Cesko.wiki Suchoj Su-27
Author
Albert FloresSuchoj Su-27 (V kódu NATO „Flanker“) je sovětský dvoumotorový stíhací letoun, určený k boji proti vzdušným cílům ve velkých, středních, malých, přízemních výškách a to ve dne i v noci za každého počasí. Vznikl v konstrukční kanceláři Suchoj. Díky svému značnému doletu může sloužit také jako hlídkový a doprovodný letoun.
Byl navržen jako odpověď na americké těžké stíhací letouny čtvrté generace jako Grumman F-14 Tomcat a McDonnell Douglas F-15 Eagle, s dosahem 3 530 kilometrů (1 910 nmi), silnou výzbrojí, sofistikovanou avionikou a vysokou manévrovatelností. Su-27 je určen k vybojování letecké nadvlády a následné varianty jsou schopny provádět téměř všechny vzdušné vojenské operace. +more Vznikl společně s letounem MiG-29, který byl vytvořen jako protiváha strojům General Dynamics F-16 Fighting Falcon a McDonnell Douglas F/A-18 Hornet.
Do služby u sovětského letectva vstoupil Su-27 v roce 1985. Hlavní rolí byla protivzdušná obrana proti americkým bombardérům SAC B-1B a B-52G, ochrana sovětského pobřeží před letadlovými loděmi a doprovod pro strategické bombardéry Tu-95 "Bear", Tu-22M "Backfire" a Tu-160 "Blackjack".
Existuje několik vývojových variant Su-27. Su-30 je dvoumístný víceúčelový bojový letoun pro mise za každého počasí, jak pro vzdušný boj, tak i bitevní role. +more Su-33 'Flanker-D' je palubní stíhací letoun určený pro letadlové lodě. Další verze zahrnují dvoumístný útočný/stíhací-bombardovací letoun Su-34 'Fullback' a modernizovaný víceúčelový stíhací letoun Su-35 'Flanker-E'.
Vývoj
Přistávající Su-27 +morejpg|vlevo|náhled'>Su-27 v doprovodu F-16C Stíhací letoun vznikl jako reakce na nový stíhací letoun F-15 Eagle. Posléze byl dán požadavek na vývoj nového letounu s názvem projektu Перспективный Фронтовый Истребитель (Perspektivní frontový stíhač). První náčrty nového bojového letounu vznikly už v roce 1969. Stavba prvního prototypu T-10-1 byla dokončena v roce 1977. Letoun byl vybaven staršími motory AL-21F-3, které se tehdy montovaly do letounů Su-17M a Su-24. První zkušební let byl uskutečněn 20. května 1977. Následovaly stroje T-10-2, T-10-3, T-10-4. 1. května 1978 ale došlo k havárii druhého prototypu, jeho pilot Jevgenij Štěpanovič Solovjev zahynul. Letadla vykazovala malou stabilitu, použitý motor AL-21F byl neperspektivní a nový motor ještě nebyl dostatečně vyzkoušen, pokračovat v projektu za těchto podmínek by vedlo k dalším ztrátám na životech. Navíc vědecko‑výzkumný ústav NII VVS zpracoval veškeré informace o americkém letadle F-15 Eagle a musel konstatovat, že jeho výkony jsou daleko lepší než původně předpokládal. T-10 by se mu nedokázal vyrovnat. Hlavní konstruktér Michail Petrovič Simonov se proto po dlouhých úvahách rozhodl stroj zcela překonstruovat a začít od začátku. Konstrukce letounu byla přepracována a v roce 1981 vznikl nový letoun s označením T-10S-1, který se velmi odlišoval od původního provedení.
Letadlo mělo mimo jiné podstatně snížený čelní průřez trupu pro menší aerodynamický odpor, nové šípové křídlo se sklopnou náběžnou hranou po celém rozpětí a nový motor AL-31. První prototyp T-10S-1 vzlétl 20. +more dubna 1981. V tom samém roce tento stroj havaroval, pilot přežil. 23. prosince 1981 spadl i druhý prototyp, jeho pilot Alexander Komarov zahynul. Základní stíhací verze se začala vyrábět v roce 1982 v leteckém závodě Komsomolskoamurské letecké výrobní sdružení J. A. Gagarina v Komsomolsku na Amuru, ale vojenské zkoušky byly ukončeny až v roce 1984.
Vývoj motoru
Na vývoji vhodného motoru pro toto letadlo pracovalo od konce 60. let 20. +more století několik sovětských konstrukčních kanceláří. V polovině 70. let 20. století prosadil Archip M. Ljulka svůj nejnovější vynález - jeho první turbínový motor s přídavným spalováním byl AL-31F, a měl výkon 7 600 kgf bez přídavného spalování a 12 500 kgf s přídavným spalováním. Motor AL-31F znamenal pro Ljulku velký úspěch. Měl analogový řídicí mechanismus a záložní hydromechanický řídicí systém. Motor měl hladký chod při jakémkoliv prudkém manévrování a přetížení letadla.
