Walter Bora
Author
Albert FloresWalter Bora, Bora-C, Bora-R a Bora-RC byly československé devítiválcové vzduchem chlazené hvězdicové motory pro pohon lehkých sportovních a dopravních letadel. Byly vyvinuty ve 30. letech 20. století a byly vyráběny Akciovou společností Walter, továrnou na automobily a letecké motory v Praze-Jinonicích od roku 1934. O rok později (1935) byly dány do výroby upravené verze Walter Bora II a Walter Bora II-R.
Vznik a užití
Walter Bora (1934) z katalogu Walter +morejpg|náhled|vlevo'>Walter Bora (detail válce) Walter Bora-C (1934) z katalogu výrobce Walter Bora, Bora-R, Bora-C (1934) Walter Bora II a II-R (1935) Walter Bora byl nástupcem motoru Walter Gemma (1933-1939), Walter Mars (1929-1932) a původního základního motoru řady NZ, motor Walter NZ-120 (1927-1931) konstruktérů Nováka a Zeithammera. Na vlastní modifikaci původních motorů NZ-120, Mars a Gemma se již nepodílel ing. Jan Novák, který v roce 1927 odešel do Škodovky, ani ing. Zeithammer.
Walter Bora byl devítiválcový, hvězdicový motor s vrtáním 105 mm a zdvihem 120 mm. Byl vyráběn ve 4 alternativách. +more Jednak s nízkootáčkovým kompresorem v sání, buď bez reduktoru anebo s reduktorem (převod 3 : 2) a jednak s vysokootáčkovým rotačním kompresorem bez reduktoru a s reduktorem. Tyto 4 varianty odpovídaly trojímu aplikačnímu určení. Motor Bora bez kompresoru byl určen pro sportovní a rychlá dopravní letadla, motor Bora s kompresorem pro závodní a zvláště rychlá sportovní letadla a také pro vojenská a cvičná akrobatická letadla a konečně verze s reduktorem pro jedno- a vícemotorová dopravní letadla. Mohl být použit v tažné i tlačné aplikaci.
Základní verze označovaná Bora I, jejíž homologace byla odjeta ve dnech 20. 9. +more - 5. 10. 1933, měla nominální výkon 200 k (147,1 kW) a maximální výkon 220 k (161,8 kW) při hmotnosti jen 165 kg. Ministerstvo veřejných prací výnosem č. j. 13b915/2-60. 778 ai 1933 ze dne 10. října 1933 homologovalo tento motor k používání při mezinárodních letech. Byl to jeden z nejlehčích a nejvýkonnějších motorů ve své objemové kategorii bez kompresoru. U motoru označovaného Bora C s nuceným plněním válců kompresorem byl nominální, pozemní výkon zvýšen na 240 k (176,5 kW) při hmotnosti motoru 175 kg. Tyto dva motory společně s motorem Walter Gemma (150 k) tvořily skupinu, která se vyznačovala stejným upevněním na lože do draku letounu, a téměř stejnými vnějšími rozměry a hmotností. To dovolovalo beze změn na loži a konstrukci letounu záměnu těchto motorů navzájem. Tato postupka výkonů 150 - 200 - 240 k umožňovala i postupný stupeň výcviku pilota od elementárního až po akrobatický výcvik.
Specifický objemový výkon (poměr maximálního výkonu k objemu válců) u motoru bez kompresoru (Bora I) činil 23,5 k/l a u motoru (Bora C) s kompresorem 28,3 k/l. V obou případech při poměrně nízkých otáčkách, což přispívalo k vysoké spolehlivosti motoru. +more Ze své podstaty měl devítiválcový motor rovnoměrný chod a malou čelní plochu, což příznivě ovlivňovalo malý čelní odpor. Ten mohl být ještě ponížen použitím prstencovým krytu Townend popř. NACA.
Dvoudílná kliková skříň odlitá ze slitiny hliníku se skládala z vlastní skříně, z komory kompresoru odlité z elektronu a ze skříně pohonů. Obě poloviny skříně společně s komorou kompresoru byly sešroubovány 9 šrouby, z nichž 8 sloužilo k upevnění motoru na motorové lože. +more Ocelové oběžné kolo kompresoru bylo poháněno od klikového hřídele soukolím s jednou předlohou a s odpérovaným hnacím kolem na klikovém hřídeli, čímž bylo chráněno před nežádoucími vibracemi. Na ocelové, kované válce byla nalita hliníková chladicí žebra. Do hlavy byla zaválcována sedla ventilů z bronzu. Dvoudílný klikový hřídel byl vykován z chromniklové oceli Poldi-Victrix-Special.
