Suchoj Su-15

Vývoj

Suchoj Su-15 Flagon-A v muzeu v Kubince v moskevské oblasti Po zjištění různých limitů dřívějších typů Su-9 a Su-11 v případě zachycení bombardérů Boeing B-52 Stratofortress, hlavně ohledně radarových možností a výkonu letadel, v OKB Suchoj zahájili vývoj překonstruovaného a schopnějšího letadla. +more Vznikla řada vývojových typů včetně T-49, které sdílely trup Su-9 (včetně konfigurace s jediným motorem), ale už používaly vstupní ústrojí po stranách letounu, aby se dal do nosu letounu namontovat radar RP-22 Orjol-D („Orel“) a T-5, což byl v podstatě značně upravený Su-11 s rozšířenou zadní částí trupu, kde byly zamontované dva motory Tumanskij R-11.

Z těchto konceptů vznikl T-58, který kombinoval dva motory s upravenou verzí nosu T-49, ale se vstupním ústrojím více vzadu za kokpitem. Pro výrobu byl schválen 5. +more února 1962 jako Su-15 a prototyp poprvé vzlétl 30. května 1962. Testování začalo 5. srpna 1963, ale jeho vstup do služby byl zpožděn politickým bojem s konstrukční kanceláří Jakovlev skrz kapacitu výrobní linky v Novosibirsku, kde se také vyráběl Jak-28P. Su-15 se ukázal být výborný ve většině ohledech kromě doletu a oficiálně byl schválen 3. dubna 1965. Sériová výroba začala následující rok, do služby u protivzdušné obrany vstoupil v roce 1967 a začal nahrazovat typy Su-9, Su-11 a Jakovlev Jak-25. Počáteční verze Su-15 obdržela zpravodajské jméno NATO „Flagon-A“. V roce 1970 vstoupila do služby zjednodušená cvičná verze Su-15UT (NATO „Flagon-C“), bez radarových nebo bojových schopností.

Počáteční Su-15 s delta křídlem měly špatné vzletové a přistávací vlastnosti, a tak byla zkoumána nová konstrukce křídla s prodlouženými konci (zvyšující nosnou plochu) a jinými klapkami. Su-15 s novým křídlem vstoupil do výroby v roce 1969. +more NATO ho označilo “Flagon-D”, ačkoli sovětské označení se nezměnilo.

V roce 1969 začalo také testování vylepšeného Su-15T radarem Volkov Taifun („Tajfun“), který byl založen na výkonném radaru MiGu-25 RP-25 Směrč-A („Tornádo“) (NATO „Foxfire“). Taifun se však ukázal jako problematický a poté, co bylo postaveno pouhých 10 letadel byla výroba zastavena. +more V prosinci 1971 jej následoval Su-15TM (NATO „Flagon-E“) s vylepšeným radarem Taifun-M (NATO „Twin Scan“) a kontejnerem pro kanon UPK-23-250 nebo rakety vzduch-vzduch R-60 (AA-8 „Aphid“). Aerodynamické nároky si vynutily úpravy radomu s ogiválním tvarem a přinesly nové zpravodajské jméno NATO „Flagon-F“, i když sovětské označení se opět nezměnilo. Srovnatelný bojeschopný cvičný letoun Su-15UM (NATO „Flagon-G“) přišel v roce 1976. Konečná verze Su-15UM, poslední vyráběný Su-15, přišla v roce 1979.

Další návrhy na modernizovaný Su-15 s lepšími motory a aerodynamikou, který by uspokojil požadavky protivzdušné obrany na taktický stíhač dlouhého doletu, byly odmítnuty ve prospěch stíhačky MiG-23.

Varianty

Su-15 - základní verze letounu a jeho prvního prototypu. * Su-15VD - experimentální vývojový typ STOVL s křídly ve tvaru dvojité delty. +more * Su-15U - cvičná dvoumístná verze * Su-15F - první skutečně sériová verze * Su-15TM - vylepšená verze z roku 1971 * Su-19 - plánovaná verze, neuskutečnila se * Su-21 - verze z roku 1975 s vypouklým radomem pro větší radiolokátor zajišťující omezený pohled a střelbu dolů. * Su-21Ubis - dvoumístná cvičná verze.

Služba

Su-15TM v muzeu ve městě Vinnycja Su-15 tvořil významnou část záchytných sil vojsk protivzdušné obrany a byl navržen tak, aby zachytil snazší cíle, jako byly americké B-52 a U-2 nebo britské bombardéry třídy V a obtížnější cíle jako XB-70 nebo B-58 rychlejší MiG-25P. +more Radar Taifun letounu Su-15TM byl optimalizován proti protiopatřením, na rozdíl od jeho dosahu. Úkolem stíhače Su-15TM bylo létat pod autopilotem pomocí příkazů GCI odeslaných datovým spojem. Radar byl zapnut pouze tehdy, když se stíhač přiblížil k cíli, aby poskytl parametry cílení pro navádění raket K-8/R-8/R-98 a jeho vysoký výkon mu umožnil „propálit“ protivníkovo protiopatření. Pokud by všechno ostatní selhalo, infračervená naváděcí verze K-8 by poskytla poslední příležitost sestřelit vetřelce, spolu s jakýmkoli kanonem, který mohl Su-15 nést.

V roce 1983 sestřelil Su-15 řízenou střelou nad Sachalinem korejský Boeing 747 KAL007, přičemž zahynulo všech 269 osob na palubě letounu.

Uživatelé

; / * Vojska protivzdušné obrany - Rusko z prvních linií stroje vyřadilo, ale některé zůstaly uskladněny v rezervě.

* Ukrajinské letectvo

Specifikace (Su-15TM)

Technické údaje

Nákres * Posádka: 1 * Rozpětí: 9,34 m * Délka: 22,03 m * Výška: 4,843 m * Nosná plocha: 36,6 m² * Hmotnost prázdného stroje: 10 874 kg * Vzletová hmotnost: 17 094 kg * Pohon: 2× Tumanskij R-13F-300 ** Tah motoru: 2 × 40,21 kN, 2 × 64,7 kN s přídavným spalováním

Výkony

Maximální rychlost: 2230 km/h ve výšce 13 000 m ( M = 2,16) * Bojový radius: 725 km * Bojový dolet: 1 380 km * Přeletový dolet: 1 700 km * Dostup: 18 500 m * Počáteční stoupavost: 228 m/s * Plošné zatížení: 397 kg/m² * Rychlost vzletu: 370 km/h * Rychlost přistání: 285-295 km/h * Délka rozjezdu: 1000-1100 m

* Délka přistání: ** bez brzdového padáku: 1050-1150 m ** s padákem: 850-950 m * Maximální provozní přetížení: +6,5 g ** s raketami R-98: +3,0 g ** s raketami R-60: +5,0 g

Výzbroj

6 závěsníků (2 trupové) s celkovou nosností 1 500 kg ** na 2 podtrupových závěsnících kontejnery UPK-23-250 pro 23mm kanón GŠ-23L (250 nábojů) ** řízené střely 2 × R-98M a 2 × R-60M, mohly být použity i starší střely typu R-8M nebo R-8M-1, ale pouze při zachycení cíle v ZPS ** 2 × puma FAB-250

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://www.fas.org/nuke/guide/russia/airdef/su-15.htm]Su-15 na FAS[/url] * [url=http://www.globalaircraft.org/planes/su-15_flagon.pl]Su-15 na „The Global Aircraft Organization“[/url]

Kategorie:Sovětská a ruská stíhací letadla Kategorie:Letadla Suchoj