Svatba (Sokolović)

Svatba (v srbsko-anglickém originále - ) je opera srbsko-kanadské skladatelky Any Sokolovićové z roku 2010. Libreto sestavila skladatelka z tradičních lidových srbských textů doprovázejících svatební obřady; opera je komponována pro šest ženských hlasů a cappella. Premiéru měla 24. června 2011 v torontském divadle Berkeley Street Theatre Downstairs v podání divadelní společnosti Queen of Puddings Music Theatre.

Vznik, charakteristika a historie

Hudební skladatelka Ana Sokolovićová pochází ze Srbska. V mládí emigrovala do Kanady, avšak v jejích kompozicích se moderní styl často obohacuje o balkánské folklórní prvky. +more Nejsoustavněji se k nim obrátila ve své třetí opeře s názvem Svatba (první dvě byly Půlnoční soud - The Midnight Court z roku 2005 podle slavné irské komické básně Briana Merrimana a Milostné písně - Love Songs z roku 2008).

Stejně jako předchozí dvě opery vznikla Svatba na zakázku torontské divadelní společnosti Queen of Puddings Music Theatre. Zakázka zněla na operu pro šest ženských hlasů, námět a zpracování jsou dílem skladatelky.

Libreto je z největší části sestaveno z textů srbských lidových písní a říkadel souvisejících se svatbou, ty jsou však „představeny v novém kontextu pro naši současnou kulturu“. Opera nemá děj ve vlastním slova smyslu: zachycuje přípravu nevěsty Milici - za škádlení, povzbuzování a utěšování jejích pěti družiček - na svatbu od bujarého předsvatebního večera přes obřad koupele po ranní přípravu na cestu k oltáři, zahrnující definitivní rozloučení s dosavadní rodinou a přáteli. +more Textově a hudebně jsou popisovány různé nálady, „[o]bavy, pochybnosti, nejistota - ale i radostné očekávání, milostná touha a naděje“. Sokolovićová o svém záměru napsala: „Svatba je důležitým předělem v životě každé ženy, který je obvykle ponořen do tradic a vždy představuje změnu a rozcestí. Milicin rituál přechodu je do univerzální, je to archetyp lidské zkušenosti. Svatba nabízí možnost pohroužit se do kvality a bohatosti tohoto krátkého, ale rozhodujícího okamžiku. “ Při kompozici se inspirovala srbskou lidovou hudbou, ale také výšivkami, tapisériemi, zvukem srbského jazyka a historickými a mytickými postavami. I když jde o předsvatební noc, je zde láska adresována jen nepřímo - oproti skladatelčině předchozí opeře Milostné písně, jíž byla láska hlavním tématem. Sokolovićová věnovala tuto operu svým rodičům.

I když lze v hudbě Svatby zaznamenat vliv srbského folklóru, zdůrazňuje Sokolovićová , že „má opera Svatba […] není novou lidovou hudbou“. Slovy českého kritika v Ostravanu Milana Bátory se nejedná o „pseudofolklorní halekačku s nostalgickou atmosférou“; podle něj Sokolovičová ve Svatbě „projektovala svou osobní vizi, která je absolutně přítomná, impulzivní a poctivá“ a „elegantně [se] vyhnula jakémukoli stereotypu“. +more Operní recenzentka Helena Havlíková na OperaPlus sice řadí Svatbu k neofolklorismu, ale připomíná, že skladatelka „balkánský hudební kolorit modifikuje dnešním „rozpomínáním“ a zkušeností pobytu daleko od původního domova“. Šimon Kořený v HISVoice v hudbě této opery shledává „divokou směsí starodávných tanců, rytmů popové hudby, balkánských melodií i klasické harmonie, sylabických částí atd. “ Z hudebních vlivů Sokolovićové lze poukázat na Igora Stravinského, Luciana Beria nebo György Ligetiho.

