Viktor Janukovyč

Technology
12 hours ago
8
4
2
Avatar
Author
Albert Flores

Viktor Janukovyč byl ukrajinský politik, který sloužil jako prezident Ukrajiny od roku 2010 do roku 2014. Narodil se v ruském Luhansku a vyrůstal v chudých poměrech. V mládí se připojil k Komunistické straně a pracoval ve výzkumu a vývoji. Později se stal manažerem ve stavebním průmyslu. Janukovyč začal svoji politickou kariéru jako zástupce v místních radách a postupně se vyšplhal až na post guvernéra Doněcké oblasti. Během svého působení v této funkci se stal jedním z nejvlivnějších politiků na východě Ukrajiny. V roce 2004 se Janukovyč stal premiérem Ukrajiny, ale jeho úřadování bylo neustále ovlivňováno politickou nestabilitou. V témže roce vyhrál prezidentskou volbu, ale v důsledku obvinění z volebního podvodu byl jeho výsledek zrušen a opakované volby vyhrál jeho soupeř Viktor Juščenko. Janukovyč se však nevzdal a při dalších prezidentských volbách v roce 2010 zvítězil. Jeho vláda byla však poznamenána neschopností vyřešit korupční a politické problémy v zemi. V důsledku toho vypukly protivládní protesty, které vyvrcholily v roce 2014 v Kyjevském Majdanu. Po násilném potlačení protestů Janukovyč uprchl z Ukrajiny do Ruska. Na Ukrajině byl obviněn z mnoha zločinů, včetně korupce a účasti na vraždě demonstrantů během Majdanu. Dodnes žije v Rusku a pokusy o jeho vydání na Ukrajinu byly neúspěšné.

Viktor Fedorovyč Janukovyč (* 9. července 1950 Jenakijeve, Doněcká oblast) je bývalý ukrajinský politik, v letech 2002-2004, 2004-2005 a 2006-2007 premiér a v letech 2010-2014 prezident země. V prezidentských volbách v roce 2010 byl se ziskem 48,95 % hlasů zvolen prezidentem Ukrajiny, úřadu se ujal 25. února 2010. Po vleklé ukrajinské krizi probíhající od listopadu 2013, která vedla až k pouliční válce v Kyjevě, byl dne 22. února 2014 v nepřítomnosti parlamentem fakticky sesazen.

Od svého sesazení a následného útěku z Ukrajiny - podle ruského prezidenta Vladimira Putina z důvodu ohrožení života, přičemž mu k opuštění země dopomohly ruské speciální složky - pobývá v exilu v Rusku. Žije v luxusní vile, vlastněné ruským ministerstvem vnitra, ve vesnici Bakovka, součásti města Odincovo nedaleko Moskvy, i když svou oficiální adresu uvádí v Rostově na Donu.

...
...
...
...
...
+more images (2)

Život

Narodil se v dělnické rodině polského a běloruského původu. Jeho matka zemřela, když mu byly dva roky, později přišel i o otce a vyrůstal s polskou babičkou. +more V roce 1967 byl odsouzen na tři roky odnětí svobody za účast na loupeži, po roce ho však propustili v rámci amnestie k 50. výročí VŘSR. V roce 1970 byl opět odsouzen, a sice na dva roky za těžké ublížení na zdraví. Server Idnes. cz napsal, že podle některých zdrojů to bylo za hrubé znásilnění. Ve vězení se měl stát spolupracovníkem KGB, což mu mělo zajistit rychlejší propuštění i zahlazení obou odsouzení již v roce 1978.

V 70. letech pracoval jako autoelektrikář. +more V roce 1980 získal diplom inženýra-mechanika na Doněcké státní technické univerzitě (dříve Doněcký polytechnický institut), v roce 2001 ukončil Ukrajinskou akademii zahraničního obchodu, obor mezinárodní právo. Od roku 1996 do 21. listopadu 2002 byl gubernátorem Doněcké oblasti (gubernátor je zpravidla jmenován prezidentem Ukrajiny).

Janukovyč je od roku 1972 ženatý, jeho manželka se jmenuje Ljudmila Olexandrivna. Manželé mají nyní již jen jednoho syna Olexandra (* 1973). +more Jeho firmy získávaly v době, kdy byl jeho otec prezidentem, mnoho státních zakázek a dostal se tak mezi 100 nejbohatších Ukrajinců.

Mladší syn Viktor (1981-2015) se podle zpráv 20. března 2015 utopil v Bajkale, když auto, které řídil, se na ledě propadlo do jezera.

Prezidentské volby

2004

Janukovyč se stal v dubnu 2003 předsedou Strany regionů a v roce 2004 byl jedním z favoritů prezidentských voleb na Ukrajině: byl podporován prezidentem Leonidem Kučmou, ruskojazyčným obyvatelstvem na východě i Ruskem; v jeho kampani, kterou vedl jeho pozdější protikandidát z roku 2010 Serhij Tihipko, pracovali také ruští poradci.

