Tachanun

Padání na tvář je obvyklá pozice pro první část modlitby tachanun. Tachanun (hebr.: תחנון, „prosba“), nazývaný také nefilat apajim („padání na tvář“) je součástí židovské ranní a odpolední modlitby. V pořadí modlitbe je řazena bezprostředně za amidu, ústřední modlitbu židovské bohoslužby. Tachanun se neříká o šabatu, svátcích a při některých dalších příležitostech (např. v přítomnosti ženicha v průběhu prvního týdne po jeho svatbě). V pondělí a čtvrtek se ve většině obcí říká rozšířená verze tachanunu.

Struktura

S výjimkou pondělí a čtvrtka (dny, kdy se v synagoze předčítá Tóra) Tachanun sestává ze tří (v některých komunitách dvou) krátkých odstavců. Ve většině aškenázských synagog Tachanun začíná úvodními verši z a pokračuje žalmem , který podle tradice složil král David, když byl nemocen a trpěl. +more Kdo recituje tachanun v místě, kde se nachází svitek Tóry, pokládá v této části hlavu na hřbet nebo předloktí levé ruky; má-li na levé ruce položené tefilin, pokládá hlavu na pravou ruku. Druhý odstavec, שומר ישראל (Strážce Izraele) se čte v sedě, ale vzpřímeně (v některých komunitách se tento odstavec čte pouze o půstech). Poté po slovech „va'anachnu lo neida“ je v mnohých obcích zvykem povstat a zbytek posledního odstavce přečíst ve stoje. Po tachanun vždy bezprostředně následuje kadiš - poloviční kadiš v ranní modlitbě a celý kadiš v odpolední modlitbě.

V pondělí a ve čtvrtek se čte delší modlitba začínající ; tato modlitba se vkládá buď před, nebo za „krátký“ každodenní tachanun, podle zvyklostí, a čte se ve stoje. V různých komunitách se liší i délka této modlitby. +more Aškenázové používají nejdelší text, Sefaradi (a Chasidé, jejichž struktura modlitby vychází ze sefardského ritu) mají podobnou modlitbu, ale o něco kratší. Italské obce mají nejkratší text, který navíc nezačíná zmíněným žalmem, nýbrž veršem .

Talmud (Bava Kamma) označuje pondělí a čtvrtek jako et racon, čas dobré vůle, kdy prosebné modlitby mají větší naději být vyslyšeny.

V sefardském ritu začíná tachanun modlitbou viduj (vyznání), která vyjmenovává některých hříchů. Během jejich výčtu si věřící symbolicky udeří pěstí na srdce při zmínění každého hříchu. +more Následuje výčet třinácti atributů božího milosrdenství. Většina Sefardů nemá ve zvyku pokládat hlavu na ruku, ale aškenázský vliv v Maroku způsobil, že některé marokánské sidury tento zvyk zmiňují.

Historie

Pramenem pro prosebnou modlitbu (tachanun) je a . Tyto verše naznačují, že po modlitbě by měla vždy následovat prosba. +more Na základě toho talmudičtí učenci zavedli zvyk připojovat osobní prosby k bohu za ustálenou sestavu modliteb. Ve 14. století se z těchto spontánních proseb ustálil text modlitby tachanun.

Zvyk sklonit se a položit tvář na levou ruku vychází z prvního verše tachanunu, který zahrnuje slova: „Nipla na be-jad ha-Šem“ („Upadněme do rukou Hospodina“). Rovněž je to připomínka denní oběti přinášené v chrámu, která byla před porážkou povalena na levý bok.

Paže má být zahalena rukávem, talitem nebo jiným oděvem. Tato poloha se vyvinula v potalmudické době a symbolizuje původní praxi, kdy lidé klekali a dotýkali se tváří země. +more Vyjadřovali tak svoji pokoru a podřízení boží vůli. Stejnou polohu zaujal Mojžíš a Jozue, když padli na tvář před Bohem po hříchu zlatého telete. Kvůli tomuto zvyku je tachanun někdy označován jako nefilat apajim („padání na tvář“). Z toho, že Jozue padl na tvář před Archou úmluvy, praktikuje se zvyk padání na tvář pouze v místě, kde je aron ha-kodeš se svitkem Tóry; jinde se má při tachanun sedět vzpřímeně.

