Vojska protivzdušné obrany SSSR

Vojska protivzdušné obrany SSSR (česky Сове́тские во́йска противовозду́шной обороны (СВПО), zkráceně ПРО, Protivzdoušná obrana) byla vojenská síla Sovětského svazu, specializovaná na ochranu území a silových formací před leteckými útoky nepřítele. Vojsko protivzdušné obrany bylo založeno v roce 1948 na základech předchozích sovětských systémů protivzdušné obrany a bylo součástí Sovětské armády. Jeho hlavním úkolem byla ochrana sovětského vzdušného prostoru před nepřátelskými leteckými silami a zajištění nebytové obrany v případě jaderného útoku. Vojsko protivzdušné obrany bylo vybaveno různými druhy protiletadlových raket, dělostřeleckých systémů a radarů, které umožňovaly detekci, sledování a ničení nepřátelských letadel a balistických raket. Součástí vojska byly také protiletadlové raketové komplexy S-75 Dvina, nazývané také SA-2 Guideline, které byly vyvinuty speciálně pro protivzdušnou obranu. Tyto systémy se proslavily zejména během Kubánské krize v roce 1962, kdy Sovětský svaz zpřístupnil svůj vzdušný prostor spojencům. Vojsko protivzdušné obrany SSSR sehrálo důležitou roli během Studené války a bylo klíčovým prvkem sovětské protiraketové obrany. Jeho technologie a výzkum v oblasti protiletadlové obrany přinesly významný příspěvek do vojenského průmyslu a vědy. V průběhu let se vojsko protivzdušné obrany SSSR vyvinulo a modernizovalo, aby odpovídalo novým hrozbám a technologickým pokrokům v leteckém a raketovém průmyslu. S rozpadem Sovětského svazu v roce 1991 se vojsko protivzdušné obrany stalo součástí Ruské federace. Jeho úkoly a organizace se od té doby několikrát změnily a přizpůsobily se novým bezpečnostním výzvám a doktrínám moderní války. Dnes je ruské vojsko protivzdušné obrany stále důležitým prvkem ruské armády a zabezpečuje ochranu ruského vzdušného prostoru v době rostoucího nebezpečí řízených střel a bezpilotních letadel.