Ústřední volební komise ho nejdříve i přes řadu stížností na falšování voleb prohlásila 21. listopadu 2004 jejich vítězem (s deklarovaným ziskem 49,42% hlasů oproti 46,69% pro Juščenka), aniž by se stížnostmi zabývala. +more To vyvolalo vlnu masových protestů a demonstrací, které vyústily v anulování výsledků a opakování druhého kola voleb dne 26. prosince 2004. V opakovaném hlasování, které podle vyjádření mezinárodních pozorovatelů tentokrát již proběhlo v souladu s demokratickými pravidly, získal prozápadní kandidát Juščenko 52,00% hlasů, kdežto Janukovyč pouze 44,19%. Oficiální volební výsledky byly Ústřední volební komisí publikovány 11. ledna 2005.

2010

Podle vyhlášení ústřední volební komise se Janukovyč stal vítězem prezidentských voleb na Ukrajině. Janukovyč vyšel vítězně z prvního kola +more_leden'>17. ledna 2010 se ziskem 35 % hlasů. Dle očekávání uspěl na východě a jihu země, na Krymu a také v Zakarpatí. Druhá skončila dosavadní premiérka Julija Tymošenková se ziskem 25 % hlasů.

Po sečtení všech hlasů druhého kola voleb vyhrál Janukovyč se ziskem 48,95 % nad Tymošenkovou, která obdržela 45,47 % odevzdaných hlasů. Mezinárodní pozorovatelé označili volby za regulérní a čestné, Janukovyč se následně prohlásil vítězem voleb. +more Tymošenková výsledky voleb neuznala a podala žádost na jejich přezkoumání u Nejvyššího soudu, který pak 17. února oznámil, že pozastavil platnost výsledků voleb, dokud její stížnost neprojedná. 20. února 2010 však Tymošenková svou žalobu u soudu stáhla, čímž výsledky prezidentských voleb nabyly platnost.

25. +more února došlo k inauguraci Janukovyče do úřadu prezidenta, premiérka Julije Tymošenková a předchozí prezident Viktor Juščenko vyjádřili s inaugurací nesouhlas.

Prezidentem Ukrajiny

Přestože byl Janukovyč obecně vnímán spíše jako „proruský“ kandidát, nebylo pro něj sbližování s Ruskem prioritou. Členství v NATO ale odmítal. +more Jeho první prezidentská zahraniční cesta na začátku března 2010 vedla do Bruselu. Janukovyč hodlal spolupracovat s Evropskou unií, nakonec ale smlouvu o spolupráci mezi EU a Ukrajinou v listopadu 2013 odmítl, což mezi částí obyvatel a parlamentní opozicí vyvolalo vlnu protestů. Demonstranti tvrdili, že budou protestovat do doby, než se něco nezmění a dokud Janukovyč neodstoupí, tak jako to bylo u Oranžové revoluce. Protesty šly až tak daleko, že Janukovyč povolal policejní složky na „protiteroristickou operaci“ proti ozbrojeným protestujícím. Při těchto střetech zemřelo okolo 80 lidí, z toho 13 policistů.

Dne 21. února Janukovyč pod tlakem evropských států podepsal spolu se třemi předsedy opozičních stran a ministry zahraničních věcí Německa, Francie a Polska dohodu o vyřešení krize, podle níž se obě strany měly zdržet násilných akcí, parlament měl odhlasovat návrat k ústavě z roku 2004, mělo být zahájeno nezávislé vyšetření násilností, sestavena vláda národní jednoty a do prosince 2014 provedeny předčasné prezidentské volby. +more Zástupce prezidenta Ruské federace se pouze zúčastnil jednání, avšak dohodu nepodepsal. Následující den demonstranti v čele s aktivisty Pravého sektoru bez ohledu na dohodu prohlásili, že Janukovyč musí okamžitě odstoupit. Poté demonstrovali i ve vládní čtvrti a před parlamentem. Janukovyč zmizel a prohlásil tyto události za státní převrat. Protože parlament nevěděl, kam zmizel, a bylo jasné, že je pod kontrolou Ruska, byl odvolán z funcke. Prezident Ruské federace Vladimir Putin později tvrdil, že pověřil šéfy ruských speciálních složek a lidi z ruského ministerstva obrany ochranou Viktora Janukovyče. Tím ho reálně unesl a ovládal. Janukovyč vzápětí uprchl podle Putinova líčení na svou vlastní žádost s ruskou pomocí na Krym a po několika dnech do Ruska. Usadil se pak v Rostově na Donu.

