Wang Ťia-siang

Technology

12 hours ago

Author

Wang Ťia-siang (15. srpna 1906 - 25. ledna 1974) byl čínský komunistický politik, ve 30. a první polovině 40. let patřil k nejužšímu vedení Komunistické strany Číny, v 50. letech patřil k předním čínským diplomatům.

Významný byl především svou podporou Mao Ce-tunga během Dlouhého pochodu a na konferenci v Cun-i. Roku 1938 předal vedení KS Číny vzkaz Kominterny, že Mao Ce-tung má vést KS Číny, což udělalo z Mao Ce-tunga nezpochybňovaného vůdce strany. +more Důležitý byl i jeho teoretický a praktický příspěvek k hnutí za nápravu stylu práce začátkem 40. let, včetně jeho podílu na ustavení Mao Ce-tungova myšlení jakožto ideologie KS Číny. Po roce 1945 vypadl z vrcholného vedení strany a jeho význam poklesl, byť se v letech 1949-1962 podílel na realizaci zahraniční politiky čínského státu i komunistické strany.

Život

Mládí, studium v Sovětském svazu

Wang ťia-sing se narodil v rodině bohatého statkáře v okrese Ťing v provincii An-chuej. Navštěvoval misionářskou střední školu ve Wu-chu, v červnu 1925 byl z ní vyloučen za účast na antiimperialistických demonstracích. +more Od září téhož roku pokračoval ve studiích na střední škole při Šanghajské univerzitě, kde vstoupil do Komunistického svazu mládeže. V říjnu 1925 odjel ze Šanghaje do Moskvy (se stovkou čínských studentů, mezi kterými byli mimo jiné Čang Wen-tchien, Wu Siou-čchüan, Sun Jie-fang, Ulanfu a Šen Ce-min). Do Moskvy přijeli v listopadu. Wang navštěvoval Sunjatsenovu univerzitu, roku 1928 vstoupil do Komunistické strany Číny a byl přijat ke studiu v Institutu rudých profesorů. Poté začal na Sunjatsenově univerzitě vyučovat, překládal marxistickou literaturu do čínštiny. Koncem 20. let patřil mezi takzvaných „osmadvacet a půl bolševiků“, studenty podporující v tehdejších diskuzích vedení školy, zejména jejího rektora Pavla Mifa.

Vzápětí po uzavření Sunjatsenovy univerzity se na jaře 1930 vrátil se do Číny.

V Šanghaji a Ťiang-si

Krátce po příjezdu do Šanghaje, v červenci 1930, s dalšími bývalými moskevskými studenty (Wang Mingem, Čchin Pang-sienem a Che C’-šuem) kritizoval rezoluci ústředního výboru KS Číny „O vzestupu revoluční vlny a počátečním úspěchu v jedné nebo více provinciích“. Vedení strany Wang Minga a Čchina napomenulo, Chea přeložilo do Tchien-ťinu a Wang Ťia-sianga do Hongkongu. +more Po změně vedení byla v prosinci 1930 dotyčná kritika uznána za správnou, Wang Ťia-siang se tak v lednu 1931 zúčastnil jako host zasedání ÚV, na kterém byla politika vyjádřená ve výše uvedené rezoluci odmítnuta a její proponenti (v čele s Li Li-sanem) kritizováni.

V březnu 1931 byl s Žen Pi-š’im a Ku Cuo-linem vyslán do sovětské oblasti v Ťiang-si, kam dorazil v dubnu 1931. Trojice informovala místní komunistické vůdce - v čele oblasti stál jako „úřadující tajemník (regionálního) ústředního byra“ Siang Jing, který byl přeložen do Ťiang-si ze Šanghaje v prosinci 1930, před tím vedl místní komunisty a jejich armádu Mao Ce-tung - o změnách ve vedení a v politice strany v Šanghaji, a zrevidovala rozhodnutí Siang Jinga o takzvaném „fuťienském incidentu“ (povstání jednoho komunistického oddílu proti čistkám organizovaným Mao Ce-tungem). +more Příchod trojice tak vyústil v oslabení vlivu Siang Jinga, kterého v čele byra v květnu nahradil Mao. Wang Ťia-siang současně zaujal místo ve vedení oblasti, byl jmenován členem ústředního byra, místopředsedou Ústřední vojenské komise (v říjnu 1931) a náčelníkem Hlavní politické správy komunistických vojsk. Na prvním sjezdu sovětů komunistických oblastí byl zvolen členem ústředního výkonného výboru (sovětského parlamentu) a lidovým komisařem (to jest ministrem) zahraničních věcí na sjezdu ustavené vlády; lidovým komisařem zahraničí byl znovuzvolen i na druhém sjezdu sovětů v lednu 1934.