Vývoj avioniky
V roce 1973 po zveřejnění výsledků soutěže o nové stíhačky byly institutem CNII-30 vydané specifikace na avioniku pro tato letadla. Měly mít radar pracující na více vlnových délkách a měl být schopen zachytit a sledovat několik cílů současně. +more Další výbavu měl tvořit optoelektronický zaměřovací systém, sestávající z infračervené vyhledávací a sledovací jednotky a laserového dálkoměru. Mezi další požadavky patřil průhledový displej s obrazovkami indikujícími stav konkrétních systémů. Na základě těchto komplikovaných požadavků vyvinula společnost NPO "Elektroavtomatika" palubní počítač CVM-800 určený pro stroj T-10 (příští Su-27).
Konstrukce
Podvozek letounu Su-27SK Suchoj Su-27 je ve všech verzích stavěn jako středoplošník. +more Konstrukčním materiálem jsou hlavně hliníkové slitiny. Na tepelně nejvíce trpící části draku se používají titanové slitiny. Pro kryty antén palubního lokátoru se používá slitina lithia a hliníku. Letoun je ovládán pomocí elektroimpulzního řízení fly-by-wire.
Pohon
Pohon je tvořen dvěma dvouproudovými motory AL-31F, které jsou vybaveny komorami přídavného spalování. Váha motoru je 1 540 kg. +more AL-31F je spolehlivý v širokém rozsahu rychlostí a výšek letu. Životnost motoru je asi 500-600 hodin.
Palivový systém
Palivový systém je tvořen čtyřmi palivovými nádržemi, jedna je v centroplánu, dvě ve vnějších částech křídla a jedna v žihadle (válcovité těleso na konci trupu). Palivo je možno za letu přečerpávat mezi jednotlivými nádržemi. +more Palivové nádrže jsou uvnitř potaženy polyuretanovou pěnou pro snížení rizika požáru.
Pilotní kabina
Pilotní kabina je posunuta dopředu a má zaoblený tvar. Kryt je vyroben z organického skla. +more Tvoří ji dvě části - přední zaoblená a zadní, která se otevírá směrem dozadu, proti směru letu. Kabina je přetlaková. Na předním rámu zadní části krytu jsou tři zrcátka. Pilot sedí ve vystřelovací sedačce K-36, která umožňuje katapultáž při nulové rychlosti a výšce. Přetížení se pohybuje kolem 20G. Uprostřed nad palubní deskou je čelní průhledový indikátor (HUD), který zobrazuje údaje z palubního radiolokátoru a optoelektronického lokátoru.
Palubní vybavení
Kabina a IRST systém +morejpg|náhled'>Kokpit Su-27 Přední podvozková noha Palubní vybavení je tvořeno 5 bloky: * blok pilotážně-navigační a střelecko-navigační * blok ovládání a řízení výzbroje * blok rádiového spojení * blok palubní obrany a systému kontroly * blok registrace letových parametrů.
Pilotážně-navigační a střelecko-navigační blok Slouží k navigaci a řízení letounu ve všech režimech a podmínek letu. Je tvořen: * radiokompas * informační komplex vysokorychlostních parametrů * systémy blízké a dálkové navigace * autopilot * systém elektroimpulzního řízení fly-by-wire * palubní odpovídač
Blok ovládání a řízení výzbroje Je systém sloužící k zachycování a sledování cílů optoelektronickým lokátorem nebo palubním radarem. Je tvořen: * koherentní impulsní dopplerovský radiolokátor * optoelektronický zaměřovací systém * přilbový zaměřovač ** umožňuje vyhledávání cílů pro vlastní protiletadlové rakety
Blok radiového spojení Zajišťuje radiokorespondenci mezi velitelstvím a pilotem je tvořen: * radiostanice R-800 * radiostanice R-864 * anténa UKV * anténa KV
Blok palubní obrany Blok palubní obrany je zařízení, které informuje pilota o zachycení vlastního letounu nepřátelským radiolokátorem nebo laserem. Systém je také schopen rušit radiolokátory nepřítele v pasivním nebo aktivním režimu. +more * palubní komplet obrany Berjoza * protiradiolokační výstražný systém Sirena 3 * závěsné pouzdro pro REB Sorbcija S.