Dne 22. +more února 2014 byl Janukovyč parlamentem (Verchovná rada) sesazen z funkce prezidenta Ukrajiny. Podle některých pozorovatelů a odborníků na státní právo se tak stalo v rozporu s ukrajinskou ústavou. Způsob, jakým byl Janukovyč z úřadu prezidenta sesazen, neodpovídal článkům 108 a 111 tehdejší ukrajinské ústavy. Unesený prezident přestává být prezidentem - je pod kontrolou cizí moci - to se popřít nedá. Právník Matthias Hartwig (patrně koupený Putinem) z Institutu Maxe Plancka v Heidelbergu vyslovil názor, že vláda Ukrajiny vzniklá po sesazení Janukovyče nebyla právoplatně instalována. Povinnosti prezidenta poté převzal nově zvolený předseda parlamentu Oleksandr Turčynov.

Podezření, obvinění a odsouzení

Hned v únoru 2014 zmrazily švýcarské úřady všechny tamní majetky Janukovyče, jeho syna a dalších 18 blízkých osob, a zahájily vyšetřování Janukovyče a jeho syna pro podezření z praní špinavých peněz. V prosinci 2021 bylo zmrazení opět prodlouženo, když má jít o majetek v hodnotě 70 mil. +more švýcarských franků.

24. ledna 2019 byl ukrajinským soudem odsouzen ke 13 letům vězení za trestný čin vlastizrady a napomáhání při vedení války proti Ukrajině, neboť 1. +more března 2014 poslal ruskému prezidentovi Putinovi dopis, v němž žádal o obnovení pořádku na Ukrajině za použití ruských armádních a policejních sil.

Začátkem března 2022, po zahájení Ruské invaze na Ukrajinu, byl podle informací ukrajinských služeb v Minsku a po předpokládaném obsazení Kyjeva ruskou armádou měl být opět dosazen do funkce prezidenta Ukrajiny.

23. května 2022 vydal ukrajinský soud zatykač na Janukovyče v souvislosti s Charkovskou smlouvou, kterou v roce 2010 prodloužil pronájem námořních zařízení na Krymu Rusku a která umožnila ponechat v přístavu Sevastopol ruskou Černomořskou flotilu. +more Podle ukrajinské generální prokuratury smlouva umožnila zvýšit počet ruských vojáků na Ukrajině, následně v roce 2014 obsadit a anektovat Krym.

Vyznamenání

Ukrajinská vyznamenání

60x60pixelů Řád za zásluhy III. +more třídy - 13. listopadu 1998 - za významný osobní přínos k rozvoji ropného a plynárenského průmyslu a za výstavbu plynovodu Doněck-Mariupol * 60x60pixelů Řád za zásluhy II. třídy - 3. července 2000 - za významný osobní přínos k ekonomickému rozvoji Doněcké oblasti a provádění státní sociální politiky * 60x60pixelů Řád za zásluhy I. třídy - 3. července 2002 - za významný osobní přínos k sociálně-ekonomické a kulturní sféře, vysokou profesionalitu a při příležitosti 70. výročí založení Doněcké oblasti.

Zahraniční vyznamenání

60x60pixelů velkokříž Řádu čestné legie - Francie, 2010 * +morepng'>60x60pixelů Řád přátelství I. třídy - Kazachstán, 6. července 2010 - za velký přínos k posílení a rozvoji bilaterálních vztahů mezi Kazachstánem a Ukrajinou * Řád drahocenné hůlky - Mongolsko, 2011 * 60x60pixelů Řád Mesropa Maštoce - Arménie, 30. června 2011 - za příspěvek k posílení arménsko-ukrajinských přátelských vztahů, prohloubení spolupráce mezi Arménií a Ukrajinou a za jeho osobní příspěvek k odstranění následků zemětřesení Spitak * 60x60pixelů Řád José Martího - Kuba, 22. října 2011 * Řetěz nezávislosti - Katar, 2012 * 60x60pixelů Řád Zajda - Spojené arabské emiráty, 2012 * Prezidentský řád znamenitosti - Gruzie, 2013 * 60x60pixelů Řád Srbské republiky II. třídy - Srbsko, 2013 * 60x60pixelů Řád Hejdara Alijeva - Ázerbájdžán, 17. listopadu 2013 - za zvláštní zásluhy při rozvoji vztahů přátelství a spolupráce mezi Ukrajinou a Ázerbájdžánem.

Galerie

Soubor:Crowd 25dec09 3443. JPG|Janukovyčovi příznivci v Dněpropetrovsku na východě země Soubor:Wizyta prezydenta Bronisława Komorowskiego na Ukrainie. +morejpg|V. Janukovyč a Bronisław Komorowski Soubor:Msc2012 20120204 566 Clinton Hillary-Yanukovych Viktor Frank Plitt. jpg|V. Janukovyč a americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová Soubor:Ukr elections 2012 multimandate okruhs. png|Parlamentní volby na Ukrajině v roce 2012 vyhrála Strana regionů Soubor: Dmitry Medvedev and Viktor Yanukovich 27 June 2012. jpeg|Zleva: Dmitrij Medveděv a V. Janukovyč (2012).

5 min read
Share this post:
Like it 8

Leave a Comment

Please, enter your name.
Please, provide a valid email address.
Please, enter your comment.
Enjoy this post? Join Cesko.wiki
Don’t forget to share it
Top