Karburátor Stromberg NAR 62 (Bora I) resp. Stromberg NAR 68 (Bora C) připravoval palivovou směs, která byla vedena do spirálové komory. +more Ta ústila do kruhové sací komory, kde byl buď nízko otáčkový kompresor anebo vysoko otáčkový rotační kompresor poháněný soukolím s převodem 7:1, později 8,3:1. Zapalování bylo dvojité, navzájem nezávislé. Obě magneta Scintilla (MN9-DF 1) byla uložena na zadním víku motoru. Zapalovací svíčky byla od firmy Lodge. Na zadním víku byly přehledně uloženy a dobře přístupny náhony a příslušenství, náhon otáčkoměru 1:2 a palivové čerpadlo AM00. Spouštění motoru se provádělo buď ručně mechanickým spouštěčem Walter Mechano 4 (roztáčení bylo možné buď vně stroje anebo z kabiny) anebo pneumatickým spouštěčem VIET, který délku motoru prodloužil o cca 100 mm.
Jako třetí a čtvrtou v pořadí představila jinonická továrna v červnu 1934 verzi Bora R s reduktorem a verzi Bora RC. Použití reduktoru umožnilo podstatné navýšení otáček motoru a následkem toho i zvýšení výkonu při zachování nízkých otáček vrtule. +more V této úpravě při mírném zvýšení hmotnosti na 172 kg dával motor Bora nominálním výkon 235 k (172,8 kW) a maximální výkon 244 k (179,4 kW), což odpovídalo specifické objemové max. výkonnosti 26,1 k/l (19,2 kW/l) a specifické hmotnosti 0,7 kg/k (1 kg/kW). Satelitový reduktor vlastní konstrukce Walter se vyznačoval nízkou hmotností a vysokou účinností. Soukolí se skládalo z hnacího kola na hřídeli motoru, pevného ozubení ve skříni reduktoru a tří satelitů, uložených ve volných pouzdrech. Kolo na hřídeli motoru i ozubení ve skříni byly uloženy způsobem, který umožňoval automatické vyrovnávání záběru všech tří satelitů. Přední konec hřídele vrtule byl opatřen normalizovaným drážkováním SAE, na kterém bylo nasazeno hnací kolo reduktoru s tím, že v dutině hřídele bylo pouzdro ve kterém byla uložena zadní část hřídele reduktoru. V roce 1935 byl motor mírně inovován na verzi Walter Bora II a na verzi s reduktorem Walter Bora II-R. Tyto modely měly zvýšený výkon, kompresní poměr ale i hmotnost. V poslední reduktorové verzi Walter Bora II-R z roku 1935 měl zvýšený nominální, jmenovitý výkon na 230 k při 2400 ot/min. Po homologaci Bora II a II-R, která proběhla v roce 1935, byl používán v československých i zahraničních letadlech, obdobně jako jeho předchůdce Walter Bora. Nástupcem řady motorů Walter Bora byl poslední devítiválec s vrtáním 105 mm Walter Scolar z roku 1936. Ten, oproti svým předchůdcům, měl „zkrácený“ zdvih na 100 mm.
Počty vyrobených motorů Walter Bora oficiální statistiky neuvádějí, ale zřejmě se jednalo jen o desítky kusů. Tuto úvahu zpřesňuje jiný zdroj na 20 vyrobených motorů. +more Motor Walter Bora II-R je vystaven v Leteckém muzeu Kbely.
Použití
Walter Bora, charakteristiky (1934) +morejpg|náhled'>Walter Bora-R, charakteristiky (1934) Walter Bora-C, charakteristiky (1934) Walter Bora-RC, charakteristiky (1934) Letecký motor Walter Bora se uplatnil v československém letounu Aero-200, ale úspěšnější byl na zahraničních trzích. Byl jím osazen polský letoun RWD-9W, italské letouny Nardi FN. 305 a SIAI-Marchetti SM. 101 a německý letoun Fieseler.
