Slzy nože

Slzy nože (francouzsky Larmes de couteau), H. 169, je jednoaktová opera Bohuslava Martinů z roku 1928. Poprvé ji provedla až 22. října 1969 Miniopera Státního divadla Brno.

Inscenační historie

Po neuvedení v Baden-Badenu se Martinů nepodařilo zajistit ani žádnou inscenaci v Paříži. Od počátku 30. +more let 20. století přesměrovával svou aktivitu do Československa a roku 1934 nabízel Slzy nože Jindřichu Honzlovi, režisérovi Osvobozeného divadla a sympatizantovi francouzské a české avantgardy, ale bez výsledku. Když se však roku 1945 o inscenování Slz nože zasazoval Martinů přítel, hudební vydavatel a organizátor Karel Šebánek, Martinů s díky odmítl: „Larmes du couteau je už dnes daleko za mnou, byla to příležitostná věc, spíše mi to dnes u nás uškodí“. Skladatel již o jejich uvedení neusiloval a za jeho života k němu nedošlo.

Premiéru této opery - v českém překladu Evy Bezděkové - proto připravila až koncem 60. let 20. +more století experimentální scéna Státního divadla Brno Miniopera, hrající v divadle Reduta. Konala se 22. října 1969 a inscenace Slz nože byla kombinována se Stravinského Příběhem vojáka, „čteným, hraným a tančeným“ dílem podobné poetiky z roku 1918.

V českých zemích ji pak uvedlo: * roku 1982 Národní divadlo, a to v budově Tylova divadla v originální kombinaci se Služkou paní G. B. +more Pergolesiho a Eufridem před branami Tymén Josefa Berga, * roku 1988 Operní studio Akademie múzických umění v Praze v divadle DISK v kombinaci se Zasnoubením při lucernách Jacquese Offenbacha, * roku 1996 Janáčkova akademie múzických umění v Brně v Bezbariérovém divadle Barka v kombinaci s operou Pimpinone G. P. Telemanna, * roku 1996 Národní divadlo Brno v divadle Reduta kombinaci a Martinů balety Kuchyňská revue a Podivuhodný let, * roku 2015 Janáčkova akademie múzických umění v Brně v Divadle na Orlí v kombinaci s operou Zhasnutí Jiřího Najvara.

Ze zahraničních inscenací lze uvést: * roku 2002 v podání Atelier du Rhin - Théâtre de la Manufacture v Colmaru a následně v Athénée Théâtre Louis-Jouvet v Paříži, v kombinaci s Martinů aktovkou Dvakrát Alexandr, * roku 2010 v Českém centru v Paříži, * roku 2012 v podání Long Beach Opera, v kombinaci s operou Prsy Tresiovy Francise Poulenca, * roku 2015 ve Frankfurtu nad Mohanem, scéna Bockenheimer Depot, spolu s Martinů aktovkami Dvakrát Alexandr a Veselohra na mostě.

Osoby a první obsazení

Děj opery

Uprostřed scény visí oběšenec - soused Saturn. Matka a Eleonora za zvuků triviálního valčíku debatují o hudbě: obě ji milují, ale Eleonora protestuje, že miluje jinou hudbu než matka. +more Než stačí hádka vzplanout, spatří Eleonora oběšence a ihned se do něj vášnivě zamiluje. Matka ji peskuje, ale nic s ní nepořídí, i když ji nabádá všímat si tělesných aspektů lásky a připomíná jí, že dnes má Eleonoře přijít vyznat lásku fešný pan Satan, po kterém všehny ženy blázní (scéna 1 - dialog J'aime la musique, zpěv matky Songe aux nuits d'amour). Satan přichází s kyticí nasbíranou na hrobech nesmrtelných lásek a vyznává lásku hned matce i dceři, protože miluje všechny ženy. Eleonora však trvá na svém oběšenci. Satan tedy oddává Eleonoru a oběšence před shromážděnými sousedy a pak odvádí matku stranou (scéna 2 - Satanův zpěv Madame. Prenez ces fleurs a svatební obřad Le mariage est une opération).

Eleonora osamí se svým novomanželem na líbánkách, nedaří se jí však přesvědčit ho, aby opětoval její vášeň (scéna 3 - árie Oh, miel de lune). Objeví se Satan, předvádí Eleonoře bušení svého srdce a přesvědčuje ji, že k lásce je třeba alespoň tří, jenže Eleonora ho nervózně odbývá (scéna 4 - Un, deux, trois…). +more Když se Satan vzápětí znovu objeví v podobě černošského cyklistického závodníka, napadá Eleonoru laškovat s ním, aby vzbudila žárlivost svého muže. I její matka nalézá v cyklistovi zalíbení. Pak ale cyklistova hlava pukne a je vidět ďáblovu tvář; Eleonora s hrůzou klesá, zatímco matku to nevyvede z rovnováhy (scéna 5 - dialog Quel est ce machiniste. ).

Eleonora si stěžuje, že nedokázala vzbudit vášeň ve svém oběšeném choti, a probodne se. Oběšenec začíná snít o dámských nožkách pokopávajících si s Eleonořinou hlavou (scéna 6 - zpěv Eleonory En vain j'ai voulu faire battre a snová pantomimická scéna). +more Matka se vrací a nalézá Eleonoru mrtvou; obviňuje oběšence z vraždy. Jeho provaz se přetrhne, oběšenec spadne, obživne a sklání se nad Eleonorou, načež ožívá i ona. Eleonora oběšenci vyznává lásku a oba spočinou v milostném objetí. Matka jejich cukrování se zalíbením sleduje. Tu se i oběšencova hlava rozpraskne a ukáže se Satan. Eleonora je zděšena a chytí se za srdce. I matka se zhrozí ďábla, ale musí uznat, že je stále přitažlivý. Pobavený Satan oběma posílá vzdušné polibky a prchá. Matka laje nevěrníkovi, zatímco Eleonora pláče: „Jsem ubohá nepochopená žena. “ (závěrečná scéna 7 se zpěvem matky Une mère est sans repos, zpěvem Satana Oh. Amour. Ouais. , milostným duetem Oh, mon pendu a závěrečným tercetem Ah mon Dieu / Quel horreur).

Instrumentace

Klarinet, hoboj, altsaxofon, fagot, dvě trubky, dva pozouny, tam-tam, banjo, klavír, dvoje housle, violoncello + akordeon za scénou.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=http://database.martinu.cz/works/public_view/157]Slzy nože[/url] v Katalogu skladeb Bohuslava Martinů *

Kategorie:Opery Bohuslava Martinů Kategorie:Opery ve francouzštině Kategorie:Opery z roku 1928 Kategorie:Opery poprvé uvedené v Brně