Funkce lidového komisaře zahraničí byla čistě formální, jeho reálný vliv plynul z funkce místopředsedy vojenské komise a z řízení politické práce v armádě, během roku 1932 se tak podílel na plánování a organizaci vojenských operací, společně s Čou En-lajem, který měl celkové velení, Ču Tem a Mao Ce-tungem. V říjnu 1932 na konferenci ústředního byra v Ning-tu členové byra působící v zázemí (hlavním městě sovětské oblasti Žuej-ťinu) požadovali odvolání Mao Ce-tunga, naopak Wang Ťia-siang Maa jako jediný podpořil, když Čou En-laj, předsedající jednání, zaujal vůči požadavkům Maových odpůrců smířlivý postoj. +more Mao se poté stáhl do ústraní, oficiálně „pro nemoc“.

V bojích s kuomintangskými vojsky Wang Ťia-siang koncem dubna 1933 utrpěl vážné zranění břicha, které na dlouhou dobu podlomilo jeho zdraví.

V lednu 1934 byl na pátém zasedání ÚV zvolen jeho členem a +more_politbyro_ústředního_výboru_Komunistické_strany_Číny'>kandidátem politbyra.

Na Dlouhém pochodu

Účastnil se Dlouhého pochodu, údajně byl prvním z vedení strany, kdo v listopadu-prosinci 1934 podpořil Maovy názory na další průběh pochodu a měl významný podíl na svolání konference v Cun-i v lednu 1935. Na konferenci pronesl projev jako pátý (po úvodních zprávách Čchin Pang-siena a Čou En-laje a jejich kritice ze strany Čang Wen-tchiena a Mao Ce-tunga), ve své řeči plně podpořil Čanga a Maa proti Čchinovi a Otto Braunovi. +more Později, začátkem února, byl politbyrem přibrán mezi jeho členy, některými autory je počítán i mezi členy sekretariátu.

V březnu 1935 politbyro zřídilo novou trojku k řízení vojenských operací ve složení Čou En-laj, Mao Ce-tung, Wang Ťia-siang. Do skupiny tří až pěti vrcholných vůdců čínské Rudé armády patřil do konce Dlouhého pochodu.

V Jen-anu, Moskvě a zpět

Kvůli informování Moskvy o situaci a léčení svých zranění v únoru 1937 odjel z Jen-anu do Sovětského svazu. Cestoval přes Šanghaj, v němž se zdržel několik měsíců, do Moskvy dorazil v červenci 1937. +more Zde se připojil k delegaci KS Číny v Kominterně. S návratem členů delegace - Wang Minga, Čchen Jüna a Kchang Šenga - do Číny v listopadu 1937 se stal představitelem KS Číny v Kominterně. Chtěl se však vrátit do Číny a žádal proto o vyslání náhrady. V březnu 1938 do Moskvy přijel Žen Pi-š’, aby převzal úlohu představitele KS Číny v Kominterně, a Wang v červenci 1938 mohl opustit Moskvu, do Jen-anu přijel v srpnu 1938. Zde na nejbližším zasedání politbyra předal kolegům instrukce Kominterny, včetně vzkazu Dimitrova a Stalina, že politická linie KS Číny ohledně protijaponské jednotné fronty je správná, a že co se týče vedení strany, má se sjednotit kolem Mao Ce-tunga. Postoj Kominterny tak pohřbil naděje Wang Minga na vůdčí roli ve straně a vedl k Čang Wen-tchiena k předání řízení politbyra do Maových rukou. Po návratu z Moskvy se Wang vrátil k výkonu svých povinností jako člen politbyra a sekretariátu a stal se místopředsedou Ústřední vojenské komise; protože její předseda (Mao Ce-tung) měl četné jiné povinnosti a další místopředsedové (Ču Te a Čou En-laj) vesměs pobývali mimo Jen-an, Wang fakticky vedl každodenní práci aparátu komise. Stal se také náčelníkem Hlavní politické správy čínské Rudé armády (resp. 8. pochodové armády).

