Válka v Mali

Technology

12 hours ago

Author

Válka v Mali či občanská válka v Mali je řada ozbrojených konfliktů, které začaly od ledna 2012 mezi severní a jižní částí Mali v Africe. Od 16. ledna 2012 začaly boje Tuaregů proti malijské vládě s cílem vytvořit si samostatný stát Azavad. Mali v roce 2013 požádala Francii o pomoc, čímž došlo k obsazení Azavadu. Přes mírovou dohodu v Alžírsku v roce 2015 boje pokračují.

Při konfliktu byla zesílena aktivita Al-Káidy, která zprvu přispěla ke vzniku Azavadu a která už od začátku 21. století operuje v poušti Sahara. +more Naopak na jihovýchodě Mali na hranicích s Burkinem Fasem a Nigerem působí Islámský stát, který začátkem 20. let 21. století zaznamenal velký úspěch v získání sféry vlivu, a to i v Nigeru a Burkina Fasu. Byť mají obě teroristické skupiny stejné nepřátele a byl kvůli nim navýšen počet mezinárodních sil, tak si konkurují a válčí spolu. Al-Káida je brána za umírněnou a Islámský stát za extremistickou organizaci.

Počet islamistů se odhaduje řádově na několik stovek až tisíc bojovníků. Sféra vlivu teroristických skupin se rozšiřuje, nicméně stále nemají plně pod kontrolou téměř žádné území. +more V Mali stále působí přes pět tisíc francouzských vojáků a stovky dalších z celého světa, avšak francouzský prezident Emmanuel Macron dlouhodobě sděluje, že se Francie hodlá stáhnout.

Chronologie

Od přijetí nové ústavy referendem v roce 1992 bylo Mali bezprecedentním příkladem demokratické země na severu Afriky. Státní zřízení Mali však nebylo stejně jako u dalších afrických států zvláště stabilní a od začátku 21. +more století se v severní části země, stejně jako u jiných států Sahary začaly objevovat skupiny napojené na al-Káidu. Obrovský počet muslimských fundamentalistických Arabů sem prchl po občanské válce v Alžírsku (1991-2002) a Libyi (2011), odkud se fundamentalisté zmocnili značné části Kaddáfího těžké výzbroje a také mnoha automobilů. Tuaregy putující na severu do Mauritánie, Alžírska a Nigeru obzvláště vysílilo přetrvávající sucho a kolaps karavanové ekonomiky. Mnozí z nich se uchýlili k obchodu se zbraněmi, otroky nebo zlatem; někteří naléhavě žádají nezávislost. Fundamentalisté, z nichž se stali svého druhu banditi, se dohodli s kočovnými obchodníky a všichni dohromady si osvojili fundamentalistickou rétoriku pomsty proti bezvěrcům.

