Ekologická ekonomie

Základní model ekologické ekonomie - tzv. "vnořená udržitelnost". Ekonomiku vnímá ekologická ekonomie jako součást širšího systému společnosti a přírody. Ekologická ekonomie je specifický směr v rámci heterodoxní ekonomie. Zabývá se především environmentálními souvislostmi ekonomické činnosti (produkce a spotřeby). Často se přitom svými předpoklady ohledně pojetí ekonomiky jako celku, ale i chování jednotlivých aktérů v ní, vymezuje vůči středoproudé environmentální ekonomii, vycházející z neoklasické ekonomie.

Jedná se o ideologicky a metodologicky značně různorodý obor. Ekonomiku bere jako součást ekosystému Země, s nímž je propojena energetickými a materiálovými toky. +more Ekonomika podle ekologické ekonomie funguje také v kontextu vlastnických práv a dalších sociálních institucí (v tomto ohledu má ekologická ekonomie blízko k určitým proudům institucionální ekonomie), které využívání ekosystémů lidmi regulují. Mezi důležitá témata patří i etické aspekty jako limity ekonomického růstu, meze tvorby bohatství, epistemologie hodnoty či psychologické a sociální dopady ostentativního konzumu.

Ekologická ekonomie definuje své cíle jako hledání cesty k ustálenému (rovnovážnému) stavu ekonomiky a spravedlivé distribuci zdrojů, a to nejen z hlediska současné, ale i budoucích generací. Optimální alokace zdrojů, kterou se zabývá neoklasická ekonomie, je podřízena cílům optimálního měřítka a spravedlivé distribuce. +more Část ekologické ekonomie je silně kritická ke konceptu ekonomického růstu, který označuje za jednu z hnacích sil současného extrémního tlaku na zemské ekosystémy. Navrhuje nahradit jej konceptem ekonomického či udržitelného nerůstu.

Historie

Ekologická ekonomie se formálně ustavila jako vědní disciplína ke konci 80. let 20. +more století, v neinstitucionalizované podobě však existuje mnohem déle. Obvykle se její kořeny datují do 18. století k autorům jako John Stuart Mill, Thomas Malthus (zabývajícími se především mezemi růstu ekonomiky) či Adam Smith (zabývající se sociálními otázkami spojenými s ekonomickou produkcí a spotřebou). V podobném duchu se mezi myšlenkové zakladatele ekologické ekonomie řadí John Ruskin nebo William Stanley Jevons.

V 19. +more století se objevuje kritika středoproudé ekonomie z řad biologů, fyziků, chemiků a ekologů, kteří namítají, že ekonomika by měla být analyzována nejen z hlediska trhu (nabídky a poptávky), ale také z hlediska materiálních a energetických toků. Mezi hlavní tehdejší autory píšící na toto téma patří Sergej Podolinskij a později i laureát Nobelovy ceny za chemii Frederick Soddy.

Ve 20. +more století představoval jednoho z hlavních inspirátorů ekologické ekonomie americko-rumunský matematik a ekonom Nicholas Georgescu-Roegen, který aplikoval druhý termodynamický zákon na ekonomické myšlení. Podle něj lidská činnost, především pokud užívá neobnovitelné energetické a minerální zdroje, směřuje k čím dál větší entropii (míře neuspořádanosti). Georgescu-Roegen bývá uváděn i jako hlavní inspirátor současného hnutí nerůstu, snaze o sociálně spravedlivé snížení materiálového a energetického průtoku ekonomikou.

Důrazem na sociální aspekt ekonomické činnosti se vyznačuje další z myšlenkových otců ekologické ekonomie Joseph C. +more Kumarappa. Tento indický ekonom a spolupracovník Gándhího byl radikálním kritikem industriální společnosti, která podle něj vede k závislosti, nesvobodě a nezaměstnanosti. Kumarappa prosazoval namísto toho ekonomickou lokalizaci a kooperativní výrobu.

Témata

Metodologie a epistemologie

Ekologická ekonomie usiluje v první řadě o zakotvení ekonomické analýzy do širšího biofyzikálního a společenského kontextu fungování ekonomiky. Základní postuláty, východiska a tzv. +more preanalytické vize dominující neoklasické ekonomické teorie považuje za překonaná a nereflektující realitu (například opomíjení vstupů ve formě energií a materiálů do procesu výroby a spotřeby, nebo výstupů - odpadů a znečištění - v ekonomickém koloběhu). Ekologická ekonomie usiluje o pluralitu přístupů, metodami se pohybuje v rozpětí od matematického modelování, přes kritické metody jako typu diskurzivní analýzy, po ryze kvalitativní přístupy jako například zúčastněné pozorování.