Od roku 1938 sestavil řadu usnesení a prohlášení śtředního výboru, politbyra, sekretariátu a ústřední vojenské komise, publikoval v komunistickém tisku. Od prosince 1939 vedl Institut pro vojenské a politické záležitosti a podílel se na řízení Protijaponské vojensko-politické akademie.

Ve 40. letech

Významně se podílel na přípravě a organizaci hnutí za nápravu stylu práce, byl autorem první verze Rezoluce k některým otázkám historie naší strany. V září 1941 byl politbyrem jmenován místopředsedou Ústřední studijní skupiny (předsedou se stal Mao Ce-tung), v jejímž rámci 300 funkcionářů komunistické strany studovalo stranické dokumenty a usnesení od roku 1928. +more Wang řídil editaci a vydání těchto dokumentů. V říjnu 1941 byl sekretariátem jmenován členem tehdy zřízené pětičlenné skupiny pro výzkum historie strany (členy byli Mao Ce-tung, Wang Ťia-siang, Žen Pi-š’, Kchang Šeng a Pcheng Čen).

Při reorganizaci vedení v březnu 1943 byl jmenován místopředsedou výboru politbyra pro propagandu (v jehož čele stál Mao Ce-tung). Byl první, kdo použil termín „Mao Ce-tungovo myšlení“, bylo to v článku Komunistická strana Číny a cesta Číny k národnímu osvobození z července 1943. +more „Mao Ce-tungovo myšlení“ ztotožnil s „čínským marxismem-leninismem, čínským bolševismem a čínským komunismem“.

Roku 1943 se mu zhoršilo zdraví, a nadále mohl pracovat jen omezeně. Pokus o jeho transport na léčení do Sovětského svazu na podzim 1943 neuspěl. +more Zdravotní stav mu nedovolil účastnit se sedmého zasedání ÚV probíhajícího od května 1944. Žen Pi-š’ převzal jeho práci nad Rezolucí o historii strany, která byla s korekcemi Mao Ce-tunga schválena ústředním výborem v dubnu 1945.

Neúčastnil se ani VII. +more sjezdu KS Číny v dubnu-červnu 1945. Zde ho dostihly následky kampaně za nápravu stylu práce - jeho příslušnost mezi osmadvacet bolševiků byla dobře známa, proto byl stranickými aktivisty spojován s Wang Mingem, Čchin Pang-sienem a dalšími terči kampaně a také kritizován. Naproti tomu jeho podíl na řízení kampaně a jeho autorství základních dokumentů, rezolucí a tezí kampaně, publikovaných jménem stranického vedení, obecně známy nebyly. Kvůli špatnému zdraví se i před jeho zhoršením roku 1943 jen málo účastnil veřejných akcí a shromáždění a pracoval z kanceláře, nebyl proto osobně znám širšímu okruhu stranických aktivistů-delegátů sjezdu. Výsledkem bylo, že při volbách nového ÚV na sjezdu dostal méně než polovinu hlasů a nebyl zvolen, což nepříjemně překvapilo zejména Mao Ce-tunga. Mao proto následující den vystoupil na sjezdu s projevem na podporu Wang Ťia-sianga, vypočetl jeho zásluhy, vysoce ocenil Wangovu podporu, které se těšil od začátku třicátých let a požádal delegáty aby ho podpořili ve volbách kandidátů ÚV. S otevřenou Maovou podporou Wang Ťia-siang jako kandidát ÚV prošel.