2012

Amadou Toumani Touré v roce 2004 +morejpg|náhled'>Timbuktu v roce 2006 Válečná situace v Mali v lednu 2013 * 16. leden - Došlo k prvnímu zaznamenanému útoku na malé město Ménaka. * 17. leden - Kromě útoku na Ménaku byly zaznamenány útoky i Aguelhok a Tessalit. * 18. leden - Malijská vláda prohlásila, že získala kontrolu nad všemi třemi městy. * 26. leden - Šéf berlínské kanceláře Světového programu pro výživu Ralf Südhoff prohlásil, že je v Mali situace kritická a zemi hrozí hladomor. * 28. leden - Zvláštní zpráva OSN uvedla, že se velké množství zbraní a munice z Kaddáfího skladišť po občanské válce v libyi v roce 2011 dostalo přes hranice do oblasti Sahelu. Dále uvádí, že v Mali existují výcvikové tábory al-Káidy, které jsou napojené na bojovníky Boko Haram. Dle šéfa britské rozvědky MI5 Jonathana Evanse pomohly výcvikovým táborům v severní Africe též podmínky způsobené revolucemi v arabském světě. * 21. březen - V Mali začal státní převrat proti prezidentovi Amadou Toumani Touréovi a malijské vládě armádou v čele s Amadou Sanogou, který se tak stal de facto hlavou státu. Vzbouřenci obsadili prezidentský palác a zatkli údajně několik ministrů. Ve stejný den vzbouřenci obsadili budovu státní televize a rozhlasu a přerušili vysílání. Po pěti hodinách přerušení se na obrazovce objevila skupina armádních vzbouřenců a poručík Amadou Konaré, mluvčí Národního výboru pro obnovu demokracie a státu, řekl, že se v zemi odehrává státní převrat. Vojáci se kromě hlavního města Bamaka vzbouřili také na základně ve strategickém městě Gao. Během povstání zajali několik vyšších důstojníků. Vzbouření vojáci tím chtěli vyvinout tlak na vládu, aby vyslyšela jejich požadavky. Prezident země Amadou Toumani Touré nicméně na Twitteru ujišťoval, že o vojenský puč nejde. Důvodem nespokojenosti v armádě byl liknavý postup vlády proti vzbouřeným Tuarégům na severu země, kvůli kterým od ledna uteklo 172 tisíc lidí. Z toho přes 90 tisíc uprchlo za hranice, především do Mauritánie, Burkina Fasa a do Nigeru. Tuarégové tradičně stojí v opozici proti centrální vládě a dlouhodobě usilují o nezávislost. Dalším důvodem jejich rebelie je hospodářská situace, neboť obývají jedny z nejchudších oblastí Mali. Tuaregové si dále stěžují, že jsou diskriminováni kvůli světlejší barvě své kůže nebo že si jich vláda ve vzdáleném Bamaku nevšímá. * 23. březen - Africká unie odsoudila převrat a pozastavila Mali členství. * 28. březen - Africká unie uvalila na vůdce vojenské junty a na jeho spojence finanční a další sankce. Restrikce zahrnovaly zmrazení účtů a zákaz cestování. * 30. březen - MNLA a Ansar Dine dobyly Kidal. Ansar Dine ve městě vyvěsilo vlajku. * 31. březen - MNLA a Ansar Dine dobyly Gao. Ansar Dine ve městě vyvěsilo vlajku. * 1. duben - MNLA a Ansar Dine dobyly město Timbuktu, nazývané též „perla pouště“. Stejně jako u dvou přechozích měst jim armáda nekladla odpor. * 2. duben - ECOWAS udělilo finanční a další sankce na Mali poté, co junta v čele se vzbouřeneckým kapitánem Amadouem Sanogou nesplnila požadavek bloku a nezačala předávat moc do rukou lidu. Dále pohrozilo vojenskou intervencí v Mali, když rozhodl povolat do akce své záložní ozbrojené síly. * 3. duben - V Timbuktu islamisté vystrnadili tuarežské bojovníky a zavedli zde právo šaría. * 5. duben - MNLA oznámila, že získala kontrolu nad teritoriem a zastavuje veškeré ozbrojené akce. * 6. duben - Tuarežští povstalci jednostranně vyhlásili nezávislost státu Azavad. Zástupci státu slíbili, že budou respektovat hranice se sousedními státy i chartu OSN. Vyzvali mezinárodní společenství, aby jejich stát uznalo. Jako první zareagovala Francie, podle níž nemá vyhlášení smysl bez uznání afrických zemí. Africká unie vyhlášení nezávislosti později odmítla a vyzvala k tomu samému zbytek světa. * 8. duben - Papež Benedikt XVI. na Svatopetrském náměstí popřál Mali klid a stabilitu. Ve stejný den oficiálně rezignoval svržený Touré. * 12. duben - Amadou Sanogo na nátlak ECOWAS a dalších organizací oficiálně rezignoval a jako zvolený kompromis byl hlavou státu zvolen Dioncounda Traoré, kterého během puče zmlátil rozzuřený dav. (Traoré se stal pouze prozatímním prezidentem do řádných prezidentských voleb, které se konaly v roce 2013. ) * duben - V dubnu v Mali zemřeli tři členové amerického komanda, když jejich džíp spadl do řeky Niger. Zahynuly i tři Maročanky, zřejmě prostitutky. Zajímavostí je, že americké vrchní velitelství dostatečně neobjasnilo, co tam trojice amerických vojáků dělala. Spojené státy po březnovém převratu své jednotky totiž oficiálně stáhly. (V letech 2007-2013 USA v Mali v rámci vojenského svazu AFRICOM trénovala místní vojáky a vedla i své utajené operace, jelikož Malijská armáda čítala pouze asi 6 tisíc špatně vyzbrojených vojáků a měla vždy problém udržet kontrolu nad teritoriem, kterou si vyhlédla al-Káida. ) * 4. květen - Ve městě Timbuktu Ansar Dine zničila hrobku zapsanou na seznam světového dědictví UNESCO. * 26. -28. červen proběhla mezi MNLA a islamisty rozhodující bitva o Gao, po které islamisté získali definitivně kontrolu nad městem. * 30. červen - Bojovníci hnutí Ansar Dine zničili mauzoleum Sidi Mahmúda, čímž celkem zničili tři z šestnácti svatyní v Timbuktu. * 2. červenec - Islamisté z hnutí Ansar Dine prohlásili, že zničili už 90% posvátných hrobek v Timbuktu. Hrobky patřily svatých mužům súfismu, mystické formy islámu. V ničení hrobek pokračovaly i v červenci, kdy zničili další dvě. * 12. červenec - Tuarezští rebelové byli vyhnáni islamisty z jejich poslední bašty, města Ansogo, které leží asi sto kilometrů od města Gao. Nomádští separatisté snící o vlastním státě tím přestali mít pod kontrolou jediné město v Mali. Od této doby se separatisté začali pohybovat v malých skupinách a myslet spíše na přežití než na boj. Islamisté tím de facto získali celý Azavad pod kontrolu. (Pro srovnání je Azavad co se do rozlohy území týče desetkrát větší než Česká republika. ) Na to reagoval francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius, který oznámil, že Francie pravděpodobně pošle své vojáky do Mali. Dodal, že intervenci povede koalice afrických států, ale zapojí se do ní i mezinárodní jednotky. * 13. červenec - Bylo doporučeno zahájit Vyšetřování Mezinárodního trestního soudu v Mali. * 27. červenec - Prozatímní prezident Dioncounda Traoré se po dvou měsících léčby v Paříži, kde se zotavoval ze zranění, které na něj spáchal rozzuřený dav během státního převratu, vrátil do hlavního města Mali Bamako a vyzval k zahájení rozhovorů s militantními islamisty. Islamisté mezitím v Azavadu zavedli právo šaría. Podle Amnesty International mezi srpnem a zářím usekli ruku nejméně sedmi lidem, dopouštěli se sexuálního násilí a verbovali dětské vojáky. * srpen - Knihovníkům a pašerákům se podařilo za velkého úsilí dostat z Timbuktu vzácné staré rukopisy na jih země. Ironií bylo, že se u nich ve vlhkém podnebí v Bamaku objevovaly známky plísně a začaly trouchnivět. * 24. září - Mali oficiálně požádalo Radu bezpečnosti OSN o nezbytný mandát k nasazení zahraničních sil států ECOWAS. Malijský prezident Dioncounda Traoré podle BBC zahraniční intervenci nejdříve odmítal, ale po intenzivních diplomatických jednáních souhlasil s umístěním vojáků v hlavním městě Bamako. Francie pro vojenskou akci nabídla logistickou a zpravodajskou podporu, nicméně odmítla vyslat vlastní vojáky, částečně i proto, že severoafrická al-Káida držela několik francouzských rukojmí. * 11. říjen - Zástupce generálního tajemníka pro lidská práva Ivan Šimonović přišel s alarmující zprávou upozorňující na nedodržování lidských práv v Mali.