Blok registrace letových parametrů Slouží k zachycení činnosti jak palubních aparatur tak i pilota. Skládá se: * registrační aparatura Tester * registrační systém Ekran
Čínský Su-27
Výstupní tryska +moreJPG|náhled|vlevo'>Čínský J-11A V devadesátých letech 20. století bylo do ČLR dodáno 20 jednomístných letounů Su-27SK a čtyři dvoumístné Su-27USK (K= Китай = Čína). Jejich základna se nachází na ostrově Chaj-nan. V roce 1994 bylo dodáno dalších 24 strojů. Čína posléze koupila licenci na výrobu 200 letounů v hodnotě 1,2 mld. USD.
V ČLR je Su-27 vyráběn pod názvem J-11. V současné době existují dvě verze J-11A, která je tvořena asi 20% čínských dílů a novější J-11B, která je tvořena z 90 % čínských dílů. +more To je však nutno brát s rezervou, protože pohonné jednotky AL-31F musí ČLR stále ještě získávat z Ruska. J-11B je vybavena také vektory tahu pro zlepšení již tak výborných manévrovacích schopností. J-11 je vybaven modernější čínskou avionikou, v kabině se nalézají čtyři barevné displeje. Podle čínských zdrojů je vyráběn v lepší kvalitě než konkurenční Suchoj. Cena J-11 je oproti konkurenci nižší.
Manévrovací schopnosti
Manévr Kobra Letouny Suchoj Su-27 jsou známy celou řadou neobvyklých obratů, které nejspíše nejsou jen samoúčelným předváděním skvělých letových vlastností. +more Tyto manévry možná mají konkrétní bojové využití, jako jsou například úhybný manévr před raketami.
Manévr kobra začíná rotací vzad o 120 stupňů. Letoun udržuje v dosažené poloze výšku a pohybuje se horizontálně vpřed. +more Rychlost rychle poklesne na 150 km/hod. Potom prudce vrhne svou příď vpřed.
Manévr zvon (колокол) začíná vertikálním stoupáním, na jehož vrcholu rychlost poklesne na 0 km/hod. Pak se letoun přetočí dozadu, nechá klesnout příď a během akcelerace se přetočí kolem své podélné osy do jiné roviny.
Rekordy
V 80. letech +more_století'>20. století sestrojili v SSSR experimentální letoun Su-27 s označením P-42, který měl překonat dosavadní rekordy upravené verze amerického letadla F-15A se jménem Strike Eagle v dostupu a rychlosti stoupání. Jeho hmotnost tehdy činila 14 124 kg (byl tedy o 2 000 kg lehčí než prázdný sériový Su-27). Podařilo se a Su-27 je nebo byl držitelem celkem 27 světových rekordů. Dalším letounem byl T-10-20R, který byl určený pro jiné kategorie rychlostního létání.
Výzbroj
Kanónová výzbroj
Základní kanónovou výzbroj tvoří automatický letecký kanón GŠ-301. Je to jednohlavňová zbraň s kadencí 1500-1800 střel / min. +more využívající pro pohon automatiky zákluz hlavně. Závěr je uzamčený, klínový, posuvný v příčném směru vzhledem k ose hlavně. Hlavní části kanónu jsou rozděleny na dvě skupiny:.
* zakluzující ** hlaveň ** pouzdro hlavně ** klínový závěr ** vytahovač ** pružinový vratník hlavně (76 prstenců) ** hydraulická brzda ** chlazení ** elektrická iniciace zážehu (v případě selhání při výstřelu) * nezakluzující ** pouzdro zbraně ** úplný zasouvač ** vyhazovač ** podavač ** snižovač
Su-27 s raketami R-27 (AA-10 Alamo)
Raketová výzbroj
Vinnycji Základní verze Su-27 má 10 závěsných bodů.
* 6 podkřídlových * 2 podtrupové * 2 podgondolové
Na závěsné body je možno zavěsit širokou škálu řízených protiletadlových střel krátkého, středního a dlouhého dosahu. Základní kombinace protiletadlové výzbroje se skládá z 6 raket R-27 a 4 raket R-73. +more Další kombinací jsou střely 4× R-27, 4× R-37, 2× R-33.
* R-27R1 ** střela středního dosahu * R-27PE1 ** střela středního dosahu s infračervenou naváděcí soustavou
* R-33 ** vypouští se z maximální vzdálenosti 72 km-136 km. Navádí se na cíl palubním radarem.