V květnu 1946 konečně mohl odletět do Moskvy a ihned se podrobil operaci. Po návratu působil v Mandžusku, v severovýchodním byru ÚV. +more Vedl jeho organizační a dočasně i propagandistické, oddělení. Při první příležitosti - na zasedání ÚV v březnu roku 1949 (kdy se z řad kandidátů doplňovali členové ÚV náhradou za zemřelé od VII. sjezdu) byl zvolen členem ÚV.

Velvyslanec v Sovětském svazu, vedoucí oddělení ÚV KS Číny

Po vzniku Čínské lidové republiky (ČLR) ho její vláda jmenovala v říjnu 1949 prvním velvyslancem ČLR v Sovětském svazu a současně náměstkem ministra zahraničí. Sehrál významnou roli v při ustanovování oficiálních diplomatických styků mezi Sovětským svazem a Čínskou lidovou republikou, jako náměstek ministra zahraničí dával pokyny a rady čínským diplomatům projíždějícím přes Moskvu do východoevropských prosovětských zemí.

Na přelomu let 1950/1951 ho čínská vláda povolala zpět a od ledna 1951 přešel do stranického aparátu, na místo vedoucího oddělení mezinárodních vztahů ÚV. Oddělení zodpovídalo za styky Komunistické strany Číny se zahraničními komunistickými stranami. +more Na VIII. sjezdu KS Číny roku 1956 byl Wang ťia-siang znovuzvolen do ústředního výboru a stal se i členem sekretariátu ÚV.

V únoru 1962 Wang Ťia-siang a jeho zástupci v oddělení mezinárodních vztahů Liou Ning-i a Wu Siou-čchüan poslali Čou En-lajovi (premiér), Teng Siao-pchingovi (generální tajemník sekretariátu ÚV) a Čchen Imu (ministr zahraničí) dopis, v němž kritizovali tendence přehánět nebezpečí světové války a podceňování možností mírového soužití s imperialistickými státy a navrhovali umírněnější zahraniční politiku: omezení pomoci národně-osvobozeneckým hnutím a soustředění se na vnitropolitické problémy (zotavení se z následků Velkého skoku). Ohledně Vietnamu navrhoval opatrnost a snahu o nezabřednutí do otevřené války v korejském stylu. +more Obecně navrhovali zasadit se o zlepšení vztahů se Sovětským svazem, Indií a USA. Návrhy Wanga a jeho zástupců byly v protikladu k Maově aktuální politice která směřovala právě opačným směrem a na konferenci v Pej-taj-che v srpnu 1962 je Mao ostře kritizoval jako revizionistickou linii „tří usmiřovaní a jednoho omezení: politiku usmiřování se s (americkým) imperialismem, (sovětským) revizionismem a (indickou) reakcí, omezení pomocí národně-osvobozeneckým hnutím“. Zahraniční politika Číny se tudíž, proti Wangovu mínění, posunula k větší rozhodnosti - aktivní podpoře Vietnamu, přestože čínská armáda stála v té době před hrozbou invaze Kuomintangu na pevninu, rostoucími pohraničními srážkami na čínsko-indické hranici a zhoršováním vztahů se Sovětským svazem. Třebaže Wang Ťia-siang nebyl odvolán ze svých funkcí, a za své minulé zásluhy si zachoval jistou blahovůli ze strany Mao Ce-tunga, po roce 1962 ztratil politický vliv a vedení oddělení mezinárodních vztahů převzali jeho zástupci, kterým se (s jeho pomocí) podařilo od společných návrhů distancovat.

Se zahájením kulturní revoluce byl roku 1966 odvolán z mezinárodního oddělení, a stal se obětí perzekuce ze strany Rudých gard. Byl poslán do provincie Che-nan, ale už po roce mu byl dovolen návrat do Pekingu. +more Roku 1973 byl rehabilitován a na X. sjezdu KS Číny dokonce opět zvolen členem ústředního výboru.

Zemřel v lednu 1974 v Pekingu.