Turistická značka

zříceninou Dívčí kámen Turistická značka je symbol nebo tabulka, jejímž účelem je poskytnout turistům informaci o směru cesty, případně též o vzdálenostech, podmínkách průchodnosti, popisech míst atd. Turistické značení je soustava turistických značek.

Podle účelu se turistické značky a značení dělí na: * Turistické značky pro pěší turistiku * Turistické značky pro cykloturistiku (viz též cyklotrasa) * Turistické značky pro lyžaře * Městské informační systémy Turistická značka se někdy též říká mapovým značkám v turistických mapách.

Československo a Česko

Historické značení u Drábských světniček +morejpg|náhled|upright'>Různé typy starých a nových značek ve Svatém Janu pod Skalou.

Území Česka a Slovenska má jednu z nejdokonalejších a nejhustších sítí turistického značení pro pěší turistiku. První turistickou stezku na území tehdejšího Uherska vyznačil Sitnianský klub roku 1874 v okolí Hodruši ve Štiavnických vrších. +more První české trasy byly vyznačeny Pohorskou jednotou Radhošť kolem roku 1884 a Klubem českých turistů (KČT) roku 1889. V roce 1912 byla dokončena první dálková trasa přes Brdy na Šumavu. Až do roku 1938 následoval rychlý rozvoj. Období druhé světové války a období let 1950-1954 však znamenalo pro systém značení krizi - nebyla prováděna obnova značení a systém byl silně narušen. Od roku 1954 získal monopol na značení ČSTV, postupně byla síť značených cest obnovena a rozšiřována a systém doplněn ještě směrovkami a nástěnnými mapami. V roce 1990 přešla značkařská činnost v Česku na obnovený Klub českých turistů. Od roku 1997 je prováděno obdobné značení i pro lyžaře a cyklisty. Finanční náklady na značení cest jsou od r. 1997 hrazeny z rozpočtu odboru Cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Značení provádějí již od počátků bezplatně dobrovolníci - značkaři. Některé naučné stezky zřizují a udržují orgány a organizace ochrany přírody. Cyklistické (cykloturistické) značení v oblasti Krkonoš zřídila a údržbu značení pěších tras převzala správa Krkonošského národního parku (KRNAP).

Klub českých turistů používá takzvané pásové značení čtyř barev - červené, modré, zelené a žluté, namalované zpravidla na stromech, sloupech a jiných objektech. Značka je tvořena vodorovným barevným pásem, nad nímž i pod nímž je bílý pás. +more Pro odbočení se tento základní tvar doplní šipkou jednotného provedení. Vede-li více značených tras společně, jsou značeny sloučenou značkou v přesně určeném pořadí barev. K významným místům v blízkosti hlavní značené trasy se vyznačují odbočky významovým tvarovým značením (existují jich 4 typy) stejné barvy, jakou je značena hlavní trasa. Na významných místech a rozcestích se umisťují směrovníky (rozcestníky) s místními a směrovými tabulkami jednotného provedení, zpravidla plechovými. Pro místní trasy a okruhy existuje speciální místní značení (úhlopříčně rozdělené čtverce, v nichž jeden trojúhelník je bílý a druhý má jednu ze čtyř barev) a lázeňské značení, které kombinuje dvě významové barvy, které souvisejí s délkou a převýšením okruhu. Pro lyžaře (běžkaře) se užívá obdobné pásové značení stejných rozměrů jako pro pěší, avšak místo bílé barvy je k olemování barevného pásu použito oranžových pásů a vnitřní pás může být červený, modrý, zelený nebo bílý. Pro cyklisty se používá jednak pásové značení se zvětšenými značkami a žlutými krajními pásy, nebo speciální silniční směrové značky žlutooranžové barvy. Zvláštním typem turistického značení jsou naučné stezky, které vyznačují samostatně nebo ve spolupráci s KČT organizace ochránců přírody či obce, města i jiné organizace. Podle metodiky KČT bývá naučná stezka značena bílým čtvercem se šikmým zeleným pruhem. Naučné stezky zřizované jinými subjekty však jsou mnohdy značeny jinými způsoby. Naučné stezky jsou vybaveny i stojany s informacemi o přírodních zajímavostech v okolí. Značené cesty jsou vyznačovány v turistických mapách, někdy i v jiných typech map. Jsou chráněny přestupkovým zákonem.

Podrobnější informace o pásovém značení a používaných barvách naleznete v článku Turistické značení v Česku a na Slovensku.

