Stanisław Żółkiewski

Životopis

Mládí

Stanisław Żółkiewski se narodil v obci Turynka, ležící nedaleko Lvova. Jeho rodiči byli Stanisław Żółkiewski z erbu Lubicz, vojvoda ruský, a Zofia Lipska. +more Přesné datum jeho narození není známo, dokonce i rok je sporný: většina zdrojů se shoduje na letopočtu 1547, i když některé udávají rok 1550.

Żółkiewski navštěvoval katedrální školu ve Lvově. Na rozdíl od mnoha svých šlechtických vrstevníků neměl žádné vyšší vzdělání a necestoval do zahraničí. +more Nicméně pokračoval ve studiích jako samouk, zájem měl zejména o historii a historickou literaturu. V roce 1566 nastoupil ke dvoru krále Zikmunda II. Augusta jako pomocník králova tajemníka Jana Zamojského. Tam poznal hnutí tzv. exekucionistů, které prosazovalo řadu reforem včetně vojenských. V roce 1573 se účastnil diplomatického poselstva do Francie, které se mělo setkat s nově zvoleným polským králem Jindřichem III. z rodu Valois, a na cestě zpět byl poslán do Vídně, aby uklidnil Habsburky, jejichž kandidát ve volbě neuspěl.

Počátek kariéry

+more_Vedle_muže_stojí_mladík_v_bílé_čapce,_v_pozadí_kozák,_něčí_paže_a_kopí,_za_nimi_podzimní_stromy. |Stanisław_Żółkiewski_a_Baltazar_Batory_u_Pskova,_detail_obrazu_od_Jan_Matejko'>Jana Matejky Żółkiewski získal své první vojenské zkušenosti za krále Štěpána Báthoryho během gdaňského povstání jako velitel roty polských husarů. Pak se účastnil Báthoryho livonského tažení, při němž bojoval v Polocku, Sokółu, Veliži a během obležení Pskova. I po tomto tažení si zachoval politické spojenectví s rodem Zamojských, a to zejména v jejich sporu se Zborovskými. V noci z 11. na 12. května 1584 zajal Samuela Zborovského, jehož poprava pak způsobila velké spory. Pro svou roli v tomto incidentu se Żółkiewski stal notoricky známým a roku 1585 byl předmětem vášnivých debat na Sejmu.

V roce 1588, během války o polské dědictví mezi přívrženci Zikmunda III. +more Vasy a Maxmiliána III. , Żółkiewski podporoval Zikmunda. Velel pravému křídlu polsko-litevské armády v bitvě u Byczyny, během které utrpěl zranění kolena, jež ho ochromilo po zbytek jeho života. Za svou roli v bitvě byl jmenován korunním polním hejtmanem a starostou Hrubieszówa.

Korunní polní hejtman

Brzy poté, co se stal hejtmanem, byl Żółkiewski poslán na Ukrajinu, aby odrazil invazi krymských Tatarů. V roce 1590 se stal kastelánem Lvova, ale jeho žádost o vojenské posily proti Tatarům zůstala nevyslyšena. +more V roce 1595 se podílel na moldavských válkách, když v bitvě u Cecory v blízkosti řeky Prut porazil vojsko Krymského chanátu podpořené osmanským oddílem. Následujícího roku porazil kozácké povstání Severyna Nalivajka. Żółkiewski byl známým podporovatelem kozáckých stížností a obecně upřednostňoval mírové jednání s nimi. Když mu kozáci vydali Nalivajka a další vůdce povstání, zaručil jim, že s nimi bude zacházeno spravedlivě. Ale Nalivajko byl potom ve Varšavě popraven a dav polských vojáků zmasakroval ostatní vězně, což vedlo ke zhoršení polsko-kozáckých vztahů. V roce 1600 se Żółkiewski vrátil do Moldavska, kde se zúčastnil vítězné bitvy u Bukova, v níž s Moldavany porazil valašské vojsko.