Aero A-200 byl jednomotorový čtyřmístný (2 + 2) dolnoplošník celokovové konstrukce z roku 1934, s křídly sklopnými podél trupu a podvozkem záďového typu s ostruhou. Aero A-200 byl první dolnoplošník v historii továrny Aero a byl konstruován (konstruktér Antonín Husník) jako turistický a sportovní typ pro mezinárodní závody letadel Challenge 1934 na základě objednávky Ministerstva veřejných prací. +more Motor Walter Bora byl zakryt aerodynamickým prstencem typu NACA. V čele motoru byl spirálový chladič oleje a za motorem sběrač vzduchu. Dvoulistová vrtule měla křídla z elektronu, které byly na zemi stavitelné. Nádrže paliva a oleje byly vyrobeny z elektronu.
Sportovní a turisticky polský letoun RWD-9W, z roku 1934 byl čtyřmístný (2+2) hornokřídlý jednoplošník postavený týmem konstruktérů RWD v továrně DWL ve Varšavě na základě zkušeností získaných s předchozím typem RWD-6. V roce 1934 byly postaveny 4 letouny RWD-9W s motorem Walter Bora (registrace SP-DRA, SP-DRB, OK-AMC, OK-AMD), který byl zakryt aerodynamickým prstencem typu Townend. +more Motor byl opatřen kovovou, dvoulistou vrtulí, stavitelnou na zemi. Benzínové nádrže byly umístěny v křídlech a v trupu za kabinou se dvěma páry sedadel. V soutěži Challenge 1934 startovali na těchto letounech šéfpilot Anderle a škpt. Pochop (OK-AMD, - AMC) a Poláci Florjanowicz, Henryk Skrzypiňski a Stanisław Płonczyński.
Letoun Nardi FN. +more305 zkonstruovala v roce 1937 továrna bratří Nardiů jako sportovní stroj smíšené konstrukce se zatahovacím podvozkem. Původně byl osazen hvězdicovým sedmiválcem Fiat A. 70S s výkonem 200 koní nebo invertním řadovým šestiválcem Alfa 115 I o výkonu 185 k. Nardiové dále pokračovali ve vývoji svého typu. V roce 1938 pak začaly práce na typu FN. 305D, což byla speciální dálková verze. Letoun poháněl motor Walter Bora s výkonem 147 kW (200 k), příď byla prodloužena a pilotní prostor posunut dozadu. První letoun dálkové verze s doletem až 6000 km této verze byl jednomístný, kde nádrže obsadily celou střední část letounu a pilotova kabina byla posunuta až před kormidla. Letoun zakoupilo Rumunsko (YR-POP), které plánovalo uskutečnit přelet Atlantiku, ale vypuknutí války však vše zmařilo. Druhý letoun ve dnech 5. a 6. března 1939 (I-UEBI) přeletěl bez mezipřistání z Guidonie u Říma (Airport Alfredo Barbieri Guidonia) do Addis Abeby v okupované Etiopii. Vzdálenost 4500 km překonal průměrnou rychlostí 240 km/h. Motor Walter Bora II byl alternativně instalován i u následujícího typu letounu Nardi FN. 310.
Letoun SIAI-Marchetti SM. +more101 byl italský jednopilotní lehký dopravní jednoplošník navržený a postavený společností Società Italiana Aeroplani Idrovolanti Savoia-Marchetti. Měl uzavřenou kabinu pro dvoučlennou posádku a šest pasažérů. Jediný letoun s tímto motorem byl vyroben až v II. světové válce roku 1940, ale firma rozhodla, že ve vývoji nebude pokračovat a rozhodla pro letoun se dvěma motory, což byl pozdější, poválečný typ SM. 102.
Bulletin Walter oznámil v prosincovém čísle ročníku 1934, že mistr světa v letecké akrobacii a známý konstruktér Gerhard Fieseler, letecké eso I. světové války, montuje do svých nových letadel motor Walter Bora, ovšem bez dalších podrobností. +more Lze se jenom domnívat, že se jednalo o Fieseler F 6 (D-EBIX), dvoumístné cvičné a sportovní letadlo vyvinuté, postavené a zalétané u Gerhard-Fieseler-Werke GmbH v Kasselu, protože důkazy o tom nejsou.