2013

10. leden - Islamisté obsadili město Konna, které leží asi šest set kilometrů od hlavního města Bamaka. +more * 11. leden - Francie vyslyšela volání prozatímního prezidenta Mali a poslala do země v rámci operace Serval své vojáky a letectvo s cílem porazit teroristy a zachránit existenci Mali. Akce francouzských vojáků byla v souladu s rezolucí OSN z přechozího dne. Operace byla koordinována i několika západoafrickými státy. Francouzský prezident Francois Hollande řekl, že operace potrvá tak dlouho, jak bude třeba. Chtěl tak podpořit nejen ochranu maliského státu, ale také obyvatelstva včetně šesti tisíc francouzských občanů žijících v Mali, jelikož už v tu dobu bylo v Mali sedm francouzských rukojmích. Francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius uvedl, že teroristé chtěli ovládnout celé Mali a „ustavit teroristický stát“. Dodal, že kdyby Mali padlo do jejich rukou, znamenalo by to ohrožení i pro Evropu. Jejich intervenci podpořila Velká Británie a Spojené státy americké. Německo a Francie vyzvaly své občany v Mali, jejichž přítomnost zde nebyla nezbytně nutná, aby ze země odjeli. Mezi obyvatelstvem Mali se prý začala po dobytí Konny šířit panika. Maliský prezident Dioncounda Traoré kvůli postupu rebelů vyhlásil výjimečný stav a na následující týden si domluvil schůzku v Paříži s francouzským kolegou Hollandem. Spojené státy a Spojené království zvažovaly poskytnutí logistické a zpravodajské pomoci francouzským silám. Spojené státy rovněž zvažovaly by mohly při operacích v poušti pomáhat svými bezpilotními letadly. * 12. leden - Paříž poslala pozemní jednotky chránit maliskou metropoli Bamako a pokračovala v leteckých útocích proti islamistům. Během operace hlásala, že byl dosud zabit jeden francouzský pilot. Po příletu francouzských vojáků maliská armáda ihned zahájila proti povstalcům ofenzívu a začala je zatlačovat zpět na sever. Podařilo se jí dobýt nazpět město Konna v centrální části země. Rada bezpečnosti OSN v prosinci sice rezolucí 2085 schválila vyslání mezinárodní mírové mise do Mali, ale s jejím rozmístěním se z logistických a technických důvodů počítalo až na konec léta nebo na podzim. Vzhledem k vývoji situace v Mali RB OSN o den dříve (11. ledna) vyzvala k urychlenému vyslání mezinárodních jednotek do této africké země. 12. ledna se Francie obrátila na radu, aby urychlila kroky, které by k vedly rozmístění cizích vojáků v Mali a zároveň informovala OSN, že francouzská intervence bude v zemi trvat po nezbytně dlouhou dobu. * 13. leden - Francouzský prezident kvůli výhrůžkám islamistů nařídil zvýšit ostrahu veřejných budov i dopravních sítí, zejména letišť a nádraží. V zemi tak platil druhý nejvyšší stupeň pohotovosti. Podle maliské armády bylo v uplynulých dnech zabito přes sto islamistů. Na straně Mali byly ztráty podle místního prezidenta následující: 11 mrtvých vojáků a 60 zraněných. I přes množství obětí byli ale místní představitelé s dosavadním průběhem operace spokojeni. Západoafrický regionální blok ECOWAS již oznámil, že do několika dnů do Mali vyšle 2 000 mužů. * 14. leden - Francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius, jehož potěšily rychlé úspěchy na území bývalé kolonie, prohlásil, že boje jsou záležitostí několika týdnů. Odmítl srovnání s několika let trvající operací západních zemí Trvalá svoboda v Afghánistánu. Doplnil, že později může Francie pomoci jako záloha, ale