Pásové značení podle českých standardů v zahraničí

Gerniku v rumunském Banátu

Češi vyznačili trasy podle českých standardů také například na některých místech v Rumunsku, konkrétně v oblasti českých vesnic v rumunském Banátu, dále na Ukrajině (na Podkarpatské Rusi) a v roce 2016 též 60 km u městečka Bataypora v Brazílii, kde zároveň vyškolili místní značkaře.

V rámci projektu „Albánská výzva“ bylo v horských oblastech na severozápadě Albánie vyznačeno podle českého vzoru více než 100 km turistických cest. Na některé z těchto stezek přispěla přímo Česká republika prostřednictvím svého zastupitelského úřadu v Tiraně - stejně, jako pak v roce 2014 na rekonstrukci tří turistických cest v Národním parku Dajti na okraji albánské metropole.

V letech 2016 a 2017 vyznačili studenti brněnské Mendelovy univerzity dvacet kilometrů turistických tras v oblasti kolem filipínské sopky Kanlaon na ostrově Negros.

Velvyslanectví České republiky v Mongolsku v roce 2023 iniciovalo spolupráci s Klubem českých turistů, který 26. června v Brně podepsal memorandum o spolupráci s Mongolian Walking Association (MWA). +more Podle něj poskytuje KČT školení mongolským značkařům s opětovným zapojením studentů Mendelovy univerzity.

Slovensko

Po rozdělení Československa v roce 1993 pokračoval v péči o turistické značení Klub slovenských turistov - Klub značkárov Slovenska. Způsob značení je shodný jako v Česku. +more Liší se pouze tím, že vzdálenosti jsou uváděny v časových údajích s přesností na čtvrt hodiny, nikoliv v kilometrech. Tato odlišnost však trvala i po celou dobu Československa.

Územím Slovenska procházejí evropské dálkové trasy E 3 (ze Španělska do Rumunska) a E 8 (z Nizozemska do Bulharska) a mezinárodní trasa I 23 (z Polska do Rakouska).

Polsko

V Polsku se používá obdobné značení jako v Česku, navíc existuje ještě černá značka: * červená * modrá * zelená * žlutá * černá

Barvy nemají žádnou souvislost s obtížností trasy. Kromě toho se lze setkat s bílým vykřičníkem nad značkou, který má upozorňovat na náhlou změnu směru. +more První polskou trasu vytyčil pomocí směrových ukazatelů Leopold Wajgel v roce 1880 v Haliči (trasa Krasny Łuh - Hoverla, nyní Ukrajina). V roce 1887 byla vyznačena první značka na území samotného Polska. Značky se zpočátku malovaly rumělkou (HgS) v podobě červeného vodorovného proužku, později se začal přidávat kvůli lepší viditelnosti bílý proužek, což se však rozšířilo až po roce 1914. Podrobné instrukce, jak označovat turistické trasy, navrhl v roce 1924 Feliks Rapf. V tomto návrhu už byly značky v dnešní podobě - dva bílé pruhy s barevným uprostřed (na výběr pět barev). Základní značka má rozměry 9×15 cm. Na tabulkách se v horách uvádějí vzdálenosti časovým údajem, kdežto v nížinách v kilometrech.

V letech 1925-1927 probíhala tzv. štětcová válka (wojna na pędzle) mezi německou organizací Beskidenverein (založena v roce 1893 v Těšíně) a Polskou tatranskou společností (Polskie Towarzystwo Tatrzańskie), kdy polská společnost nechtěla nechat v Západních Beskydech monopol na značení německému sdružení a začala značit vlastní trasy. +more Obě uskupení si značení vzájemně přemalovávala, proto štětcová válka.

V roce 2003 bylo v Polsku vyznačeno 58 292 km turistických stezek, z toho 9211 km představovaly cyklotrasy a 785 km trasy pro lyžaře.

Na webu turistického vlastivědného spolku PTTK je možno si prohlédnout plánky značených cest a k nim komentáře o turistických zajímavostech.

PTTK také zřizuje lyžařské a cyklistické značení, které je tvořeno nejen značkami a směrovými tabulkami, ale i systémem dalších značek obdobných dopravním. PTTK také značí turistické trasy pro jezdce na koních.

Ukrajina

Ve 30. letech 20. +more století, kdy Zakarpatská Ukrajina byla součástí ČSR, vyznačil Klub českých turistů několik tras i zde. Značení nebylo po 2. světové válce udržováno a prakticky zaniklo, v současnosti jsou v terénu pozorovatelné již jen zbytky na starších stromech (např. v okolí Koločavy).

