Znělá velární frikativa

Znělá velární frikativa je souhláska, která se vyskytuje v různých jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem , číselné označení IPA je 141, ekvivalentním symbolem v SAMPA je G.

V češtině se převážně v souvislosti s nizozemštinou někdy neodborně označuje jako ostré ch.

Charakteristika

Způsob artikulace: třená souhláska (frikativa). Vytváří se pomocí úžiny (konstrikce), která se staví do proudu vzduchu, čímž vzniká šum - od toho též označení úžinová souhláska (konstriktiva). +more * Místo artikulace: zadopatrová souhláska (velára). Úžina se vytváří mezi hřbetem jazyka a měkkým patrem. * Znělost: znělá souhláska - při artikulaci jsou hlasivky zapojeny a kmitají. Neznělým protějškem je neznělá velární frikativa|. * Ústní souhláska - vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou. * Středová souhláska - vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky. * Pulmonická egresivní hláska - vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.

V češtině

V češtině je tato hláska možnou znělou realizací (alofonem) fonému // (vedle ), který se v písmu zaznamenává spřežkou Ch, ch, např. aby'ch' byl )/).

V jiných jazycích

Vyskytuje se například * v nizozemštině (píše se jako , např. graag - rád) ale v mnoha nářečí se sloučí neznělým variantem, * v moderní řečtině (píše se písmenem , např. +more γάλα - mléko), * v irštině (píše se a , např. dhorn - pěst), kde její měkký variant je [[znělá palatální frikativa|[j]]], * ve vietnamštině (píše se jako , např. gỗ - dřevo; nezaměňovat se spřežkou , která se čte např. jako.

či

, v závislosti na dialektu), * v polštině se takto stejně jako v češtině vyslovuje spřežka (běžně vyslovovaná jako [x]) před znělou souhláskou (např. niechby).

V řadě několika dalších jazyků se znělá velární frikativa vyskytuje pouze nářečně (turečtina, okcitánština, portugalština) či jako nepříliš častý alofon (ruština, japonština).

Reference

Kategorie:Znělé souhlásky Kategorie:Velární souhlásky Kategorie:Frikativní souhlásky