Dlouhá verze tachanunu čtená v pondělí a ve čtvrtek má svůj původ podle klasických pramenů u třech učenců, kteří unikli před zničení židovského osídlení Svaté země Římany: Když pak cestovali lodí do Evropy, zastihla je bouře; všichni tři se modlili své osobní modlitby, načež se bouře sklidnila. Tito učenci potom založili židovské obce v Evropě. +more Abudraham uvádí, že slova „rachum ve-chanun“ („milosrdný a milostivý“) označují začátek další části.

Vynechávání tachanunu

Tachanun je vynecháván o šabatu, o všech svátcích (včetně Chol ha-mo'ed), o novoluní, o Chanuce a Purim, protože tyto dny mají sváteční povahu a tachanun, který je poněkud truchlivý, se k nim nehodí.

Následující seznam uvádí další dny, „menší svátky“, kdy je tachanun rovněž vypouštěn z modlitby. Není-li uvedeno jinak vypouští také z odpolední modlitby mincha předcházejícího dne:

* 9. tišri -1. +more chešvan: Den před Jom Kipurem (ale ne předcházející odpoledne v mincha), až do konce měsíce. V některých komunitách se začíná číst hned po Simchat Tóra, 24. /25. tišri * 10. a 20. kislev: zvyk Chabadu. * 19. kislev: chasidský zvyk - jarcajt Magida z Mezriče) * 2. ševat: den, kdy požár téměř zničil ghetto v Římě, ale obec byla zázračně zachráněna; zvyk není obecně přijímán. * 15. ševat: Tu bi-švat, „Nový rok stromů“. * 7. adar: výročí narození a smrti Mojžíše; pouze v některých obcích * 11. -17. adar: chasidský zvyk * 15. adar: Šušan Purim * 14. -15. Adar I: Purim Katan a Šušan Purim Katan * celý měsíc nisan * 14. ijar: Pesach šeni (ale ne mincha předcházejícho dne; zvyk není obecně přijímán). * 14. -20. ijar: chasidský zvyk * 18. ijar: Lag ba-omer * 1. -12. sivan: Šavuot, včetně začátku měsíce a doplňkového týdne pro přinášení sváteční oběti do Chrámu; zvyk neříkat tachanun po svátku není obecně přijímán. * 12. -13. tamuz: zvyk Chabadu * 9. av: Tiš'a be-av. * 15. av: Tu be-av * 29. elul: Předvečer Roš ha-šana (ale ne v mincha předcházejícího dne a také ne v ranních slichot).

Tachanun se také nečte v domě truchlícího. Uváděné důvody se různí: buď proto, aby se nepřitěžovalo truchlícímu v jeho žalu zdůrazňováním Božího soudu, nebo proto, že dům truchlícího je domem soudu a soud není patřičné místo pro vyprošování milosrdenství.

Tachanun se také nečte v přítomnosti ženicha v období sedmi dnů veselí, dále v synagoze, kde probíhá obřízka nebo v přítomnosti otce, mohela nebo sandaka. V mnohých obcích se také vypouští tachanun, když se koná Simchat Bat a je přítomen některý z rodičů.

V chasidských obcích se tachanun vypouští na výročí smrti admora, protože takový den je považován za den duchovní obnovy a slavnosti.

V některých obcích je zvykem vypouštět tachanun i o svátcích ustanovených Státem Izrael, případně i o některých občanských svátcích jiných zemí: * 4. ijar: Jom ha-Zikaron (Den památky na izraelské padlé); * 5. +more ijar: Jom ha-Acma'ut (Den nezávislosti); * 28. ijar: Jom Jerušalajim (Den Jeruzaléma, výročí sjednocení Jeruzaléma v r. 1967); * 4. červenec: Den nezávislosti USA; * Den díkůvzdání v USA.

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Židovské modlitby Kategorie:Hebrejská slova a fráze