V roce 1601 Żółkiewski operoval na severu v Livonsku v rámci polsko-švédské války. Také se podílel na úspěšném obléhání Wolmaru a v roce 1602 na dobytí Fellinu. +more Téhož roku vedl polské síly v bitvě u Revalu; polské vítězství v ní vedlo ke švédské kapitulaci při obléhání Paide (Weißensteinu). Ke konci tažení onemocněl a musel předat velení hejtmanovi Janu Karolovi Chodkiewiczovi.

V roce 1606 se Żółkiewski vrátil na Ukrajinu, kde porazil krymské Tatary v bitvě u Udyče. Později v tomto roce se rozhodl podpořit krále během povstání Zebrzydowského. +more Jeho rozhodnutí nebylo samozřejmé, protože jeho (tehdy již zesnulý) mentor Zamojski stál v opozici proti králi. Navíc byl Żółkiewski spřízněn s rodem Zebrzydowských a souhlasil s některými argumenty rebelů. V bitvě s rebely u Guzówa vedl levé křídlo královského vojska, ale jeho jednotky sehrály v bitvě jen malou roli. Krále Żółkiewského výkon neoslnil, a tak mu neudělil titul velkého korunního hejtmana, po němž Żółkiewski toužil, i když ho jmenoval do úřadu vojvody Kyjeva.

V druhé polovině roku 1609 se Żółkiewski zúčastnil polsko-ruské války. Podporoval zvolení +more_Vasa'>Vladislava IV. Vasy, nejstaršího syna krále Zikmunda, ruským carem a myšlenku personální unie Rzeczpospolité a ruského carství (polsko-ruské unie). Roku 1610 švédské vojsko pod velením Jacoba De la Gardie přišlo Rusům na pomoc, proti spojeným ruským a švédským silám Żółkiewski dosáhl dalšího významného vítězství v bitvě u Klušina. V důsledku úspěšného tažení dobyl Moskvu a zajal cara Vasilije IV. a jeho bratry Ivana Šujského a Dmitrije Šujského. Zikmund však zamítl Żółkiewského politický plán, který by vyžadoval konverzi Vladislava k pravoslaví.

Żółkiewski po návratu z Moskvy začal psát své paměti. Początek i progres wojny moskiewskiej (Začátek a průběh moskevské války) publikoval v roce 1612 jako kritiku Zikmundovy politiky. +more V roce 1612 se stal učitelem a vychovatelem Stanisława Koniecpolského, budoucího hejtmana a vojenského velitele. Tentýž rok se vrátil na Ukrajinu bránit ji proti pokračujícím tatarským a moldavským vpádům i kozáckým nepokojům. V roce 1616 během Sejmu předložil projekt O chowaniu żołnierza kwarcianego (O zavedení stálého vojska), v němž prosazoval názor, že je třeba postavit větší armádu, která by se vypořádala s Tatary a kozáky. Projekt však nebyl parlamentem schválen.

Poslední roky

+more'>Stanisław Żółkiewski na obraze Bitva u Cecory (1620) od Waleryho Eljasze-Radzikowského.

Żółkiewského popularita v posledních letech jeho kariéry klesala. Vyčítalo se mu, že v bojích s Turky v Moldávii v roce 1616 nepodpořil Samuela Koreckého během bitvy u Sasowého Rógu, v níž byli Poláci poraženi; že podepsal smlouvu z Jarugy v roce 1617, kterou se Polsko vzdalo vlivu v některých pohraničních oblastech ve prospěch Moldavska a Osmanské říše; a že nezastavil krymské Tatary v bitvě u Oryninu v roce 1618. +more Ale v roce 1618 konečně získal prestižní palcát (buławu) velkého korunního hejtmana, a krátce poté úřad velkého kancléře koruny. Stal se tak na krátkou dobu nejmocnějším mužem státu hned po králi, přitom vysoký úřad získal ne díky bohatství nebo rodu, ale vojenskými úspěchy a dobrou pověstí.

