Stévie sladká

Vzhled

Dorůstá výšky 50 až 100 cm. Její drobné sytě zelené listy jsou vstřícné, kopinaté. +more Jemné úbory bílých květů vytvářejí koncové okolíky. Už na první pohled se jedná o zajímavou rostlinu. Stévie byla původně jednoletou rostlinou, ale různými šlechtitelskými postupy se zařadila mezi víceleté. Je propracována technologie pěstování v jednoletém i ve víceletém cyklu a technologie vegetativního množení pomocí zelených řízků, kořenových řízků, odnoží a dalších vegetativních částí rostlin včetně metody in vitro.

Historie

Jako první využívaly rostlinu kmeny známé jako Guaraní v Paraguayi a Brazílii. Sladili si s ním maté a používali ho také v přírodní medicíně (na pálení žáhy, cukrovku, jako ústní vodu).

V roce 1931 izolovali francouzští chemici glykosidy, které rostlině dávají sladkou chuť. Tyto izolované složky, podle latinského názvu rostliny pojmenované steviosid a rebaudiosid, jsou 250-300krát sladší než sacharóza. +more Látka je stálá i za tepla, nemění se její pH a nekvasí.

Ve 20. století se začala používat ve velké míře umělá sladidla, jako jsou cyklamáty a sacharin, které mohou mít karcinogenní účinky a mohou vést k rozvoji prvního stádia cukrovky. +more Proto se na počátku 70. let začala japonská firma Morita Kagaku Kogyo Co. , Ltd zabývat možností použít stévii jako náhražku cukrů v nápojích a dalším potravinářském průmyslu. Nyní má stévie 40% podíl na japonském trhu s umělými sladidly. Zde se také přidává do nealko nápojů, jako je např. Coca Cola.

Nyní se používá stévie ve východní Asii (Čína, Thajsko, Korea, Tchaj-wan, Malajsie), ve státech Jižní Ameriky a v Izraeli. Čína je největším producentem steviósy na světě. +more Dříve byla stévie velmi rozšířená i v USA.

Dostupnost

Pokusně byla rostlina vysazena v Ontariu v Kanadě, aby se zjistilo, zda ji lze pěstovat pro komerční účely. V USA je legální tuto rostlinu prodávat v jakékoli formě, pokud není označena jako potravinový doplněk. +more Tatáž pravidla platí pro Austrálii, Nový Zéland, Kanadu a dříve platila i pro Evropskou unii (do 2011).

V Japonsku je stévie prodávána i jako sladidlo. Extrakt ze stévie byl zaregistrován pod jménem rebiana společnostmi Coca Cola a Cargill. +more Tento extrakt čeká na schválení patentu a označuje nekalorické sladidlo. Coca Cola plánovala prosadit toto sladidlo na americkém trhu v roce 2009.

Zdravotní problematika

Květenství rostliny V roce 1985 vyšla studie, která prokazovala, že steviol je mutagenem (steviol je aglykon steviosidu a rebaudiosidu, dvou nejsladších steviol-glykosidů z rostlinky). +more Tato studie byla ovšem později kritizována za způsob provedení.

Další studie ukázaly, že stévie zvýšila citlivost na insulin u pokusných krys, a může dokonce zvýšit produkci insulinu. Tím napomáhá ke snížení projevů cukrovky a jejích metabolických projevů. +more Předběžné studie na lidech ukázaly, že může redukovat hypertenzi, ale jiná studie to vyvrátila. Navzdory mnoha dalším studiím, které prokazují zdravotní nezávadnost, se to vládním organizacím nezdá dosti průkazné a volají po dalším výzkumu, který by vyvrátil toxicitu výrobků.

V roce 2006 Světová zdravotnická organizace (WHO) připravila nové studie na zhodnocení nezávadnosti stévie. Ukázalo se, že steviosid může mít pozitivní vliv na některé osoby trpící hypertenzí nebo cukrovkou typu dva a že neuvolňuje mutageny. +more Léčebné účinky přesto vyžadují ještě další zkoumání. Cukrovka byla léčena v Jižní Americe stévií již stovky let a také v Japonsku, kde se ve značné míře používá již od 70. let, se neprojevily žádné zdravotní komplikace.

Politická problematika

V roce 1991 byla podána anonymní stížnost na používání stévie Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) v USA, který stévii označil za nebezpečný potravinový doplněk a zakázal její dovoz. FDA své rozhodnutí zdůvodnila tím, že toxikologické testy nejsou dost průkazné a látka není bezpečná. +more I přesto, že se látka používá od roku 1958 a nevyskytly se žádné zdravotní komplikace, nebyla látka schválena k dalšímu používání.

Arizonský kongresman Jon Kyl nařkl FDA za rozhodnutí na základě žádosti producentů umělých sladidel. FDA se brání tím, že nemůže zveřejnit jméno informátora.

Do roku 1994 byla stévie označována jako nebezpečná a její prodej byl zakázán. V roce 1995 byla revidována a mohla být prodávána na léčebné účely, ale nikoli jako potravinový doplněk. +more Nejasnosti ohledně vzniku mutagenů metabolickými pochody u zvířat a lidí tehdy přesvědčily Evropskou unii o prodloužení zákazu. Studie provedená v roce 2006 Světovou zdravotnickou organizací (WHO) doporučila opět látku prodávat jako potravinový doplněk.

Využití jako sladidlo

Sušená stévie se užívá jako sladidlo Komplex sladivých látek obsažený téměř v celé rostlině mimo kořeny, zejména v listech, je tvořen několika diterpenickými glykosidy nazývanými souhrnně steviosid. +more Kromě samotného steviosidu jsou v rostlině obsaženy ještě tyto: rebaudiosid A, jenž je sladší než steviosid 1,3-1,5×, rebaudiosid C, D, E, dulkosid B a steviolbiosid. Steviosid se v mnoha zemích na světě používá ke slazení potravin, nápojů, v cukrářství, konzervárenském průmyslu, při výrobě zubních past a žvýkaček.

Pěstování, dostupnost v Česku

Po schválení použití v Evropské unii (2011) již lze sladidlo v tabletách na bázi stévie koupit běžně v lékárnách i obchodech s potravinami. Také je možné koupit stévii v sušené formě v obchodech se zdravou výživou nebo bylinkářstvích. +more Rostlina se dá koupit v jarních měsících také jako venkovní rostlina v květinářstvích.

Pěstování v českých podmínkách: v květináči, ideální je východní parapet, popř. u okna, ve skleníku či na zahrádce. +more Sladké látky se tvoří více, když má rostlina dostatek světla a tepla. Z jedné rostliny lze získat až 0,5 kg sušených lístků. Na léto se doporučuje ji dávat ven a na zimu domů. Rostliny lze dobře tvarovat řezem, snadno obrážejí. Listy lze užívat jak v čerstvém stavu, tak zmrazené nebo sušené.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Hvězdnicovité Kategorie:Léčivé rostliny Kategorie:Sladidla Kategorie:Flóra Brazílie Kategorie:Flóra jihu Jižní Ameriky