Stanisław Starzyński

Technology

12 hours ago

Author

Stanisław Starzyński (18. dubna 1853 Snoviči - 17. listopadu 1935 Lvov) byl rakouský právník, vysokoškolský pedagog a politik polské národnosti z Haliče, v závěru 19. a na počátku 20. století poslanec Říšské rady.

Biografie

Pocházel z rodiny drobné šlechty. Absolvoval gymnázium Františka Josefa ve Lvově. +more Od roku 1872 studoval práva na Lvovské univerzitě. Po absolvování školy působil krátce na praxi ve státní správě. Jeden rok studoval na Vídeňské univerzitě. V roce 1883 se na Lvovské univerzitě habilitoval a roku 1889 se tam stal mimořádným a roku 1892 řádným profesorem všeobecného a rakouského státního práva. V ročníku 1913/1914 byl rektorem této univerzity. Byl aktivní i veřejně a politicky. Angažoval se od 80. let v hospodářských spolcích a od roku 1884 byl členem okresního výboru ve Lvově.

V 80. letech se zapojil i do celostátní politiky. +more V doplňovacích volbách roku 1884 byl zvolen do Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor) za velkostatkářskou kurii v Haliči. Slib složil 4. prosince 1884. Mandát pak obhájil i v řádných volbách do Říšské rady roku 1885. Na mandát rezignoval roku 1888. Do vídeňského parlamentu se vrátil ještě ve volbách do Říšské rady roku 1901, opět za velkostatkářskou kurii v Haliči. Uspěl i ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných podle rovného a všeobecného volebního práva (obvod Halič 30). V roce 1906 se podílel na vypracování volební reformy. Výměnou za souhlas haličských konzervativců s rovným volebním právem do Říšské rady docílil rozšíření kompetencí Haličského zemského sněmu (tzv. Lex Starzyński). V období let 1907-1911 zastával funkci místopředsedy Poslanecké sněmovny Říšské rady. Byl členem vedení poslanecké frakce Polský klub.

K roku 1901 se profesně uvádí jako univerzitní profesor a statkář. Jako konzervativní statkář patřil do východohaličského politického proudu (tzv. +more podolacy). V červenci 1911 po volbách byl zvolen za člena organizačního výboru tohoto uskupení. Po roce 1908 se dostal do konfliktu s novým haličským místodržícím Michałem Bobrzyńskim ohledně politiky vůči etnickým Ukrajincům. Ve volbách do Říšské rady roku 1911 mu již bylo zabráněno v kandidatuře. Následně využíval jako platformu pro své politické názory Haličský zemský sněm, jehož poslancem byl v letech 1907-1914, a také list Gazeta Narodowa. Vystupoval proti ukrajinským snahám o vlastní univerzitu na východní Haliči. Roku 1912 vstoupil do radikálně konzervativního Klubu středu na zemském sněmu. V roce 1914 rezignoval na protest proti volební reformě (tzv. Haličské vyrovnání).

Od července 1917 do zániku monarchie zasedal jako člen Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady). Politicky se angažoval v konzervativních kruzích i po vzniku nezávislého Polska, už ale nezískal výraznější politický vliv.