Motor byl úspěšný v leteckých soutěžích. Hned v roce 1934 Aeroklub RČs. +more přihlásil 4 letouny s motory Bora do Mezinárodního závodu turistických letadel Evropou (Challenge International de Tourisme), který vyvrcholil v polské Varšavě. Na trati dlouhé 14313 km a hlavně na cílovém letišti byly bodovány: min. rychlost, start, přistání, technické vlastnosti, spotřeba, montáž atd. Piloti mjr. Ján Ambruš a kpt. Vojtěch Žáček z Aera (oba na Aero A-200, imatrikulace OK-AMB, OK-AMA) obsadili s motory Bora 4. a 14. příčku a společně tento tým 2 letounů zvítězil v teamové ceně národů. Jednalo se o jediné 2 vyrobené kusy tohoto závodně-sportovního letounu Aero A-200. Šéfpilot továrny Letov Jan Andrle (RWD-9W, OK-AMC) a polský letec Henryk Skrzypiňski (RWD-9W, SP-DRB) startovali rovněž s motory Bora a obsadili v individuální klasifikaci 8. a 15. místo. Druhý, český pilot Pavel Pochop přihlášený na letounu RWD-9W (OK-AMD) nestartoval, protože těsně před soutěží havaroval a letoun již nebyl do startu závodu opraven. Letouny s motory Walter Bora tak obsadily v Mezinárodní soutěži turistických letadel 1934 (Challenge International de Tourisme) 4. , 8. , 14. a 15. místo. Soutěž dokončilo 19 strojů z 34 startujících.
Škpt. Pavel Pochop startoval s „vypůjčeným“ letounem RWD-9W (OK-AMC) až na Národním letu Republiky Československé (I. +more ročník, 29. -30. září) a obsadil v konečném pořadí 10. místo. V tomto závodě zvítězil ing. B. Šimůnek s navigátorem dr. Janatkou na letounu Letov Š-118 (OK-IPU) s motorem Walter NZ-85.
Varianty
Bora: 147 kW (200 k) při 2150 ot/min * Bora-C: s kompresorem, 176 kW (240 k) při 2300 ot/min * Bora-R: s reduktorem, 173 kW (235 k) při 2400 ot/min * Bora-RC: s reduktorem a s kompresorem, 184 kW (250 k) při 2400 ot/min * Bora II: bez reduktoru a kompresoru, 155 kW (210 k) při 2200 ot/min * Bora II-R: s reduktorem, 169 kW (230 k) při 2400 ot/min
Aplikace
Aero A-200 * RWD-9 (s tímto motorem RWD-9W) * Nardi FN. +more305 (s motorem Walter Bora typ FN. 305D) * Nardi FN. 310 * SIAI-Marchetti SM. 101.
Technická data
Typ: čtyřdobý zážehový vzduchem chlazený hvězdicový letecký devítiválec
* Počet válců: 9 * Celková plocha pístů: 779 cm² * Rozvod: OHV, dvouventilový * Mazání: tlakové oběžné, se suchou klikovou skříní * Pohon: třílistá na zemi stavitelná elektronová vrtule * Chlazení: vzduchové * Zapalování: 2 magneta Scintilla MN9 DF * Karburátor: Stromberg NAR 62 (Bora), NAR 68 (ostatní) * Hmotnost vrtulové hlavy: 5,5-7,0 kg * Hmotnost mechanického spouštěče Mechano 4: 5,3 kg * Hmotnost benzinového čerpadla AM Rot.00: 1,45 kg
Označení motoru | Walter Bora I | Walter Bora-C | Walter Bora-R | Walter Bora-RC |
---|---|---|---|---|
Výroba od | 1934 | 1934 | 1934 | 1934 |
Vrtání | 105 mm | 105 mm | 105 mm | 105 mm |
Zdvih | 120 mm | 120 mm | 120 mm | 120 mm |
Vnější průměr motoru | 1 096 mm | 1 096 mm | 1 096 mm | 1 096 mm |
Celková délka motoru se startérem | 880 mm | 960 mm | 1028 mm | 1108 mm |
Zdvihový objem motoru | 9 351 cm³ | 9 351 cm³ | 9 351 cm³ | 9 351 cm³ |