důvod pro setrvání neměl. V Mali v tu dobu působilo 550 francouzských vojáků. Velká Británie poskytla dva velké transportní letouny C17, logistickou podporu měli Francouzi údajně slíbenou také od Dánska a Spojených států. Severoatlantická aliance podle její mluvčí žádnou žádost z Paříže nedostala. Islamisté brali zapojení Francie do bojů jako útok na islám a začali vyhrožovat Francii útoky. Z Pobřeží slonoviny dorazilo asi 30 francouzských tanků a obrněných transportérů, na které dohlížely vojenské vrtulníky. * 15. leden - Rada bezpečnosti OSN jednomyslně podpořila francouzskou intervenci v Mali. Šéf Spojených národů Pan Ki-mun vyjádřil naději, že vojenský zásah pomůže obnovit ústavní pořádek a teritoriální integritu západoafrické země. Francouzský prezident François Hollande prohlásil, že vojáci jeho země se z Mali jen tak nestáhnou. Francouzští vojáci se podle něj stáhnou až bude Mali bezpečnou zemí, ve které budou fungovat legitimní úřady, volební proces a její území nebudou ohrožovat žádní teroristé. V Mali bylo tou dobou 750 francouzských vojáků, rozmístěných v metropoli Bamako a ve městě Mopti, a očekávalo se, že v nejbližší době jejich počet stoupne na 2 500 mužů. Stále se též očekával příchod tisíců vojáků z afrických zemí, kteří by přišli pomoci s bojem proti islamistům. Nigérie nabídla 600, Senegal 500, Burkina Faso 500, Togo 500 a Benin 300 vojáků. * 16. leden - Francouzské jednotky se zapojily do pozemních bojů v africkém Mali. Prvním ohniskem bojů se stalo město Diabaly, kam konvoj přibližně 30 francouzských vojenských vozidel vyrazil z hlavního města Mali. Podle reportéra BBC vojákům mířícím do boje s islamisty podél cesty mávali místní obyvatelé. Francouzské jednotky obklíčily město Niono a poté dorazily do Diabaly, kde se zapojili do bojů po boku maliské armády. Podle informací místních obyvatel se džihadisté rozdělili. Přestali se pohybovat ve velkých skupinách, začali do ulic vycházet po čtyřech až šesti lidech a žili neobydlených čtvrtích. Francouzský admirál Guillaud sliboval, že se pokusí předejít civilním obětem. Povstalci se Diabaly zmocnili o dva dny dříve poté, co z města vyhnali maliské jednotky. Francouzský ministr obrany Jean-Yves Le Drian prohlásil, že armáda afrického státu v této oblasti jen s obtížemi vzdoruje ofenzivě povstalců. Přiznal také, že vládní jednotky nedobyly město Konna v centrální části země, jak Paříž před několika dny oznámila. „Odhodlaný a velmi dobře vyzbrojený protivník, kterému čelíme, se nevzdal. Naše vzdušné údery ho ale těžce zasáhly, včetně pozic nacházejících se hluboko na jeho území,“ prohlásil Le Drian. Podle BBC bylo dobytí města Konna a Diabaly klíčové pro další postup na sever a porážku povstalců. Francie měla nyní v Mali přibližně 800 vojáků, podle reportéra BBC jsou mezi nimi i příslušníci cizinecké legie. Paříž vyslala do boje také bojové letouny Rafale, Mirage a helikoptéry Gazelle. Bojové letouny zasáhly budovu islamistické náboženské policie ve městě Niafunke nedaleko starobylého pouštního města Timbuktu. A do boje proti povstalcům se hlásili i Tuaregové, jejich představitelé prohlásili, že byli připraveni postavit se proti svým někdejším spojencům. Byť měla Francie v regionu stovky až tisíce vojáků, bojové letouny a letecké základny v Čadu, s leteckými přesuny vojáků ji pomáhalo Spojené království C-17 Globemastery. S leteckými údery neměla Francie velké problémy, protože