Obkličovací kampaně

Technology

12 hours ago

Author

Obkličovací kampaně během občanské války v Číně je termín pro pět tažení kuomintangských armád v letech 1930-1934 zaměřených na obklíčení a zničení sovětských oblastí ve střední a jižní Číně kontrolovaných Komunistickou stranou Číny. První tažení byla neúspěšná, po změně taktiky a strategie kuomintangské armády zničily méně významné oblasti ve čtvrtém tažení a centrální sovětskou oblast v tažení pátém. Nepodařilo se jim však zcela zničit komunistická vojska, která během takzvaného Dlouhého pochodu ustoupila skrze západní Čínu na severozápad na pomezí provincií Šen-si, Kan-su a Ning-sia, kde rozšířila tamní původně nevelkou sovětskou oblast a po uzavření dohody mezi Kuomintangem a komunisty o Druhé sjednocené frontě roku 1937 zabezpečila svou další existenci.

Průběh kampaní

První kampaň

V provincii Ťiang-si první kampaň probíhala od listopadu 1930 do ledna 1931. Kuomintangský guvernér Ťiang-si Lu Ti-pching měl proti komunistům k dispozici 12 divizí s celkem 100 tisíci vojáků, plus oddíly antikomunistické domobrany. +more Tři divize (8. , 24. a 50. ) rozmístěné severně od Ning-tu, dostal jako posilu od centrální vlády, ostatní byly místní jednotky nevalné kvality. Velitelé komunistických vojsk (1. frontu čínské Rudé armády) se rozhodli nebránit významné město Ťi-an na řece Kan obsazené začátkem října a v listopadu se stáhli do hor v okresu Ning-tu (u východních hranic Ťiang-si, severně od Žuej-ťinu, centra sovětské oblasti) v počtu cca 40 tisíc mužů, ovšem pouze 25 tisíc z nich ozbrojených. Komunisté vyčkávali na postup útočníků do horských údolí, načež ze stran napadli a obklíčili postoupivší kolony nepřítele. Takto 30. prosince zaskočili 18. divizi, postupující na Ning-tu ze severozápadu, a zničili ji. Padl i její velící generál. Poté se rudé jednotky přesunuly na východ a severně od Ning-tu, u Tung-šao, zaútočily na 50. divizi, která ztratila polovinu mužstva a ustoupila zpět. Ostatní kuomintangské divize se poté stáhly na výchozí pozice.

Proti sovětské oblasti E-jü-wan na pomezí provincií An-chuej, Che-nan a Chu-pej vystoupilo v prosinci 1930 na 30 tisíc kuomintangských vojáků, kterým se bránilo 20 tisíc mužů komunistických sil vyzbrojených pouze 8 tisíci puškami. Proti kuomintangským oddílům postupujícím ze všech stran do sovětu, komunisté soustředili své hlavní síly a postupem proti směru hodinových ručiček po krajích sovětu rozbíjeli jednu nepřátelskou jednotku po druhé, s důrazem na zmatení nepřítele a mobilitu; používali přitom taktiku „oblehnout klíčový bod a zničit posily jdoucí na pomoc obleženým“.