V cestopisech českých turistů jsou zmínky o turistickém značení na Zakarpatské Ukrajině. Turistická značka vede z ukrajinské strany na trojmezní horu Kremenec. +more V roce 2005 údajně pohraničníci vstupu na značenou cestu bránili a požadovali povolení, na které se čeká tři měsíce. V oblasti rezervace Velkého kaňonu, který ústí k místní hlavní silnici nedaleko obce Sokolinoje, jsou vyznačeny tři „ekologičeskije tropy“. Přístup je povolen jen v doprovodu instruktora a se souhlasem záchranné služby, avšak dodržování tohoto nařízení není v praxi požadováno (2003).

Od roku 2007 jsou značeny turistické cesty v Zakarpatské oblasti podle českých zvyklostí, a to zejména v okolí Usť-Čorné a Koločavy. Toto značení je financováno prostředky vlády ČR, v roce 2010 a 2011 z prostředků Česko-polského fóra. +more Koordinátorem značení je Hnutí Duha Jeseníky, dříve jím byl Člověk v tísni. Délka takto značených pěších tras dosáhla 700 kilometrů na podzim 2011.

V rámci lokálních projektů financuje v roce 2011 ministerstvo zahraničních věcí značení turistických tras v Bachčisarajském rajónu Autonomní republiky Krym. V říjnu 2011 bylo vyznačeno 200 kilometrů tras.

Maďarsko

V 70. letech dvacátého století bylo základním značkařským systémem tvarové značení. +more Tvarové značky (kroužky, čtverečky, trojúhelníčky apod. ) jsou orámovány bílou barvou, pásové značení je podobné jako v Česku. Používají se barvy červená, modrá, zelená a žlutá.

Rumunsko

V pohořích Východních, Jižních a Západních Karpat se používá tvarové i pásové značení. Je většinou velmi nesystematické a zanedbané, na mnoha místech jsou značené cesty již zcela neprůchodné a zarostlé takřka pralesní vegetací. +more Některé „turistické značené cesty“ jsou vedeny místy, kde cesta je neznatelná a zdá se, že i značkař se prodíral hustým lesem pokaždé jinudy. Některé značené cesty uvedené v mapách nejsou v terénu téměř k nalezení. Kvalitnější mapy rumunských turistických oblastí jsou vydávány převážně v Maďarsku.

Tvarové značky většinou tvoří jednoduchý barevný tvar, například červené kolečko nebo modrý trojúhelník, s bílým olemováním. Pásové značky mívají zpravidla barevný pruh svislý.

V atraktivní oblasti pohoří Ceahlau ve Východních Karpatech jsou značky malovány podle českých standardů, údajně je v rámci mezinárodní výpomoci vyznačili čeští značkaři KČT.

Bulharsko

V cestopisech českých turistů se lze dočíst, že se v Bulharsku vyskytují červené, modré, zelené i žluté barvy. Značení je mnohde velmi nízké kvality a zanedbané, není výjimkou, že během cesty mění barvu. +more Pravděpodobně jde o pásové značení podobné českému. Směrové tabulky jsou plechové, mají tvar ozdobné šipky a málokdy zobrazují vzdálenost k cíli.

Chorvatsko, Černá Hora

Chorvatská turistická značka (Velká Paklenica)

V cestopisech jsou zmínky o turistickém značení v některých zemích bývalé Jugoslávie. V současné době čeští značkaři tvoří značení ve významných chorvatských letoviscích.

Slovinsko

Alojze Knafelce

Turistické značení existuje jen v horách. Značení je prováděno červenými (případně žlutými) kroužky o průměru 2-3 cm, které jsou případně opatřovány šipkami. +more Vzhledem k tomu, že směrovky na řadě rozcestí neexistují a jednotlivé značené trasy jsou od sebe téměř neodlišitelné (formálně sice mají přidělená čísla, ta ovšem v terénu doprovázejí většinou pouze směrovky), nelze turistické značení bez mapy prakticky využívat.

Od roku 2006 se situace podstatně zlepšila; turistika přišla do větší módy a turistické cesty jsou i v jiné části země hojně rozšiřovány.

Rakousko

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20070321231603/http://photo. jtri. com/gallery2/v/Places/Europe_2005/album/Europe+pics+missing+disk+004. jpg. html]Foto[/url] rozcestníku z rakouských Alp. Na tabulkách je podepsán ÖAV ([url=http://www. alpenverein. at/]Österreichischer Alpenverein[/url], Rakouský alpský svaz). Byl založen roku 1862 ve Vídni. Na směrovkách je vzdálenost uvedena časovým údajem a cíle označeny červenými nebo černými kroužky (puntíky).

Itálie

V Dolomitech je používáno pásové značení. Na bílém pruhu mezi červenými je uvedeno číslo trasy.