Šest postav opery (tři soprány a tři mezzosoprány anebo čtyři soprány a dva mezzosoprány) zpívá a cappella formou „rytmického a melodického vrstvení jednotlivých linií v pestrém tkanivu rytmů pracujících s polyfonickým vedením, ozvěnou i interlockingem čili vzájemným doplňováním oddělených partů“. Jde o vokálně náročné party jako co do intonace a vzájemné koordinace, tak co do interpretačních technik včetně ječení, halekání, nestandardního nasazování tónu, šepotu a dalších efektů, které skladatelka zčásti odvozuje od tradiční hudby balkánského okruhu. +more Výraznou roli hraje zvuková stránka srbského jazyka: „Přeložit tuto operu do jiného jazyka nelze, srbský text je záminkou pro samotnou hudbu, jíž tento text prošívám. Využila jsem přirozenou hudebnost tohoto jazyka a jeho příznačnost pro hudební tvorbu,“ tvrdí Sokolovićová. Jen vedlejší úlohu, spíše navození zvukové atmosféry než doprovodu, mají hudební nástroje, které představitelky během hry používají - dešťová hůl, tibetská mísa, flétnička, okarína či bubínek, ale i předměty každodenní potřeby jako plastové kelímky a příborové nože.

Kanadský divácký i kritický ohlas na Svatbu byl velmi příznivý. Její přínos vyzdvihl například hudební kritik Jean-Jacques Nattier: „V tom spočívá zásadní příspěvek Sokolovićové: dokázala znovu začlenit zpěv do současných diskusí o opeře. +more A to nikoli provedením „návratu“, za nímž se příliš často skrývá neotonalita, ale naopak začleněním melodické kontinuity neočekávaných vokálních sonorit, vokálního souboje vymyšlených slov a fonetických her se srbskou abecedou. Tím obnovuje způsob, jakým se píše opera. “ Svatba v Kanadě získala šest nominací na Dora Mavor Moore Awards a vyhrála cenu Vynikající nový muzikál/opera.

Premiéru ve Spojených státech amerických uvedla Peabody Chamber Opear v Baltimore roku 2013. Evropa se seznámila s tímto dílem v inscenaci vytvořené pro festival v Aix-en-Provence roku 2015. +more Tato inscenace se hrála i na jiných místech, například v Montpellieru, Nantes, Angers, Lublani a Lucemburku. Roku 2016 ji hrála s velkým ohlasem experimentální scéna San Francisco Opera (SF Opera Lab), roku 2017 studenti Hudební konzervatoře Brooklyn College v New Yorku. V roce 2018 Svatbu nastudoval L’Atelier lyrique montrealské opery - tuto inscenaci ocenila Hudební rada Quebecu jako hudební událost roku. - a také Milwaukee Opera Theatre, Bard College v Annandale a Vysoká škola pro hudbu, divadlo a média v Hannoveru. V témže roce byla rovněž koncertně provedena v Permu.

Svatba byla po monoopeře Milostné písně (Love Songs) v roce 2018 druhá opera Any Sokolovićové, která byla provedena v Česku. V rámci bienále Dny nové opery Ostrava (NODO) byla uvedena 28. +more srpna 2020 na jevišti Divadla Antonína Dvořáka; v rámci celovečerního programu jí předcházela opera Hibiki, hibiki, vzhmoť. Marka Keprta. Šest rolí ve Svatbě ztvárnily členky sboru Národního divadla moravskoslezského. Inscenace byla diváky přijata s nadšením a i čeští recenzenti dílo uvítali a vysoce ocenili hudební nastudování a výkony představitelek. Ostravská inscenace byla zpřístupněna rovněž prostřednictvím livestreamu a zaznamenával ji Český rozhlas.

Osoby a první obsazení

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=https://permopera.ru/en/media/mediatec/91938/]Koncertní provedení opery Svatba v podání opery v [[Perm (město)|Permu[/url]] z roku 2018.]

Kategorie:Opery Any Sokolovićové Kategorie:Opery v srbštině Kategorie:Opery z roku 2011 Kategorie:Opery poprvé uvedené v Torontu