Vegetační stupňovitost

Skalnatých horách

Vegetační (nebo také výšková) stupňovitost je vertikální rozvrstvení ekosystémů v horských oblastech. Jedná se o přirozenou rozdílnost vegetace způsobenou rozdílným klimatem s přibývající nadmořskou výškou a různou expozicí. +more S přibývající nadmořskou výškou se zvyšuje množství srážek a klesají teploty. Expozice (orientace ekosystému vůči světové straně) se projevuje rozdílnou distribucí slunečního světla. Rozdílnost klimatických prostředí se projevuje změnou ve složení vegetace i změnou ve složení fauny.

Příčiny stupňovitosti

teplota - s přibývající nadmořskou výškou klesá průměrná teplota vzduchu (na 100 m přibližně o 0,54 °C). Teplota dále ovlivňuje délku námrazy a počet mrazových dní, který s výškou stoupá, a to ve vyšších polohách rychleji než v nižších. +more To způsobuje mj. vyšší podíl sněhových srážek. Také se zvětšuje rozdíl mezi teplotou vzduchu a půdy.

* srážky a vlhkost - významným faktorem je množství srážek, jejich rozložení, vlhkost vzduchu a výpar. Když teplý a vlhký vzduch stoupá nahoru po návětrné straně hory, vzduch postupně chladne, ztrácí schopnost držet vlhkost, a proto pouští vodu ve formě srážek. +more Se zvyšující se nadmořskou výškou tedy stoupá celkové množství srážek (ale pouze do určité výšky nad hranicí výskytu vegetace) a zároveň klesá absolutní vzdušná vlhkost. S tím je také spojen stoupající výpar a počet dní s mlhou.

* sluneční záření - zemská atmosféra díky vodní páře a dalším pevným a plynným příměsím přirozeně filtruje a absorbuje světlo ze Slunce. Díky tomu dostávají vyšší místa (pohoří) vyšší intenzitu slunečního záření než nižší polohy. +more (Nicméně v zimním období je to kompenzováno zvýšenou oblačností. ) Horské keře a trávy tedy více prospívají ze světelné energie a mají často malé listy a naopak rozsáhlý kořenový systém.

* složení půdy - obsah živin v půdě v různých nadmořských výškách dále komplikuje vymezení vegetačních stupňů. Půdy s vyšším obsahem živin díky větší míře rozkladu nebo zvětrávání hornin podporují růst vyšší vegetace, a to zejména dřevin. +more Avšak nelze jednoduše korelovat výnos biomasy s nadmořskou výškou. V našich zeměpisných šířkách jsou ve vyšších polohách půdy chudší a kyselejší kvůli vymývání půdy srážkami.

* jiné příčiny - mezi ně může patřit četnost anomálií (požárů, monzunů), rychlost větrů, konkurence mezi organismy, vzdálenost od potoků a řek aj.

Výškové/vegetační stupně

Vlivem vegetační stupňovitosti se rostlinstvo formuje do výškových neboli vegetačních stupňů, označovaných také jako orobiomy. Ty do určité míry opakují analogicky vegetační zonálnost podle zeměpisné šířky. +more Vertikální vegetační stupňovitost (vegetační stupně/orobiomy) nesmíme zaměňovat s horizontální vegetační zonálností (biomy). Vegetační stupeň je tedy plošně převažující klimaxový ekosystém daný vegetací (včetně náhradních ekosystémů) v určitém území, podmíněný makroklimatem a mezoklimatem v podmínkách měnící se nadmořské výšky.

Výšková/vegetační stupňovitost Střední Evropy

Výškové stupně

Často se výšková stupňovitost vyjadřuje podle orografie terénu v tzv. výškových stupních (elevation levels).

Výškový stupeň:

# planární (nížinný) - zaujímá nížiny s malou nadmořskou výškou, porostem jsou listnaté dubohabrové a lužní lesy; # kolinní (pahorkatinný) - nízké kopce a pahorkatiny se smíšeným listnatým lesem s dřevinnou skladbou: dub zimní, habr a buk; # submontánní (podhorský, vrchovinný) - zaujímá podhorské polohy s převažujícími bukovými lesy bez příměsi jehličnanů (krom jedle); # montánní (horský) - středohorské polohy se smíšeným smrkovo-bukovo-jedlovým lesem; # oreální/supramontánní (vysokohorský) - vysokohorské polohy se smrkovo-bukovo-jedlovým a smrkovým lesem; # subalpínský - vysokohorské polohy se smrkovými nezapojenými porosty kolem horní hranice lesa; # alpínský - polohy nad horní hranicí lesa s porosty křovin, v Česku kleče (v Alpách kromě kleče také olše zelené a pěnišníků); # nivální (sněžný) - polohy nad hranicí sněžné čáry nebo na orograficky bezsněžných místech s nesouvislou vegetací lišejníků a mechorostů.

