Cesko.wiki Spáleniště
Author
Albert FloresSpáleniště v Bad Land Cliffs Spáleniště je místo, kde hořelo dřevo nebo jiné organické látky. Během toho došlo k obohacení půdy popelem a zplodinami hoření (zbytky zuhelnatělého dřeva, dehet aj.) Tento proces způsobuje změny chemismu substrátu, které vytvářejí prostor pro tzv. anthrakofilní druhy organismů.
Historie
V řádu hašení ohně vydaném císařem Josefem II. +more bylo nařízeno, že „K spáleništi mají se zvláštní strážní ustanoviti, kteří pozor dají, aby skrze skryté jiskry oheň zase neobživil, a znova hořeti nepočalo. “.
Přirozená spáleniště
Díky hluboce uložené hlíze přežívá hlístník hnízdák požáry a vyrůstá i na spáleništích Nejrozsáhlejší přirozená spáleniště vznikají po lesních požárech, v menší míře po požárech vřesovišť nebo na vyschlých rašeliništích. +more Ve střední Evropě jsou v současnosti přírodní katastrofy o takovém rozsahu spíše řídké. Z hlediska stanovištních nároků organismů je nahrazují stará ohniště po lesních dělnících a turistech.
Lesní požáry zničí nejen makrovegetaci, ale mají vliv i na mikrovegetaci v půdě. Přesto není půda prohřáta do velké hloubky; při teplotě 600 °C těsně nad povrchem půdy dosahuje teplota 1 centimetr pod povrchem pouze kolem 80 °C. +more Protože se kořeny řady rostlin a podhoubí mnohých hub nacházejí hlouběji, může řada organismů požár přežít (typickým zástupcem pokračujícím v růstu po požáru je rostlina hlístník hnízdák) a změny ve skladbě vegetace, která se následně na spáleništi objeví, jsou především důsledkem chemických změn v substrátu.
Biotop
Zkrutek vláhojevný se na spáleništích začíná objevovat v řádu měsíců od požáru Na spáleništích se za určitou dobu po dohoření začínají objevovat tzv. +more anthrakofilní organismy neboli anthrakobionti. Růst těchto organismů, které mají obvykle specifické stanovištní nároky, bývá podpořen zprvu změnou chemismu (dochází k neutralizaci huminových kyselin vlivem alkalických popelovin) a následně obohacením dusíkem (činnost nitrifikačních bakterií je podpořena alkalickou půdní reakcí). Spáleniště je proto příhodné pro organismy preferující alkalickou půdní reakci (např. některé kalcifyty) a později nitrofilní druhy.
Proces sukcese spáleniště rozdělil M. Moser do čtyř kategorií: # První měsíce po požáru - zprvu bez vegetace, po měsíci se mohou objevovat řasy, především Coccomyxa a první terčoplodé houby. +more # Druhé stadium - nastupuje mech zkrutek vláhojevný (Funaria hygrometrica) a játrovka porostnice mnohotvárná (Marchantia polymorpha). Rozšiřuje se spektrum anthrakofilních hub, především askomycetů. # Třetí stadium - mech prutník stříbřitý (Bryum argenteum), případně další druhy téhož rodu, dále rohozub nachový (Ceratodon purpureus) a prutníček hruškovitý (Leptobryum pyriforme), obvykle 2-3 roky po požáru. Výrazněji se prosazují lupenaté anthrakofilní druhy hub. # Ve čtvrtém stadiu mizí mechy a anthrakofilní houby a nastupuje nitrofilní vegetace a anthrakoxenní mykoflóra.
Flóra
K nástupu nitrofilních rostlin dochází obvykle po 2-3 letech od požáru. Objevuje se například vrbka úzkolistá (Epilobium angustifolium), ostružiník maliník (Rubus idaeus), divizna malokvětá (Verbascum thapsus).
Mykoflóra
Zvoneček uhelný patří k nejrozšířenějším spáleništním askomycetům Moser rozdělil houby do čtyř skupin podle jejich vztahu ke spáleništím: # Anthrakobionta - druhy, které fruktifikují pouze na spáleništích. +more Např. zvoneček uhelný (Geopyxis carbonaria). # Anthrakofilní houby - druhy, které rostou s oblibou spáleništích. Např. řasnatka uhelná (Peziza echinospora). # Anthrakoxenní houby - druhy, které mimo spáleniště prosperují lépe. Může jít o dřevní houby, jejichž podhoubí požár zcela nezničil, takže na spáleništi po určité době rostou dále, i když v menší míře. Např. outkovka chlupatá (Trametes hirsuta). # Anthrakofobní houby - druhy, které spáleniště nesnášejí. To mohou být ektomykorhizní druhy, které při požáru ztratily mykorhizního partnera: ryzce (Lactarius), holubinky (Russula), nebo druhy, kterým substrát nevyhovuje, například špičky (Marasmius).