Druhá kampaň

Po několikaměsíčních přípravách proběhla v dubnu-květnu 1931 druhá kampaň. Kuomintangská strana nasadila dvojnásobek (200 tisíc) vojáků rozdělených do čtyř pochodových armád: 19. +more armáda (60. a 61. divize) postupovala z jihu z Kan-sienu na Sing-kuo; čtyři divize 5. armády (od jihu k severu 28. , 47. , 43. a 54. ) postupovaly každá samostatně z údolí řeky Kan (první tři z linie Ťi-an-Tchaj-che-Wan-an) na východ na Tung-ku a 54. divize z Jung-fengu na jihovýchod na Ša-ťi; 26. armáda (25. a 27. divize) postupovala ze severu a konečně 8. armáda (5. , 8. , 24. a 56. divize) šly ze severovýchodu od Nan-fengu na Kuang-čchang. Komunisté soustředili cca 30 tisíc mužů 1. frontu u Tung-ku a dvacet dní vyčkávali na příchod nepřítele. Dne 16. května Lin Piaoův 4. sbor v připravené léčce překvapil a rozbil 28. divizi, vzápětí zničil 47. divizi. Poté se komunistická vojska přesunula severněji a zničila většinu 43. divize. Poslední divize 8. armády, 54. , reagovala ústupem pouze s malými ztrátami. Rudé oddíly pokračovaly na severovýchod, kde zničily jednu brigádu 27. divize, načež se přesunuly ke Kuang-čchangu, v němž od 26. května oblehly 5. , 8. a 24. divizi. Tyto tři kuomintangské divize se probily z obklíčení a ustoupily na sever, sledovány Pcheng Te-chuajovým 3. sborem, zatímco Lin Piaoův sbor přešel na východ do Fu-ťienu a poničil části 56. divize. Vítězství přineslo Rudé armádě 20 tisíc ukořistěných pušek a ztrojnásobení ovládaného území (ze 4 na více než 13 tisíc km²).

Paralelně v dubnu-září 1931 probíhaly boje i v E-jü-wanu, během nichž kuomintangské jednotky útočily na tamní sovět. Komunistické oddíly soustředěné do 4. +more armády (od listopadu 1931 4. frontu) se úspěšně bránily a během bojů vzrostla jejich síla na 11 tisíc pušek. Boje pokračovaly i poté, významné vítězství 4. front dosáhl v listopadu 1931, kdy u Chuang-kanu zajal 5000 mužů nepřítele a ukořistil 3 tisíce pušek. V této a dalších bitvách 4. front použil svou oblíbenou taktiku „desetina vojáků obléhá nepřátelské město, devět desetin ze zálohy přepadá posily přicházející na pomoc obleženým“.

Třetí kampaň

Třetí kampaň proběhla v srpnu-září 1931. Kuomintangská vláda vzala boje s komunisty se vší vážností, sám Čankajšek se přesunul do Nan-čchangu a převzal velení nad operací. +more Shromáždil dvacítku divizí s celkem cca 130 tisíci mužů, kterým se bránilo snad 55 tisíc vojáků 1. frontu Rudé armády v centrální sovětské oblasti. Kuomintangská vojska se skládala z 18. armády (11. a 14. divize doplněné 6. a 10. divizí v druhém sledu) na severovýchodě, která postupovala z Nan-fengu na Kuang-čchang a dále na jihozápad do hloubi sovětského území; ze severu útočila 8. pochodová armáda (5. , 24. a 8. divize) směrem na Tung-šao a Ša-ťi. V záloze u Le-anu stála 26. armáda (25. a 27. divize). Na severozápadě 47. a 54. divize šly z Jung-fengu na Tung-ku, zatímco 23. , 28. a 77. divize stály na západním břehu řeky Kan u Ťi-anu a jižně od něj. Z jihu postupovala 19. pochodová armáda (60. a 61. divize doplněná 9. a 52. divizí) o 40 tisících mužů.

Hlavní síly 1. frontu se v reakci na postup nepřítele přesunuly z okolí Ning-tu na jih k Žuej-ťinu, pak za zády 19. +more armády na západ a začátkem srpna dorazily k Sing-kuo, aniž by byly zaregistrovány kuomintangskými vojsky. 18. armáda zatím pronikla poměrně hluboko na sovětské území, kde začala strádat nedostatkem zásob a úplavicí. Na jihozápadě zatím Rudá armáda 6. srpna rozprášila 47. divizi u Kao-sing-sü, otočila na sever a 8. srpna porazila 54. divizi u Liang-cunu, 9. srpna 5. divizi mezi Lung-kangem a Ša-ťi a 10. -11. srpna 8. divizi mezi Chuang-pi a Tung-šao. Hlavní kuomintangské síly (18. a 19. armáda) reagovaly postupem na Chuang-pi ve snaze o obklíčení komunistů. Ti však z hrozícího obklíčení vyklouzli v noci z 11. na 12. srpna, kdy mezi 18. a 19. armádou zůstávala pouze cca desetikilometrová mezera a pochodem na jihozápad dorazili k Sing-kuo, kde se znovu zformovali. Povzbuzení úspěchy, zaútočili komunisté na dvě nepřátelské divize u Kao-sing-sü, ale byli odražení a v bojích probíhajících 7. až 9. září ztratili pětinu ze svých 20 tisíc vojáků. Kuomintangské armády se poté stáhly v souvislosti s japonskou invazí do Mandžuska, která začala 18. září 1931; Čankajšek nejbojeschopnější část jednotek nasazených v Ťiang-si přesunul do okolí Nankingu a Šanghaje na obranu proti japonské hrozbě. Centrální sovětská oblast se v následujícím roce ztrojnásobila z 10 na 36 tisíc km² a po vyhlášení Čínské sovětské republiky v listopadu 1931 komunisté uspořádali její administrativu.