Vegetační stupně (v pojetí geobiocenologické typologie)

Vegetační stupně v geobiocenologickém pojetí jsou založeny na přírodním (potenciálním) stavu geobiocenóz, tedy na klimaxovém stavu bioty. Autorem je prof. +more Alois Zlatník, který vymezil vegetační stupně na území bývalého Československa a nazval je podle hlavního zastoupení či dominance významných dřevin v přírodních lesních geobiocenóz. Tuto stupňovitost lze ale také aplikovat na oblast střední Evropy.

Vegetační stupeň: # dubový - v přírodních společenstvech by převažovaly listnaté lesy s převahou dubů, především dubu zimního. Typické je druhově bohaté keřové patro (dřín, ptačí zob). +more Výskyt výrazně teplomilných druhů, často stepních. # bukodubový - převládal dub zimní a habr, buk byl přimíšen v podúrovni. V podrostu se krom teplomilných druhů začínají objevovat i druhy lesní. # dubobukový - převažující dřevinou je buk s přimíšeným dubem zimním a habrem. Dub zimní i habr, i když jsou zde v příměsi, mají v tomto stupni svoje optimum. Typická fauna středoevropských listnatých lesů. # bukový - zde má buk lesní své optimum, vytváří i přirozené monocenózy typické především v karpatské oblasti. Dále by se vyskytovaly jedle bělokorá, dub zimní, javor klen, jilm horský. Ve srážkových stínech pohoří ztrácí buk vitalitu a nahrazuje ho společně s dubem jedle a také borovice. # jedlobukový - v přírodních lesích měla optimum jedle, která se vyskytovala v těchto podhorských podmínkách společně s bukem a smrkem. V podrostu jsou již zastoupeny některé horské druhy (třtina chloupkatá, vrbina hajní). # smrkobukojedlový - na rozdíl od předchozího stupně měl v přírodních lesích vyšší podíl smrk, buk již nedosahoval hlavní porostní úrovně. V podrostu převládají horské druhy (bika lesní, žebrovice různolistá). Typické jsou hluboké rašeliny s borovicí rašelinnou a některé boreálními druhy. # smrkový - biota má charakter horské smrkové tajgy s dominancí montánních a boreálních druhů (např. papratka alpská, bika lesní, mléčivec alpský). Tento stupeň je nejvýše položeným stupněm zapojeného lesa. # klečový - jedná se o polohy nad horní stromovou hranicí. V ČR se pouze v Krkonoších přirozeně vyskytují souvislé porosty borovice kleče (kosodřeviny), jinde v ČR jsou vysázeny. Typický je výskyt některých glaciálních reliktů (ostružiník moruška). # alpínský - v ČR se vyskytuje pouze v malých ploškách nejvyšších pohoří. Klimatické podmínky nedovolují rozvoj souvislých porostů dřevin. Z bylin se zde vyskytují druhy arkto-alpínské (vrba bylinná, prvosenka nejmenší). # subnivální - v ČR není, jinde se vyznačuje mechovými a lišejníkovými společenstvy. Vyskytuje se například ve Vysokých Tatrách nad 2200 m n. m. # nivální - v ČR není, v Alpách je to oblast věčného sněhu a ledu, téměř bez vegetace.

Lesní vegetační stupně (v pojetí lesnické typologie)

V České republice se vyskytuje 9 lesních vegetačních stupňů, které jsou ovlivněny především nadmořskou výškou a stanovištěm. Podkladem pro vymezení lesních vegetačních stupňů bylo především výše uvedené Zlatníkovo rozdělení, které se klimaticky shoduje. +more Rozdílem je pouze fakt, že lesní vegetační stupně jsou vymezeny pouze pro lesní plochy. Tyto stupně byly vymezeny pro potřeby pěstování lesů a dalších lesnických činností, z pěstování pak zejména pro lesní semenářství (přenos lesního osiva apod. ).

Lesní vegetační stupeň:

:0. bory - nejedná se o pravý lesní vegetační stupeň, je vymezen pouze na základě extrémního stanoviště # dubový # bukovodubový # dubovobukový # bukový # jedlobukový # smrkobukový # bukovosmrkový # smrkový # klečový

Reference

Související články

Biom * Vegetace * Geobiocenóza * Geobiocenologie * Fytogeografie * Fytocenologie

Externí odkazy

Kategorie:Ekologie