Mykola Azarov

Mykola Janovyč Azarov (ukrajinsky Микола Янович Азаров, rodným jménem rusky Nikolaj Janovič Pachlo - Николай Янович Пахло) (17. prosince 1947 Kaluga, SSSR) je ukrajinský politik. V letech 2010 až 2014 působil jako předseda vlády Ukrajiny, v letech 2004 a 2005 v této funkci působil jako zastupující předseda. Po vítězství Viktora Janukovyče v prezidentských volbách ho v březnu 2010 nahradil ve funkci předsedy Strany regionů.

Život

Azarov se narodil Kaluze v tehdejší RSFSR v SSSR (dnešní Rusko). Jeho otec byl Jan Robertovič Pachlo, matka Jekatěrina Azarovová, rozená Kvasnikovová. +more Vystudoval Moskevskou státní univerzitu, kde získal doktorát v geologii a mineralogii. V roce 1984 se přestěhoval do Doněcku.

Politika

Ruska Vladimir Putin a tehdejší předseda vlády Kazachstánu Sauat Mynbajev (2003). +more Azarov působil v letech 1995-1997 jako předseda rozpočtové komise ukrajinského parlamentu (Verchovna Rada). Byl dlouhodobým předsedou státní daňové administrativy (1996-2002). Společně se zesnulým ministrem Georgijem Kiprou udržoval Azarov velmi blízké styky s tehdejším prezidentem Leonidem Kučmou.

Jeho způsoby vedení úřadu byly přirovnávány spíše k technokratickým, než k politickým. V listopadu 2002 byl jmenován 1. +more místopředsedou vlády a ministrem financí, v době, kdy se vlády ujal kabinet Viktora Janukovyče. Během jeho působení došlo k realizaci ekonomických reforem ve sféře fiskální, daňové, důchodové a regulační. Meziroční růst HDP dosáhl pod jeho vedením v roce 2003 9,6 %, v roce 2004 12,1 % a 2,7% v roce 2005. Současně s tím rostly i kapitálové investice (31,3 % v roce 2003, 28,0 % v roce 2004 a 1,9 % v roce 2005).

Azarov působil dvakrát ve funkci úřadujícího (zastupujícího) předsedy vlády, poprvé v období 7. +more až 28. prosince 2004. Funkce se ujal poté, co byl tehdejší předseda vlády Janukovyč dočasně postaven mimo úřad prezidentem Kučmou v období tzv. Oranžové revoluce, tehdejší politické krize, která následovala prezidentské volby. Janukovyč se ve volbách ucházel o prezidentské křeslo, zvolen do funkce však po konečných výsledcích nebyl.

Janukovyč se pokoušel navrátit zpět do své bývalé funkce předsedy vlády, nebyl však schopen v úřadu pokračovat a 31. +more prosince 2004 podal demisi. Vláda byla rozpuštěna 5. ledna 2005 a Azarov byl opět jmenován úřadujícím předsedou vlády. Krátce po inauguraci nového prezidenta Viktora Juščenka 23. ledna 2005 byl Azarov z této pozice 25. ledna odvolán a ve funkci nahrazen Julijí Tymošenkovou.

Azarov zůstal silným spojencem Janukovyče a působil nadále jako poslanec za jeho Stranu regionů. Poté, co se +more_srpen'>4. srpna 2006 stal Janukovyč opět předsedou vlády, byl Azarov opět nominován do funkce 1. místopředsedy a ministra financí. Po odstoupení Janukovyče z funkce předsedy vlády 18. prosince 2007 přestal i Azarov v těchto funkcích působit.

Po prezidentských volbách v roce 2010 navrhl Janukovyč již jako prezident země tři možné kandidáty na post předsedy vlády: Serhije Tihipka, Arsenije Jaceňuka (za stranu Naše Ukrajina) a Mykolu Azarova. Parlament jmenoval Azarova předsedou vlády +more_březen'>11. března 2010.

Předsedou vlády

Azarov a Bronisław Komorowski +morepng|náhled|vlevo|Mapa_znázorňující_Administrativní_dělení_Ukrajiny|oblasti_Ukrajiny_a_země,_odkud_pocházejí_jednotliví_členové_kabinetu_Mykoly_Azarova. _(Nejvíce_členů_pochází_z_Doněcká_oblast|Doněcké_oblasti,_rodné_oblasti_Viktor_Janukovyč'>Viktora Janukovyče. ).

Azarov vykonává funkci předsedy vlády od 11. +more března 2010. Krátce po svém nástupu byl ve své funkci požehnán knězem z Kyjevskopečerské lávry. V jeho vládě jsou zastoupeni převážně členové Strany regionů, dále zástupci Lytvynova bloku a strany Trudova Ukrajina.

Azarov neovládá plynně ukrajinštinu, nicméně své voliče v březnu 2010 ujistil, že jeho vláda ukrajinsky hovořit bude. +more_březen'>11. března ho britský deník The Guardian označil za nejvíce rusofilního politika současné ukrajinské vlády. Ve stejném článku zároveň nejmenovaný ukrajinský činitel poznamenává, že „je extrémně nudný a antipopulistický“.

V březnu 2010 oznámil, že v jeho kabinetu není jediná žena, jelikož „reformy nespadají do ženské kompetence“, zároveň však zmínil, že ženy vysoce respektuje. Po kritice od domácích i zahraničních političek své tvrzení obhajoval tím, že by žádné ženě, obzvláště pokud má děti, nepřál pracovat více než 15 hodin denně, což je pracovní doba ukrajinských ministrů. +more Ukrajinská hnutí za ženská práva požadují soudní proces.

Podle Azarova jedním z největších problémů současné Ukrajiny je korupce. „Musíme bojovat nejen s jednotlivými případy korupce, ale celkově s celým systémem.“

Kvůli protestujícím na tzv. Euromajdanu nabídl dne +more_leden'>28. ledna 2014 prezidentu Janukovyčovi demisi a ten ji přijal. Splnil tak jeden z klíčových požadavků demonstrantů. V čele vlády jej dočasně nahradil dosavadní vicepremiér Serhij Arbuzov. Azarov zastával vůči demonstrantům rázný postoj, označil je za teroristy a obvinil je z pokusu o státní převrat.

Odkazy

Externí odkazy

Reference

Kategorie:Premiéři Ukrajiny Kategorie:Ukrajinští geologové Kategorie:Ukrajinská krize Kategorie:Narození 17. +more prosince Kategorie:Narození 1947 Kategorie:Narození v Kalužské oblasti Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži Kategorie:Členové KSSS Kategorie:Absolventi Lomonosovovy univerzity Kategorie:Nositelé Řádu za zásluhy Kategorie:Rusové na sankčním seznamu EU.