V lednu 1932 kuomintangská vláda zahájila tažení i proti sovětské oblasti E-jü-wan. V důsledku nerozhodného postupu a neschopnosti využít svou sílu byly kuomintangské oddíly v An-chueji poraženy a komunistický 4. +more front ukořistil 15 tisíc pušek a 20 tisíc zajatců, v březnu pak komunisté rozbili kuomintangskou divizi v jihovýchodním Che-nanu. Z tažení vyšel 4. front posílený na 70 tisíc mužů vyzbrojených 40 tisíci pušek, kulomety a několika houfnicemi a děly.

V prvních měsících roku úspěšně bojoval s kuomintangským vojsky i Che Lungův 2. +more sbor v západním Chu-nanu a Chu-peji, který do dubna 1932 zesílil na 16 tisíc mužů. Ve druhé půli roku ale utrpěl porážku od kuomintangských vojsk, ustoupil do provincie S’-čchuan a pak na jih Šen-si a koncem prosince 1932 se vrátil do západního Chu-nanu, nyní pouze s 10 tisíci muži.

Čtvrtá kampaň

Čtvrtá kampaň proběhla v červnu 1932 - dubnu 1933.

Koncem dubna 1932 Čankajšek shromáždil proti ejüwanskému sovětu 33 divizí se 400 tisíci mužů a od června zahájil útok. Komunisté proti kuomintangské přesile neměli co postavit, když je kuomintangská taktika systematického zabezpečování obsazeného prostoru liniemi pevnůstek zbavila možnosti manévru a v sérii pozičních obranných bitev proti nepříteli převyšujícímu je počtem i výzbrojí, byli opakovaně rozdrceni. +more Čang Kuo-tchao se svými kolegy se proto rozhodl obětovat sovět a uchovat vojsko. V srpnu 1932 s většinou vojsk 4. frontu (16 tisíc mužů s 12 tisíci puškami) prorazil slabě bráněnou linii nepřátel na západě sovětu podél železnice Peking-Chang-čou a stáhl se na západ, nakonec až do severovýchodního S’-čchuanu.

Porážkami trpěl během roku 1933 i Che Lungův sbor v západním Chu-nanu. Pohyboval se na pomezí Chu-nanu, S’-čchuanu a Chu-peje a začátkem roku 1934 měl pouze necelých 6 tisíc mužů.