Kompresní poměr | 6,3:1 | 6,3:1 | 6,3:1 | 6,3:1 |
Převod na vrtuli | - | - | 2:3 (0,667) | 2:3 (0,667) |
Převod na kompresor | - | 8,3:1 | - | 8,3:1 |
Jmenovitý výkon | 147,1 kW / 200 k při 2150 ot/min | 176,5 kW / 240 k při 2300 ot/min | 176,5 kW / 240 k při 2500 ot/min | 183,9 kW / 250 k při 2400 ot/min |
Vzletový výkon | 161,8 kW / 220 k při 2300 ot/min | 194,9 kW / 265 k při 2375 ot/min | 180,9 kW / 246 k při 2600 ot/min | 198,6 kW / 270 k při 2500 ot/min |
Hmotnost suchého motoru | 165 kg | 176 kg | 172 kg | 182 kg |
Poměr jmenovitého výkonu k hmotnosti | 0,89 kW/kg | 1,00 kW/kg | 1,00 kW/kg | 1,01 kW/kg |
Poměr jmenovitého výkonu k objemu | 15,7 kW·l−1 / 21,4 k·l−1 | 18,9 kW·l−1 / 25,7 k·l−1 | 18,9 kW·l−1 / 25,7 k·l−1 | 19,7 kW·l−1 / 26,7 k·l−1 |
Spotřeba paliva | 320-340 g·h−1·kW−1 / 235-250 g·h−1·k−1 | 353-380 g·h−1·kW−1 / 260-280 g·h−1·k−1 | 326-353 g·h−1·kW−1 / 240-260 g·h−1·k−1 | 353-380 g·h−1·kW−1 / 260-280 g·h−1·k−1 |
Spotřeba oleje | 6,8-13,6 g·kW−1·h−1 / 5-10 g·k−1·h−1 | 13,6-16,3 g·kW−1·h−1 / 10-12 g·k−1·h−1 | 16,3-20,4 g·kW−1·h−1 / 12-15 g·k−1·h−1 | 16,3-20,4 g·kW−1·h−1 / 12-15 g·k−1·h−1 |
Předepsané palivo | oktanové číslo min. 75 | oktanové číslo min. +more 80 | oktanové číslo min. 80 | oktanové číslo min. 80 |
Galerie
File:Walter Bora a Aero A 200. jpg|Walter Bora a Aero A-200, pilot Žáček (OK-AMA) File:Aero A. +more200 photo L'Aerophile October 1934. jpg|thumb|Walter Bora a Aero A-200, pilot Ambruš (OK-AMB) File:Walter Bora a Aero A 200 přelétává 8 m stěnu na Challenge (1934). jpg|thumb|Walter Bora a Aero A-200 přelétává 8 m stěnu na Challenge 1934 (OK-AMA) File:Walter Bora a Aero A 200 přelétává 8 m stěnu na Challenge 1934. jpg|Walter Bora a Aero A-200 přelétává 8 m stěnu na Challenge 1934 (OK-AMB) File:Walter Bora a RWD-9 (1934). jpg|thumb|Walter Bora a RWD-9W, pilot Florjanowicz (Challenge 1934) File:Walter Bora a RWD-9, pilot Anderle (Challenge 1934). jpg|Walter Bora a RWD-9W, pilot Anderle (Challenge 1934) File:Walter Bora a RWD-9, pilot Skrzypinski (Challenge 1934). jpg|Walter Bora a RWD-9W, pilot Skrzypiňski (Challenge 1934) File:Nardi FN. 305. jpg|thumb|Walter Bora a Nardi FN. 305D (I-UEBI) File:Walter Bora a Nardi FN. 305D (1938). jpg|thumb|Walter Bora a Nardi FN. 305D (1938).
Odkazy
Reference
Související články
Waltrovka * Walter NZ-120 * Walter Gemma * Aero A-200 * Nardi FN. +more305.
Externí odkazy
[url=https://kramerius. army. +morecz/search/i. jsp. pid=uuid:f4be13b3-5211-11e9-9c46-005056b73ae5]Devítiválcový letecký motor Walter Bora 220/200 ks[/url] * [url=http://www. walterjinonice. cz]Walter Jinonice[/url] * [url=https://forum. valka. cz/topic/view/8322/Aero-A-200]Aero A-200[/url] * [url=http://www. vrtulnik. cz/ww9/aero. htm]Aero, továrna na létadla, společnost s ručením omezeným[/url] * [url=https://www. fronta. cz/letecky-konstrukter-antonin-husnik]Letecký konstruktér Antonín Husník[/url] * [url=https://forum. valka. cz/topic/view/60330/Nardi-FN-305]Nardi FN. 305D[/url].