Hodnocení přírody a silná versus slabá udržitelnost

Mezi jednotlivými proudy ekologické ekonomie se vede debata o tzv. silné a slabé udržitelnosti. +more Hlavní spor se odehrává kolem přesvědčení, nakolik je lidmi vytvořený kapitál zaměnitelný s přírodními zdroji. Někteří ekologičtí ekonomové namítají, že v mnoha případech lze přírodní kapitál těžko nahradit - a tedy jeho hodnotu (resp. hodnotu tzv. ekosystémových služeb) těžko vyčíslit penězi. Kritici konceptu ekosystémových služeb poukazují především na to, že vyčíslení hodnoty přírody v peněžních jednotkách de facto umožňuje s přírodou „obchodovat“ a vyhodnocovat, jak moc se ji „vyplatí“ zachovat bez ohledu na komplexní pohled na problematiku udržitelnosti a složité ekosystémové vazby, pokud do hodnocení nejsou zahrnutá i jiná než ryze ekonomická kritéria.

Občiny (commons)

Kriticky se staví ekologická ekonomie k tradičnímu (neoklasickému) pojetí občin neboli commons, které obvykle vychází ze známého případu tzv. „tragedy of the commons“ („tragédie občiny“), popsané v roce 1968 Garettem Hardinem. +more Hardin argumentuje, že rivalita a zároveň nelimitovaný přístup k přírodnímu zdroji časem vedou k jeho vyčerpání nebo degradaci. Ekologická ekonomie ale poukazuje na to, že Hardin ve skutečnosti popisoval spíš tzv. volný přístup („open access“), zatímco za commons se obvykle označují zdroje s regulovaným přístupem (například správcem). Problematikou commons se zabývala i Elinor Ostrom, držitelka Nobelovy ceny za ekonomii.

Externality versus "cost-shifting"

Ekologičtí ekonomové Joan Martínez-Alier a Clive Spash argumentují, že koncept externalit, často používaný v environmentální ekonomii pro vyčíslení zásahů do přírody a životního prostředí, je ve skutečnosti mylný, protože nelze hovořit o "nezamýšlených" dopadech, nýbrž o dopadech zamýšlených, pouze nezapočítaných a nereflektovaných v nákladech dané ekonomické činnosti.

Ekologická makroekonomie a otázka modelů

Matematické modelování získává v ekologické ekonomii na důležitosti hlavně v makroekonomických otázkách typu transformace na nízkouhlíkovou ekonomiku nebo mapování dopadů ekonomiky bez růstu. Z často používaných metod lze uvést input-output analýzu, systémovou dynamiku, či stock-flow modely. +more Řada modelů se také soustřeďuje na analýzu energetických a materiálových průtoků ekonomikou. Někteří autoři ale vnímají používání modelů kriticky.

Významní světoví představitelé a představitelky

Nicholas Georgescu-Roegen * Karl Polanyi * Kenneth E. +more Boulding * Howard T. Odum * Robert Ayres * Herman Daly * Robert Costanza * Joan Martínez-Alier * Faye Duchin * Elinor Ostrom * Molly Scott Cato * Clive Spash * Richard Douthwaite.

Významní představitelé a představitelky oboru v Česku

Naďa Johanisová * Eva Cudlínová * Eva Fraňková

Odkazy

Reference

Literatura

Cato, Molly Scott.  Environment and economy. +more London: Routledge, 2011, xx, 263 s. . * Daly, Herman E a Joshua C Farley.  Ecological economics: principles and applications. 2nd ed. Washington: Island Press, c2011, xxvii, 509 s. .

Související články

Environmentální ekonomie * Ekonomická geografie

Externí odkazy

[url=http://www.isecoeco.org/]Mezinárodní společnost pro ekologickou ekonomii[/url] * [url=http://www.thinktank.cz/]Trast pro ekonomiku a společnost[/url]

Kategorie:Ekonomické teorie Kategorie:Politická ekonomie Kategorie:Heterodoxní ekonomie