V létě 1932 Kuomintang soustředil 70 tisíc vojáků na hranici Ťiang-si a Fu-ťienu, 70 tisíc mužů kuangtungských generálů na kuangtungsko-ťiangsiském pomezí a 100 tisíc vojáků centrálních kuomintangských vojsk v Ťiang-si a Chu-nanu, což byla dvaapůlnásobná převaha proti cca 65 tisícům vojáků komunistického 1. frontu. +more Komunisté vyslali sbor Lin Piaoa na jih zaútočit na Sin-feng a Nam-jung v provincii Kuang-tung, nicméně v boji s kuangtungskými divizemi generála Čchen Ťi-tchanga utrpěli těžké ztráty a v červenci 1932 se stáhli zpět do Ťiang-si. Pak pochodovali podél západních a severních hranic centrální sovětské oblasti, přičemž zatlačovali místní kuomintangské oddíly od hranic sovětu. Pochod ukončili v Ťien-ningu ve Fuťienu, kde se v prosinci přeskupili a odpočinuli. V reakci na kuomintangské přípravy podnikl Lin Piao se svým sborem v lednu 1933 nájezd hluboko na nepřátelské území až k Tung-siangu a Lin-čchuanu. Poté komunisté oblehli Nan-feng, dvě divize (52. a 59. ) vyslané obléhaným na pomoc byly koncem února každá zvlášť komunisty zaskočeny útoky z křídel a rozdrceny, první zcela, druhá se s těžkými ztrátami stáhla s pomocí 11. divize která jí přispěchala na pomoc. Komunisté v bitvě získali na 10 tisíc pušek. Následující boje do poloviny dubna byly pro komunisty rovněž úspěšné.

Pátá kampaň

Pátá kampaň probíhala od září 1933 do října 1934, hlavní fáze od dubna 1934. Už během čtvrté kampaně Kuomintang blokoval obchod mezi sovětskou oblastí a okolím a během páté kampaně byla blokáda důsledná a citelně postihla ekonomiku sovětu. +more Důsledně byla také uplatňována strategie vojenské blokády, když oblasti dobyté na komunistech byly zabezpečeny řetězy vzájemně se kryjících pevnůstek, a kuomintangská vojska postupovala pomalu, tak byla vždy v dosahu svého dělostřelectva a se zajištěným týlem, což komunistům znemožnilo uplatnění taktiky používané při předešlých kampaních - útoky na nekrytá křídla a týly postupujících vojsk. Budování pevnůstek bylo náročné na pracovní sílu, kterou zajistila spolupráce s místními elitami, to jest především majetnými statkáři, které k aktivní podpoře Kuomintangu přiměla expanze sovětu po prvních kampaních a pozemková reforma prováděná komunisty. Výstavba pevnůstek byla také doplněna budováním komunikací, silnic, mostů, telegrafních a telefonních linek, což zlepšilo jak koordinaci, tak mobilitu kuomintangských sil.

Aktivní vojenské operace Kuomintang zahájil v dubnu 1934, do boje tentokrát nasadil na 800 tisíc vojáků, v tom některé z nejkvalitnější kuomintangských divizí. Na západě kuomintangská 8. +more armáda postupovala z Tchaj-che v údolí řeky Kan na jihozápad na Sing-kuo, 7. armáda z Jung-fengu na jih na Ša-ťi, 3. armáda z I-chuangu na jih na Luo-kchou a Ning-tu a 5. armáda z Nan-čchengu na Nan-feng a Kuang-čchang. Z Fu-ťienu útočila 10. armáda (z Ťien-ningu, na severovýchodě) a 4. armáda (na jihovýchodě), která v říjnu obsadila Čang-tching. Na jihu se kuangtungská vojska omezovala na blokádu a držení pozic.

Komunisté měli v 1. frontu a místní domobraně k dispozici 150 tisíc vojáků, značná část (nově mobilizovaní a oddíly domobrany byla ovšem nízké kvality a špatně vyzbrojené). +more Manévrová taktika předešlých kampaní kvůli kuomintangskému postupu nešla použít a pokusy zastavit nepřátelský postup vyústily v krvavé bitvy, ve kterých hůře vyzbrojené a přečíslené rudé oddíly, v otevřeném terénu bezmocné proti nepřátelskému dělostřelectvu a letectvu, byly opakovaně rozbíjeny za vysokých ztrát. Už 28. dubna padl Kuang-čchang a do října 1934 komunisté ustoupili na linii Sing-tu-Ning-tu-Š’-čcheng. Od května se začali připravovat na odchod ze sovětu a po rozsáhlých přípravách v říjnu 1934 prolomili blokádu na jihovýchodě a zahájili Dlouhý pochod, ústup z Ťiang-si na západ.