islamisté bojovali hlavně lehkými dělostřeleckými zbraněmi pocházejícími z libyjských arzenálů nebo obstaranými výměnou za rukojmí. Podle francouzské rozvědky měli islamisté k dispozici pouze samopaly, pušky, lehké i těžké kulomety a k přesunům využívali skoro výhradně rychlé terénní automobily. Pomoc Francii poskytovaly Spojené státy výzvědnými informacemi a podporou. O logistické podpoře začalo uvažovat i Německo. Přímou materiální pomoc francouzským jednotkám připravovalo také Dánsko, Belgie a Kanada. Severoatlantická aliance francouzskou akci v Mali schválila, nicméně žádnou vlastní akci neplánovalo. Neobdržela žádnou oficiální žádost o asistenci a sama ani záležitost neprojednávala. 16. ledna 2013 bylo také zahájeno Vyšetřování Mezinárodního trestního soudu v Mali. * 16. -19. leden - Stoupenci radikálního islámu v reakci na francouzské kroky zaútočili nedaleko města Ajn Amanás na jihu Alžírska na stovky pracujících u stanice na zpracování plynu společnosti Sonatrach, kterou vlastnily koncern British Petroleum a norská firma Statoil, a několik z nich zajali. Zaměstnanci zrovna cestovali v autobuse do práce, když jim cestu zkřížila tři auta plná islamistů. Alžírští vojáci podnik na těžbu plynu obklíčili. Na místo později alžírská armáda poslala vrtulníky a vojenská letadla a zahájila osvobozovací operaci. Únosci za propuštění rukojmích mj. požadovali ukončení francouzských bojových operací na severu Mali. Alžírská vláda zprvu s únosci vyjednávala. Alžírská vláda však odmítla vyjednávat, protože se požadavky islamistů měnily Islamisté chtěli hlavně zajistit bezpečný odchod z místa spolu s rukojmími. Mezi rukojmími byli desítky zahraničních pracovníků z mnoha států světa. Alžírské rukojmí propustila na svobodu. Americké zajatce chtěli militanti vyměnit za vězněné teroristy Áfíu Siddikíovou z Pákistánu a Egypťana Omara Abdel-Rahmána, kteří se podíleli na teroristických útocích proti Spojeným státům. Podle irského svědka, kterému se podařilo uniknout, ale alžírské bezpečnostní síly vyhodily do vzduchu čtyři džípy s rukojmími, aby zabránily únoscům odvézt je mimo plynárenský komplex a následně za hranice Alžírska. Při zásahu Alžírské speciální jednotky zajaly teroristu, který prozradil, že skupina únosců čítá 32 lidí a že ji vede Mochtár Belmochtár. Belmochtár, velitel této elitní jednotky, která si říká Ti, již se podepisují krví či Brigáda maskovaných, se ve stejný den k útoku sám přihlásil. Skupinu tam pouze poslal, akce se osobně nezúčastnil. 19. ledna osvobozovací operace rukojmích v plynárenském podniku na východě Alžírska skončila. Ze zhruba 800 zajatců zahynulo nejméně asi 30 zahraničních pracovníků a zhruba stejný počet teroristů. Teroristé rukojmí povraždili, když údajně ztratili naději, že z místa uniknou, a pokusili se podnik zapálit. Mezi zabitými teroristy byl údajně i Abdar Rahmán zvaný podle země svého původu Nigerí, který se v roce 2005 připojil k alžírské Salafistické skupině pro kázání a boj (GSPC), která bojovala o ustavení islámského státu v Alžírsku a roku 2007 se přejmenovala na Organizaci al-Káidy v muslimském Maghribu. K této organizaci se hlásí islamisté, kteří o rok dříve ovládli maliský sever a proti nimž se nyní vede vojenská operace v Mali. Francouzský soudce Marc Trévidic, který se zabýval terorismem, operaci v Alžírsku považoval za Belmochtárův pokus zmocnit se velení radikálních skupin v severní Africe.