastikou rukou propletených ostnatým drátem. +more (Plastika je dílem akademického sochaře Antonína Kuldy dle návrhu výtvarníka Jiřího Kargera. ) Celkové architektonické řešení pietního pohřebiště pochází od Ladislava Šponara. Na druhé straně cesty byl (současně s čestným pohřebištěm politických vězňů) pietně upraven i prostor „dětského pohřebiště“. V tomto prostoru byl v roce 1994 doplněn náhrobek Zdeny Mašínové starší.

Slavnostní odhalení památníku spojené s vysvěcením celého čestného pohřebiště politických vězňů se uskutečnilo 1. července 1994. +more Dlouhodobě nedobré vztahy mezi Stanislavem Stránským a vedením KPV přiměly Stránského k založení nového spolku - Sdružení bývalých politických vězňů (SBPV) v České republice. Tato organizace převzala péči o čestné pohřebiště a zaštiťuje pietní akce tam konané.

Upozornění

Na čestném pohřebišti politických vězňů jsou na kamenných deskách umístěných nad šachtami v chronologickém pořadí uvedena jména popravených osob a osob dalších, jejichž jména byla převzata z původních pomníčků, které na místě před vznikem čestného pohřebiště instalovali neoficiálně jejich pozůstalí. Zároveň jsou na deskách uvedena i jména osob prokazatelně pohřbených jinde (např. +more Jan Bouchal, Oldřich Pecl, Heliodor Píka, Milada Horáková).

Stanislav Stránský koncipoval čestné pohřebiště jako místo uctění všech obětí komunistické totality a to bez ohledu na místo, kde se fyzicky nacházejí jejich ostatky. Jedná se tedy o symbolické hroby všech popravených, kteří jsou považováni za politické vězně. +more V době vzniku čestného pohřebiště byly (v důsledku nedostatku informací) v některých případech na náhrobcích uváděny i osoby figurující v kriminálních kauzách. Některá další jména by měla být z pohledu politický versus kriminální ještě prověřena.

Na některých deskách se vyskytují chyby vzniklé při přepisu křestních jmen, příjmení i datumů (například Alois Suttý je chybně uveden jako Sutý, Sigmund Bakala jako Zigmund a Vojtech Danielovič jako Danielovič K.)

Seznam symbolických náhrobků osob