* R-73 ** střela krátkého dosahu s infračervenou naváděcí soustavou * R-77 ** střela dlouhého dosahu s aktivní radiolokační naváděcí soustavou
Služba
Baltským mořem v červnu 2014 Prvním místem, kam byl Su-27 vyslán, byl Murmansk na poloostrově Kola. +more Postupem času, když se nasbíraly zkušenosti s provozem Su-27, začal být nasazován v součinnosti s letounem včasné výstrahy Berijev A-50. Od konce roku 1986 se intenzivně účastnil zachycování letadel NATO nad Barentsovým mořem. První zveřejněné fotografie operačního Su-27 byly zhotoveny posádkou norského hlídkového letadla Lockheed P-3B Orion dne 13. září 1987. Dva Su-27 vyzbrojené šesti raketami R-27 byly vyslány jako doprovod letadel P-3B. Během doprovázení se jeden Su-27 dostal do vzdálenosti jen 10 metrů od letadla P-3B, následně se přesunul přímo před norský stroj a zapnul přídavné spalování. Norskému stroji se díky rychlé reakci posádky, která se stihla uhnout před prudkou tlakovou vlnou nic nestalo.
O něco později se scénář opakoval. Su-27 byly vyslány jako doprovod norských P-3B. +more Tentokrát však došlo k nehodě. Sovětský pilot se ocasními plochami svého Su-27 přiblížil k vrtulím P-3B natolik, že se dostaly do kontaktu se směrovým kormidlem Su-27 a úlomky z něj prorazily trup P-3B. Oběma strojům se následně podařilo bezpečně přistát. Norská strana následně podala oficiální stížnost na Sovětský svaz. Celkové poškození P-3B bylo vyčísleno na 130 000 amerických dolarů.
V polovině roku 1987 již bylo ve službě 50 strojů Su-27 a tempo výroby bylo dva stroje za měsíc. Začátkem roku 1989 již sloužilo přes 200 kusů Su-27 a začaly nahrazovat starší stroje Jak-28P, Su-15 a Tu-28P. +more Tyto jednotky byly dislokovány na letišti Lehnice v Polsku a Vinnycja na Ukrajině.
Varianty
Su-27 Flanker B, první výrobní série +morejpg|náhled'>Su-27 Flanker B, poslední výrobní série * Su-27 Flanker-A - základní verze letounu a jeho prvního prototypu * Su-27 Flanker-B - upravená, první sériově vyráběná verze Flanker-A * Su-27 UB Flanker-C - cvičná bojeschopná verze * Su-27 PU/Su-30 - víceúčelový stíhač * Su-27 K/Su-33 - námořní verze * Su-27 KU - dvoumístná cvičná námořní verze * Su-27 IB/Su-34 - stíhací bombardér * Su-27 FB/Su-32 - stíhací bombardér (exportní verze) * Su-27 M/Su-35 - víceúčelový stíhač * Su-37 Terminátor - jiná modernizovaná varianta letounu odvozená od Su-27 s prvky STEALTH.
Uživatelé
Uživatelé letadel Su-27 * * * * * * * * * * * * Spojené státy
Specifikace (Su-27S)
Technické údaje
Posádka: 1 * Délka: 21,94 m * Rozpětí: 14,70 m * Výška: 5,93 m * Rozchod podvozku: 4,34 m * Nosná plocha: 62,4 m² * Maximální zatížení křídla: 456,2 kg/m² * Hmotnost prázdného letounu: 16 380 kg * Maximální vzletová hmotnost: 30 000 kg * Maximální hmotnost bojového nákladu: 8 000 kg * Běžná hmotnost bojového nákladu: 4 000 kg * Pohonná jednotka: 2× dvouproudový motor Saturn/Ljulka AL-31F s přídavným spalováním, každý o tahu 75,22 kN (122,6 kN s přídavným spalováním) * Zásoba paliva: 3 770 kg * Zásoba paliva (maximální): 9 400 l (vnitřní nádrže) + 2 600 l (přídavné nádrže)
Výkony
Maximální rychlost: 2 500 km/h (2,35 M) * Dolet: 3 530 km v letové hladině, 1 340 km na úrovni hladiny moře * Dostup: 18 500 m * Stoupavost: 300 m/s * Plošné zatížení: 371 kg/m² * Tah / hmotnost: 1,07
Výzbroj
1× kanón GS-30-1 ráže 30 mm se 150 náboji * 6 000 kg výzbroje na deseti závěsníkách pro široké spektrum řízených i neřízených raket R-27, R-77, R-73 nebo R-60 a pum KAB-500KR, Ch-23, Ch-25, Ch-58, Ch-25MP, Ch-59, Ch-29 nebo Ch-31
Odkazy
Reference
Externí odkazy
[url=https://web. archive. +moreorg/web/20071201133415/http://ww1. valka. cz/newdesign/v800/clanek_770. html]Suchoj Su-27 Flanker a jeho verze - obsáhlý popis[/url] * [url=http://www. globalsecurity. org/military/world/russia/su-27. htm]Su-27 na GlobalSecurity. org[/url].
Kategorie:Sovětská a ruská stíhací letadla Kategorie:Čínská stíhací letadla Kategorie:Letadla Suchoj Kategorie:Čínsko-ruské vztahy