Až do konce života pokračoval v aktivní službě jako vojenský velitel, přestože mu bylo přes 70 let. Zemřel 7. +more října 1620 během ústupu po bitvě u Cecory proti Turkům v rámci polsko-osmanské války (1620-1621), která znamenala konec moldavských tažení. Bitva se skládala z několika střetů, ve kterých byly polské síly rozdrceny. Během posledního střetu Żólkiewski padl; podle legendy odmítl ustoupit a raději zůstal u zadního voje až do samého konce. Před smrtí se mu prý dostalo požehnání jeho zpovědníka, kněze Szymona Wybierského (Wybierek, Wyberek) z Tovaryšstva Ježíšova, který stál neohroženě po jeho boku. Scénu hejtmanova posledního boje znázorňuje obraz Bitva u Cecory (1620), jehož autorem je Walery Eljasz-Radzikowski.

Po bitvě bylo Żółkiewského tělo znesvěceno tím, že usekli jeho hlavu a poslali ji do Istanbulu jako válečnou trofej. Jeho vdova koupila jeho tělo od Turků, vykoupila i jejich syna, zajatého během bitvy. +more Żółkiewski byl pohřben v kostele sv. Vavřince v Żółkiewu (nyní Žovkva na Ukrajině), městě, které zvětšil a kde postavil hrad Żółkiew.

Památka

Żółkiewského hrdinská smrt - vylíčená v několika uměleckých dílech současníků, jakými byli plukovník Teofil Szemberg či básník Stanisław Witkowski - posílila jeho pověst a zaručila mu místo v panteonu nejslavnějších polských vojenských velitelů. Jeho osud byl pak ztvárněn v pracích autorů jako Stefan Żeromski, Józef Szujski, Julian Ursyn Niemcewicz a Maria Konopnicka. +more Až do současnosti je příběh o jeho smrti nejznámější částí jeho osudu a řada pramenů diskutuje „Żółkiewského legendu“.

Na místě Żółkiewského smrti (nyní v Berezovce v okrese Ocnița v Moldavsku) roku 1621 jeho syn Jan postavil pomník. Na něm je vyryto motto z Horáce: Quam dulce et decorum est pro patria mori (Jak sladké a vznešené je umřít za vlast. +more) Pomník byl zničen v roce 1868, obnoven v roce 1912 a rekonstruován v roce 2003. Je častým místem akcí pořádaných polskou menšinou v Moldavsku.

V roce 1903 byla v Žovkvi postavena Żółkiewského socha, zničená roku 1939 sovětskými vojsky po jejich invazi do Polska. V současném Polsku je Źółkiewski oslavován jako válečný hrdina, naopak současné Rusko slaví Den jednoty na výročí kapitulace polské posádky, kterou Źółkiewski zanechal v Moskvě. +more Roku 2011 byl kostel sv. Vavřince a hrad v Žovkvi rekonstruován týmem polských a ukrajinských odborníků.

Rodina a majetek

+more'>Památník Żółkiewského nedaleko místa jeho smrti v Moldavsku.

Żółkiewski byl ženatý s Reginou Herbutównou; měli syna Jana a dvě dcery, Katarzynu a Zofii. Během své kariéry nashromáždil velké jmění a získal pozemky v blízkosti Boryspilu, Brodů, Vinnycje a Žovkvy. +more Jeho roční příjem více než 100 000 zlatých z něj činil jednoho z nejbohatších magnátů polsko-litevského státu. Żółkiewského majetek nakonec zdědil Jakub Sobieski, jehož syn Jan se stal dalším známým polským vojevůdcem a polským králem.

Dílo

Początek i progres wojny moskiewskiej (Začátek a průběh moskevské války) - Żółkiewského paměti popisující jeho tažení a diplomatickou aktivitu psané ve třetí osobě. Jsou stručným popisem rusko-polské války (1605-1618).

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Polští šlechtici Kategorie:Polští válečníci Kategorie:Polští spisovatelé Kategorie:Dějiny ruského vojenství Kategorie:Lidé z Kyjeva Kategorie:Narození 1547 Kategorie:Narození ve Lvovské oblasti Kategorie:Úmrtí 1620 Kategorie:Úmrtí 7. +more října Kategorie:Muži.