Švýcarsko

Turistické značení pravděpodobně jen směrovými tabulkami. Šipka s červenou pásovou značkou s bílými okraji znamená turisticky obtížnější trasu, šipka mající jen žlutou barvu tabulky méně obtížnou vycházkovou trasu. +more Vzdálenosti jsou udávané v hodinách.

Německo

Na území bývalé NDR bývalo základním systémem tvarové turistické značení. Má tu výhodu, že v kombinaci tvaru a barvy nebo i dvou barev v jedné značce může mít každá značená cesta téměř jedinečné označení.

Mnohde značení bylo v 80. letech 20. +more století v nevyhovujícím stavu a místa neznalý turista bez mapy podle nich jen stěží někam mohl dojít. V poměrně dobrém stavu bylo značení například v Saském Švýcarsku. V některých oblastech se prosazovalo pásové značení.

Francie

Pro celostátní síť dálkových (GR - Grande randonnée) a některé místní trasy (GRdP, PR) je používáno jednobarevné (červené v kombinaci s bílým pruhem/šipkou pro GR a žlutým pruhem/šipkou pro ostatní trasy) pásové značení, které oproti českému má jednu značku navíc. Křížek nad značkou říká, že tudy cesta nevede. +more Takováto značka je praktická, pokud značení odbočuje ze široké cesty a turista odbočku může přehlédnout.

V některých oblastech, zejména horských (Alpy, Pyreneje, Vogézy), se používají také směrovky a tabulky se symboly v různých tvarech (obdélník, kosočtverec, kruh...) připevněné k podkladu.

Izrael

Typická turistická značka izraelské stezky +moreJPG|náhled'>Izraelský směrovník Izraelský rozcestník.

Za příklad turistického značení v Izraeli je možné uvést značky tvořené vodorovným bílým, modrým a červeným pruhem, které jsou použity na Izraelské stezce spojující severní a jižní cíp země. Mimo značení Izraelské stezky se lze setkat s obdobou pásového značení. +more Tvar rozcestí bývá naznačen přímo pásovou značkou.

Gruzie

V Gruzii bylo na začátku 21. století zaváděno pásové značení, zpravidla z iniciativy zahraničních subjektů. +more V oblasti Svanetie jsou vyznačeny trasy širokým barevným a bílým pruhem, značení je často nedostatečné. V Tušetii vznikly značené trasy v okolí Omala v rámci české pomoci při obnově památek. Na Kavkaze na západ od Tušetie se nachází poměrně hustá síť cest vyznačených polským turistickým spolkem PTTK, jejichž pásové značení s pěti barvami je stejné jako v Polsku.

Evropské dálkové trasy

Evropská asociace turistických klubů (EWV, Europäische Wandervereinigung, European Ramblers' Association) si při svém založení v roce 1969 vytkla za cíl vytvořit mezinárodní evropskou síť turistických tras. Členy asociace jsou turistické svazy a spolky většiny evropských zemí. +more Do roku 2006 bylo vytvořeno 11 dálkových turistických tras (E1 až E11) o celkové délce asi 55 000 km, od října 2010 přibyla trasa E12. Ve střední Evropě jsou tyto cesty většinou dobře vyznačeny, v jiných částech Evropy značení v terénu je někde nedostatečné nebo zcela chybí. Českou republikou procházejí evropské trasy E3, E6, E8 a E10. V České republice je k jejich vyznačení využito běžného pásového turistického značení, na jehož směrových tabulkách je navíc uvedeno číslo evropské trasy.

Odkazy

Reference

Související články

Mužik (turistické značení) * Dálková turistická trasa

Literatura

Milan Pernica, Jiří Rohlík: Na výlet s turistickou mapou. Praha: Olympia, 1980.

Externí odkazy

[url=http://www. kct. +morecz/cms/turisticke-znaceni-kct]Klub českých turistů - Turistické značení[/url] * [url=http://www. kst. sk/znackari/index. html]Klub slovenských turistov - Klub značkárov Slovenska[/url] * [url=http://www. pttk. pl/aktywna/znaki. php]Značení cest PPTK - Polsko[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20051113015653/http://www. slowtrav. com/switzerland/hiking/signs. htm]Návod k použití švýcarského značení v angličtině[/url] * [url=http://www. era-ewv-ferp. org/index. php. Epathsi_d]Evropská asociace turistických klubů[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20060222051320/http://www. era-ewv-ferp. com/upl_files/deklarace_bechyne_-_aj031005. pdf]Bechyňská deklarace o turistickém značení v Evropě[/url].

Kategorie:Orientační systémy Kategorie:Značky