Standardizace
Author
Albert FloresStandardizace (normalizace) je proces sjednocení pomocí zavádění standardů (norem). Vede ke koordinaci, kompatibilitě a opakovatelnosti v kvalitě výroby. Standardy se zavádějí buď centrálně (de iure), což je způsob, který převažuje, nebo jde o ustálený převažující standard (de facto), který vznikl z rozšířeného užívání.
Historie
Počátky standardizace jsou patrné již ve starověku například u jednotných rozměrů cihel. Stejně tak již ve starověkých říších docházelo ke sjednocení měr a vah, jejichž etalony byly uchovávány v chrámech. +more Sjednocení rozměrů, hmotnosti a kvality kovových mincí také představuje prvek standardizace.
Specializace a měření (metrologie) umožnily rozvoj masové výroby. Standardizovaná hmotnost nebo objem produktů usnadňuje obchod.
Moderní standardizace
Rozvoj standardů přinesla až průmyslová revoluce (například pro specifikaci tvarů jako je závit).
Mezinárodní standardizace
Jednotnost měr zastřešuje Mezinárodní úřad pro míry a váhy (BIPM), který definuje jednotky soustavy SI. Od roku 1906 vytváří mezinárodní normy pro elektroniku Mezinárodní elektrotechnická komise (IEC). +more Roku 1946 byla založena Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) a roku 1961 Evropský výbor pro normalizaci.
Standardizace v Československu a Česku
V předválečném Československu fungovala od roku 1923 Československá normalizační společnost financovaná průmyslovými podniky s podporou státu. V oblasti elektrotechniky vykonával tuto funkci od roku 1919 Elektrotechnický svaz československý (ESČ).
V ČR byl orgánem standardizace Český normalizační institut (ČNI) a nyní jím je Česká Agentura pro Standardizaci (ČAS) zřízená Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ). V ČR se často jedná o převzetí mezinárodních norem jako je Evropská norma (EN), německá norma (DIN), nebo norma vydaná Mezinárodní organizací pro normalizaci (ISO).
Standardy utvářejí i komerční subjekty (například World Wide Web Consortium).